Kouzelný report z Movement festivalu

Kdo by to byl jednou řekl, že se do Detroitu podívám počtvrté. Movement mě prostě dostal a já se na něm stala závislá. Asi tak jako dalších 120 000 účastníků. Ano, čtete dobře, Movement festival navštíví kolem sto dvaceti tisíc techno nadšenců.

Do Detroitu vyrážím s mým partnerem ve čtvrtek. Letíme ze Sydney. Čeká nás 25 hodin dlouhá cesta. Holt z Austrálie je cesta dlouhá (kamkoliv) a kdo nevěří ten je trouba. He he.

Přijet do Detroitu je jako přijet po delší době domů 

Detroitskou historii asi netřeba rozmazávat. Ale co bych chtěla podotknout, že z lidí, co tu zůstali a po recesi neodešli, se tu vytvořila super komunita. Všichni se tu znají se všemi. Je to tu jako velká rodina. Týpek v naší oblíbený restauraci, který nás obsluhuje, hlásí, že na Movementu nikdy nebyl, ale že se zná se Sethem Troxlerem a že mu zkusí napsat o guestlist, když mu nadšeně vyprávíme, že jsme tady potřetí z Austrálie.

A nebo ta paní v dárkových předmětech, kde si krátíme chvilku před odjezdem na Detroitskou techno tour. Že se prý zná s Kevinem Saundersonem. Je to její soused. Na střední škole prej pořádal party, kde se všichni ze školy setkávali. No a že je najednou slavnej. Nechápala.

V sobotu před festivalem vyrážíme na Detroitskou technu tour. Před dvěma lety jsme na ní dostali lístky jako vítězové o nejdelší let. Organizátoři si nás docela oblíbili (asi větší techno šílence nepotkali) a udělali z nás tváře techno tour. Naše fotka visí na jejich FB stránkách a teď mají v plánu z našich ksichtů udělat i vizitky a letáčky. Odjezd naplánový na jedenáct dopoledne. Jako “hvězdy” přicházíme až po odjezdu autobusu. Takže se pro nás musí vracet. Do autobusu nastupujeme s obrovským aplausem.

Jednou ze zastávek je Submerge muzeum a record shop Undeground Resistance. Průvodce nám dělá John Collins. DJ, producer a historik. Je to takový kouzelný děda. Neuvěřitelný vypravěč. Jeho historky o tom, jak vzniklo techno, bychom vydrželi poslouchat hodiny a hodiny. Nevykládá jen o technu, ale i tom, jaké to bylo vyrůstat jako černý. O tom, jak film Star Wars ovlinil techno. A jak jako mladí poslouchali Public Enemy a balili na to holky do auta.

1. den festivalu

Na festival se dostáváme kolem čtvrté. Vstup nám je ale zamítnut, kvůli hrozící bouřce. Utíkáme se tady schovat. No a co pak přichází, asi bych to bouřkou nenazvala. Představte si šílený liják se silným (opravdu silným) větrem. Celé to trvá tak 45 minut. Poté se mračna roztrhají a my si tak můžeme užít krásný první den.

První den festivalu již po několik let patří klukům Detroitským. Já na detroitské techno nedám dopustit. Proto jsem taky tady, že. Takže si je jdeme poslechnout a to prosím pěkně v tomhle pořadí. Kenny Larkin ze svým live setem nás příjemně naladí na Octave One. Pak následuje Stacey Pullen, Seth Troxler a jako poslední Carl Craig.

Letos se první den festivalu zapíše do historie techna, Movementu a Detroitu. Bylo to těsně před vystoupení Octave One, kdy na podiu napochodoval policejní ředitel města Detroitu, James Craig. V ruce vyznamenání, předávající Carlu Craigovi. “Spirit of Detroit Award”. Vyznamenání (možná v tomto případě pocta či ocenění) za pořádání Movement Festivalu. A pokud si říkáte proč má policejní ředitel stejné příjmení jako Carl. Kolikrát vám mám říkat, že Detroit je jako jedna velká rodina.

Na chvíli si odskakujeme na hlavní Movement stage, kde Josh Wink svým pohádkovým technem připravuje stage pro Amelie Lens. Amelie tu hraje letos poprvé. Mě velmi příjemně překvapila. Kdo jste byl letos na Svojškách, asi se shodneme, že ona prostě umí dokonale diktovat. Perfektní mixy, perfektní tracky. Jedno z nejlepší vystoupení za celý víkend.

Techno autobus

Na závěr festivalu zabruslíme na Redbull stage, kde hrají “nějací” Disclosure. Já je samozřejmně vůbec neznám, při příchodu říkám, že jsem zvědavá, co jako hrajou, a kdo jsou. V momentě kdy pustí “pecku” Latch, beru nohy na ramena a utíkám 🙂

After party pak trávíme v Glo autobusu. Brázdí Detroitské centrum již od pátečního večera. Jedna z jeho zastávek je před naším hotelem. Sound systém o něco lepší než Petíčko:) Říkám Prestnovi (můj partner in crime) jak je to cool, že máme techno bus přímo před hotelem.

Druhý den festivalu začínáme na garage sale (výprodej z garáže) ve stánku KMS Records. KMS Records patří Kevinu Saundersonovi. Na stánku se s ním potkáváme, necháme si ho podepsat na pohled (kdyby někdo chtěl pohled s podpisem klidně za nějaký menší poplatek pošlu 🙂 ) a když mu říkáme, že jsme doletěli ze Sydney, ptá se nás, jestli se s náma může vyfotit.

Nastia? Techno jak víno!

Vymyslet strategický plán na druhý den bylo jako řešit matematickou rovnici o třech neznámých. Pěkně jsme se u toho zapotili. Jako první chod si dáváme John Acquaviva. Vyslovit správně jeho jméno je oříšek. Snad John promine, já mu do smrti budu říkat Akvárko.

Byl to Robotech (z DJského dua FlyTech), kdo mě na Akvárko kdysi upozornil. Bavil Roba prej už od konce 90.let. Říká vám něco Hawtin label Plus 8 Records? Pokud ano, tak musíte znát Johna také. Byl to právě on, kdo mu pomohl tenhle label založit.

Mno a pak to jde ráz naráz a my si můžeme nohy uběhat, jak chceme vidět všechny. Po John Akvárko nastupuje na hlavní náš kámoš DJ T-1000, Alan Oldham. Alana jsme potkali před dvěma lety v jeho pop-up gallery v rámci techno tour. Od té doby ho pronásledujeme, po jeho setu s ním prohodíme několik slov. Nás si prý pamatuje. Prej super, že jsme opět tady.

Na otázku, koho by nám z programu doporučil, říká: “Já ty mladý už vůbec nesleduju, takže nevím.” Sympoš, co si budeme povídat 🙂 Rozhodnutí teda padá na Pyramid stage. Nastia tu servíruje techno jak víno. Jak se tak prodírám davem, nějaká holčina se mě ptá, jestli náhodou nejsem osobní fotografka Nastie. I wish 🙂 

Druhý den už jen v bodech. Nechci vás unavovat.

Richie a ostatní

Fisher na Star Gate přitáhl největší dav. On prostě baví. Mě ale nenadchnul. Chris Liebing jako jo, ale doby, kdy mě jeho techno bavilo, už jsou dávno pryč. Ale mezi náma holkama, kouká se na něho pěkně. Hlavní stage pro dnešek uzavírá Dubfire b3b Nicole Moudaber & Paco Osuna. Star gate Kevin Saunderson b2b s jeho synkama. Pyramid stage Richie Hawtin.

Dnešní den nám dal pěkně pokouřit, vracíme se na hotel úplně vyřízení. Ve výtahu cestou na pokoj dáváme třem náhodným spolucestujícím otázku, kdo byl podle nich nejlepších a prej Richie. Jako vždy.

Usínáme za vydatného řevu party busu, který opět parkuje před naším hotelem.

Den třetí

Z line-upu nevíme, krom Floorplan, koho si vybrat. Píšu tedy velkému šéfovi Carl W (Ahoj Kájo!). Koho by mně doporučil. A úkol zní jasně. Fjaak a DJ Nobu. Fly (z DJského dua FlyTech – ten co věčně mává) zase radí Audion live. Konečně, třetí den festivalu se dostáváme na Undeground stage.

Nachází se v podzemních garážích. Atmosféra jako na Apošence ve 4 ráno. Přicházíme, když zrovna hraje The Advent (tak proto asi ta assosiace s Apošenkou). Po něm Fjaak a jako wow! Kájo, díky. Z nich si sedám na prdel. Techno hardcore pleasure.

Po nich přebírá žezlo DJ Bone, který míchá takové techno lahůdky jako The Bells od Jeffa Millse, Bad Boy (Planetary Assault System Remix) od The Advent a jeho vlastní Detroit is hard. Po téhle techno náloži si jdeme odskočit na Floorplan. Díky mému fotografickému pasu se dostávám rovnou pod pódio.

Jak tam tak stojím s foťákem v ruce, začne na mě mluvit postarší týpek. Prosí mě, jestli bych mu neposlala nějaké pěkné fotky. Ukazuje na pódium a říká, že jeho synovec Robert Hood s jeho dcerou Lyric budou hrát. A že jeho žena bude vystupovat jako zpěvačka. Prostě Detroit, jedna velká rodina. Floorplan live už asi živější víc být nemůže. Nejenže mají zpěvačku, ale také týpka hrající na elektrickou kytaru. Pokud nevíte, co Floorplan hrají, pusťte si Never grow old (já osobně miluju tenhle track) a nebo Tell You No Lie.

Japonec na konec!

Na úplný závěr festivalu si dáváme DJ Nobu, který mimochodem bude hrát u nás v Praze teď o víkendu. Organizátor párty Future Terror ve městě Chiba předvedl pěkný techno terror na Undeground stage.

No a to je vše přátelé. Dvacátý ročník Movement festivalu je u konce. Po těch třech dnech jsme úplně k.o., že si nepřejeme nic jiného než ticho a spánek, což nám trošku kazí náš oblíbený párty autobus, opět stojící před naším hotelem. Mohl by sakra vodjet!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *