NÁVRAT RETRA - 1. ALBUM MOIMIR PAPALESCU AND THE NIHILISTS

Nejsem natolik starý, abych mohl brblat &co ti dnešní mladí&, ale na druhou stranu nesnáším, když nějaký puberťák přísahá na kapely nebo filmy, na kterých jsem kdysi vyrostl já. Tedy z doby, kdy on byl rád, když se trefil bobkem do nočníku. Aneb Byl jednou jeden hudební styl... [recenze]

18.1. 2005 23:49:15 | recenze | Jan „ian“ Hromek

Moimir Papalescu and the Nihilists - Analogue Voodoo [X Production - 2004]
1. Perfect Boy, 2. Mickey Bar, 3. Rock and Roll Save My Soul, 4. Corpse, 5. Motorpsycho, 6. No Background, 7. Boys and Girls and Heroes, 8. Summer Deviation, 9. Suzanne Calibre no. 45, 10. Life Could be so Easy, 11. Everybody Calls Me an Angel, 12. Manipulation, 13. Hotroad Hank, 14v Chaingang

Electroclash - seznamte se, prosím
Aneb Byl jednou jeden styl, který staré rozbil palicí, naházel do hrnce, rozvařil, zamíchal a nazval to nové. Ošklivé pojmenoval krásné, z laciného udělal avantgardní, pokleslost povýšil na zábavu, z nudy udělal dekadentnost. Pokud taky hupkáte v klubech na hity, které se dřív hrály výlučně na diskotékách pro dementy, seznamte se, prosím: Electroclash!

Neviditelná vlna
Před mnoha a mnoha lety fungovala v Praze skupina lidí, kteří si dohromady říkali Neviditelná vlna (ostatně na několika místech jsou tímto heslem ještě stále posprejované zdi). Patřily tam (mimo mnoho dalších) skupina lehkého punku Samir a elegáni Rány Těla. Samir zpívali třeba o tom jak někdo hodil holce na party do pití piko a Rány Těla byli (y?) ještě větším a temnějším kultem. Milovali kovbojky, noir detektivky, kultovní filmy o desperátech, autech a motorkách (Electra Glide in Blue, Vanishing Point) nebo první Tarantinova díla (Reservoir Dogs). Vyznávali zvláštní estetiku ošklivých věcí, své první oficiální album nazvali příznačně hnusně Polyester a před koncertem jim hrával třeba Koogi.

...a co z toho vzešlo
Uletěná záležitost nepřežila snad ani jednu sezónu a třeba frontman Samira se rychle vrátil do své nejslavnější kapely - kultovní Vanessy. A protože mu z drogami zničené posádky nezůstal téměř nikdo, z Pardubic si přizval elektronického kouzelníka Mirka Papeže z Gun Dreams a vše spravedlivě přejmenoval na Vanessa Gun. Mirek Papež přinesl do Vanessy analogový zvuk starých synťáků a Samir se naprosto zbláznil. Na koncertech hrál různé role, od montéra ropných plošin po intergalaktického hrdinu, který zachraňuje vesmír před šíleným profesorem (Papež). Leč na publikum to nezabralo, ani když do party přizvali kytaristu ze zmíněných Ran Těla - Kovboje.

Ze Zlaté kozačky do Rumunska
Vanessa´s Gone a nevím jak během let dopadly Rány. Každopádně jejich zpěvák Hank Manchini založil spolu se Samírem hodně úchylnou záležitost žižkovského kabaretu Zlatá kozačka (www.zlatakozacka.cz), kde si s chutí zahrál roli zaměstnance "alžírské společnosti All Tach Chabas, který se živil převozem zavazadel přes Saharu".

A kde jsou, sakra, The Nihilists?
No kde asi? Hank v nich zpívá a Papež není nikdo jiný než Moimir Papalescu. Při koncertech je doprovází i Wratislaw Placheta, který kdysi hrával na bicí v Houseboatu (do Neviditelné vlna také patřili), další z lidí kolem Nihilistů - Paul van Cock se také měl mihnout ve Vanesse. Prostě stará písnička. A že krásnou Sonju za mikrofonem našli někde u Černého moře v Rumunsku, jim také věřit pouze můžete. Mimochodem, zpívá pěkně oplzle.

Kovbojové, punk & Kraftwerk
Vše, co vy objevíte na 1. desce Nihilistů, už oni dávno ochutnali. Není to jen zmíněná nadsázka, hra s fikcí a hledání krásy v ošklivém, jsou to i bublavé textury starých synťáků, samplované (?) kytarové rify, zkreslené robotické hlasy. Je to i kovbojský kult v Suzanne Calibre no.45, je to i téma osamoceného hrdiny na motorce (Motorpsycho) nebo vůbec někde na cestě (Rock and Roll Save My Soul). Je tu i ospalá atmosféra baru někde v zadní uličce (Everybody Calls Me an Angel) a najdeme tu i jasnou taneční klubovou hymnu o páteční noci (Boys and Girls and Heroes) s pískavým motivem, který už byl taky někde ke slyšení.

Takže co s tím?
Je to hloupé nebo geniální, je to stará veteš nebo nový směr? Váhám, jsem zmaten a vlastně ani nevím, jestli se mi to celé líbí nebo se všem, kdo Nihilisty berou vážně, směji. Laciné odrhovačky nebo do drahokamů vybroušené hity? Jsem zmaten totálně a to je možná to, čeho deska měla dosáhnout.

REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně