Létající Holanďan opět potvrdil extratřídu

Nizozemské království vždy udávalo v rámci elektronické taneční hudby – a v pořádání eventů zvláště – směr. Druhý ročník trojitého festivalu The Flying Dutch potvrdil, že Holandsko je stále lídrem a i v současnosti dokáže přicházet se zajímavými inovacemi.

10.6. 2016 06:53:26 | reporty | Paya

Byl krásný sobotní den, počasí nad nizozemským hlavním městem vyšlo parádně a 40 tisíc fanoušků elektroniky si tak užívalo po všech stránkách povedený letní festival s magickým názvem The Flying Dutch. Jednalo se o druhou edici konceptu, kterou v loňském roce představili John Ewbank a Allan Hardenberg ze společnosti Alda, jejímž druhým společníkem je slavný David Lewis, spolumajitel Arminova labelu Armada.

Specialita konceptu Létající Holanďan spočívá v tom, že tento festival probíhá ve třech městech zároveň a během téhož sobotního odpoledne na všech třech místech vystupuje totožný line-up, složený z nejslavnějších tuzemských DJs v čele s bývalými světovými jedničkami hlasování DJ Mag Top 100 DJs Poll, tedy Arminem van Buurenem, Hardwellem a Tiëstem. Dost možná se letos jeden další člen seznamu účinkujících novou jedničkou stane – Martin Garrix. Celkem šlo o 10 deejays, jejichž hraní na třech místech během jediného odpoledne umožňuje právě ono „létání“ – v letošním roce přesně 20 přeletů tří helikoptér. Skvělá myšlenka!

Letní olympijské hry

Celkem 120 tisíc vstupenek na parties v Amsterdamu, jehož výzdoba byla laděná do červena, v Rotterdamu, který se skvěl modrou barvou, a v Eindhovenu, který byl označen jako Team White, zmizelo rychlostí blesku – velice brzy bylo vyprodáno. My jsme zvolili metropoli. Místem konání byl Olympijský stadion, který hostil Hry v roce 1928. Kouzelný areál. Večer nad ním svítily olympijské kruhy pod bývalým centrálním olympijským ohněm. Přes své stáří stadion vypadá velice dobře, je vidět, že jej město neponechává napospas osudu.

A velmi dobře se o něj starali i organizátoři festivalu – nejenže celý trávník byl pokrytý plastovými podlážkami, aby nedoznal úhony, ale i celý atletický ovál dostal ochranu – byl potažen ve svém celém rozsahu červeným kobercem. Další pecka! Vnitřnímu prostoru dominovala trojúhelníkově designovaná stage s obrovskými LED projekcemi. Z party byl přenášen přenos a fanoušci před stadionem mohli sledovat všechny tři parties zároveň. Co bylo dalším obrovským kladem, to byla všudypřítomná skvělá letní atmosféra a nálada.

Skvělý věkový průměr

V Holandsku není nijak výjimečné, že na taneční akce dochází i generace čtyřicátníků a padesátníků. Potkali jsme nemálo šedovlasých mužů a také mnoho žen, které by klidně mohly být našimi matkami. A všichni se celý den dobře bavili. Perfektní! V celém areálu úsměvy, žádné tlačenice, prakticky v jakoukoliv dobu bylo možné projít do první řady a bezkonfliktně sledovat DJs zblízka. Nechyběl tokenový systém, který počítal jak s platbami v hotovosti, tak samozřejmě s platebními kartami. Nechyběly ani lockerboxy, tolik osvědčená forma šaten.

Předpolí Olympisch Stadionu nabízelo široký sortiment jídla, prohlédli jsme si rozsáhlý merchandising, u vstupu hostesky společnosti Heineken rozdávaly blikající náramky, které využil MC během závěrečného vystoupení a zdvihnuté paže celého publika na potemnělém sportovním svatostánku vytvořily nezapomenutelné scény. Davem procházely i hostesky titulárního sponzora ING a rozdávaly ve velkém oranžové sluneční brýle. Přesně tohle – člověk by řekl blbinky – dokazují, že holandské eventy bývají výjimečné a inovativní.

Gigi D’Agostino Forever

Příchod jsme si načasovali na časné odpoledne, abychom stihli první vystoupení – Firebeatz. Každý DJ či projekt dostal právě jen hodinu času, aby předvedl to nejlepší, co jeho DJské umění nabízí – a už už vyrážel na cestu vrtulníkem do dalšího města. Zahřívací set Firebeatz ukončila hitovka Zedd – Clarity a hned na nás vlétnuli bratři Walt a Duro alias Showtek. Ti se už dávno nevěnují hardstylu, do svých setů jej zařazují pouze na úplný závěr. V jejich hudební přednášce nemohly chybět jejich největší housové hity, tedy Bad, Get Loose, We Like To Party nebo Booyah.

Celou dobu na scéně s nimi exhiboval reggae vokalista a pro tento den i MC jménem Sonny Wilson. Rozjeté publikum si přesně ve tři hodiny odpoledne podal božský Tiësto, miláček tamního davu. Začal loňským hitem Split, pokračoval novinkou Galantis – No Money a zařadil i svou klasiku Lethal Industry. U nás zabodoval Axwellovou Barricade, pobavil nás cover na L’Amour Toujours, zaujala nás kombinace On My Way a ikonického tracku Star Industry, v jednom z editů se objevil i vokál Adelle – Set Fire To The Rain.

Wéčka mezi velikány

Velkým překvapením se stal finální track – Tijs zařadil do svého setu třetí pecku od švédských mafiánů, tentokrát One. Publikum nadšeně aplaudovalo a vítalo Tiëstova symbolického nástupce, Hardwella. Robbert po svém působivém intru vytasil opět unikátní sbírku mash-upů. V jejich spršce jsme rozeznali singly Mad World, Hollywood (ve spolupráci s Afrojackem) nebo Don’t Stop The Madness a Young Again. Radost nám udělali Alessovi Heroes a Eurythmics – Sweet Dreams v Angellově vizi. Překvapením se pro všechny přítomné stal track z OST Project X, tedy Pursuit Of Happiness v remixu od Steva Aokiho.

Ještě větším překvapením bylo, že následující dvojice W&W ve svém intru zopakovala Don’t Stop The Madness; člověk by řekl, že se DJs domluví. Během setu wéček jsme si odpočinuli, z tribuny jsme sledovali Sun Is Shining od dua Axwell /\ Ingrosso nebo How Deep Is Your Love od Calvina Harrise. Ne že by set W&W byl špatný, ale ten den byl line-up tak nabitý, že tahle dvojice patřila k nejslabším článkům. Dalším na řadě byl další domácí borec Nicky Romero. Již jeho intro sklidilo ovace – šlo o track Harmony.

Future housová budoucnost?

Také Romero neváhal do svého vystoupení zakomponovat švédskou produkci, tentokrát šlo o Alessovo I Wanna Know, ale dále také o Aviciiho, Steva Angella i Sebastiana Ingrossa. Největší aplaus však patřil jeho vlastním peckám Warriors, I Could Be The One, Novell, Toulouse a Lighthouse - ten padl na samý závěr. Hodina utekla jako voda, i Nicky presentoval live vokály, tentokrát z úst nizozemského herce Jeroena van Koningsbruggeho. V rychlém sledu nastoupil dlouhán Afrojack a nemohl začít jinak, než svou erbovní písní Ten Feet Tall.

Pisklavý sound se pak jako červená nit táhl celou jeho sadou, ve které vynikly hity jako Turn Up The Speakers, SummerThing nebo The Spark. Afrojack nezapomněl ani na produkci svého přítele Davida Guetty. V osm večer se DJského pultu chopila ikona future housu, Oliver Heldens. Osobně se domnívám, že tento styl měl zaznít sice spíše brzy odpoledne, nicméně kvalita to byla nesporná – Faded, Intoxicated, Shades Of Grey … co nás pobavilo, to bylo nadšení Oranjes, které vzbudila legendární skladba Let Me Think About It ve verzi od Feddeho Le Granda.

Marco Borsato - Rood

Mimochodem, tento skvělý nizozemský DJ vystupoval na The Flying Dutch vloni. Vzhůru do finále: nejprve Martin Garrix a přehlídka jeho vlastní produkce (například Towel Boy, Helicopter, Gold Skies, Dragon či Break Through The Silence) – asi až na 3 či 4 tracky všechno, co zahrál, neslo značku Garrix. Martin o první příčku DJ Magu bojuje, seč mu síly stačí. Velké amsterdamské finále pak obstaral trancový král Armin van Buuren. Stadion se rozzářil světýlky z náramků Heinekenu a AvB začal publikum drtit ve velkém stylu.

Dominator, následovaný loňskou hymnou The Flying Dutch a masakrem Tom Staar & Robbie Rivera – The Funkatron. Na scéně se objevil další zpěvák, tentokrát Mr. Probz, aby vystřihl svůj megahit Waves a chvíli později společný singl Another You. A vyměnil se s další domácí hvězdou jménem Marco Borsato, který odzpíval pamětihodný závěrečný mashup This Is What It Feels Like vs. Rood. Kolik zpěváků jste zažili na českých tanečních festivalech? Holandsko umí pořádat nezapomenutelné akce, Holandsko umí žít. THX, A’dam, THX, Alda!

PARTYINFO

The Flying Dutch

04.06.2016 , Rotterdam
DJs: Afrojack, Armin van Buuren, Firebeatz, Hardwell, Martin Garrix, Nicky Romero, Oliver Heldens, Showtek, Tiësto, W&W
Cena: 54,95 €
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně