Mike Corner: Špína je inspirativní. Ta urbanistická, hudební, i ta na duši.

Jako DJ Blue se pohybuje na české taneční scéně od poloviny devadesátých let, nicméně v poslední době vystupuje jako Mike Corner a nejbližší možnost jej zastihnout za gramofony máte už tento pátek na Flédě v rámci party Vendeta.

19.4. 2016 07:28:24 | rozhovory | Kotlyk

- Kotlyk: Na české scéně se pohybuješ už od devadesátých let, jaké byly začátky a jak ses k DJingu vůbec dostal? Pro dnešní online generaci je to asi těžce představitelné, ale jak si třeba vyřešil základní problémy jako sehnat gramofony nebo první vinyly?

- Michal Bureš: V roce 1992 jsem vešel do klubu Radost FX, bylo mi 17. Tu noc hrál Pavel Bidlo. Hltal jsem každý mix a jako laik řešil, jak technicky kočíruje desky a hladce přechází z jedné desky do druhé. Ještě tu noc bylo rozhodnuto, že tuhle věc chci ovládnout. V Radosti jsem byl pravidelným návštěvníkem a z brigád si zatím šetřil na základní technickou výbavu. Fungoval zde jediný prodejce techniky a 2-3 record shopy (mluvím o Praze). Mixák a jeden gramec byl v roce 1994, o rok později jsem do setu doplnil i druhý. Několik měsíců jsem se od toho nehnul. První mixtape jsem odnesl do produkce tehdy undergroundové Roxy. Druhý den jsem se stal rezidentem (tehdy pod jménem Blue), byl podzim 1996.

Relativně krátce po tom, co jsi začal hrát, se ti podařilo uspět v Red Bull Academy a byl jsi vůbec prvním domácím DJem, který se jí zúčastnil. Jak se ti to podařilo a čím to pro tebe bylo nejvíc přínosné?

Chtěl jsem tehdy být mezi prvními, kteří tu šanci využili. Chtěl jsem se učit od mistrů a zároveň získat nadnárodní pohled na scénu (nebyly sociální sítě a RBMA byla tehdy převážně o DJs). Vyplnil jsem formulář, namíchal kazetu a čekal na rozhodnutí poroty z Berlína.

RBMA Berlín 1999 – pořádná porce energie. Ve dne v noci ve studiu nebo v klubu s lidma jako Gilles Peterson, DJ Food, Claude Young, Q-Bert. Spousta skvělých zkušeností, milých setkání a hlavně motivace!

Ještě toho roku jsem rozjel klubové noci a DJ crew Eclectica, začal produkovat vlastní věci a spolu s Janem P. Muchowem založil klubový dj/live act Lazy Jimmy (se kterým jsme mimochodem tehdy zahráli i na Flédě).

Pak se o tobě hodně mluvilo v roce 2004 v souvislosti se světovým rekordem, kdy jsi vydržel nepřerušeně hrát 82 hodin. Jak jsi trénoval na takový zápřah a jaké pocity si z toho dnes po deseti letech vybavuješ?

Celé to vzniklo jako sranda. Tehdy jsem často nespal celé víkendy. Kluci z Frenštátu se mě zeptali, jestli bych nechtěl tedy hrát celý víkend v klubu a já to ze srandy vzal. O den později se ptali: „Hele a nebyl by to světovej rekord?“. A já řekl, že na ten bychom museli přidat ještě čtvrtek a neděli. Zasmáli jsme se tomu a pustili do příprav. Zvládli jsme to včetně internetového přenosu. Nepopsatelný hudební i osobní zážitek. 1600 vinylů, kamarádi, 300 lidí v klubu, nabušený noci a hodně unavený rána a dopoledne.

Pokud se dobře pamatuju, tak jako DJ Blue jsi hrával experimentálnější elektroniku jako broken beat nebo downtempo. Pod nickem Mike Corner to je však už hlavně údernější techno a house. Změnou nicku si se chtěl od minulosti odstřihnout a začít znovu? Nebo to byly nějaké jiné důvody?

Celá moje hudební cesta vede přes různá zákoutí black music. Ať už to byl abstrakt hip-hop v půlce devadesátek, brokenbeat a future jazz po roce 2000 nebo Detroit a Chicago sound, kterýmu se věnuju teď (i když mě provází od počátků).

V roce 2013 jsem potřeboval udělat výraznou změnu, dostat z vlastní pasti. Hrál jsem desky asi tak šesti producentů, future jazz tu zajímal max 30 lidí a abych se bavil já, musel jsem si jezdit zaskákat s černochama do Londýna.

Rozhodl jsem se pro restart místo konce. Spojil jsem nové body, změnil černošské hnízdo na to za oceánem a začal sledovat nové souvislosti. Přišel jsem s novým pseudonymem a založil Dirty Corner Recordings. Jsem spokojený a místo vyhoření teď řeším, jak vše stíhat. Hraní, vlastní produkci, pořad na Radiu Wave a label.

Aktuálně se veškeré dění točí kolem tvélo labelu Dirty Corner. Co sis dal za hlavní cíl, když jsi ho zakládal? Co považuješ za největší zatím dosažený úspěch?

Label spojuje lidi, nabízí hudbu a snad i nové úhly pohledu. Některý labely mají úzce vyprofilovaný zvuk. Naším zvukem a zároveň cílem je právě ta svoboda.

Spíš než techno nebo house, je naším společným jmenovatelem podobný přístup ke zdrojům tvorby a schopnost na sebe vzájemně reagovat a doplňovat se. Z těch věcí uslyšíš techno, house, bass i electro. Žiju v Králově Dvoře a familiérně tomu říkám „Malej Detroit“. Je tu vyhasínající industriální zóna s velkou tradicí, vilové čtvrtě zbohatlíků i rómská ghetta. A kolem toho všeho nádherná příroda. Špína je inspirativní. Ta urbanistická, hudební, i ta na duši.

Aktuální produkce a plány labelu se týkají hlavně bohatých pramenů domácí scény (Elektrabel, Tekstrue, Binar, NDNM, MNTP, Silhouette,..). V katalogu jsou ale i kousky od mých dlouholetých přátel z Japonska (DD Black) a Anglie (Extreme Darkness).

Za největší úspěch považuju to, že kluci stojí o to se mnou spolupracovat a stále nové duše se ozývají. Že můžeme plánovat a hlavně hrát.

Jaké máš kritéria při výběru releasů? Co všechno by měl obsahovat ideální track, který by měl vyjít na tvém labelu?

Tady budu stručný. Musí to vyprávět a taky to poslouchám jako DJ. Úplně nejlepší je, když za tím stojí i hezká studiová práce.

A o čem to vůbec je, mít a vést v dnešní době label? Elektronická distribuce asi některé věci dost ulehčila, nicméně i tak s tím nějaké povinnosti a práci máš spojenou.

Z tohohle hlediska je to hlavně o času. Od grafiky až po produkční věci za tím stojím já. Nápady, plány a klubová stránka věci stojí na všech. Vzhledem k tomu, že to není business aktivita, řešíme jen to, co tomu chceme dát.

V minulosti si se zabýval i produkcí, svoji tvorbu nemáš v plánu vydávat nebo na to již nemáš čas?

Dlouho jsem vydával věci na poli zlámaných beatů, na založeném labelu Dirty Corner jsem pak vydal první EP pod pseudonymem Soul Hunter a v roce 2014 vyšel jediný track pod jménem Mike Corner na spřízněném labelu Neo Violence. Pár projektů jsem pak rozdělal. Práci na novém EP a remixech ale zastavily časové a technické problémy. Konečně teď to ale vypadá, že se k produkci vrátím velmi brzo.

Jak prožíváš aktuální boom kolem techna a co myslíš, že stojí za jeho aktuálním vzestupem popularity?

Co se týče produkce, jsem nadšený z toho množství parádních věcí, které můžu hrát v rádiu a klubech. Stejně tak je super, že na to chodí lidi. Opatrný jsem ale v tom, jestli se jedná o hudební boom nebo trendový lifestyle.

Když se ohlédneš zpět a měl bys zhodnotit vývoj, kterým domácí taneční scéna prošla za posledních 20 let, jak jej hodnotíš? Dokázal bys nějak popsat stav, ve kterém se aktuálně nachází?

Technologie a popularita scénu zvětšily. Diametrálně se rozrostly i rozdíly v přístupu a možnostech. Spoustě kluků a holek bych přál zažít pospolitost scény v půlce devadesátek, atmosféru prvních tanečních festivalů, jít si koupit první desky nebo slyšet Luke Slatera, jak zahrál v Roxy jako první DJ v Čechách z Final Scratch softwaru. Nejsem staromilec, ale kořeny respektuju a čerpám z nich dodnes. Z nových věcí mám radost a taky že se kvalitě daří prosazovat i za hranicemi. Scéna jde ale bohužel i ruku v ruce s poptávkou, vybírat si člověk musí hodně.

PARTYINFO

Vendeta

22.04.2016 Fléda, Brno
DJs: Prolix, Razcals, Ghostbusters, Mike Corner, Valoa, Dizztrickt, Dekor, Birg, Spool, Kamikaze, Rybizz, Waca, Musicant, Pako DJs, Metro BS + Heft
Cena: 120 / 150
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně