Colin Currie Group & Steve Reich: Šmytcem o železo

Návštěvníci pražského Fóra Karlín se v rámci festivalu Struny podzimu osobně setkali s člověkem, skladatelem, jehož hudbu je možné užívat i bez nabiflovaných muzikologických pouček, což je v podmínkách současné vážné hudby už samo o sobě nadmíru osvobozující. Bez dvou let osmdesátiletý, avšak stále energický a usměvavý Steve Reich si opět dokázal získat publikum a to se stejnou lehkostí, s jakou proudí a tepe jeho hudba.

20.10. 2014 05:59:48 | reporty | Holy Jay

Fráze o významu amerického skladatele Steva Reicha pro současnou (nejen) vážnou hudbu si případně nechám na konec reportu, protože by to stejně převážně nebyly moje věty. Pojďme si raději povídat o průběhu jednoho moc příjemného úterního večera, kterého odehrál výjimečný ansámbl Colin Currie Group tři výjimečné skladby, komponované (téměř výhradně) pro bicí nástroje: Clapping Music, Sextet a Drumming.

Clapping Music (1972)

Sám skladatel si v hudební části programu vyhradil místo pouze v nejkratším úvodním kuse Clapping Music, přibližně pětiminutové skladbě pro dva páry rukou, v níž se ozývá pouze jejich tleskání.

Tato skladba nejjednodušším možným způsobem demonstruje podstatu jedné z mistrových skladebných technik – fázování – když v 3/2 taktu nejprve oba „hráči“ unisono tleskají jednoduchý rytmický vzorec (3 osminové noty, 2 osminy, 1 osmina, 2 osminy, mezi nimi vždy pauza na jednou osminovou dobou – viz obrázek), po určitém počtu opakování druhý hráč posune rytmický vzorec – pattern – o jednu osminovou dobu doprava a pokračuje s tímto postupem, dokud se znovu s prvním hráčem nesetká na úvodním unisonu. Fázování vytváří velmi pěkné zvukové efekty ozvěn, a při ještě drobnějších fázových nebo tempových posunech i efekty, které v elektronické hudbě nazýváme jako phaser nebo flanger. Mrkněte třeba na záznam z Londýna (2012).

Sextet (1984)

Potlesk vystřídal potlesk, mistr se odporoučel do zákulisí a na podiu potom přistoupilo k nástrojům šest hráčů z Colin Currie Group k provedení Sextetu, zvukově již výrazně bohatší skladby pro perkuse, dva klavíry a syntezátor.

Rychlé pulzování klavíru překrývané táhlými syntetickými tóny uvede první část pětivěté (ovšem nepřerušované) skladby, které dodávají potemnělou atmosféru dlouhé zvuky kontrabasovým smyčcem rozeznívaných destiček vibrafonu. Nástrojů je více než hráčů, takže tito se v průběhu skladby museli mezi nástroji různě přemisťovat, aby obstarali tři marimby, dva vibrafony, dva basové bubny, paličky i gong. Povedlo se jim to ovšem znamenitě, takže publikum mohlo před přestávkou spustit svojí „clapping music“.

Forum Karlín

Přestávku bylo pak nejlépe strávit ve foyer, v blízkosti dostatečně dimenzovaných barů, vizuálně mě upoutala kombinace sytě žlutých stěn a šedého surového betonu. Víceúčelový koncertní sál Fora Karlín se nachází v působivé novostavbě, těsně navazující na krásně rekonstruovanou bývalou továrnu na parní kotle. Je dobře zvukově vybaven a designován. Pódium obklopují rezonanční desky, které nejenže plní důležitou zvukovou roli, ale při vhodném nasvícení také velmi dobře vypadají. Jsem si jistý, že Forum Karlín bude hrát v pražském hudebním životě významnou a důstojnou roli.

Drumming (1971)

První část skladby Drumming je nefalšovanou divokou bubnovačkou afrického střihu, čtyři páry paliček v rukou skvělých bubeníků rozezvučí hlasitě čtyři páry bong. Dále pak ale skladba poskakuje po něžnějších dřevěných tónech marimby i blyštivé zvonkohry. Do hry vstupují i dvě vokalistky, nikoliv však se zpěvem, nýbrž spíše s rytmickou imitací bicích nástrojů. Ke slovu přijde i pískavý zvuk pikoly, a pak v mohutném finále se celý orchestr (napočítám nějakých dvanáct hráčů) spojí v jedno. Drumming končí náhle, mávnutím ruky, v nejlepším.

Skvělé provedení odměníme bouřlivým potleskem, včetně standing ovation, hráči se musí několikanásobně klanět nadšenému publiku, ruce nad hlavu jim přijde pozvednout samozřejmě i sám Steve Reich.

Questions and Answers

Po skončení hudebního programu Steve Reich i Colin Currie, usedli vedle moderátora Pavla Klusáka a ochotně odpovídali na dotazy z publika. Bylo to moc příjemné povídání, dotazy směřovaly třeba na první kontakty Colina s hudbou Steva Reicha, přičemž Colin i vtipně okomentoval mezigenerační rozdíl skladatele a interpreta („Music for 18 Musicians was premiered in 1976, I was also premiered in 1976“). I Steve hovořil o svých hudebních kořenech, opakovaně zmínil hudební oblíbence (Bartók, Stravinskij, Coltrane ...), při odpovědi na otázku, zda je pro něj důležité vyučovat skladbě (míněno studenty příslušných hudebních oborů), se mimo jiné, i přes proklamovaný respekt, ironicky otřel o atonální avantgardní skladatele ve stylu pořekadla „kdo umí, umí, kdo neumí, učí“ („Béla Bartók never taught composition, Igor Stravinsky never taught composition, Arnold Schoenberg taught it, but I haven´t”). Přišla řeč i na Janáčka a jeho hudební transkripce mluvené češtiny, protože Reich sám také často používá mluveného slova, např. ve skladbách It´ s Gonna Rain (1965), Come Out (1966), Different Trains (1988) nebo WTC 9/11 (2010). Nevím, zda pořadatelé rozhovor zaznamenávali, každopádně bych si ho moc rád poslechl ještě jednou, případně pozorně přečetl jeho přepis.

Melodie, harmonie, rytmus

Steve Reich i navzdory atonálním trendům v hudbě 20. století vždy (a i tentokráte) zdůrazňoval neopominutelnou úlohu melodie, harmonie a rytmu jako základů hudebního jazyka západní vážné hudby. Jeho práce nepřestává inspirovat mnoho následovníků a to nejen z oblasti vážné hudby. Když zabrousíme do té „naší“ scény elektronické populární hudby, určitě nepřehlédneme kompilace remixů Reich Remixed (Nonesuch, 1999) a Reich: Remixed 2006 (Nonesuch , 2006). V úterní večer uváděná skladba Drumming, je na těchto kompilacích zastoupena hned dvakrát v Mantronik Maximum Drum Formula a Four Tet Remixu. Poslechněte si, stojí to za to.

Choďte poslouchat Reicha na koncerty

Není samozřejmě ale lepší varianty, než dát si hudbu Steva Reicha na syrovo v originále a nejlépe na koncertě. Těch možností u nás nebylo a není příliš, ale jsou. Z posledních vynikajících provedení vzpomeňme třeba skladbu Different Trains v podání francouzského Quatuor Diotima na festivalu Contempuls (16. listopadu 2011 v La Fabrice), City Life (5. května 2014 v rozestavěné stanici metra Petřiny) nebo Pendulum Music (1. září 2014 na nádvoří Klementina), obojí v podání Orchestru Berg. A ta nedlouhá řada skvělých koncertních provedení Reichovy hudby na našem území se po úterním večeru zase o jednu vzácnou položku rozšířila, pečetěna tentokráte vlastní mistrovou stopou.

REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně