České vydavatelství Nona Records nám přineslo druhou desku Leoše Horta nezvanou Yellow Mellow. A my se na ní podíváme není trochu blíž.
13.2. 2018 11:31:59 | recenze | Carl W
O Leošovi jsme napsali už mnoho řádků, slovní spojení jako „nejpozoruhodnější jméno na domácí elektronické scéně“, „český analogový mág“ nebo „jeden z nejžádanějších tanečních live actů v našich končinách“ jej charakterizují myslím celkem jasně.
Jeho prvním velkým průlomem byla žánrová soška Anděl za debutovou (a podruhé nahranou) desku Dataloss v roce 2015. Od té doby se stal středem pozornosti a to nejden na české scéně. A to neporvrzují pouze časté pozvánky na zahraniční festivaly nebo velký zájem slavných bookingových agentur.
Třeba taková jména jako je bulharská elektronická hvězda KiNK mu s PR a průlomem na evropskou scénu značně pomohla. Dobré jméno mu dělá i jeho kazetové vydavatelství Bűkko Tapes, které je velmi aktivní a slouží jako hudební brána do analogového undergroundu.
Ovšem v rámci jeho druhého alba Leoš posunul svůj zvuk více melodickým směrem, už to není ten tmavý undeground a brutální nálož přesně mířených uderných basů. Ukazuje novou tvář a nabízí příchuť jemného acidu a syntezátorové hrátky.
Asi nejlepší opening track, jaký by zasloužilo každé album. Velmi citlivou atomsféru se povedlo dobře skloubit příjemným osmdesátkovým beatem. Pokud analogový zvuk vyzařuje teplo, jak se o něm často říká, tak tady vás příjemně zahřeje. Navíc naplno odhaluje Leošovo hudební nadání, perfektně hradující melodie vás může omámit.
Název jistě naláká. HRTL tu pracuje se stejnou myšlenkou jako v Crispy Mush, ale vyzní jinak. V dobrém slova smyslu. Hodně mu pomáhá acidová linka, která vás zavede do plenek slavné techno-éry, ale zároveň neubírá nic na originalitě Leošovi myšlenky. Znovu uslyšíte osmdesátkovou melodii a ta by v tomto případě mohla být vrcholem titulkové sekvence vyhapovaného Stranger Things.
Zde se nálada i intenzita lehce mění. Jednoduchou strukturou založenou na trpělivosti posluchače zde Leoš vygraduje pomalu starující taneční beat doplnění melodickým melancholickým podkladem. Na jednu stranu sázka na jistotu, protože tracků v podobném duchu jste slyšeli nesčetněkrát, do celkové konceptu alba se však beze zbytku hodí.
Bezbeatová ambientní exkurze odkazující na zvuky starých syťáků, ale zároveň s futuristickým nádechem, přidává na intenzitě. Přece jen tři předchozí sklady by se dali generalzovat jako "taneční", No Man Culture může být na poslech těžší, ale v celkovém kontextu Yellow Mellow drží danou linii.
Zde si jasně můžeme ukázat, v čem jsou Leošovi přednosti a taky, kde musí ještě nebrat zkušenosti. Zvukově na jedničku, kompozice by dle mě potřebovala ještě chvíli uležet. Skvělý náběh s prvky francouzského elektra devadesátých let mi úplně nesedí k zasněné melodii. Vitalic nebo Daft Punk toto dovedli k dokonalosti, Hollow Point asi potřebuje čas, aby uzrál.
Skromná kombinace efektů a celková koláž krásně ladí s jednoduchým synťákovým vzorcem. Výborně tu vyznívá vyexponovaný acidový prvek táhnoucí se celou délkou skladby a tato přímočarost se nakonec ukáže jako velmi kvalitně promyšlený element.
Crybaby přímo navazuje na Hiigaru a přenáší ji na taneční parket, ale přesto v ní zachovává melancholičnost. HRTL tu kombinuje tempo techna, nápaditost moderního elektronického popu a starou duši geniálních synťákových vln. K dokonalosti mu sice chybí trošku obrousit hrany, z hlediska kompozice i celkového feelingu ale obstojí.
HRTL na Yellow Mellow ukazuje, že má před sebou neuvěřitelné možnosti a záleží jen na něm, jak se svou genialitou naloží. Štěstí nepotřebuje, to si jej najde samo.
Na poslech alba (se zaměřením na klubové prostředí) byl použit gramofon Technics SL-1200 MK3 s přenoskou Ortofon Concorde Nightclub MK-II, Pioneer DJM-900NXS a studiové monitory Adam Audio A7. Na další poslech pak posloužil zesilovač Onkyo TX-8270 a série reporduktorů Q Acoustics 3020 se subwooferem Q Acoustics 3070.
Yellow Mellow si můžeš poslechnout na Spotify, digitální album nebo desku pak koupíš třeba na Bandcampu.
Nona je hudební vydavatelství a samostatný projekt lidí z kolektivu Bastl Instruments i mimo něj. Label založil David Štrobach aka Kadaver a Ondřej Merta aka OGJ. Merta společně s Václavem Pelouškem založil Bastl Instruments. Domov na labelu má místo jak hudba do klubů, tak i experimentálnější počiny. Venku je 14 releasů, v příštích měsících nás čekají releasy na vinylech a kazetách od lidí jak z domácí klubové scény jako Lightning Glove, tak i zvenku – např. Micromelancolié nebo Abayomi.
Poslední tři releasy jsou zřetelně načichlé klubovou elektronikou, přitom si jde ale každý svojí cestou. HRTL-ovo Yellow Mellow kombinuje dancefloor beaty s IDM nostalgií, Myako na svém EP White Tiger představuje osvěžující experimentální techno nahrané na modulárním syntezátoru a nejnovější Crysova kazeta čerpá inspiraci z mutací bass music.
