Asi to taky znáte, do ruky se vám dostane dlouho očekávaná nebo sháněná nahrávka, o které slyšíte samé superlativy, neleníte a s CDčkem okamžitě utíkáte domů, shodíte bundu, 2, 3 kroky, CD vložíte do Hi Fi věže, s prvními tóny se rozvalíte u počítače a píšete kámošovi (v mém případě Kaixovi) tu novinku? A on vám odpoví: "wich stoji za hovno." [recenze]
17.2. 2005 23:19:22 | recenze | Jan „ian“ Hromek
Wich - Time is Now [MadDrum
- 2004]
1. Beats Under Rhymes (intro), 2. Du dolú (Wladimír
+ Katka Winterová), 3. Z akou merou (Čistychov), 4. Time is now (K-Otix), 5.
Seems That (skit), 6. 1000 MC´s (Indy), 7. Podjeb Ju (Kontrafakt + David Čoko),
8. Nie Precjoza (WWO), 9. Easy (skit), 10. Colgate White (Promoe), 11. Jádro
Kudla (Supercrooo), 12. Čo To Hrá (Vec), 13. No Matter What The Style (skit),
14. No Poď (Mischelle, Tina), 15. Pobřežní Hlídka (Orion), 16. Vidlák, Rep,
Já... (Čistychov), 17) Step up (Trafik), 18. 1994-2004 (LA4), 19. Supercharger
(Mod the Black Marvel), 20. Last Night (skit), 21. Snívám (Tina), 22. Time is
Now (rmx), 23. Beating of my Hearth (outro)
K napsání recenze jsem se dostal tradičně dost pozdě, co se za dobu od říjnového vydání stalo? Především první náklad je vyprodán a připravuje se reedice, za druhé bylo "Time is..." nominováno na zlatoandělskou desku roku kategorii Dance & Hip Hop (mj. spolu s další peckou z produkce MadDrum - Supercrooo) a vůbec je oslavováno jako jeden ze zásadních počinů českého hip hopu.
Wich - Richelieu českého hip hopu
Tak se nám nějak začaly množit sólové desky, není už to jen Orion (který prý
pilně dokončuje druhý díl Teritoria), Lafor se singlem Elá Pro, je tu i Dano Čistychov a dokonce i Tina se dočkala regulérního alba. A všechna tato jména
se objevují na desce člověka, který si to zaslouží asi ze všech nejvíc. Když před lety
můj kolega Tig recenzoval prvotinu
Indy & Wich,
ze všeho nejvíc vyzdvihoval Wichovy producentské schopnosti a předpovídal
mu velkou kariéru hitmakera. Nevím, zda se mu toto už podařilo, ale na "Time
is now" je jeho záběr opravdu pozoruhodný: od tvrdých tracků, přes experimenty
po čistý popík jak z MTV. Zásadním významem alba také může být v tom, že
se na české nahrávce poprvé objevuje velké zahraniční jméno a tím zahraničím
nemyslím tu středoevropskou maďarsko-polsko-česko-slovenskou domácnost, ale
Holanďana
Mod the Black Marvel, Švéda Promoe a hlavně houstonské K-Otix v titulní
skladbě.
Za vcelku povedeným obalem, který svým kolážovým stylem zapadá do řady PSH a I & W, najdete téměř 75 minut hudby o 23 položkách včetně 1 remixu, několika skitů, intra a outra. Ne vše, co z alba uslyšíte, pro vás bude asi nové - věci jako "Du dolú", "Time is Now" nebo "No poď" důkladně přehrála všemožná rádia, včetně komerčních. Další kousky najdete na výše jmenovaných sólovkách slovenské provenience.
A jdeme nahoru
A jdeme na to: intro a hned po ní asi vůbec nejlepší věc - Wladimirova působivá
feťácká balada o dvou dílech se snad nejsmysluplněji použitou vulgaritou
v českém hip hopovém textu (úvodní "Včera bylo fajn a dnes sem fakt v píči").
Drsnost
Wladimirovy lyriky ("Nevidím nic, přichází tma, jsem v ní sám") i narůstající
naléhavost zvyšuje jednak neustále se opakující nervní motivek piana a hlavně
zpěv Kateřiny Winterové, která Wladimirovi zdálky odpovídá ("A kde jsem já"?),
aby celá píseň končila v beznaději: "Jseš pryč, já du dolú, du hloub"?
Dano vs Indy
Výbornou úroveň má i následující "Z akou mierou" frontmana Názvu stavby - Čistychova,
který do zajímavě "soundtrackově" znějícího podkladu plného naechovaných
zvuků a s houpavým rytmem rapuje svou úvahu o osudu a víře v něj. Čistychov
má na albu ještě jednu věc "Sedlák, rap a já...", ve které "pičuje" všechny
kolem, recenzenty, BBarak i další: "Nemám z cesty pindy jako Wichov parťák
Indy..."
Indy vs Dano
Když přeskočíme titulní (a notně ohranou a oposlouchanou) hitovku a 1. skit,
který mi použitím samplu mandolíny (?) připomene produkci Názvu stavby, se dostaneme
k Indyho odpovědi v "1000 MC´s" na Čistychovův diss ("Tak se tolik neboj, Dano,
taky budeš star") - jinak dost naivně podanému zamyšlení nad hip hopovou scénou.
Je pro mě těžko snesitelná pro svou slovní vatu a neustálé opakovaní různých
přirovnání: "Pocit přenesu na papír jako Ezopovu bajku - koření pálivý jak tenhle
flák - Chovají se jak panáci v shopping parku, jsou zmatenější víc jak rohlík
v párku - pohybovat se jako brontosaurus v buši." Wichův podklad zápasí
s textem i v dalším věci, asi nejhorším kusu na desce - sexistické "Podjeb ju",
kde slovenští Kontrafakt za doprovodu sladkobolného Davida Čokolády poněkolikáté
řeší své problémy se ženami, tentokrát s jejich nevěrou. I kdyby to nemysleli
úplně vážně (ale vzhledem k dalšímu trapasu
při předávání Music Box Awards asi smrtelně), byli by hodně k smíchu.
Další vychodoevropský host WWO v tvrdě a monotónně znějící "Nie Precjoza", optmistický a vzdušný skit "Easy - it´s so easy, if You try" a další zahraniční host Promoe v Cogate White. Obecně si myslím, že Wich dal západní cizině hodně podobný, dupavý a hitový kabát. Všechno to jsou úderné věci, které ale dávají zapravdu Wichovým kritikům, co mu vyčítají užívání pořád stejných postupů, třeba hlasových samplů ženského hlasu, který vzdychá, heká?
Wich + Supercrooo = překvapení
Indy dostane na prdel ještě jednou a to v názvu dalšího z vrcholů Alba "Jádro
kudla", které paroduje Indyho oblíbenou hlášku. Supercrooo se vytáhli k mimořádnému
výkonu, tentokrát to schytá ministr vnitra, jeho žena i žaborybí family Viléma
Čoka. Zbytek textu jsou horové stíhy ("napustím vanu, ponořím do ní fén, démoni
jsou za mnou, pod postelí, v noci mi jdou po nohou - mám halucinace, prochcaný
matrace, žiletku v ruce, toto je pražská produkce"). Wich dodal těžký beat a
toluenové zvuky, které Supercrooo perfektně sednou a přizpůsobí se jejich schizoidnímu
textu.
A Slováci opět vedou
Následující Vec, který mimochodem taky připravuje své album, typicky lehkým
a zábavným způsobem popisuje, jak se dostal poprvé do Prahy, do Roxy a jak
Wichovo "Time is..." vznikalo. Důkaz, že se Wich orientuje i v R´n´B vodách,
dá následující hit v podání Tiny a slovenské zlaté slavice Mishy. Sice
výsměch českému popu (srovnej s tím, čím se živí třeba Lucie Bílá), profesionálně
odvedená práce od všech tří protagonistů, ale pořád jen přeslazené R´n´B.
O moc lepší není ani Orionova "Pobřežní hlídka", kde sice Wich docela zajímavě
použije smyčce jak z Horečky sobotní noci, ale jinak mi to přijde jako zbytečná
záležitost.
Laťku opět zvedne Trafikova scratchovací exhibice ve "Step up", aby ta poněkud spadla v Laforově "1994-2004", kde se opět tluče text, ve kterém LA4 rekapituluje jednu dekádu, s výbornou Wichovou hudbou. Poslední skit "Last night" ještě jednou potvrzuje, že Wich je kouzelník, kterého šuplík hip hopu jednoznačně svazuje. A když přeskočíme Tininu ukolébavku "Snívám", která opět prokazuje jednoznačnou hitovost (zareaguje na ní komerční radia?), jsme +/- na konci desky.
Encyklopedie hip hopu
Ta je hodně nevyvážená, geniální tracky se střídají s těmi, kde Wich odvedl
rutinní práci, což je ale v kontextu toho, co vychází, pořád jasný nadprůměr.
Někde jakoby se nechal otrávit nepovedeným textem, jinde ho hosti naopak
vybídnou k ojedinělým výkonům. Z desky by se dalo hodně kousků vypustit nebo
zkrátit a dalo by se o ní vůbec donekonečna diskutovat. A to je možná její
největší plus - je to vcelku zejména zvukově velmi povedená encyklopedie mainstreamu česko(slovenského)
hip hopu, tak jak vypadal v letech, kterým vládl DJ Wich.
Luboš Kreč (Musicserver.cz)
Pravda je taková, že díky "Time is Now" se pohled na Wiche utříbí a zkultivuje, gramofonový mistr zkrátka
přestane být bohem a stane se šikovným, leč chybujícím umělcem. Jeho sólový debut totiž není špatný, ale k dokonalosti má rozhodně daleko. 6/10
