ID&T se na Tomorrowlandu zase vytáhla

Je jasné, že když jde o jedenáctý ročník slavného festivalu, těžko se dá očekávat, že se organizátoři budou překonávat do nekonečna. Tentokrát se jim to ale vážně podařilo – hlavní scéna ročníku 2015 nesnese srovnání s ničím, co bylo dosud na evropské půdě k vidění!

5.8. 2015 09:18:31 | reporty | Paya

Předem mého letošního reportu z pohádkové Země zítřka bych chtěl poděkovat za všechny reakce na mé reporty, o kterých se dozvídám, a to nejen za ty pozitivní, ale i za připomínky, protože jsou cennou zpětnou vazbou, na kterou je určitě na místě reagovat. V posledních měsících zaznívá kritika trojího typu. Jednak že se reporty věnují EDM – zde je to jednoduché, účastním se velkých festivalů proto, abych zažil tu nejlepší atmosféru a viděl ty nejvýpravnější stage našeho kontinentu, na méně populární jména si rád zajdu na klubovku nebo na některé party v České republice.

Život je krátký

EDM je nyní leading gengre a hlavním scénám major festivalů prostě dominuje. To je vývoj, je zbytečné se tomu nějak bránit; vždy jsem byl dalek toho, abych někoho přesvědčoval, že to, co poslouchá, je špatně. Já osobně to mám tak, že si rád poslechnu prakticky všechny typy taneční hudby, od EDM přes hardcore až po drum’n’bass. Život je podle mého názoru příliš krátký, aby jej člověk trávil hatem, je to ztráta drahocenného času. Kvalita je pojem relativní, subjektivní – a kdo jsem já, abych někomu kázal, co je kvalita? Proč třeba rozporovat výsledky ankety DJ Mag Top 100 DJs Poll? Je to anketa popularity a na velkých eventech za hranicemi může každý na vlastní oči vidět, že DJs umístění v první desítce jsou opravdu nejpopulárnější. Jestli je to dobře? A proč to řešit? Live your life, you only have one!

Druhou objevující se výtkou bývá to, že moje reporty bývají nacpané jmény tracků. Je to samozřejmě tím, že kdysi, před lety, jsme se s přáteli na party předháněli se sestavováním tracklistů a nezřídkakdy se stalo, že jsme spolu sestavili seznam odehraných skladeb bez jediného ID. Takže je to takový zlozvyk, osobně podle tracklistu celkem vytuším, jak to během setu asi na místě vypadalo. Nyní se tracklisty hojně objevují na internetu, často však nekompletní, protože stream nemusí pokrývat celý settime. Nicméně OK, tento report bude trochu jiný. A co se týče poslední tradiční negativní stránky Payových reportů, a to jejich přílišné délky – podívejme se tedy tentokrát na Tomorrowland z pohledu jen prvního festivalového dne.

Bohatě vystihuje, jakou fairytale pro nás ID&T zase sepsala. Nutno předeslat, že i cesta na festival může být pohádková – už čtvrtý rok po sobě Brussels Airlines vypravily do Belgie obrandované lety. Rekreační oblast De Schorre každý festivalový den pojme 60 tisíc partypeople. Celkem 11 871 jich do oblasti na polovině cesty mezi Bruselem a Antverpami dorazilo letecky v rámci balíčků Global Journey. Uskutečnilo se 119 letů z celkem 64 letišť, přičemž na devíti z nich se konala gate party ve stylu Tomorrowlandu. 80 letů bylo dokonce ve skutečnosti velkými parties 30 tisíc stop nad zemí a na 4 palubách hrál dokonce i DJ.

Lidé z 200 zemí světa

Pohádkovými lety dorazilo například 1 032 Australanů, ale také fanoušci z Ománu, Ghany nebo Mauritia. Brussels Airlines dodávají Tomorrowlandu ještě jednu atrakci, 55 metrů vysoké ruské kolo přímo v areálu De Schorre. Samotnému festivalu předchází také warm-up party v kempu nazvaném Dreamville, letos s kapacitou 38 tisíc partypeople. V letošním roce se v kempu odehrála dokonce i svatba. Hezká oslava 10 let od konání prvního Tomorrowlandu! V současnosti se pořadatelé chlubí faktem, že se party účastní lidé z více než 200 zemí světa.

Co se týče novinek, tou největší byl pro rok 2015 asi přechod z na kompletně bezhotovostní platební styk, když náramkové „hodinky“, vstupenka všech partypeople na festival, která plnila roli zprostředkovatele osobních údajů, kontaktu a rovněž synchronizovaného světla, tentokrát fungovala rovněž jako elektronická peněženka. Každý návštěvník Tomorrowlandu tak na svém zápěstí nosil vlastní konto plné měny zvané „perly“. Novinkou byl také dvojitý telemost, po loňské brazilské zkušenosti letos následovalo México City a Mumbaí. Konečně, další naprostou mimořádností bylo nedělní vystoupení belgického národního orchestru, osmdesátihlavého tělesa, které na Operastage naživo předvedlo mj. hymnu Tomorrowlandu z rukou geniálního skladatele Hanse Zimmera.

Nicméně vraťme se k pátku. Na první festivalový den, 24. července, jsme dorazili včas, parkování jsme vyřešili předem přes internet prostřednictvím zakoupení parkovacího voucheru a prošli městečko Boom k hlavnímu vchodu. Mimochodem, při odchodu z parkoviště jsme obdrželi obrandovanou mapku, kudy tudy na festival, skvělé! Přes velkou masu lidí nás vstupní procedura příliš nezdržela. Jako vždy nás uhranuly fantasy dekorace už před vstupem. Výpravu má Tomorrowland neskutečnou, pořadatelé si dávají záležet na každém plotu, odpadkovém koši či ceduli. Celý festival nese pohádkový design a někdy nevíte, kam dřív s očima.

Prohlédli jsme bohatý merchandising (například i trička velikostech), vyzvednuli malovanou mapu festivalu a vyrazili se vyfotit k nápisu Tomorrowland, který je středobodem skupinových fotek již po mnoho let. Cestou nás ohromila jedna z nejmenších stageí, která nesla podobu malého majáku, který se večer ukázal jako funkční – jeho světlo bylo vidět na velkou vzdálenost. Pátek nesl podtitul Magical Friday a to kouzlo na nás dýchalo každým metrem, kterým jsme se blížili k hlavní stage. Na festivalu nechybělo dobíjení mobilů, ztráty a nálezy, lockerboxy, wi-fi hotspot, poštovna, bankomat, fotokoutky a ovšem široká nabídka jídla a pití (steaky, ryby, jahody, korejská kuchyně, pasta, kebab, sushi, zmrzlina, salátový bar atd. atd.).

17 pódiíí - vybere si každý

Oproti loňskému ročníku nás potěšilo nové dláždění mnohých cest, úplně nový dřevěný most a rozšířená úzká hrdla. Jako obvykle – vyzdobená jezírka i stromy lemující chodníčky, a ano, 17 stageí, z toho 3 v podobě umělých ostrovů. Letošní podtitul festivalu zněl „Secret Kingdom of Melodia“, motto se změnilo z „Yesterday is History, Today is a Gift, Tomorrow is Mystery“ na „Live Today, Love Tomorrow, Unite Forever“. Svá malá království na akci rozbily veličiny jako Carl Cox, Dave Clarke, Bonzai, Dim Mak, Q-Dance, Full On Ferry, Cafe D’Anvers, Cocoon, TranceAddict, Revealed a jiní.

Podle dobré beneluxské tradice se festival koná přes den a končí kolem půlnoci, což skýtá mnohé výhody. Například to, že si fanoušci mohou užít letní počasí – a kdyby bylo příliš vedro: pořadatelé myslí i na to, na hlavní scéně nás opravdu dostala děla rozstřikující osvěžující citronovou vodu. Přírodní amfiteátr v areálu De Schorre je jako z jiného světa sám o sobě, ID&T jej vybavila i novými trávníky. Pro případ deště – všude podlážky. Prakticky nemožno narazit na bláto. Meziroční změny, investice, byly opravdu patrné, kam oko pohlédlo. Lépe se festival snad ani uspořádat nedá! Důležitou složkou letních parties je pochopitelně atmosféra. A ta je v Belgii pověstná.

Organizátoři se překonali

Už jen ten začátek – mainstage, deep house hrající Afrojack pod svým občanským jménem Nick van de Wall a pomalu se probouzející bouře v podobě desítek tisíc letně oblečených a naladěných tanečníků a tanečnic. Nad tím vším se tyčící obrovský středověký hrad: hlavní scéna v rozměrech, které jsem opravdu ještě nezažil. Vlámští organizátoři už zase překonali sami sebe (vzpomeňte na strom nebo sopku v minulých letech). Hrad byl pochopitelně trojrozměrný, s rozevíratelnými vraty v centru, dvěma obřími vodopády a několika pozicemi pro pohádkové postavy včetně krále.

Hned několik přístupových cest na dno přírodního údolíčka, aby nevznikaly tlačenice. Vyhlídkové terasy, a to nejen pro VIP. Sluníčko, léto. Co dodat. K dokonalosti to dotáhl pomalu hrající Afrojack, když zařadil Watermät – Bullit. Mě osobně nejvíc dostal pomocí Daft Punk – Aerodynamic. Geniální hudba v geniálním prostředí. Bylo těžké místo opouštět, ale přátelství je silná motivace – chtěl jsem na trancové scéně pozdravit starého bracha Freda Bakera. Ač se zraněnou rukou, trancery ovládal pevnou silou a na závěr předvedl legendární Push – Strange World. TranceAddict stage dominovalo pět obřích ventilátorů v čele pódia a díky nim v obřím šapitó nebylo vedro – chytrý nápad. Legendární track vystřídal jiný legendární track, Gouryella z rukou holandského sympaťáka Menno De Jonga.

Future house

Po radostném shledání se starým kamarádem jsem se vrátil na hlavní plochu, abych si ověřil, jestli mě Oliver Heldens, v zahraničí velmi populární, alespoň napodruhé zaujme. Jeho future house a tak nějak páté přes deváté však na mne opět super extra dojem neudělalo, největší úspěch u publika i u mě mu zaručil asi vlastní track Shades Of Grey. Oliver jinak zařadil i mnoho další své práce, i remixy (např. na Outside) nebo mash-upy (např. s Runaway). Během pátečního odpoledne jinak celkem příjemný rozjezd. To další borec, holandsko-turecký bijec Ummet Ozcan, to byla jiná káva.

Shromažďující se megadav nešetřil a napálil svou pecku The Code, produkci Calvina Harrise (Outside i Summer) a partypeople rozveselil pomocí hitovky The Hum, na které pracoval se světovým číslem dvě, projektem Dimitri Vegas & Like Mike. Ummet v tomto neúprosném rytmu nepochybně pokračoval dál, my jsme se však vydali na ultraluxusní housovou stage, které každým rokem vévodí obří VIP zóna s bazénem, v jehož sousedství se v sobotu pravidelně koná přehlídka plavek. Pod střechou na umělém ostrově jsme doposlechli Dzeka & Torrese a v celé jeho kráse si užili set dvojice Dimitri Vangelis & Wyman. Švédská dvojice totiž nakombinovala tuny švédské produkce. Zmiňme jejich hitovku ID2, aktuální megahit Axwell /\ Ingrosso – Sun Is Shining nebo spolupráci se Stevem Angellem jménem Payback (pozor, v kombinaci s In My Mind).

Abych to tu zase netapetoval tracklistem, tak už jen jednu skladbu, která hovoří za vše: Ladi Dadi. Takže asi tak, neuvěřitelně energický set, pro nás patrně nejlepší výkon pátečního dne Tomorrowlandu. Švédové prostě umí! Povedl se jim i sit down moment. Dalším v pořadí byl brazilský FTampa, to už jsme však uháněli na další stage – plážovou Cafeinu. Na břehu kouzelného jezírka nemá chybu brodit se pískem a užívat si open-air letní pařbu. Tím, kvůli kterému jsme sem zamířili, nebyl nikdo jiný, než další Švéd, mladší bratr big bosse S-A, Antonio aka AN21. Zbývalo si snad jen trochu odpočinout před nátřeskem na hlavní stage, ale copak se to dalo, když kolem sebe máte milión podnětů?

Euforie na main stage

No ano, nakonec se dalo – zaujal nás zbrusu nový chill-out s čerstvě posečeným trávníkem a houpacími sítěmi. Bomba. K tomu k nám čistě doléhal zvuk z mainu, kde kralovali W&W. A i oni neponechali nic náhodě, rozpoznali jsme spolupráci s Hardwellem s názvem Don’t Stop The Madness nebo Secrets od slavného Tiësta. Sázeli to kus za kusem a nedali partypeople ani chvilku klidu. Navečeřeli jsme se výborného belgického burgera a vyrazili na hranu údolí, abychom si užili ten božský pohled na desítky tisíc lidí pod námi. Mainstage presents: Nicky Romero. Euforickou náladu podpořil song Magnificence & Alec Maire feat. Brooke Forman - Heartbeat (Nicky Romero Edit) nebo rozsekávka Amersy – Go.

Nefalšovanou spoušť pak udělal Garrixův Dragon a dokončili ji Romerovi Warriors. Osobně mě zaujal také jeden z posledních tracků Romerova setu, a to Volt & State – Sandcastles, kterým naopak druhý den Martin Garrix svůj set téměř začínal. V půl deváté večer se chopil otěží maestro Alesso a předvedl svou čistou klasiku – skvělý je například jeho Payday nebo Tear The Roof Up, dokonalý pak Sweet Escape. Dav asi nejlépe reagoval na Axwell /\ Ingrosso – On My Way a pak na tradiční finále, které je notoricky známé a bylo obdobou toho loňského. Letos tomu chyběly fireworks, nicméně bylo jasné proč – diváků se zmocnil David Guetta a opět svou popshow ovládl kohokoliv si zamanul.

Can You Feel The Love?

Záplavu jeho vlastních písní nemá smysl vyjmenovávat, z těch „cizích“ publikum významně zabíralo na Garrixovu Helicopter. Mě pak žabožrout udělal radost Daft Punk a také Antidote. David před koncem svého setu jako obvykle zaexperimentoval pomocí deepové skladby, během které rád huláká „Can You Feel The Love?“ – a nikomu pranic nevadilo, že prší. Vytáhli jsme plášťenky a ani jsme se nehnuli z pozice, na konec festivalu pár metrů před předním hrazením hlavní ID&T stage. Finále Guettova setu obsahovalo obrovský ohňostroj, který byl opět velmi nápaditý a synchro s hudbou. Impresivní pohledy na dav poskytovaly živé videozáběry z helikoptéry, které režisér prostřihával na hlavní projekci. Zvlášť rachejtle shora vypadaly parádně.

Blížila se půlnoc a poslední dvě veličiny. Nejprve někdejší světová trojka, aktuálně šestka, švédský DJ Tim Berg aka Avicii. Vzhledem k jeho auře popové superstar bylo jasné, co bude následovat. Hned úvod se setkal s obřím aplausem, začátek obstaral kus Waiting For Love. Pokračování zajistila albová věcička Broken Arrows, z alba Stories se objevilo i Heaven. Já jsem nejvíce zajásal během pecky Dear Boy s úžasným zpěvem Karen Marie Ørsted alias MØ (jistě si tyto iniciály pamatujete z pravděpodobně nejhranější skladby současnosti Major Lazer & DJ Snake – Lean On). Ke konci Aviciiho hraní se objevilo ještě několik nových autorských skladeb a samotný závěr patřil populárnímu Wake Me Up. Škoda, že Tim nebyl zjevně ve své kůži, mixy nebyly přesné a set se mu jednoduše řečeno po technické stránce nevydařil. Co naplat, potlesk sklidil, nálada gradovala a atmosféra byla neuvěřitelná.

To přesto, že jsme již několikátou hodinu stáli v pláštěnce, déšť naštěstí silný nebyl. A na koho to partypeople tak oddaně čekali? Pochopitelně na blázna největšího, Steva Aokiho! Já jsem všechny své zbývající síly odevzdal záhy, protože Američan použil zbraň hromadného ničení jménem Ladi Dadi. Steve neopomněl ani svoji aktuální hitovku Steve Aoki & Linkin Park – Darker Than Blood a hned poté starší spolupráci stejné sestavy jménem A Light That Never Comes. Úplný konec pak pro mě byla Turbulence. A věřili byste, že zremixoval Titanic? Hotovo, šmytec, blázinec. Ano, nechyběl cake in face a v 1:00 AM den číslo jedna skončil. What a Party!

PARTYINFO

Tomorrowland

24.07.2015 - 26.07.2015 De Schorre, Boom
DJs: Carl Cox, Dubfire, David Guetta, Avicii, Alesso, Cajmere, Jamie Jones, Solomun, Armin van Buuren, Yves V, Sven Väth, Dimitri Vegas & Like Mike, Martin Garrix, Axwell, Ingrosso, Tiësto, Robin Schulz, Dave Clarke, Hardwell, Richie Hawtin, Matador, Justin James etc.
Cena: 262,5 - 482 (VIP) €
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně