Johannes Heil: Lidé mě berou jako produkt, za který si zaplatili

Ulovili jsme výborný rozhovor s umělcem, který ispiruje generace technařů, má na svém kontě řadu nezapomenutelných hitů a i po téměř třech desítkách letech v branži je neúnavným producentem. A i po tak dlouhé době má stále co říct!

15.11. 2017 04:44:55 | rozhovory | Carl W

- Carl W: Ahoj Johannesi, v rámci techno hudby jsi považován za legendu. Z mého pohledu s technem žiješ a dýcháš každý den. Co pro tebe tento pojem, označení hudebního stylu, znamená?

- Johannes Heil: Nejsem legenda, jsem skutečný! Jinak je to přesně tak, jak říkáš. Má duše je přímo spojena s technem a většina mého života se kolem tohoto hudebního stylu točí. Dává mi smysl a účel, otvírá pro mě nové brány, ukazuje různé možnosti a pomáhá mi realizovat mé nápady. A jsem technu za mnoho vděčný.

Ty jsi začal produkovat elektronickou hudbu ve velmi nízkém věku. Jak jsi vlastně elektroniku objevil?

Posedávali jsme s kamarády a pily jedno pivo za druhým, až jsme všechny své zásoby vypily. A jediné místo ve městě, kde se dalo takto pozdě ještě pít, byla právě probíhající technopárty. My jsme tam tedy šli, ale za účel pokračovat v pití. Ovšem ukázalo se, že jsme víc než pivy byli zaujati hudbou a tou atmosférou okolo. Pro mě to byla taková počáteční jiskra, která už mě ale nikdy neopustila.

V jednom starším rozhovoru s tebou jsem četl, že tvůj první hardware pro produkci hudby byl Roland TR-909. Máš jej stále ve své sbírce?

Měl jsem jich několik, ale všechny jsem už dostal do stavu, kdy jsou neopravitelné, protože jsem je používal na svých vystoupeních na živé hraní. Rád bych tedy do své sbírky znovu 909 zařadil, ale Roland je buď neuvěřitelně chamtivý, nebo prostě jen hloupý, aby tuto legendární mašinku znovu vydal. A já určitě nedám 5.000€ těm chamtivým prodejcům na různých marketech a bazarech. Doufám, že si se všemi vytře prdel Uli Behringer a vytvoří bicí automat založený na analogovém obvodu 808 a 909, jak se v různých kruzích nyní šušká.

Co tedy v dnešní době na produkci hudby využíváš?

No, nejsem moc ochotný tady nyní inzerovat to, co já pro tvorbu mé hudby využívám. Ono je nesmyslné mluvit o tom, jaké přístroje využívám já. Musíte být trpěliví, musí se vám vaše hudba líbit, bavit vás ji poslouchat. Pak je jedno, co jste k tvorbě použili, nástroj tu fakt není důležitý, výsledek je to, co se ve finále počítá.

Na počátku devadesátých let se dala v Německu taneční hudba celkem bez problému naladit v běžných rádiích. Pamatuješ si na nějaký pořad, co jsi v té době poslouchal?

Jasně, byl to pořad HR3 Clubnight se Svenem Väthem.

Ty se v techno komunitě pohybuješ už téměř tři desítky let, dokážeš popsat, jak se vnímání tohoto hudebního stylu proměnilo?

Na počátku devadesátých let to bylo něco nového – vzrušujícího. Všichni lidé tak nějak cítili, že jsou u zrodu něčeho výjimečného, něčeho, co je v této době vlastně považováno za standard a je řízeno úplně profesionálně. Dřív tomu tak rozhodně nebylo. Já si mysílm, že ten největší rozdíl spočívá v tom, jak lidé předtím milovali tento styl jako něco, čím se vymknout ze standardní společnosti. Nyní tomu tak není, lidé se oblékají stejně, mluví stejně, myslí stejně. Málokdo, kdo stál u zrodu této hudby, byl snob, který všude byl a všechno znal. Ale přesto i nyní se v klubech můžeš potkat s uvolněnou atmosférou, jakou jsme předtím zažívali pořád.

A jak se změnilo vnímání u posluchačů? Vnímáš tam nějakou změnu za tu dlouhou dobu, po kterou vystupuješ?

Čím víc vděčnější, zvědavější a otevřenější lidé jsou, tím víc si užijí umění, které jim někde servíruje. Nyní se potýkám hodně s tím, že mě lidé berou jako produkt, za který si zaplatili a mají tedy jasné očekávání, co za své peníze dostanou. Někdy je těžké se s tím vypořádat.

Pojďme nyní tedy k hlavnímu tématu tohoto rozhovoru. Tvé předposlední album The Black Light z roku 2015 bylo inspirováno Nikolou Teslou. Co letošní album Gospel? Odkud jsi se inspiroval při jeho tvorbě?

Gospel je hodně spirituální. Je o tom, jak naplnit svůj potenciál jako lidská bytost. Pro ty, co se zajímají o věci okolo sebe – o symbolismus, náboženství, psychologii, filozofii, hermetismus … těm všem může otevřít oči. Pro ty ostatní, pro ignoranty, se album neodtajní.

Gospel vyšel na labelu Odd Even a ne na tvém vydavatelství Exile. Pro sis vybral Odd Even?

Po tom, co jsem na Odd Even vydal singl By Night, jsem chtěl v této spolupráci dál pokračovat. Chystal jsem tedy další singl, ale vyklubalo se z něj patnácti-trackové album. Prostě jsem to neplánoval, ale stalo se to.

Poslechni si: Johannes Heil - By Night (Part One)

Obal pro toto album je velmi zajímavý. Kdo jej namaloval a jak jsi tento koncept vybíral?

Ten udělala má kamarádka Rebecca Reja. Je to velmi talentovaná umělkyně a úžasná lidská bytost. Abych ji pomohl můj koncept lépe pochopit, napsal jsem ji dlouhý dopis, aby lépe pochopila kontext tohoto alba. A ona opravdu zachytila každý klíčový prvek příběhu jménem Gospel skrze její umělecké dílo.

Co bys označil jako nejdůležitější nástroj, který si při tvorbě posledního alba použil?

Protože využívám počítač jako sekvencer a multi-track recorder, tak bych za nejdůležitějí nástroj označil jej. Ale zeptám se tě na toto: Co je nejdůležitější prvek auta, aby se mohlo pohybovat? Všechno je důležité a má nějaký význam, všechny prvky jsou potřebné k finalizovaní daného úkolu.

Na albu najdeme taky dvě kolaborace s Markusem Suckutem. S ním jsi na mnoha věcech spolupracoval taky v minulosti a vypadá to, že vám to spolu hodně sedí, je to tak?

Ano, měli jsme spolu hodně sezení ve studiu a dokážeme se spolu velmi soustředit na hudbu.

Jak probíhá kolaborace s dalšími umělci – řekněme třeba s Lenem Fakim, se kterým jsi dělal EP VII na Figure v roce 2014?

V tomto případě jsem všechny tracky vymyslel u mě ve studiu. Len je pak upravil a re-aranžoval tak, aby více vyhovovali jeho stylu.

Poslechni si: Johannes Heil & Len Faki - The Octopuss

S kým bys chtěl do budoucna dál tvořit tracky?

To se musí stát přirozeně, on se někdo objeví v pravý moment a budete cítit, že to tak má být.

Nyní hraješ na svých vystoupeních pouze živě, ale dřív (podle toho do roku 1999, co jsem dohledal) jsi dělal i DJ sety. Proč jsi s nimi přestal?

Já začal vlastně s živým hraním v roce 1996 a máš pravdu, tehdy jsem také hrával jako DJ. A bylo to v onom roce 1999, kdy jsem měl velmi špatnou zkušenost s vadnými gramofony a pokaženým mixážním pultem, tu noc se proti mně vše spiklo a nemohl jsem udělat pořádně jediný mix. Byl jsem z toho velmi špatný, smutný, až téměř v depresích. A tak jsem se rozhodl hrát pouze živě a budu si vozit veškeré vybavení, které k tomu potřebuji. Aby se mi nikdy nic podobného už nestalo.

A necítíš pak velkou limitaci tím, že můžeš hrát pouze své věci?

To ano, sice bych mohl hrát hybrid sety, nebo jak se tomu dnes říká, ale já hraji jen svou produkci.

V této době hodně Djů používá při hraní dva počítače, aby se vyhli případným problémům během vystoupení. Ty však stále používáš jen jeden, nepřemýšlel jsi nad tím přidat do svého setupu a jiden záložní notebook?

Musím to zaklepat třikrát na dřevo, ale jeden je pro mě dostatečný.

Jak se od sebe liší věci, které vydáváš jako Johannes Heil a jako Cryptik?

Cryptik má prostě svou atmosféru a jiný způsob myšlení.

Kteří producenti techna tě naposledy učarovali?

Mě neokouzlí lidí, ale jejich hudba. Těch lidí je mnoho, ale já se soustředím na tu hudby, která jimi protekla. To je totiž to hlavní.

Myslíš si, že se v dnešní době dá ještě použít pojem „německé techno“?

Fenomén techna je nyní tak hluboce propojen, že se už neváže exkluzivně pouze k jednomu národu. Všichni jsou jím ovlivňováni stejným způsobem. Je to stejné, jako když kuchař používá koření a byliny z celého světa, aby vytvořil rafinované recepty a lahodné pokrmy.

Vím, že se o tom nerad bavíš, ale nesmím se nezeptat: Jak jsi na tom nyní s Heiko Lauxem? Je tam pořád ještě nějaká zášť vůči tomu, co se vám přihodilo?

Naše spojenectví je pouze v paměti, žádný vztah k sobě už nemáme. Bohužel právní zaležiitosti, na které narážíš, stále ještě nejsou vyřešeny.

Víc jak pětadvacet let vystupuješ na pódiích, produkuješ hudbu, vedeš své vydavatelství, cestuješ … Co tě žene dopředu?

To je jednoduché – miluji to!

Letos jsi patřil do line-upu na párty k výročí 20 let Gigolo Records, kam si tě pozval DJ Hell. Jak sis tuto párty užil?

Jojo, tato párty byla narvaná a lidi bláznivý. Skvělá noc!

Letos ses také stal součástí jubilejní kompilace na Skryptöm 10Y díky svému tracku Obfuscator. Jak jsi se k tomu dostal? Oslovil tě přímo Antoine?

S Antoinem Hussonem, majitelem vydavatelství Skryptöm Records, se znám už mnoho let. On byl první, kdo mě přivedl během 90. let do Paříže a od té doby patří k velkým obdivovatelům mé hudby. A nyní přišel čas, abych mu dal i něco zpět a uctil tak jeho práci.

Většina lidí tě zná jako někoho, kdo hrává techno. Nestálo se ti někdy, že po tobě chtěl promotér na párty, abys hrál něco odlišného?

Ne, toto se mi naštěstí nestalo.

Kupuješ si ještě vinylové desky?

Už velmi dlouho jsem si žádný vinyl nekoupil. Ale spousta desek žijem přímo ve mně, i když už třeba nejsem jejich majitelem.

Co ti dělá v dnešní době největší radost?

Myslím si, že štěstí je vlastně zůsob, jakým člověk přistupuje k životu. Musí být pokorný, upřímný, vděčný, odpouštějící a milující – pak může být šťastný. Já budu brzy tátou a to mě dělá velmi šťastného!

PARTYINFO

Elektra

22.12.2017 Fléda, Brno
DJs: Johannes Heil (live), Orbith, JPJ, Secret Factory + hosti
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně