Tiësto se vrátil do Amsterdam Areny

Letošní, celkově již třetí ročník Amsterdam Music Festivalu nebyl jen ve znamení vyhlášení vítězů ankety DJ Mag Top 100 DJs, nýbrž také ve znamení velkého návratu triumfátora do arény.

22.10. 2015 13:18:14 | reporty | Paya

Už jsem toho zažil opravdu hodně, zúčastnil jsem se mnoha pověstných eventů na starém kontinentě a viděl jsem v rámci elektroniky téměř všechno, co jsem kdy vidět chtěl. Z mého pohledu mi ve sbírce chybí snad jen Daft Punk. I díky tomu jsem bohužel zhýčkaný a české akce mi prakticky nemají co nabídnout, nehledě na to, že v zahraničí je poměr cena/výkon obvykle někde jinde.

Jednou z těch parties, které prostě chcete zažít, je Amsterdam Festival. Nejen proto, že v jeho rámci dochází k atmosférou nepřekonatelnému vyhlášení vítěze asi nejpopulárnější taneční ankety na světě, ale i proto, že v posledních dvou letech se tento festival koná na půdě svatostánku AFC Ajax. To místo má úžasného genia loci, bez přehánění na člověka při vstupu na plochu dýchne to kouzlo báječných tanečních senzací a velkých sportovních vítězství.

Vrcholem AMF 2015 se i proto stal velký návrat legendárního Tiësta, který v Amsterdam ArenA vystoupil devět let po svém posledním hraní, kterým byl ikonický surprise act během Sensation White 2006. Dreamcatcher Sandman ho tehdy představil jako ambasadora Dance4Life (k vidění například zde). Tiësto nehrával na tomto fotbalovém stadionu jen během Sensations, skvělé vystoupení zažili například účastníci koncertu kapely Kane, jejíž zpěvák Dinand Woesthoff propůjčil vokály k opravdu legendárnímu Tiësto Remixu na skladbu Rain Down On Me. V Americe ztracený syn oranžového národa se tedy vrátil a Holandsku ukázal, co se v té Americe vlastně hraje.

Kritizovaní šampioni

Ale popořádku. První, páteční den festivalu znamenal především show vyhlášení nejpopulárnějšího jména elektronické taneční hudby současnosti. O anketě DJ Mag Top 100 DJs se už toho napsaly stohy, i já jsem v některých minulých letech neodolal, nicméně abychom to neprotahovali: v první stovce opět proběhly dalekosáhlé změny, čím dál tím víc se například vytrácí trance, překvapivě obrovský propad zaznamenal Sander van Doorn (-39 míst, WTF), ve stovce se stále úspěšně drží ikoničtí borci Ferry Corsten, Carl Cox, Richie Hawtin nebo Paul van Dyk, trojitý zásah zaznamenal Diplo (pod svým jménem, dále jako Major Lazer a konečně jako Jack Ü ve spojení se Skrillexem).

Pozici jedničky harderstylez drží Angerfist a výrazné postupy patřily jménům jako Don Diablo (skokan roku), DJ Snake nebo Kygo. Mírně ztrácí deadmau5, nováčkem roku je KSHMR, Alesso s Calvinem Harrisem se ne a ne probít do první desítky. V té se naopak pozice příliš nemění. Martin Garrix s Arminem van Buurenem si vyměnili pozice na třetím a čtvrtém místě a Dimitri Vegas & Like Mike s Hardwellem na prvním a druhém.

Ano, pětinásobný král Armin vypadl trojky, devatenáctiletý kluk je třetí, Hardwell potřetí už neobhájil a vítězství uchvátili kolotočáři. Tedy pardon za ten výraz, ale belgičtí bratři při svém hraní opravdu obvykle plácají páté přes deváté, sklízejí masivní kritiku za kupování tracků a hlasů a největší úspěch zaznamenali s loňskou hymnou Sensation a letošním hitem z filmu Vlk z Wall Street.

Opět zákaz kouření

Musím se přiznat, že vítězství Dimitriho Vegase & Like Mikea jsem se bál a mé obavy potvrdily následující události, kdy se do nich pustily takové autority, jako jsou Hardwell, Axwell nebo Romero. Nicméně – nezdá se, že by DJ Mag hodlal pořadí jakkoliv revidovat, takže nám nezbývá, než přijmout fakt, že cirkusáci z Belgie, které bez přehánění jako průmyslový produkt vyrobila dokonale fungující společnost ID&T pořádající Tomorrowlandy, holt asi v současnosti jsou tím nejvíce populárním jménem taneční elektroniky. Ale proč se tím trápit? Život je na to příliš krátký.

Pojďme si raději říci, co v Amsterdam ArenA letos zaznělo. A když už jsme u toho, nutno říci, že kvalitně zaznělo, protože zvuk byl holandskými experty opět vyladěn perfektně. Nemohla chybět působivá vizuální show – jak je ostatně z fotek patrné. Organizace fungovala, jen nám bylo líto děvčat stojících dlouhé fronty na toalety. Jinak klasika: merchandising, speciální platební karty, lockerboxy, spousta parkovacích míst a zákaz kouření.

Prvními DJs v pořadí byli Vicetone. Předvedli svůj remix na Krewella – Enjoy The Ride, skvělou kombinaci Payback a In My Mind a k závěru setu Daft Punk – One More Time. Za mě palec nahoru. Vystřídala je australská dvojčata Nervo. Blondýnky v záplavě vlastní produkce (například Ready For The Weekend, Like Home nebo Revolution a Reason) zahrály například Jack Ü – Jungle Bae, Deorro – Five Hours nebo Steve Aoki – Get Ready For This. Takže zcela podle očekávání.

Odkazy na Tiësta

Pak se už DJského pultu ujal Armin van Buuren a spustil titulní píseň nového alba Embrace. Hned poté se k němu na stagei připojil Mr. Probz a odzpíval Arminův singl Another You. Vzápětí Armin zařadil W&W remix na báječné Sun Is Shining od dvojice Axwell /\ Ingrosso. Nesmím zapomenout ani na Emeryho U v mash-upu, Arminův remix na Faithless – We Come 1 a pochopitelně Ping Pong (tentokrát v kombinaci se Seven Nation Army a Kernkraft 400).

AvB se vyznačuje mimojiné vysokou schopností přizpůsobit se kontextu a jeho set tak sklidil velký aplaus. Set „světových jedniček“ netřeba komentoval. Jistě, nechybělo The Hum. Mimochodem, v kombinaci s No Beef a navíc v hardstylové verzi. Ve finále Tremor. A co ta pravá světová jednička?

Hardwell vystoupil v obvyklé formě, stadion například zpíval Young Again, Mad World (naživo s vokály Jakea Reese) nebo Echo, zaznělo i Don’t Stop The Madness či Apollo. Holandský extraborec vzdal hold Tiëstovi prostřednictvím jeho Lethal Industry. V ArenA působivé. Navíc jako součást mash-upu pěti tracků.

Hardwell si závěrečné hardstylové pasáži vyměnil místo s Garrixem a mlaďas spustil. Intrem nemohlo být nic jiného než sampl z Animals. Nadšení vzbudilo použití Project X OST v mash-upu, další bod Tiëstovi (Secrets) a smršť asi sedmi vlastních mash-upů za sebou. V nich vynikal Garrixův Dragon nebo jeho spolupráce s Afrojackem s názvem Turn Up The Speakers. Mě potěsila pecka Volt & State – Sandcastles. Odbila jedna v noci a první den party skončil.

Alessa nahradil Afrojack

V line-upu druhého dne figurovali zpočátku pomalejší koně, jako Klingande, Robin Schulz (jasně, padly všechny jeho hity) nebo Oliver Heldens (v jeho sadě nechyběl hit s Tiëstem jménem Wombass nebo Shades Of Grey). V jedenáct hodin večer se vlády ujal bigroom. Alesso bohužel na party nemohl díky ušní infekci přiletět, kvalitní náhradou se stal narychlo sehnaný král pisklavého zvuku Afrojack.

Začal svou hitovkou Ten Feet Tall a ani on ve svém setu neopomenul No Beef. Jako pozdrav nemocnému kamarádovi zařadil If I Lose Myself. Z mého pohledu vrchol setu znamenal track Afrojack feat. Mike Taylor - SummerThing! (Shapov vs. DJ M.E.G. & N.E.R.A.K. Remix). Obvyklé Afrojackovo finále obstaral zpěv Jareda Leto v Do Or Die.

Ani následující David Guetta nešetřil vlastní produkcí, nemá zde sepsat všechny odehrané tracky z jeho dílny. Snad jen dva – ano, odříkali jsme si jako malé děti David Guetta & GlowInTheDark - Clap Your Hands. Atmosférický symbol Davidova setu pak obstaral Pelican.

Pak už nastala ta dlouho očekávaná chvíle a aplausu domácích si užil Tiësto. Odstartoval Splitem, na stagei postupně přivítal Martina Garrixe (zahráli svou kolaboraci The Only Way Is Up), Dona Diabla (Chemicals), Tonyho Juniora (Get Down), Olivera Heldense (Wombass) a my si zaplácali i na Gigiho L’Amour Toujours a zaskákali na Lethal Industry a Flight 643. Tiëstův epilog fenomenální – po Adagiu jako přídavek zahrál remix, za který obdržel Grammy, tedy na John Legend – All Of Me.

Co se hraje v Americe

Závěr AMF mě příliš nenadchnul, nějak toho trapu, dubstepu a future housu bylo příliš, takže jen bleskově: DJ Snake se samozřejmě presentoval prostřednictvím svého megahitu Major Lazer & DJ Snake feat. MØ - Lean On, mne nejvíce zaujaly samply z M83 – Midnight City. Holandský projekt Showtek z mého pohledu už také není, co býval, dát za sebou We Like To Party a Kanye Westa? Nevím, nevím. Nejsvětlejším okamžikem pak bylo další živé zpěvácké vystoupení, a to Sonny Wilson v singlu Showtek s názvem Sun Goes Down.

A Sonny stage ještě vrátil, aby dal závěrečný track setu Showtek, tedy Booyah. Pro nás však nastal čas odchodu, přece jen dva dny v aréně nám daly zabrat. A nebyly to jen dva dny v aréně, ale také procházky úžasným Amsterdamem. Mimo jiné jsme navštívili výstavu Tiëstových trofejí, na které nechyběla Grammy nebo Tijsův prsten pro největší legendu DJ Magu.

Při procházce městem jsme v Apple Store narazili také na přednášku Nickyho Romera a Volt & State, kteří na svém společném hitu Warriors demonstrovali tvorbu hudby. Během pěti dní ADE prostě žije elektronikou celé město. Třeba radio Slam FM pořádá mixovací maraton. Určitě někdy vyražte, podzimní Amstr má neopakovatelné kouzlo. P.S. Na závěr ještě několik faktů k DJ Mag Top 100 DJs Poll 2015: v 19. ročníku této ankety dorazil téměř milion hlasů. V první stovce se objevilo 21 nováčků, 3 návraty. A který národ stále vládne světu? 29 deejays pochází z Holandska – tulipáni obsadili například 2. - 5. pozici. Oranjes prostě vedou.

REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně