Jak se těší do brněnského nekuřáckého klubu Eleven, co se chystá vydat, kam jezdí na motorce i jak se stíhá starat o syna. Na to vše se stihl zeptat Vyrys.
24.2. 2015 22:28:43 | rozhovory | Vyrys
- Joe Cormack: Ahoj Vyrysu, jsem většinou vystresovaný až na půdu, ale jinak to docela jde.
Upřímně, je to čím dál těžší. Synek rychle roste a potřebuje víc a víc pozornosti, a jelikož manželka pracuje v Praze, je to většinou na mně – což ale není nic, na co bych si stěžoval, naopak, chvíle s ním strávené jsou k nezaplacení! Kvůli tomu mám pevný denní režim a co nestihnu v práci přes den, dodělávám po večerech. No a do toho se ještě snažím vměstnat muziku...
Mám silniční „půllitr“ Suzuki a ještě před dvěma lety jsem s ní najezdil 2000km po rakouských Alpách, což byl fantastický zážitek. Stoupáš z údolí a rozkvetlých luk až do 2.500 metrů nad mořem a parkuješ ve sněhu. Loni jsem ji trochu zanedbával, ale to jsem vlastně ani neměl pořádnou dovolenou. Kam se podíváme letos, bůhví, ale jednou bych si chtěl projet Route 66. To s tím dárcovstvím je taková pověra, doktoři naopak říkají, že z motorkáře, který se vybourá ve vysoké rychlosti, toho moc nezbyde... Já jezdím relativně pomalu, rád se kochám – měl jsem si spíš koupit choppera.
Vezmu to trochu zeširoka. Obě show jsou různě zaměřené, takže se navzájem doplňují. Trance Stage je upliftová a The Sound Of Freezer převážně progresivní, takže díky tomu mám větší hudební rozhled. Jelikož je sestavuju z exkluzivního promo materiálu, který mi chodí přímo z labelů, tak jednou za týden projedu mailbox a muziku roztřídím do složek podle stylů. No a pak to smíchám klasicky naživo v Traktoru. Někomu to může přijít zdlouhavé, pro mě je to relaxace se sluchátky na uších – a hlavně pravidelný trénink. Trance Stage byla na zdejší scéně poměrně unikátní záležitost, protože šlo o česky komentovanou hodinu – a později dvouhodinovku plnou upliftových novinek. Bohužel, nikdy tu nedosáhla většího věhlasu a po ukončení činnosti rádia Sensation Factory nebyl o její pokračování na jiné tuzemské stanici zájem. Takže dnes už je to „jen“ nonstop mix pro rádia v Evropě a po jednom broadcasteru mám v USA a Mexiku. Mimochodem scéna v Mexiku je úžasná, je tam obrovské množství talentovaných producentů a DJů, což jsme viděli loni při oslavě 300. epizody The Sound Of Freezer ještě na Sensation Factory, která byla pojatá jako souboj českých a právě mexických DJs – to byl báječný event. Ale zapomněl jsi, že taky jednou za 14 dní míchám značkovou show Escape From Silence pro český label Trance All-Stars a míchal jsem pro ně i dvě výroční kompilace - jsem v podstatě jejich dvorní DJ.
Zaujalo mě nadšení, s jakým to tady kluci kolem Trancesated rozjeli, a jelikož sám mám letos času na organizaci tradiční výroční klubovky proklatě málo, slovo dalo slovo a docela rychle jsme se domluvili. Těšit se samozřejmě můžete na „trance jako víno“ – jak moje sety s oblibou tituluje Jirka Švábenský (Guntro). Dneska se tomu, myslím, říká „pure trance“.
Divil by ses, ono už je to tři roky, co jsem hrál v Maďarsku. Vzal mě tam tehdy Ronny K na revanš za to, že jsem ho pozval na svoji první narozeninovku v klubu Yes. Jeli jsme tehdy do Budapešti vlakem s kolegou Gizmem, od místních trancerů se mi dostalo velice vřelého přijetí a úžasné bylo setkání s vokalistkou Ren. Mimo jiné jsem taky zjistil, že Maďaři jsou velmi emotivní, co se hudby týče. Pustit jim něco klavírního od Simona O’Shine, tak proslzí celý breakdown. Být rezidentem takové akce, jako je Eargasmic na Slovensku, je pro mě veliká čest, jsem vděčný za to, že mi tam kluci dali šanci. Na akce k východním sousedům jezdíme zpravidla s bandou Czech Trance Family, takže tam vždy panuje velice domácí a přátelské prostředí i díky tomu, že mě Slováci vzali za svého. Ale když se ptáš na nejsilnější zážitky, určitě to byl Eargasmic s Markem Sherrym, v Česku před dvěma lety hraní v trancovém hangáru na Sun Festivalu a taky na E-Motion u vás na Flédě. Kam letos – to je ve hvězdách, nikdo mě nezastupuje a sám se nikam necpu, nejen kvůli tomu asi nejsem přímo v hledáčku pořadatelů větších akcí. Jsem hrozně rád za CZ/SK stage na letošní (poslední) TranceFusion, to je pro mě vrchol kariéry, kterou považuju tak trochu za zázrak.
Uff, těžká otázka. Nápadů je hodně, jak do upliftu tak i tech-trancové věci – mám jich plný telefon, vždy když mě napadne nějaká melodie, tak si ji napískám do rekordéru. Ale času je proklatě málo... Zatím mám tempo jeden originál track za rok, rád bych to překonal. Dosud jsme produkovali ve dvojici s polským kolegou Sunset Heatem, ale ten má teď jiné projekty, tak jsem na to zůstal sám. Inu, uvidíme.
To je jedině dobře! Nemám rád zakouřené kluby, kde by se vzduch dal krájet. Přiznávám, občas jsem si cigaretku dopřál, ale nikdy jsem nebyl extra vášnivý kuřák a od loňských Vánoc už nekouřím skoro vůbec. Takže za mě palec nahoru!
Jéje, to je svatá pravda. Když jsme byli v Brně služebně v létě a jeli po městě, měli jsme co dělat, abychom nenabourali. Sám jsem měl z Moravy před dávnými lety přítelkyni, ale teď už mi jsou místní děvčata jen pro potěchu oka. V Brně se mi vždycky hraje krásně, takže se těším opravdu moc!
