Detroit techno tour od Kouzelné, aneb všechno to začalo touhle fotkou

Je středa 24. května, den našeho odletu na detroitský Movement Festival. Natěšeně stojíme ve frontě na odbavení. Máme před sebou devatenácti a půl hodinový let a šestihodinové čekání na třech různých letištích.

12.4. 2018 14:03:01 | reporty | Kouzelná

Po odbavení procházíme kolem obří cedule Departures - Odlety. Prolétá mně hlavou myšlenka vyfotit se před ní a dát jí do skupiny Movement Detroit na Facebook, kterou sleduji od roku 2015, tedy od jejího založení.

Vkládám ji tam s komentářem, že jsme pravděpodobně výherci, co se délky letu týče. Poté vypínám telefon a přemísťujeme se do letadla.

Po asi šestadvaceti hodinách přistáváme v Detroitu na letišti a bereme si taxíka na hotel. Na hotelu se připojuji na wifi, zapínám Facebook a vyskočí na mě přes dvě stě notifikací a komentářů na naši fotku. Jak si tak pročítám ty komentáře, narážím na jeden od Andrewa.

Jako šťastné výherce o nejdelší let bych vás chtěl obdarovat dvěma lístky na Detroit techno zájezd, pořádaný v sobotu ráno před festivalem. Pošlete mi zprávu a já vám pošlu bližší informace.

Paráda, my jsme pro, kontaktujeme Andrewa a získáváme detaily o nástupu a začínáme se těšit.

Jinak ještě k té naší fotce. Ve čtvrtek jdeme na večeři do nákupního centra naproti našemu hotelu. Vybíráme libanonské bistro a jak tam tak sedíme a jíme, příjde nějaká slečna pro svou objednávku, zastavuje se u našeho stolu a říká: „Vítejte v Detroitu, viděla jsem vaší fotku na Facebooku.“ Poprvé v životě se cítím jako nějaká superstar!

A aby toho nebylo ještě málo v pátek při obhlídce detroitského centra potkáváme našeho průvodce Andrewa. Mává na nás přes silnici a když se potkáváme, podává mi ruku, oslovuje mě Magdaleno a říká: „Rád vás poznávám, já jsem váš zítřejší průvodce. Hezký den a zítra na viděnou.

Zvláštní pocit, v Detroitu jsem podruhé v životě, ale cítím se jako když přijedete po delší době domů.

Nečůrejte z oken a hlídejte si souseda

V den, kdy začíná Movement festival, vyrážíme na náš detroitský techno zájezd. Místo srazu je Hart Plaza před branami festivalu. Přicházíme jako úplně první a potkáváme Andrewem, který nás vítá a zasvěcuje do programu. Za chvíli nás tam stojí asi třicet a čekáme na autobus. Autobus přijíždí a k našemu překvapení to není jen tak ledajaký autobus. Pokud znáte seriál Simpsonovi, tak určitě teď už víte, o jakém autobusu mluvím :) Ano je to ten žlutý, školní, kterým se dopravují studentíci do školy. Tenhle teda není žlutý, je černý s grafity, takový punk.

My nastupujeme, Andrew nás přepočítává a seznamuje nás s pravidly zájezdu: „Nečůrejte z oken a hlídejte si svého souseda.“ Poté nám představí speciálního hosta Mika Clarka, který, jak se dozvídáme, stál u zrodu detroitského techna. A můžeme vyrazit.

První zastávka: Submerge Exhibit 3000

Autobus nás vysazuje u třípatrové budovy, která vypadá jako normální, cihlový, trošku oprýskaný rodinný dům. Vcházíme dovnitř a zjišťujeme, že se nacházíme v muzeu. Muzeu detroitského techna! Nejsem sama komu běhá mráz po zádech. Tohle je Mekka milovníků techna.

Od našeho průvodce se dozvídáme, že se tady nachází domov Undeground Resistance (netřeba asi představovat) a management distribuční společnosti a labelu Submerge. Muzeum jako takové se nachází v prvním patře domu. Exhibit 3000 je výstava zasvěcená technu. Technu, které se zrodilo v Detroitu.

Jsou zde fotky, titulky časopisů z 90. let nebo zachycené vzpomínky z prvních vystoupení v zahraničí. Jako třeba „šalinkarta“ z Londýna s Banksyho fotkou.

Je zde třeba i soustruh na řezání desek z roku 1932. Tento mohutný stroj používal Ron Murphy, který, ač je málo známý, byl nedílnou součástí UR (Undeground Resistance - pozn. red.). Osobně něco takového vidím poprvé.

Jak Faitless zpívají v jednom svém hitu: „This is a church.

Přesouváme se do sklepení, kde je obchod s deskami. Řada vinylů, plakáty na stěnách, oblečení na bocích. Člověk by si řekl, že je to normální obchod. Jenže tady je to jiné, je tu taková zvláštní atmosféra. Stěny a stropní trámy jsou pokryté zprávami od lidí, kteří to tu navštívili a jako důkaz, že tu byli, zanechali za sebou památku v podobě podpisů a vzkazů. Člověk by tady strávil hodiny a hodiny čtením. Díky těm zprávám si připadáte jako v nějakém chrámu nebo v kostele.

Druhá zastávka: Z muzea do divadla

Z muzea míříme do takzvaného nového centra města Detroit. Máme tu naplánovanou prohlídku budovy, která se jmenuje The Fisher Building. Tenhle obr byl postavený v roce 1928 architektem Albertem Kahnem v takzvaném Art Deco stylu.

Albert tu původně chtěl postavit takovéto budovy tři, ale po té, co město po mohutné hospodářské krizi vyhlásilo bankrot, zůstala tu jen tahle jediná. Jeho výstavba začala 22. srpna 1927 a byla dokončena za patnáct měsíců. A čím že je tak mimořádná? Představte si, že jako architekt máte neomezené množství peněz a materiálu. Na výstavbu se spotřebovalo přes 40 různých druhů mramoru!

Co je uvnitř? Spousta kanceláří, sídlo tu mají skoro všechny vládní úřady, na které si jen vzpomenete. Největší divadlo ve státě Michigan, které funguje dodnes. A nechybí tu třeba 21 výtahů!

Třetí zastávka: Motown, aneb zvuk, co změnil Ameriku

Malý, bíle natřený, rodinný domek s obrovskou cedulí s nápisem Motown.

Tak schválně, kdo zná Motown? Ano? Ne? Já vám ho tedy s dovolením představím! Detroit byl na konci 50. let 20. století největší město v USA, které nemělo žádnou nahrávací společnost. Příležitosti využil Berry Gordy a v roce 1960 založil společnost Motown Record Corporation.

Detroit je známý jako město motoru, tedy „Motor City“, díky automobilce Ford, ve které sám Berry nějakou dobu pracoval. Berry pak vyměnil slovo „city“ za synonymum „town“ a vzniklo z toho spojení „Motor Town“, což mu přišlo jako perfektní název pro jeho společnost Motown.

Berry koupil rodinný domek, kde v přízemí vybudoval sídlo společnosti. Motown se stal továrnou na hity. Od roku 1961 do roku 1971 měl sto deset písniček, které se umísťovaly v desítce nejlepších hitů. Byli to např. The Jackson 5, Marvin Gaye, Stevie Wonder, The Four Tops, The Marvelettes, The Miracles a Diana Ross s The Supremes.

V průběhu 60. let se povedlo Motown rozšířit do New Yorku a Los Angeles a na konci 60. let se přesunul do Los Angeles a kanceláře v Detroitu uzavřel. Detroit je prostě výjimečný svou muzikální historií. Nejenže tu vzniklo techno jako takové, pořádá se tu obrovský Jazz Festival, ale díky Berrymu a jeho společnosti se podařilo v minulosti něco nevídaného - a to začlenit černošskou hudbu do hudby populární. Žádné jiné nahrávací společnosti se takový úspěch nepodařil!

Čtvrtá zastávka: Lincoln Street Art Park

Lincoln street park je místo, které detroitští milují. A proč? Nachází se na hranicí Woodbridge a tzv. Nového centra, což je taková centrální zastávka pro každého, kdo chce navštívit město. Máte tu ohniště u kterého se můžete setkávat s přáteli a opékat marshmellow.

Je tu stezka, která vás zavede do naprosto unikátní otevřené galerie s graffiti. Je tu malá otevřená knihovna - zadarmo si tu můžete půjčit a vyměňovat knížky. A pozůstatek obřího Tyranosaura rexe, který byl vytvořen z recyklovaného materiálu, je takový bonus.

Pátá zastávka: Art of Techno Gallery Pop - Up

A opět se u naší páté zastávky potvrzuje, že Detroit je unikátní. Proč?

Díky Alanu Oldhamovi, Abdulu Haqqovi a jejich Pop Up Gallery se dozvídáme, že se v Detroitu podařilo opět něco unikátního. Podařilo se tu skloubit techno s uměním. Abdul Haqq je malíř, jeho dílo najdete na klasických deskách DJs ( Juan Atkins, Derrick May, Kevin Saunderson, Carl Craig) a labelů jako Detroit Techno, Metroplex, Transmat, Underground Resistance a mnohých dalších.

Od roku 1989 působí ve společnosti Techno Music a věnuje se Techno Visual Art. Jeho umělecká díla inspirují fanoušky po celém světě. Alana Oldhama možná znáte asi jako DJe - 1000 anebo moderátora rádia ve společnosti Public Radio.

Jeho program "Fast Forward” byl prvním vysílacím programem v Detroitu věnovaném elektronické hudbě. A byl to právě on, kdo navrhl a nakreslil námět na desku od Derricka May - Transmat Records, známou jako Nude Photo.

Šestá zastávka: City Sculpture

City Sculpture (město soch) je umělecký park. Mno park, je to spíš takový plácek, kde se nacházejí sochy od Roberta Sestoka. Sochy jsou ze svařované oceli, bronzu a nerezové oceli. Jak se dozvídáme, některé Robertovy sochy procestovaly Severní Ameriku a dostaly se i do New Yorku. V Detroitu se nachází jejich stálá expozice.

Sedmá zastávka: Nádraží

Ikona města Detroit! Detroitské nádraží bylo postaveno v roce 1913 a mělo se stát novým dopravním uzlem. Avšak několik chyb v plánování vedlo k jeho postupnému úpadku až bylo v roce 1988 uzavřeno.

Pohledem a společnou fotkou se tu loučíme s naší techno tour skupinou a vydáváme se směrem na Movement Festival, který právě začal. Co závěrem? Chtěla bych poděkovat Andrewovi za to, že nás na túru pozval. A vy pokud se do Detroitu chystáte, napište si tyhle místa na must see paper, stojí to za to.

REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně