Tomorrowland ve znamení moře

Letošním tématem pohádkového belgického festivalu je příběh podmořského města Planaxis, ve kterém mohou lidé žít v souladu s přírodou – jedná se tak o další z apelů organizátorů na ochranu životního prostředí, recyklaci a zastavení plýtvání.

26.7. 2018 16:13:11 | reporty | Paya

Jak se povedl letošní první víkend festivalu Tomorrowland? Parádně. Počasí vyšlo náramně, pršelo vlastně jen během prvního festivalového dne a navíc to byla spíše krátká přeháňka, než opravdový déšť. Zbylé dva dny bylo velmi slunečné a teplé počasí, takže si desetitisíce návštěvníků rekreační oblasti De Schorre mezi městečky Boom a Rumst mohly užít „Svět zítřka“ naplno.

Ve svém loňském reportu jsem se nažil popsat Tomorrowland a všechny jeho stránky natolik podrobně, že se zdá být jen těžké přicházet s novými zprávami, ale i v tomto roce prostě organizátoři povýšili celý festival v mnoha zdánlivě drobných detailech na ještě vyšší úroveň. Například s dalším rozšířením oblíbených stupňů v přírodním „amfiteátru“, který během party slouží jako mainstage.

Dále třeba poštovními známkami s brandem Tomorrowlandu. Nebo emocionálním vzdáním holdu zesnulému Aviciimu přímo pod dominantní instalací Niké Samothrácké od vlámského vizuálního umělce Arne Quinzeho na mostě One World plném osobních vzkazů těch, kteří na konstrukci tohoto převážně dřevěného díla v minulosti přispěli.

Mimochodem, skvělým způsobem zavzpomínali na Aviciiho i jeho vlastní rodáci – švédští fanoušci na hlavní scéně během soboty rozvinuli gigantickou národní vlajku s jeho podobiznou. A ano, jistě, alespoň jeden Aviciiho track zahrál snad každý druhý přítomný DJ.

Festival sluchu, ale i chutí a dalších smyslů

Festivalová atmosféra na člověka dýchne mnoho stovek metrů od bran De Schorre. Mnoho místních obyvatel na fasádách svých domů hrdě věší festivalovou vlajku. To bylo tradicí i v minulých letech. Co nás však zaujalo nově, to byla pohádková podoba nádraží, ze kterého odjížděli shuttle busy do nejbližších měst – nejen, že bylo zastřešené, ale i s přehledně značenými nástupišti – a to vše v designu Tomorrowlandu.

Člověk se prostě pořád diví, a to přesto, že brandované jsou na Tomorrowlandu i piknikové stoly ve stravovacích zónách. Mimochodem, jídlo bylo opět prostě skvělé, za sebe můžu doporučit klasické belgické hranolky, které prostě člověka neomrzí, a nebo angus beef burgery. Tradiční byly i průvody elfů nebo roztodivných cirkusáků, na které bylo možné narazit jak v kempu zvaném Dreamville, tak v samotném partyareálu.

Festival byl opět bezhotovostní, místní měna se nazývá Perly a funguje ve spolupráci s ING. Neskutečně rozmanitý merchandising ovšem lze platit i napřímo platební kartou. Další novinka – svou pobočku přímo u jedné z hlavních cest uvnitř rekreační oblasti otevřela i policie. Naopak klasikou už byla vlastní malá stage pivovaru Jupiler, na které se představil třeba i Fedde Le Grand.

Timetable a vlastně i line-up ovšem člověk zjistí až na místě. Hudba hrála i u Pepsi (talent stage Sound Of Tomorrow), Havany a Liptonu. Jižní části areálu dominovalo ruské kolo bruselských aerolinek a nedaleko se nacházelo nejen kadeřnictví, ale i tatérský salón.

Tomorrowland 2018 Theme

Letošním erbovním tématem Tomorrowlandu bylo Story Of Planaxis, příběh o podmořském městě. Show na hlavní scéně stylově doplňovali artisté, převlečení za různá podvodní stvoření včetně medúz. Celá mainstage byla opět monstrózní a velmi prostorově členitá, nejvíce na ní zaujaly gigantické lastury, mořský koník a kolosální led stěny, které během všech tří dní dokreslovaly příběh.

Příběh o architektovi, který ve svém snu spatřil onu zbudovanou oslavu oceánů a strážce všech hlubinných stvoření, soběstačnou komunitu zrozenou k lásce nesčetných podvodních druhů. O architektovi, který v proporcích mořského šneka a ocasu mořského koníka objevil „zlatý řez“, který umožňuje existenci Spira Mirabilis, nejzásadnější síly perfektní harmonie přírody.

Ostatní scény často využívaly design z předchozích let. Freedom by Budweiser představovala velkou steampunkovou halu s obrovskými led plochami uvnitř, House Of Mask zase byla laděná do stylu sponzora, kterým bylo Cubanisto, pivo s příchutí rumu nebo mojita. Rose Garden zastiňoval opět obří robotický drak, Theatre Formidable v sobě mělo zakomponováno loňské hlavní téma Amicorum Spectaculum včetně velkého zdobného kolotoče.

The Harbour House znovu nesl podobu velkého majáku, Rave Cave se v letech nezvětšuje a stále jde o sklepní scénu. Svou formu změnila Cage, z vyhřátého stanu se stala poměrně klimatizovaná klubová místnost v budově hlavního kontrolního centra festivalu. Novinkou byla na vodě postavená Arch, tedy vítězný oblouk, protože v této lokaci na jezeře stála v minulosti obvykle jen malá scéna.

Tulip Stage tradičně přestavuje plážovou scénu, Leaf by JBL zase ostrovní komplex různých můstků a květinových mol. Youphoria byla stejně jako Garden Of Madness zastřešená, první z nich na souši, druhá klasicky na vodní ploše. Atmosphere byl ve skutečnosti obří stan, oproti minulosti výrazné vylepšení zaznamenalo jeho ukotvení do země, vybavení 120 tisíci led světly a také designový potisk.

Ukrytá lesní scéna nesla jméno Core, impozantní varhany aneb Organ Of Harmony dosahují opět opravdu úctyhodných rozměrů a celé dny baví svými gejzíry. Konečně nejsevernější stageí, tedy scénou číslo 17, byl Moose Bar.

Hudební stránka akce

Festivalové scény v různých dnech obvykle nesly různé podtituly, zejména názvy labelů nebo jména headlinujících umělců, tak například: The Masquerade by Claptone, Cocoon, Thunderdome, Robin Schulz & Friends, Smash The House, Trance Energy, Dave Clarke, Ants, Stmpd Rcrds, Diynamic, Q-Dance, Kozzmozz, Nervo Nation, Bonzai Records, Axtone, Musical Freedom, Pussy Lounge, Monstercat, Age Of Love, Cafeina, Jacked, Drumcode nebo Anjunabeats.

No a co se na Tomorrowlandu hrálo? Pravidelní čtenáři mých reportů již vědí, že nemohou očekávat zasvěcenou zprávu o tom, co předvedli slovutní technaři nebo jak zapůsobily hvězdy d’n’b – fanouškům těchto stylů se proto opět omlouvám, nezlobte se.

Společnou ovšem máme lásku k elektronické taneční hudbě, i když třeba různých žánrů. Naštěstí už teď na youtube kanálu Tomorrowlandu visí desítky videozáznamů celých setů, takže se na své favority může podívat každý. Těmi mými jsou zejména švédští houseři.

Pátek – 20. července

V pátek jsme na hlavní scénu dorazili během představení San Holo, který koketoval s r’n’b a zahrál dokonce i živě na kytaru. Následující psytrance přízrak Vini Vici předvedl tak trochu megamix, od ATBho 9 PM (Till I Come) přes Aviciiho Fade Into Darkness až po svůj Great Spirit.

Pak se žezla chopil Airwave a vystřil na klávesy naživo Jones & Stephenson – The First Rebirth. Přes Jasona Rosse jsme se přesunuli na trance, kterému kraloval M.I.K.E. aka Push. A velmi u nás zabodoval, pecky jako Simulated, Flight 643, Universal Nation, Dominator a další nás perfektně rozehřály.

Vystřídal jej legendární Jam z formace Jam & Spoon a spustil Trance & Acid a také Dark Side Of The Moon. Hardwell, navrátivší se po menší kontroverzi minulých let zpět na festival, na hlavní stagei uzavíral hardstylem a předal mixážní pult Axwellovi s Ingrossem.

A tunám jejich produkce včetně novinky Dancing Alone a pecky Dreamer. A toho vokálového housu oba odehráli mnohem víc. S radostí jsme se v pátek zastavili i na hardstylové scéně, kde back2back neplánovaně hráli Paul Elstak a The Prophet, legendární DJs s legendární skladbou Icon.

Na závěr celého dne jsme zamířili k Tiëstovi, který nebyl úplně ve své kůži. Ve finále během svého setu v hale Freedom ovšem nevynechal svou novinku Jackie Chan.

Sobota – 21. července

Ani v sobotu jsme nezapomněli na trance. Tentokrát jsme zahájili festivalový den na Fredu Bakerovi, který nás velmi potěšil klasickými songy Confirmation, Direct Dizko, Madagascar a zejména Automanual. Shledání s tímto naším starým brachem, stejně jako předešlý den s M.I.K.E.m, bylo srdečné.

Následující borec Jochen Miller zařadil do svého setu například pecku Shogun – Skyfire nebo Callaghanovo Find Yourself. Přesunuli jsme se pak na mainstage, což se ukázalo jako šťastný krok, protože jsme na vlastní oči viděli to, čím se teď baví celý internet – „zumba“ show původem bosenského řízka jménem Salvatore Ganacci.

Ne, tenhle poměrně úspěšný producent se neprezentoval zejména hudbou, ale spíše tanečně-sportovním výkonem. Sestřihy jsou ostatně všude on-line, posuďte sami. Podle mého názoru ovšem půjde Ganacci strmě nahoru, protože na dnešní scéně je synonymem slova prorazit slovo odlišit se. Mimochodem, jako support jej na scéně doplnil Sebastian Ingrosso.

Během soboty jsme zavítali také na set Ytram, což je ve skutečnosti Martin Garrix hrající v bílé masce a černé mikině s kapucí, a to mimo jiné svou nedávnou novinku So Far Away. Cestou přes areál jsme minuli Marcela Woodse hrajícího On/Off v povedené kombinaci se Sandstorm a Menno De Jonga slavícího úspěch s Out Of The Blue.

Naším cílem byla ovšem Axtone stage a její boss Axwell. Dle mého skromného názoru nejlepší vystoupení celého festivalu. Už to intro nás rozbilo – Make Your Mind Up se stalo legendou Tomorrowlandu už vloni. Obří ovace zasloužilo například Under Control nebo Axovo vlastní Nothing But Love.

Večer jsme operativně pořešili časový konflikt Nervo & Chuckie vs. Jonas Blue & Dua Lipa, která nejprve zpívala sama a posléze živě doprovodila Martina Garrixe a jejich společný track Scared To Be Lonely. Sám Martin si pak na stage pozval i Dyra.

Vrcholem jeho setu byla asi píseň Martin Garrix vs. Matisse & Sadko – Together. Mimochodem, Matisse & Sadko, tedy Saša a Jurij, vedle nás celkem dlouhou dobu stáli a pařili s davem, stejně jako Justin Mylo. I ten totiž v závěru Garrixova hraní vystoupal na stage. Finále patřilo, asi očekávatelně, hitu In The Name Of Love.

Neděle – 22. července

V neděli jsme napochodovali hezky pomalu na tropical house a užili si naživo Alle Farben s trubkou a také jeho singl Please Tell Rosie. Fedde Le Grand na hlavní stage nás příliš neoslnil, trochu plácal jednotlivé styly.

To další borec na řadě, Timmy Trumpet, moc dobře věděl, co předvádí – intro v podobě kantáty Johanna Sebastiana Bacha nebo brzy následující Beethoven, to je póza, kterou tento na trubku hrající a v Česku dosti populární Australan vyznává. V mixu dal dohromady například The Lion King OST, Calvina Harrise s Dua Lipa, Arminův Great Spirit, Kygův Stargazing nebo Aviciiho Hide & Seek.

Posléze jsme vyrazili na mladičkého Kungse. Tento teprve 21letý Francouz prorazil před dvěma roky letním hitem This Girl. A ten pochopitelně v jeho sadě nemohl chybět. Dále jsme v ní ocenili například Aviciiho You Make Me nebo Galantis – Peanut Butter Jely.

Abychom se nenudili, na programu jsme měli dále hardcore, a to přímo jeden z jeho symbolů. Neophyte hrál vlastní Always Hardcore, Hardcore To Da Bone, Great Success a zejména Army Of Hardcore. Super vystoupení!

Festival se chýlil ke konci. Nedělní superhvězdou pro nás byl švédský borec přezdívaný The Boss, samotný Steve Angello. Jeho intro v podobě reverendova kázání Rejoice jistě nejen v našem případě vyvolávalo husí kůži. Fantastický zážitek na mainstage Tomorrowlandu.

Aplaus získaly i Stevovy hitovky Knas, Gods, Antidote, Greyhound nebo novinka Nothing Scares Me Anymore. Steve zabodoval i peckou Dimitri Vangelis & Wyman – ID2. Na scénu i jeho přišel podpořit Sebastian Ingrosso, spolu odpresentovali Save The World, nicméně pak Steve do mikrofonu zahlásil „Do you wanna feel better?“ a nás už pomalu obcházel infarkt, kdyby na stage nastoupil i Axwell a Swedish House Mafia se tak zhmotnila po Miami poprvé právě zde.

Nicméně nestalo se tak, následoval ale track Don’t You Worry Child. Na úplný závěr jsem vyrazil na Paula van Dyka a užil si Corstenovo Beautiful, Berlinovo Till The Sky Falls Down a Dykovy vlastní megahity Time Of Our Lives, Nothing But You, For An Angel, Home a All The Stars (Music Rescues Me). Bomba, zvláště velmi emotivní posledně jmenovaný song!

4 svatby a snad žádný pohřeb

Co dodat, zejména k druhému víkendu? Letošní Unite satelitní přenos směřuje do Abu Dhabi, Monzy v Itálii, Bejrútu v Libanonu, Marsy na Maltě, Mexico City, Barcelony ve Španělsku a Tchajpeje na Tchajwanu. Mimochodem, na festivalu i nadále každý den vychází noviny.

Dočíst se v nich můžete o otevření Love Tomorrow Music & Arts School v Nepálu, která byla zbudována ze sta procent na základě nadace, jejíž příjmy směřovaly přímo z rukou The People Of Tomorrow. Zahajovací ceremonie se osobně zúčastnil DJ Lost Frequencies.

Noviny pochopitelně obsahují všemožné mapy a timetables, ale i třeba fun facts – že prodané pizzy na festivalu desetinásobně převyšují šikmou věž v Pise, že denně pět hlavních restaurací obslouží 2 500 hostů a že pro festival bylo vyrobeno přes 2 miliony ledových kostek.

Co se týče svateb (ne, opravdu se už člověk nediví vůbec ničemu), první festivalovou neděli se vzali Belgičan Frederick a Španěl Raul a Němec Dominik a Ruska Yulia. Další víkend jsou na programu Britové Thomas & Rebecca a Brazilci Victor & Mariana.

Dobrá, ještě pár čísel – v Dreamville přespává 38 tisíc lidí, skrze Global Journey se na festival vydalo 32 tisíc lidí, a to hlavně díky 240 letům z 83 letišť. Crew pořadatelů čítá přes 12 tisíc osob a dalších 500 jich je v kempu, který pokrývá území odpovídající 128 fotbalovým hřištím. A shrnutí závěrem? Koktejly a sny. Svět zítřka. Live Today, Love Tomorrow, Unite Forever.

PARTYINFO

Tomorrowland 2018: Weekend 1

20.07.2018 - 22.07.2018 De Schorre, Boom
DJs: Alan Walker, Axwell / Ingrosso, Bonzai All Stars feat. Airwave, Carl Cox, Charlotte de Witte, Hardwell, Joris Voorn, Netsky, San Holo, Steve Aoki, Vini Vici, Alesso, Alison Wonderland, Armin van Buuren, Curtis Alto, Dimitri Vegas & Like Mike, Nicky Romero, Nora En Pure, Salvatore Ganacci, Sam Feldt, Sunnery James & Ryan Marciano, Yellow Claw, Andrew Rayel, Coone, Fedde Le Grand, Lost Frequencies, Martin Garrix, Paul Kalkbrenner, Paul Oakenfold, Steve Angello, Timmy Trumpet, Yves V etc.
Cena: vyprodáno
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně