Ultra vládne východu Evropy

Již třetí ročník Ultra Europe dokázal, že v Chorvatsku je možné zažít festival áčkovými jmény. Bezesporu jde o akci, která v kombinaci s pobytem u Jaderského moře představuje ideální kombinaci, jak strávit léto v Evropě. Již nyní jsme zvědaví na další ročník!

20.7. 2015 09:05:03 | reporty | Paya

Ultra Music Festival je eventem, o kterém jsme přemýšleli už roky. Jistě není potřeba jej představovat, jedná se o nejzásadnější událost každého jara, kdy se koncem března sjedou do floridského Miami prostě všichni zásadní DJs planety, aby se zde zúčastnili Winter Music Conference. Než jsme se však rozhoupali k zaoceánské výpravě, přišla hora k Mohamedovi. Přesněji řečeno, koncept Ultra podnikl výsadek v Evropě. Před dvěma lety se uskutečnil první ročník akce Ultra Europe v chorvatském Splitu a nabitost line-upu dala příčinu tomu, že jsme na třetí ročník této party vyrazili i my. Přece jen, nejde o žádnou nepřekonatelnou vzdálenost, z Prahy téměř výhradně po dálnici dorazíte do cíle za pouhý půlden.

Výprava rozhodně za to, akce nás hudebně velmi nadchla, stejně jako nás okouzlila místní atmosféra a dobrá nálada. Rychle se proto dalo zapomenout na některé organizační mouchy. Organizace celkově však zafungovala velmi dobře, přičemž je velmi potěšující, že právě na organizaci zanechala Česká republika svou silnou stopu, na což můžeme být právem hrdí. Ostatně, takovýto festival Česká republika nikdy v historii nezažila a nejspíš ani nezažije. A jak bylo?

Ultra Europe se koná na půdě fotbalového svatostánku Poljud Split, který je domovem známého místního klubu Hajduk. Infrastruktura stadionu tak poskytuje vhodné útočiště pro mnohatisícový dav a určitou jistotu, že party klapne. Přece jen, případná nepřízeň počasí se v betonovém chrámu snese lépe, než na otevřených pláních, které jsou k pořádání jiných festivalů tak často vybírány. Na místě byl přítomen rozsáhlý merchandising, výběr jídel, bezkontaktní platby elektronickou peněženkou v podobě vstupního náramku. Dopravu na místo bylo možné dobře řešit taxi nebo také festivalovými shuttle busy.

Pokud bych měl nějakou část pořadatelské stránky věci kritizovat, pak by to byly vchody a východy na samotný stadion, které sice byly na mapě uvedeny v dobré víře jako jednosměrné, realita však dopadla tak, že jednosměrnost dodržována pod tlakem davu nebyla a jde tak o moment, který by si ze strany chorvatských organizátorů zasluhoval pro příště větší pozornost. Main stage nicméně byla monstrózní, s impozantním světelným parkem a mnoha fireworks, které díky architektuře stadionu vytvářely skvělé vizuální efekty. Nechyběly ani 3 vedlejší scény.

V pátek nejlepší Švédové

Pozornost publika pochopitelně přitahovalo primárně hlavní pódium. V době našeho pátečního příchodu, tj. v 7 hodin večer, mu šéfovala švédská dvojka Galantis, kterou můžeme označit za kometu posledních měsíců na EDM scéně – vždyť kdo dnes nezná jejich singly Gold Dust, You nebo Runaway. Však také všechny tři zazněly. Nám radost udělala i jejich další skladba Peanut Butter Jelly. Další na řadě byli kanadští šílenci DVBBS a ani oni ve svém setu nezapomněli na to nejlepší ze své dílny: Pyramids, This Is Dirty, Immortal, Raveology, Tsunami a White Clouds. Nejsilnějším okamžikem jejich vystoupení se pak stal singl Gold Skies, který vzešel z jejich spolupráce se Sanderem van Doornem a Martinem Garrixem.

V 10 hodin večer se za DJský pult postavil švédský borec Alesso a zbořil Nebojím se říci, že šlo o nejlepší vystoupení pátečního dne. I Alesso bohatě prokládal svůj set vlastní produkcí, například peckami Payday (v kombinaci s John Newman – Love Me Again), Tear The Roof Up, City Of Dreams (v kombinaci s Concorde), Years, Cool, Sweet Escape, In My Blood, If I Lose Myself (v kombinaci s Reload), Under Control a finálními Heroes.

Padla i skvělá bomba Amersy – Go (v kombinaci s Nadiou Ali a jejím zpěvem Axwell /\ Ingrosso – Can’t Hold Us Down a také On My Way (v kombinaci s Five Hours). Pak přišla dramaturgická chybka spočívající v zařazení koncertu The Chemical Brothers, kterému však předcházela půlhodinová přestávka, která poněkud zchladila rozjásanou atmosféru. Kdyby po Alessovi rovnou navazoval Tiësto, jistě by se partypeople bavili více. Nicméně Chemici odpálili Hey Boy, Hey Girl a pochopitelně také Galvanize. Natěšené EDM publikum však čekalo především na holandskou legendu.

Tiësto nastoupil po další půlhodinové přestávce, během které se live act zase uklízel, a rozjel svou sadu prostřednictvím MOTiho Valencie. Brzy následoval singl Secrets a dav se rozeskákal i na Galantis – Runaway. Celý stadion ustrnul během tracku Tiësto vs. Dzeko & Torres – Ride With You, což ovšem není nic jiného, než překopávka ikonické písně Gigi D’Agostino – L’Amour Toujours. Objevily se však i další koně z Tiëstova spřežení, například MOTi (Lion nebo This Is Dirty). Pak už to šlo v rychlém sledu: Calvin Harris – Outside, singl Red Lights, remix na All Of Me, klasika Lethal Industry, klasika Love Comes Again (v kombinaci s How We Do), floorkiller Maximal Crazy, remix na Lean On nebo Tiësto remix na Get Loose.

V sobotu nejlepší Švédové

Bylo půl čtvrté ráno, začínali hrát Knife Party a my se vydali na hotel. Druhý den byl totiž znovu náročný :-) Vyrazili jsme na holandského trancera jménem Dash Berlin, tedy na 8. hodinu večerní. Hned v úvodu jsme rozpoznali remix na Lost Frequencies – Are You With Me, dále mashup ZHU vs. Vicetone – Faded We Dance, remix na Lean On, skvělý zpěv Ellie Goulding v coveru Take Me To Church, Alessovo Sweet Escape, Above & Beyond – Sun & Moon, překvapivě i Davida Guettu – Dangerous, ikonický singl Waiting, překopávku Alice Deejay – Better Of Alone, singl Jar Of Hearts, překopávku Wonderful Days a ve finále sérii ikon (9PM Till I Come, Sandstorm, Beautiful Day) a na závěr singl Till The Sky Falls Down. Zajímavá kombinace, celou dobu nás dobře bavila!

Odbila desátá hodina večerní a hlavní scény se ujal devatenáctiletý Martin Garrix z Holandska. Světové číslo 4 hned zkraje spustilo své skladby Dragon, Helicopter a Turn Up The Speakers, všechny mimochodem v mashupech. Pochopitelně nemohl chybět megahit Animals, ale ani další Garrixova skladba Virus, kombinace Tremoru a Alessova Cool, pecka Waiting For Love podepsaná Aviciim (a ve skutečnosti i právě Garrixem), další Garrixova skladba Don’t Look Down, legendární Pursuit Of Happiness a také bomba Gold Skies z rukou Garrixe, Doorna a DVBBS.

Atmosféra gradovala, mladičký DJ diktoval davu a zopakoval If I Lose Myself nebo Lean On. Mě osobně udělal největší radost prostřednictvím Lany Del Rey a jejího Summertime Sadness. Velké finále obstarala kombinace Alessových Heroes, Runaway od Galantis a Garrixových Forbidden Voices. Následoval Zedd a jeho set inspirovaný Amerikou, tedy plný trapu. Nemohly u toho chybět Skrillexovy skladby, nicméně zaznamenali jsme i populární skladby jako Bad, Summer, Booyah nebo Alive. Dav samozřejmě nejvíce bouřil během Zeddových singlů, tj. Stay The Night, I Want You To Know, Clarity nebo Spectrum. Mě osobně nejvíce zaujal mashup slavného tracku Atom s populárním Apologize a Million Voices.

Pak už to přišlo, troufám si říci, že vrchol celého Ultra. Dvě třetiny Swedish House Mafia, projekt Axwell /\ Ingrosso. Borci začali svým typickým úvodem pracovně pojmenovaným Barricade a navázali geniální kombinací Amersy – Go vs. Antidote. Zaznamenali jsme Leave The World Behind, Alessovy Heroes, A/\I tracky Dream Bigger v kombinaci s One, Can’t Hold Us Down, Something New v kombinaci s In My Mind, Ingrosso & Alesso skladbu Calling (Lose My Mind), píseň Calvin Harris – I’m Not Alone, aktuálně asi nejhranější skladbu Major Lazer & DJ Snake – Lean On, SHM bomby Greyhound, Don’t You Worry Child (v kombinaci s Firestone), Miami 2 Ibiza a Save The World (v kombinaci s One More Time od Daft Punk!), Garrixova Dragona a tak dále. Śvédské finále proběhlo ve znamení fenomenálních A/\I songů On My Way a Sun Is Shining. Stadion mohl spadnout, energický set přiměl publikum k neutuchajícímu jumpingu a finále rozhodlo.

A v neděli nejlepší … zase Švéd

Sobotní den ve tři ráno uzavíral trancový král Armin van Buuren, ale nás už nohy nenesly. I proto jsme na závěrečný, nedělní večer vyrazili později, až na desátou. Zastihli jsme tedy holandské borce W&W na odchodu a nadšeně přivítali jejich krajana Nickyho Romera. Ten předvedl mix vlastních skladeb a songů svých kolegů v line-upu: Symphonica, Next Level, Warriors, Legacy, I Could Be The One, Lighthouse + Zedd – Clarity, Garrix – Dragon, Alesso – Sweet Escape, Garrix – Virus, Alesso – Heroes, Galantis – Runaway. Parádní zahřívačka na rozjezd noci.

Romero předal scénu svému krajanovi Afrojackovi a holandská jízda pokračovala. Nemohli jsme přeslechnout populární hit Ten Feet Tall, padlo i Under Control, Booyah, hymna Tomorrowlandu The Way We See The World v kombinaci s hymnou Sensation Tremor. Stadion ustrnul při Afrojackově remixu na Miley Cyrus – Wrecking Ball, borec zopakoval Ten Feet Tall a ve finále jsme poznali Afrojackův remix na 30 Seconds To Mars – Do Or Die. Trošku moc popu, ale během letní noci – proč ne? Nastoupivšího Davida Guettu jsme zanechali jeho hrátkám s publikem (sitdown, flag nebo flashlight moments), začal mimochodem svými singly Play Hard, Shot Me Down a Bad. Nostalgicky jsme totiž vyrazili na jednu z vedlejších stageí, a to na tu trancovou.

Paul van Dyk byl nedávno vyhlášen nejúspěšnějším DJem celé historie ankety DJ Mag Top 100 DJs Poll a nás opět potěšil ikonickými skladbami For An Angel, I Don’t Deserve You, Crush a finálovým Home. Zaujala nás i kombinace Hard Rock Sofa & Swanky Tunes – Here We Go vs. Born Slippy nebo Dykův nový track What We’re Living For. Legendu vystřídala legenda, ATB, a vskutku, opět ikonické songy 9 PM (Till I Come) nebo Ecstasy. To už však přišel čas návratu (odbila druhá hodina ranní) na hlavní stage, protože hlavní role se zde ujmul sám Boss.

Ano, poslední třetina Swedish House Mafia, žánrově odhodlaný Steve Angello. Jeho charisma láme skály a nejinak tomu bylo i teď. Steve ve své sadě nevynechal svůj remix na Eurythmics – Sweet Dreams, zajásali jsme u pecky Kygo – Firestone, mezi vrcholné okamžiky patřil Stevův mashup Dimitri Vangelis & Wyman ID2 vs. Reload, padnuly i SHM skladby Don’t You Worry Child nebo Save The World. Závěr skvělého Angellova setu zařídily jeho písně Payback, SLVR a Children Of The Wild. No a Last Men Standing? Světová jednička Hardwell! Jak to popsat stručně – opět spousta vlastní produkce, například Eclipse, Don’t Stop The Madness, hafo mashupů, například Ping Pong vs. Tremor, Blame vs. How We Do, a k tomu legendární Pursuit Of Happiness vs. Welcome To The Jungle + ve finále celého festivalu Spaceman vs. Rocket. Co dodat – v pět ráno už byly naše síly opravdu u konce, Hardwell to tam prostě rozsekal. Nezbývá, než dodat: super party! Tak zase za rok!

PARTYINFO

Ultra Music Europe 2015

10.07.2015 - 12.07.2015 , Split
DJs: The Chemical Brothers (live), David Guetta, Hardwell, Afrojack, Alesso , Armin van Buuren, Axwell + Ingrosso, Carl Cox, Knife Party, Martin Garrix, Steve Angello, Tiësto, Nicky Romero, Zedd
Cena: 139 - 299 (VIP) €
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně