I LOVE TECHNO

V sobotu 12.11. proběhla v belgickém Gentu tradiční akce s názvem I Love Techno. Technosvátek pro celou Evropu letos slavil své desáté pokračování, a proto jsem si nemohl nechat ujít příležitost být mezi gratulanty. Několik dojmů z party pro 35.000 lidí bych rád zprostředkoval i čtenářům Rave.cz.

1.12. 2005 21:30:08 | reporty | *Pundis

Na party jsem vyrazil v den konání z Nizozemského Groningenu v příjemné společnosti své přítelkyně, našich dvou kamarádek z Německa a Francie a totálně opilého Kanaďana, kterému se trochu (do našeho odjezdu v 7 ráno) protáhla páteční noc a musel ji proto dospat v autě.

Cesta uběhla rychle a měli jsme tak dostatek času na odpolední prohlídku socialistického města Gent s nádherným historickým centrem. Po krátkém odpočinku v domě našeho hostitele belgického studenta a redaktora hudebního serveru Kindamuzik.net jsme vyrazili směr Flanders Expo.


I Love Techno

Vyprodaný dům
Dva dny před konáním akce rozeslali pořadatelé na mailing list informaci, že 33.000 lístků je prodáno a předprodeje se stahují na poslední dvě místa v Belgii. Věděli jsme tedy, že nás čeká vyprodaný dům a line up, o kterém na české indoor akci zatím jen sníme. Naše nadšení podporované holandským alkoholem a belgickými energy drinky poněkud ustoupilo na parkovišti doporučovaném organizátory akce. Parkoviště bylo vzdálené několik kilometrů a na kyvadlovou dopravu zde čekalo asi 500 lidí. Ujistil jsme našeho belgického průvodce, že situaci z Čech dobře známe a po sprintu k přijíždějícímu autobusu pro 150 lidí jsme si zahráli "mačkanou" jako při cestě z ranních Svojšic. Řidič autobusu byl fanoušek elektra a jeho autorádio dostávalo do varu první natěšené zoufalce. Já jsem si své nadšení nechal dovnitř, protože jsem se velmi obával fronty u vstupu a šaten.


I Love Techno

Autobus zastavil přímo před místem konání a za konstrukcí uvítacího svítícího srdce už čekal obrovský hangár složený z 6 velkých místností dobře srovnatelných s pavilóny Brněnského Výstaviště (Orion Hall), které byly propojeny jednou halou velikostí těžko srovnatelnou s čímkoliv. Vstup byl přesný opak mého očekávání – absolutně žádná fronta a to ani u šaten, kde byl dostatek personálu. Organizátory slibovaná přísná osobní kontrola se vůbec nekonala. Po vstupu jsme obdrželi přehlednou mapku a line upy na klíčence od jednoho ze sponzorů (jiný sponzor postavil uvítací srdce a vystavil do něj dvě auta, o která se v průběhu večera soutěžilo prostřednictvím SMS). Po průchodu video-game zóny a chill outu (další obří svítící srdce uprostřed haly, aby nás organizátoři ujistili že techno opravdu milují) jsme se ocitli v propojovacím main roomu.


I Love Techno

Rachot, na který nezapomenete
Navigace byla perfektní, nad vchodem do každé haly visela obří videoprojekce s názvem a barvou haly (jednoduše green room, orange room, red room, blue room, yellow room a chill out). Na tabuli pod projekcí se promítaly informace pro návštěvníky (kdo právě v místnosti hraje, kdo a v kolik bude hrát po něm a že to bude rachot, který si budeme pamatovat do konce života. :-) Na bary a stánky s jídlem atp. upozorňovaly nepřehlédnutelné cedule visící ze stropu a na videoprojekcích nad bary se promítaly ceny nápojů (peníze se nejdřív rozměnily na žetony… pivko, voda, cola za 2 eura, energy, vodka za 4… z toho, co jsme kupovali. ;-) Na organizaci jsem si od této chvíle opravdu nemohl stěžovat…žetony vyměněné okamžitě, obsluha na baru do pěti minut, vchody místností byly rozdělené na prostor pro vcházející a vycházející a opatřené zábranami (byla to taková prolízačka hlídána security crew), aby se partypeople nemohli ušlapat.


I Love Techno

Nálož valivého detroitského techna
Kvůli nabranému zpoždění jsme byli na místě něco málo před půlnocí a připravili se tak o plánovaný set belgického řezníka (koketujícího v poslední době s minimalem) Marca Baileyho. Naše další volba tak byla jasná – detroitský veterán Derrick May o kterém jsem po jeho posledním vystoupení v ČR (vstup 50 korun!) slyšel tolik chvály, že jsem do green room skoro běžel. Zážitek to byl úžasný, May byl za polovinou svého setu a na parketu před ním tančilo zhruba 6 tisíc lidí, které svou hudbou očividně naprosto rozložil a ovládl. Po našem příchodu jeho táhlý repetetivní sample varhanního koncertu doplňovala bílá záře zepředu, kterou po chvíli vystřídalo blikání asi patnácti dvoumetrových světelných panelů – jako by to byly varhaníkovy klávesy. Světelná show byla fenomenální. Když už jsem si říkal jestli, těch varhan není moc, Derrick je začal gradovat do neuvěřitelných výšek, světla na chvíli úplně zhasla a podmaněný dav začal křičet, za odměnu dostal znovu varhany tentokrát s náloží valivého detroitského techna. Jako by to k šílenství lidí nestačilo, halu rozsekaly paprsky sedmi(!!!) zelených kvantových laserů. To už jsem křičel a skákal s rukama nahoře i já. Začátek party jak má být. Přesunuli jsme se do středu tanečního parketu, kde bylo i přes popsanou atmosféru dostatek místa k tanci a dýchatelný vzduch (později jsem poznal, že je to stejné i v dalších místnostech, za což patří pořadatelům velký dík – jejich limit 35 tisíc lidí byl prostě akorát). May naplnil pověst velkého inovátora, kdyby se místo trance a progressive někdo v ČR snažil protlačit takový techno sound, nebyl bych vůbec proti.


I Love Techno

Tiga? Pohupování a kývání hlavami
Další na řadě byla v green room live show Fixmer/McCarthy. Pánové bez prodlení spustili své elektrozpívánky a Douglas McCarthy, mávajíc flaškou vodky nad hlavou, dával fanouškům najevo, že oslavu desátých narozením berou s kámošem vážně. Poslechli jsme dva songy a rozhodli se zkontrolovat orange room, kde právě hrál kanadský hitmaker Tiga. Při vstupu do dalšího pokoje jsem pochopil celou koncepci party – světelná show stejně vydařená, ale kompletně odlišná! Množství vyhledávacích barevných světel, připomínající výbavu těch největších vězení vhodně doplňovaly různými barvami blikající žárovičky zavěšené u stropu celé haly. Přestože byl zvuk kvalitní, zdál se nám o dost slabší než v předchozím pokoji. Moje německá kamarádka neváhala, zamávala na zvukaře, nedaleko kterého jsme stáli a postěžovala si. K mému překvapení jí zvukař slíbil, že přidá basy a během pár sekund tak učinil. Bylo velmi zajímavé sledovat reakci tisíců lidí stojících před námi, kteří změnu uvítali výkřiky a rukama nahoře. Na změnu bohužel příliš nezareagoval DJ Tiga a nálada v vzdálenějších řadách se opět navrátila k pohupování a kývání hlavami.

It’s Ritchieee Hooo…

Čas na další live show – konec koncertu Underworld. Tihle chlapíci už mají něco za sebou a Evropa to ví. Před yellow room byla velká fronta a na infopanelu běžela zpráva: "hala je plná, běžte do switch video room". Switch video room umístěný uprostřed main roomu zahalený v rudé zástěně (jako v divadle) byl narozeninovou novinkou, která se velmi osvědčila. Do sound systému srovnatelného s ostatními halami sem přenášeli sety největších hvězd večera v přímém přenosu a dokonce i na Underworld zde bylo dostatek místa na tančení. Také main room měl vlastní povedenou světelnou show, jen slibovaný videostreaming se na projekčních plátnech nějak ne a ne rozběhnout. V porovnání s roudnickými Creamfields 2002, kde jsem měl tu čest poprvé, se Underworld pustili (pro mě překvapivě) do mnohem tvrdšího techna a ukázali se jako velmi dobří gratulanti (kdyby tak chtěli přijet i na mé narozky;-). Byl jsem zvědavý na podobu dalšího pokoje, tak jsem spolu s ostatními zvolil blue room a Richie Hawtina.


I Love Techno

Zatímco na pardubickém SOL si za svůj ranní set pan minimal vysloužil i letící plastové láhve, v Belgii je považován za poloboha a na atmosféře to bylo opravdu znát. Začátek jeho setu byl pro mnoho lidí jistě zážitek večera – při blikání napísu IT vyvolával uvaděč "uwa uwa uwa uwa uaaaaaa!!! Do you know who is coming??? …It’s Ritchieee Hooo…" a zbytek už zařídil běsnící dav a první zvuky vyslané mistrem Hawtinem. Plastikmanův obličej se objevil na videoprojekcích, světla doplněná o dekorace (DNA šroubovic) rozsvítila halu – "it’s HIM…!!!" pokračoval uvaděč a přišlo vytleskávání s rukama nad hlavou. Byl to minimal, který bavil, byl to minimal, který nutil tančit. Když jsem se šel se svou přítelkyní podívat na tu parádu přímo před DJ pult (se zacpanýma ušima, ale stejně jsem pak už nic neslyšel) bylo na Hawtinovi vidět jak si hraní užívá. Novou nálož zvuku oznamoval nataženou rukou se vztyčeným ukazováčkem a v momentě kdy pokynul směrem k publiku poslal ze svých mašinek nemilosrdnou Tsunami energie, která v davu vždy našla svou odpověď.


I Love Techno

Chill out - zklamání
Návštěva Chill outu přinesla mírné zklamání nad totálním nedostatkem míst k sezení. Podivné odpočinkové kvádříky navíc postrádali opěrátka a obvyklý "sedni si servis" českých parties – plakáty – úplně chyběly. Co se dalo dělat, beztak byl čas na tahák večera, live spolupráci Chrise Liebinga a Speedyho J. Když se sejdou staří kamarádi, bývá někdy hodně veselo, když vezmete to nejrychlejší ze Speedyho produkce a smícháte to s tou nejtvrdší prezentací Liebingova ega, vznikne solidní techno heavy metal. Možná je už trapné to opakovat, ale světla v yellow room mě zase dostala (zvláště blikající halogeny za zády obou pánů, které vytvářely jejich několikametrové stíny nad mixážním pultem). Sílu zrychlit na jejich BPM jsme ale nenašli, takže jsem po dvaceti minutách pokračovali do switch room, kde finishoval set dalšího headlinera Dave Clarka. To je DJ, který mě nikdy nezklame, svou hudbou nám dodal motivaci protancovat se do konce party. Z finish manů jsme měli na výběr belgického Dr.Lektroluva (chlapíka s neznámou identitou hrajícího vždy v masce), švédského technaře Adama Beyera a dalšího detroitského minimalistického experimentátora Roberta Hooda. Protože jsem ale toužil poznat vzhled i poslední haly (red room) zasvěcené jejímu headlinerovi Svenu Väthovi, vydal jsem se směr Tobi Neumann. Člen Väthova labelu Cocoon nás pak doprovodil svým elektro-housem až do závěrečné šesté hodiny ranní

Odchod z party byl stejně bezproblémový jako příchod, v autobuse dokonce téměř všichni seděli a kdyby nebyl náš průvodce a řidičův navigátor v jedné osobě tolik dezorientovaný kouřením holandské kultury, možná bychom usnuli až v posteli. Za český pár má party za jedna, z německého a francouzského pohledu taktéž. Pro opilého Kanaďana, který se před party vyspal, na party znovu opil a v autě opět usnul, to byla první návštěva technoparty, takže není co řešit… Nashledanou Belgie!!!

Doporučuji hodně vydařený web www.ilovetechno.be a web belgického fotografa, který souhlasil s využitím svých skvělých fotek pro toto review www.koenrutten.com.

I Love Techno
14.11.2005 - Expo, Gent
Underworld; Marco Bailey, Derrick May, Fixmer/McCarthy, Tiga, Richie Hawtin, Chris Liebing, Speedy J, Dave Clarke, Dr.Lektroluv, Adam Beyer, Robert Hood, Sven Väth, Tobi Neumann etc.
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně