A.Professor: Na hudbu si musíš sáhnout!

V pátek do brněnského Perpeta přijede předvést svoje umění barcelonský A.Professor. Mistr tří gramofonů nám poskytl dlouhý a zajímavý rozhovor a o to víc se na něj nyní těšíme.

14.4. 2014 12:10:04 | rozhovory | Carl W

- Carl W: Ahoj Asiere, dnes jsou tvoje narozeniny. Jak jsi je oslavil?

- Asier Arizmendiarrieta aka A.Professor: Opravdu to nebylo nic speciálního. Ráno jsem byl normálně vyvenčit psa a teď nejspíš objednám sushi na večeři pro mě a mou přítelkyni. Taky mi dnes hodně volá rodina a chodí mi zprávy od známých, ale tak to má na narozeniny asi každý. Vše pořádně oslavím až za pár týdnů, kdy ke mě přijede celá moje rodina. Sedneme si na společnou večeři a popijeme víno. Takto to mám nejraději … možná stárnu.

Když mluvíš o své přítelkyni, asi není žádným tajemstvím, že jí je Paula Cazenave, také hodně známá španělská DJka. Poznali jste se na nějaké párty?

Ne, na párty jsme se nepoznali. Potkali jsme se na škole, protože jsme oba studovali hudební technologie. Nejdříve jsme tedy byli spolužáci. Já si od ní půjčoval všechny poznámky, protože jsem byl líný vstávat na první hodiny. A za patnáct let můžu říct, že nyní je moje žena, bez toho, aniž bych musel podepisovat nějaký papír nebo nasazovat prsten. Je to moje druhá polovička.

Společně vystupujete jako Daisychain. Proč tento název?

Kdo má nějakou znalost MIDI, tak ví, že daisychain je technický název pro jeden druh sériového propojení mezi zařízeními. Tak jsme uznali, že je to vhodné i pro nás, jelikož spojujeme svoje dovednosti, abychom dosáhli pořádného zvuku. Také to nezní moc vážně, jako jiné technické názvy, takže to padne pro naši pohodovou groovy hudbu, kterou jsme spolu tvořili.

Považuješ Mamasei za váš největší společný hit?

Musím, protože to opravdu byl velký hit. A vlastně pořád ještě je – pro někoho, kdo hraje hardgroove. Byl na prvních příčkách prodejnosti po několik týdnů, vinyl musel jít celkem třikrát na repress, což se už nestává. Když se na Mamasei ale s odstupem času podívám, tak ve mně vyvolává spíše zvláštní pocity, protože jsme jej vůbec nedělali pro to, aby se z něj stal světový hit. Sedli jsme si s Paulou do studia a udělali jsme jej vlastně asi za tři hodiny a ani jsme jej nechtěli vydávat, bylo to vlastně jen pro nás. Paula vždy chtěla udělat bootleg z vokálů z „Wanna be starting something“ od Michaela Jacksona. Tak jsem si prostě jeden večer sedli do studia a začali na tom pracovat. Nutno říct, že asi 30 minut po dokončení už byla podepsaná smlouva s Patterns. Zajímavostí by mohlo být, že jsme jej vytvořili v roce 2008 a vyšlo to vlastně až o rok později – dva dny po tom, co Michael Jackson zemřel. A šlo to okamžitě na první příčku ve většině hudebních portálů. Nyní jsem ale vděčný, že jsme něco takového vytvořili, protože mě to posunulo k hraním na světových festivalech. Ale už je to 6 let a přijde mi divné, když někdo přijde na párty a prosí mě, abych Mamasei zahrál, protože můj sound je nyní někde jinde. Hraji spíše deep a temněji, ale pořád ze srdce a pořád groovy.

Poslechni si: Daisychain aka A.Professor & Paula Cazenave - Mamasei

Pojďme nyní zpět k tobě. Podle jména hádám, že tvá rodina nepochází přímo ze Španělska, je to tak?

Uhm… toto by se mohlo zvrhnout ve velkou politickou diskusi :-) Ale neboj, zkusím se kontroverzním tématům vyhnout. Moje jméno je z Baskicka ze severního Španělska. Máme tu vlastní jazyk, kterému se říká „Euskera“. Je starší než španělština dokonce starší než latina a právě z něj pochází mé jméno. Je tu početná skupina obyvatel, která by se chtěla od Španělska odtrhnout, takže se snad i dá říct, že bych nebyl Španěl. Ale mám to v občance, stejně jako to, že jsem Evropan. To mi stačí a neřeším to!

Kdy ses potkal s Marcosem? A kdy jste se rozhodli, že bude hrát dohromady jako DJ Murphy vs. A.Professor?

Potkali jsme se na párty, kterou jsem s kamarády v Barceloně pořádal. Ta se odehrála v pátek a následně v sobotu jsme oba hráli v Galícii. Strávili jsme tak spolu celý víkend, který jsme si hodně užili a stali se z nás dobří přátelé. Po tom jsme se začali potkávat hodně často, já jsem totiž hrával na jeho evropské tour, když tady Marcos byl. Ale hrát spolu jsme se rozhodli až poté a musí říct, že jsme v té chvíli byli úplně na mol :-) Bylo to v mém domě, něco jsme tehdy slavili, popili jsme hodně vína a měl jsem zrovna zapojeny 4 gramofony a dva mixáky. Tak jsem pro zábavu nahodil nějaké desky, abychom měli i hudební podkres a Marcos se přidal se svým scratchingem a jeho neuvěřitelnou technikou. Znělo to výborně a tak jsme se rozhodli, že bychom to mohli zkusit i na nějaké párty. Takže nám zanedlouho přišel první booking a oba jsme si to hraní strašně užili a už nám to tak zůstalo.

Když vy dva spolu hrajete – to je úžasný zážitek. Asi musí hodně zafungovat chemie, aby to někomu sedělo tak, jak vám dvěma, když hrajete ze čtyř gramofonů. Souhlasíš?

No, je to tak, že já jej znám velice dobře a on mě také. Já vím, jak on mixuje, on ví, co dělám s mixákem já. Takže dohromady nám to přijde takové přirozené. Když se díváš na naše vystoupení, tak víš, že spolu vůbec nemusíme mluvit. Stačí, když se na sebe podíváme a už víme, co bude dál. A když spolu mluvíme, tak si jen vyprávíme vtipy nebo se ptáme na track, který ten druhý hraje, abychom si o něj pak mohli v hotelu říct :-) Je to ale strašná zábava, protože nikdy předem nevíš, co se bude vlastně hrát. Hlavně na začátku jeho tour, kdy se vrací z Brazílie, a oba máme spousty nových tracků. Jediné o co se pak snažíme, abychom nehráli ten stejný track dvakrát.

S Marcusem jste spolu odehráli množství vystoupení na světových festivalech. Na co vzpomínáš nejraději?

To je těžké. Pro mě bylo speciální Awakenings, protože to byl můj sen tam vystoupit. Ale když se opravdu zamyslím, tak musím říct, že Klubbers Day v roce 2009, kdy jsme v Madridu uzavírali svým setem hlavní stage – to byla vzpomínka na celý život. Ve Španělsku je closing set to nejdůležitější a nejprestižnější místo v line-upu. Už nehráli ostatní pódia a tak se všichni návštěvníci sešli v Main roomu a ten dav byl tehdy největší, pro který jsem do té doby hrál. Bylo tu najednou přes dvacet tisíc lidí a my jsme střídali Oscara Mulera – on byl takovou mou inspirací, když jsem začínal s hudbou. Byla to pro mě hodně speciální chvíle. My jsme přebrali otěže a pořádně jsme všem těm lidem naložili. Byla to úžasná noc.

Poslechni si: DJ Murphy & A. Professor @ La Riviera - 21 Sept 2013

Když hraješ sám, používáš tři gramofony. Na to potřebuješ být zručný a obratný, abys všechny tři uhlídal zaráz. Jak ses to vlastně naučil?

Z gramofonů jsem začal hrát někdy v roce 1994 – tehdy to byla vlastně jediná možnost, jak hrát. Nyní jsem vlastně s gramofony více než dvacet let, takže si už spolu dobře rozumíme :-) Jsem obrovský zastánce vinylů a odmítal jsem hrát digitálně. K tomu mě donutily až letecké společnosti, protože jsem si se svým těžkým kufrem s vinyly, který měl váhu přes daný limit, připadal jako uprchlík. Ale stále používám Timecode Control Vinyl a tempo samozřejmě dorovnávám manuálně. Toto je to, co patří k DJingu, takto to dělám už dvacet let … ale jak jsem říkal předtím … možná stárnu. Nyní jsem si do setupu přidal dvě Kontrol X1 a jeden Kontrol F1 pro looping a sampling. Takže co se týče místa, je toho opravdu hodně a hlavně v menších klubech mívám problémy, protože se to prostě na stůl nevleze. Dalším problémem bývají gramofony, které bývají v klubech na hodně špatné úrovni. Nefungují tak, jak mají – jeden má rozhozený pitch, druhý špatné ramínko … Někdy jsou to podmínky opravdu strašné. Ale já se budu dál snažit!

Proč jsou tedy pro tebe gramofony lepší, než CD přehrávače nebo kontrolery?

Přehrávače jsem nikdy neměl rád. Vždy jsem hrál z vinylu a musím prostě ten dotek s deskou cítit, musím se vžít do pitche Technicksů a pracovat s ním. Umím hrát i z CDJs nebo kontrolerů. Někdy jsem nucen, když není funkční technika nebo je prostě málo místa. Ale už to není ono, už mě to tak nebaví, protože mi chybí ten pocit, když si na hudbu můžeš sáhnout. Nechci říkat, že je hraní z toho nebo toho horší, prostě pro mě jsou vinyly tím nejlepším. Technologie nám nyní nabízí možnosti, které bych si ani nepředstavoval, když jsem s hraním začínal. Samozřejmě se nechci vzdát věcí jako looping, fx, skok na další část skladby jedním klikem … ale to přece neznamená, že přestanu používat gramofony nebo manuální beatmatch. Dle mě je právě toto to pravé, co dělá DJe DJem.

Když jsou vinyly pro tebe to pravé, pořád si je kupuješ?

Samozřejmě, ale teď hlavně starší desky, které mi třeba chybí do kolekce. Starší pecky z Harthouse. Eye Q, Novamute a více jak deset let staré desky z Axis, Drumcode nebo Hybrid … podle toho, co se zrovna na gayi prodává … už určitě stárnu :-)

Co je pro tebe největší klasika, kterou máš aktuálně na desce?

Na to je skoro nemožné odpovědět. „Klasika“ znamená pro každého DJe něco jiného. Pro mě je „klasikou“Lucid Dreaming” nebo “Man of many Theories” od Braincella na Harthouse. Taky “Acid Phase“ od Emmanuela Topa na Attack Records. “Caliber EP” od Joeyho Beltrama na Warpu, “The harlequin, the robot & the ballet dancer“ od Svena Vätha na Eye Q, “Respect“ od Hardfloora na Harthouse, “Positive Education“ od Slam on Soma (s remixy Luka Slatera), Harthouse 100, “Extra“ od Kena Ishiiho na R&S (zase s remixy Luka Slatera), “The 4th Sign“ od CJe Bollanda na R&S, “New beginnings“, “Elements of Life“ a “Remixes from the Shade“ od Adventa, “Body Mapping“ od Cristiana Vogela na Mosquito/Tresoru ... a tak to jde dál a dál ... taky vše z Code Reds, většina věcí z Purpose Makers... Jak jsem řekl, jednu klasiku nevyberu.

To je teda pecek. Dokážeš z nich vybrat jeden oblíbený track?

Nedokážu. To je, jako by ses zeptal rodičů, které své dítě mají nejraději. Určitě ale můžu říct, že by ten track pocházel z raných devadesátek.

Pojďme teď na chvíli bokem od hudby. Žiješ v nejkrásnějším městě Španělska – Barceloně. Když se tam pojedu jako turista podívat, co si nesmím nechat ujít?

Žiji tady vlastně nyní už deset let a musím uznat, že to je pro můj život opravdu krásné město. Jsem obrovský fanda Guadího, takže vřele doporučuji návštěvu budov jako Sagrada Familia, La Pedrera a Casa Batllo. Také se zajdi podívat na Park Güell, což je moje hodně oblíbené místo. Je to park, kde je architektura téměř implementováno do přírody v typickém Gaudího stylu. Je to skvělé místo, kde můžeš chodit hodiny a hodiny a úplně se odpojit od reálného světa.

Byl jsi někdy na Nou Campu (stadion fotbalové Barcelony – pozn. red.)?

Barcelonu jsem nikdy hrát neviděl, ale na stadionu jsem jednou byl. Měl jsem tam rychlý oběd mezi dvěma hodinami na škole. Studoval jsem hodně blízko a všude jinde měli zavřeno.

O fotbal se tedy moc nezajímáš?

Vůbec, je mi jedno, jak Barcelona hraje. Fotbal moc rád nemám.

Který sport je teda ten tvůj?

Jsem fanda basketbalu a podporovatel Baskonie (Saski Baskonia je španělský profesionální basketbalový klub působící v baskickém městě Vitoria-Gasteiz, který hraje nejvyšší španělskou basketbalovou soutěž ACB – pozn. red.). Tento rok je pro nás hodně slabý, ale předtím jsme se čtyřikrát za sebou dostali do Final Four v Eurolize a jsem jedním z nejlepších klubův Evropě, který pravidelně posílá hráče do NBA, zmíním třeba Luise Scolu, Splittera, Nocioniho, Macijauskase, Calderona, Prigioniho, Gorana Dragice nebo Teletovice.

Když se dívám na tabulku, tak to ale na ligový titul nevypadá, že?

To nejspíš ne. Bohužel budu muset říct, že to vypadá, že jí nyní ovládne Real Madrid. Možná i Euroligu, ale byl bych rád, kdyby byl vítězem Olympiakos. Jsem totiž velkým fanouškem V-Spana (přezdívka basketbalisty Vassilise Spanoulise – pozn. red.).

V pátek zavítáš do České republiky, co o nás vlastně víš?

Určitě hodně, znám dost basketbalistů :-) David Jelínek aktuálně hraje u nás, z naší ligy znám také Jiřího Welsche a Luboše Bartoňe. A taky Tomáše Satoranského, který má podle mě na to, aby se brzy dostal do NBA. O párty u vás moc nevím, kromě Apokalypsy. Také znám Spiriakose a Steena, jejíchž styl hudby se mi moc líbí. A samozřejmě také Míšu Salačovou. O historii si nejsem moc jistý, protože když jsem měl na škole dějepis, tak jsme studovali ještě Československo, než se rozdělilo na Českou republiku a Slovensko. Ale jsem si jistý, že máte jedno z nejcennějších křišťálových skel na světě – Bohemia glass.

My se na tebe v Brně už moc těšíme, prozraď nám tedy prosím aspoň jeden track který určitě ve svém vystoupení nevynecháš?

Jeden track, který se vždy snažím zařadit do setu je Fall of the Empire in imminent od Pfirtera. Takže hádám, že s tím můžete počítat.

Díky za tvůj čas a užij si narozeniny!

Díky za přání a uvidíme se v pátek!

Poslechni si: CUBBO PODCAST #035: A. Professor (ES)

PARTYINFO

Dirty Trip 7: Vinyl Edition

18.04.2014 Perpetuum, Brno
DJs: A.Professor, Kaisersoze, Dazy + Nee´o, Carl W, Wolf
Cena: 99
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně