Report z kanadského Igloofestu od Kouzelné

O Igloofestu jsem již na rave.cz psala. Takže jsem hodně načetla, o akreditaci pěkně zažádala a tím má příprava začala. Bylo však naprosto nemožné sehnat na toto dobrodružství nějakého parťáka, bodejť taky jo, když tento festival se koná venku v zimě na severu v Montrealu, kde zima je ještě trošku jiný pojem než tady v Torontu.

4.3. 2015 09:05:05 | reporty | Kouzelná

Jak jen může někdo uspořádat festival venku v takové zimě? A jak pak se na tento festival psychicky a fyzicky připravit? To mi vrtalo hlavou už asi 3 týdny před odjezdem. Všemu nasadil korunu můj spolubydlící, který po druhém festivalovém víkendu přijel a já se ho nadšená a plná očekávání zeptala: “Tak jak bylo?” On začal líčit hrozivé historky, kterak se borec opil, omrzlo mu ucho a kousek odpadl. Pomyslela jsem si, že tady se rodí ty šílené odstrašující historky, které jsem znala ze školy - ty co nás měly odradit od pití na sněhu (že tělo vnímá jinak alkohol v chladném prostředí, no znáte to). Podotýkám, že můj spolubydlící je Francouz, který, když začala zima, prohlásil, že odmítá chodit v do práce, protože zimu nemá rád. Ale na ten festival se vydal v teniskách!

Ne všichni Francouzi jsou takoví, takže díky mé spolužačce Alexandře (Děkuji, Alex!) jsem jela vybavená zimníma botama, které si ona přímo v Montrealu koupila. Nabalit se na Igloofest byla fakt výzva. Asi týden jsem řešila co na sebe, co s sebou, co do sebe...

První den festivalu

Saporo stage: Jimmy Be, Paco Osuna, Dubfire
Videotron Mobile stage: Dead horse beats, Cri, Robert Robert 

Díky craigslistu (stránky, kde seženete naprosto vše, od práce po dětskou postýlku) jsem si sehnala share ride z Toronta na pátek ráno (sraz byl stanovený na 9. hod, v 9:45 mi došla sms, že sraz bude v 10am a o půl 11 jsme vyjížděli, ať žije dochvilnost). Osazenstvo minivanu byli přijemní mladí lidé, kteří se taktéž chystali na Igloofest. Slečna z Columbie, která již na festivalu byla, mě upozornila na DJing, že je to její nejoblíbenější stránka festivalu a také nezapomněla podotknout, že předpověd hlásí na víkend -27 stupňů Celsia!

Blížili jsme se k Montrealu a obloha se zatahovala. Ve chvíli našeho příjezdu už regulérně sněžilo. Můj hotýlek se nacházel na velmi strategickém místě, jednak cca 20 minut chůzí od Old Port, kde se Igloofest pořádá a hlavně 1 minutu od Stereo Montreal. To je vyhlášený montrealský klub, jehož zvuk prý v Kanadě nemá konkurenci.

Festivalový večer začíná vždy v 19 hodin. Na svůj první jsem dorazila okolo osmé, dle teploměru panovalo “příjemných” -14 (pocitově -20!) stupňů Celsia. Nejeden výrobce zimního oblečení by sem měl přijet vyzkoušet své kousky! Festival má naprosto parádně zvládnutou organizaci, všichni zaměstnanci jsou neuvěřitelně milí, usměvaví, a pozor - ochotní vám vše vysvětlit a poradit v angličtině! (Montreal se nachází v provincii Québec, kde je úředním jazykem francoužština. Ale samotní “quebečani” o své řeči prohlašují, že je to prapodivná směska angličtiny a francoužštiny, a že když mluví s Francouzem, je to jako kdyby lidé z pole mluvili se šlechticem).

Na místě jsem kromě dvou pódií našla i několik zimních barů, občerstvení s poutine (kanadská specialita: hranolky polité hustou UHO a sypané strouhaným sýrem), rozpálené ohně, kde si můžete ohřát marshmallow, mini hokej pro “sumo” hráče, skluzavky, fotokoutek v iglů, Igloo shop a bankomaty.

Při mém příchodu již na Saporo stage hrál Jimmy Be (QC), rezident DJ klubu Stereo Montreal, lokální legenda připravující plac pro pány Paco Osuma a Dubfire - na toho jsem se těšila nejvíc. Jednoznačným hrdinou páteční noci byl nakonec Paco Osuma. Naložil tomu pekně. Slyšela jsem ho poprvé, byl mě několikrát doporučen a opravdu nelituji.

Pokud vám nevadí třes rukou z mrazu, zde můžete krátké video:

Video: Igloofest Friday - Paco Osuna

Den druhý

Druhý a ještě chladnější den Igloofestu: -16°C, pocitově -26°C.

Saporo stage: Nico Sé, Will Saul, Midland b2b Paul Woolford
Videotron Mobile stage: The One Tash, Girl Unit 

V tento den jsem si zažádala o rozhovor s jedním organizátorem festivalu, charismatickým mužem jménem Michel Quintal. Upovídaný a usměvavý francouzský Kanaďan z Montrealu, který je spoluzakladatel Igloofestu a montrealské větve festivalu Piknic Electronik. (Více o rozhovoru se dočtete v připravovaném článku a na fotky z druhého dne můžete mrknout v sekci fotoreporty).

Sobota byla pro mě nejen festivalová, ale také i klubová. Přece jenom mít Stereo minutu od hotelu... Původně jsem si za 30 dolarů koupila lístek na Guy Gerbera, ten ale onemocněl a nepřijel. I tak jsem se s heslem “Je jedno kdo hraje, hlavně že je to na dobrém zvuku” vydala ve dvě ráno (kdy ve Stereu začínají) vyzkoušet tento klubík. A nelitovala jsem! Henry Saiz B2B Marc Marzenit kvalitně Guye zastoupili v 9hodinovém setu a já tam do osmé ranní protančila střevíce. To prostě nešlo odejít - ten zvuk, ta tma, to prostředí, ti lidé - všechno vás pohltí. Sem se prostě chodí do klubů tančit a ne chlastat. Od druhé ráno totiž stejně jako v Torontu platí zákaz nalévání alkoholu, takže se tu opravdu protancujete nocí k ránu :).

Třetí den

Třetí a zároveň nejvíce mrazivý závěrečný večer celého festivalu: -18°C, pocitově -29°C.

Saporo stage: Cristobal Urbina, Ernesto Ferreyra, Luciano
Videotron Mobile stage: Eekkoo, Maybe Moby is playing tonight

Poslední den a já naprosto vyřízená z nočního skládání cihel ve Stereu jsem se vydala na finální večer a (snad i) na následnou oficialní afterparty. Jestli předchozí dny platilo “Tanči nebo zemřeš!”, pak poslední večer to platilo trojnásob :). Díky chybě v systému jsem mohla poslední večer strávit dokonce ve VIP zóně, kde jsme si mohli nahřívat fotoaparáty a rozehřívat zkřehlá těla jednak zvenčí u výhřevných lamp a jednak zevnitř litry a litry alkoholu. (Ano, poslední den jsem okusila, jaké to je pít japonské pivo Saporo v -18 stupních.) Překvapením večera byl pro mě Argentinec Ernesto Ferreyra. Hrál zábavné housíky, na které se příjemně hopsalo. Luciano byl pak velmi přijemnou tečkou za celým festivalem - přijemná diskotéka, která rozhýbala poslední odvážlivce.

Video: Igloofest (Sunday) - Luciano

Oficiální after party se konala v klubu Peopl. Krásný menší designový klubík s usměvavým personálem, který nás za udělání fotky hostil panáky. Vydala jsem se tam s francouzským kamarádem fotografem, se kterým jsme si předtím u panáka jégra ve VIP zóně dobře padli do noty.

Co řici na závěr? Igloofest je profesionální festival v těch nejextrémnějších podmínkách, jakoby dělaný na oslavu zimy, hudby a dobré nálady. Aneb, jak říká Michel Quintal, “než sedět doma a nadávat na zimu, pojďme se ven bavit!”. A tak díky Igloofestu se lidé v Kanadě na zimu těší!

REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně