Fritz Kalkbrenner: Začít s produkcí bylo tehdy těžší

Dostat k rozhovoru Fritze Kalkbrennera není jenom tak a nám se to konečně poštěstilo! A tak už víme, jak vznikalo jeho nové album, jak težce začínal se svou produkcí ve studiu i co ho dělá šťastným!

7.9. 2018 15:35:52 | rozhovory | Carl W

- Carl W: Ahoj Fritzi, díky že sis našel čas na tento rozhovor. Před rokem 2005 jsi se živil jako novinář, je to tak? O čem jsi psal?

- Fritz Kalkbrenner: Nebyl jsem úplně takový klasický novinář, pracoval jsem pro televizní stanice, takže spíš bych to označil jako „televizní novinář“. Hodně jsem se věnoval hudbě, i když ne té elektronické, spíš jazz a tak. A taky jsem psal o umění.

V té době byla produkce hudby spíš tvým koníčkem, jak se z toho stala práce?

Šlo to kousek po kousku. Produkovat hudbu jsem začal v sedmnácti, ale tyto první pokusy bych raději vůbec nezmiňoval. Ale ta změna přišla s úspěchem, začínal jsem mít víc vystoupení a samozřejmě tedy i peněz a mohl jsem si dovolit tomu věnovat více času. A najedou jsem se novinařině nevěnoval asi tři měsíce a říkám si: „Tak a teď jsem hudebník?

Své dětství jsi strávil ve Východním Berlíně. Vnímal jsi nějakou hudební inspiraci už v tomto období?

Ještě předtím, než jsem byl teenager, tak jsem už vnímal hudbu, která mi tak nějak vždy zůstala v mysli. A tehdy to byla klasická hudba 80. Let, kterou vysílali radiostanice v Západním Berlíně.

Právě jako teenager jsi pak poslouchal newyorský hip-hop, je to tak?

Ano, prostě hip-hop 90. let. Klidně bych ti zmínil stovku jmen a nebude to stačit. Každopádně hodně mě bavili EPMD, A Tribe Called Quest, Gang Starr, Jungle Brothers nebo D.I.T.C..

Jaké je právě teď tvé nejoblíbenější místo v Berlíně?

Tak to bude asi můj byt. Protože jsem se v Berlíně narodil a prožil celý život, nemůžu vybrat jedno místo. Takže momentálně je neoblíbenější místo v tomto městě prostě můj byt.

Když si začal tvořit hudbu, neexistoval žádné hudební tutoriály, kterých je dnes plný Youtube. Bereš to nyní jako výhodu?

Začít s produkcí tehdy bylo opravdu daleko těžší než nyní. Na všechno musíš přijít sám nebo se seznámit s někým, kdo už na něco přišel a chce ti tyto znalosti předat, prostě mít nějakého mentora. Takže tehdy to logicky všechno trvalo déle, než jsi objevil ten správný zvuk. Ale beru to jako výhodu, že jsem si to takto prožil, protože všechny ty kroky byly opravdu těžké a pak jsem si toho výsledku daleko víc cenil. Prostě jsem cítil větší hrdost, že jsem něco dokázal sám bez pomoci a moc mě to těšilo. Takže to bylo více zasloužené dá se říct. Ten, kdo to měl stejně, tak mi jistě potvrdí, že si tehdy svých zvuků vážil o trošku více.

Jaký si měl setup v tvém prvním studiu? Jak se postupně vyvíjel a jakého kousku hardwaru, co vlastníš, si nejvíce ceníš?

Tehdy to byl Tascam M50 jako mixovací konzole, synťák Yamaha TG33. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem měl také Roland R-5, Akai 750 nebo 950, teď si přesně nevzpomínám, ale ten byl nějakej rozbitej, nedržel totiž multismaply, ale pouze vždy jen jeden zvuk. Takto to všechno začalo. Od té doby se všechno zdigitalizovalo a teď máš v tvém MacBooku milion možností. Ale i tak si moc cením, že jsem začal tak, jak jsem začal. Tehdy každej takovej nástroj stál fakt hromadu peněz a neuměl toho tolik v porovnáním s dneškem. A pokud tak někdo taky začínal, tak si nyní jistě velmi váží každého jednotlivého pluginu a nevidí za ním jen to místo, co ti v počítači zabere.

Můžeš popsat tvůj tvůrčí proces na základě nějaké skladby nebo alba, kterého si vážíš? Odkud přichází nápady? Jak se změní v tvé mysli od počátku až do té doby, než dílo dokončíš?

Ten kreativní proces není jednoduché popsat. Alba pro mě prezentují vždy určitý životní úsek. Postupně sbíráš nápady a zvuky, je to vše takové mlhavé, ale postupně se ti to v hlavě vytříbí a přesně víš, za čím jdeš. A vybereš ty tracky, které se ti do této vize jasně hodí a mnohdy reprezentují kombinaci několika myšlenek, které jsi měl na začátku. Pak se jen ujistíš, že ti to dává ucelený obraz této tvé vize. Prostě jdeš malými krůčky z mlhy až do toho specifického místa, které sis určil, že je tvým cílem. Já ale někdy mívám už ucelený obrázek hned na začátku a na tom dál pracuji.

Poslechni si: Fritz Kalkbrenner - Ride

Na tvém pátém studiovém albu Drawn jsi poprvé nepoužil své vokály. Proč?

Jak jsem vysvětloval předtím – měl jsem mnoho tracků a postupně jsem vybíral ty na toto mé nové album, a nakonec se ukázalo, že k žádnému z nich se prostě vokály nehodí. A mě ani nenapadlo je tam přidávat. Někdy slyšíš track a řekneš si: „Jo, ten je super, musím k tomu dopsat i text písně!“ a někdy taky uznáš, že je to věc spíše do klubů a vokály by jí spíše pokazily. A v tomto případě ty tracky prostě byly dobré takové, jaké jsem je stvořil, nepotřebovaly žádná slova. Takže jsem to tak taky nechal.

Proč jsi k jeho vydání volil vydavatelství Different Spring a ne Suol, kde jsi předtím tradičně svou hudbu vydával?

Different Spring je sublabel Suolu a ten důvod změny je ten, že Suol je spíše klubovým směrem a umělci jako já nebo Tender Games, který taky na Different Spring vydává, chceme spíše více otevřený prostor. Takže tak.

Co považuješ za nejintenzivnější moment své umělecké kariéry?

Tady asi nebyl žádný takový big-bang moment. Prostě se to z hobby změnilo na full-time práci, což byla asi velká změna. Ale všechno to další, třeba vydání těch pěti alb, to byly jen malé krůčky, které ale dohromady tvoří velkou věc. A tyto malé věci jsou svázány dohromady. Takže největší změna byl asi opravdu ten přechod na „full-time“ hudebníka.

O které části normálního života se ochuzuješ tím, že jako umělec jsi hodně na cestách?

Jasný, cestování bere spousty času. Třeba tour po Austrálii, což byly vlastně dva večírky a na pódiu jsi vlastně dohromady jen pár hodin … to jsou dva dny cesty tam a dva dny cesty zpátky. A upřímně si někdy říkám, zda mi to za to stojí. Někdy tě to prostě štve, že jsi tak dlouho od domova, ty přesuny mezi časovými pásmy jsou náročné … Ale nestežuji si, vůbec ne. Toto k tomu prostě patří. Je to součást práce, kterou dělám a naučil jsem se to zvládat.

Kdyby ve světě neexistovala hudba, čemu by ses věnoval?

Asi bych byl znovu novinářem. Je těžké si to představit, ale byla to práce, kterou jsem dělal předtím, takže by to asi dávalo smysl.

Máš nějaké sny, které chceš v následujících letech uskutečnit?

Miluji mou práci, miluji tvorbu hudby a pokud v tom budu moci i nadále pokračovat, budu šťastný. Takto má asi každý umělec. Nechci být specifický a říct, že chci dosáhnout tohoto nebo támhletoho.

V Roxy nyní vystupuješ často, čím to je?

Taky jsem si toho všiml. Když je poptávka a lidi touží po mé hudbě, tak velmi rád přijedu. Takže do pražské Roxy se těším a vždy tu rád zahraji.

PARTYINFO

Fritz Kalkbrenner

15.09.2018 Roxy, Praha
DJs: Fritz Kalkbrenner (live), Omek, Biodan, Michael C
2. stage: Arturo Legorreta, Marvelous Bey
Cena: 550
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně