Monstrózní Time Warp - se vším všudy

Vydali jsme se na dvacáté výročí slavné německé halovky, která se pyšní velkou návštěvností a těmi nejžádanějšími jmény, co se kolem techna točí. Jak se nám v Mannheimu líbilo?

9.4. 2014 15:36:28 | reporty | Carl W

foto: Photo-Company.nl

26. listopadu 1994 se v Ludwigshafenu uskutečnil první Time Warp. Akce, která tento víkend oslavila 20 let. Během nich se uskutečnila v Berlíně, Vídni nebo i Praze, ale svůj domov má v německém Mannheimu. Přestože se akce konala ze soboty na neděli, my jsme se vydali autem už v pátek. Cesta na německých dálnicích krásně odsýpala a my jsme se mohli v podvečer ubytovat v hotelu v Ludwigshafenu, který je od centra Mannheimu vzdálen asi 30 minut pěší chůze. A právě tam jsme se šli hned v sobotu ráno za mírného deštíku podívat. Navštívili jsem mimo jiné dva obchody s vinyly, kde jsem si pořídil pár desek. A v Lautstark Records se za dobu naší návštěvy otočilo hodně lidí - všichni totiž sháněli lístky na Time Warp. K dispozici byly jen tzv. "Early Morning Tickets", tedy lístky se vstupem od páté hodiny ráno. Normální byly již vyprodány. Prodavač mi potvrdil, že právě o víkendu, kdy se koná slavná halovka, se návštěvnost obchůdku mnohonásobně zvedá. A že se večer taky půjde pobavit.

Doprava zdarma

Přestože hrát se začíná v Maimarkthalle už od půl osmé, my vyrážíme na vlak až po desáté. Přece jenom párty běží do odpoledních hodin a headlineři mají svůj čas kolem šesté ráno. K lístku na tuto akci mají všichni účastníci zahrnutou městskou hromadnou dopravu na oba dny zcela zdarma, což je obrovská výhoda. Nemusíme tedy zdlouhavě přemýšlet, jak na akci vyrazíme. Prostě nasedneme do vlaku na správný směr a za tři zastávky, spolu s ostatními, vystupujeme. Čeká nás ještě asi desetiminutová chůze k hale, ale tu máme rychle za sebou.

Přestože jsme zde ještě relativně brzo, už nyní je fronta u vstupních bran vizuálně opravdu velká, určitě několik stovek až tisícovka lidí. Ale na náš vkus se posunuje neuvěřitelně rychle. To hlavně proto, že si stačí nechat ověřit pravost lístku skenerem, a jste hned uvnitř areálu. Žádná osobní kontrola nás nečeká. Což je pro mě velké překvapení. V areálu jsme pak narazili na několik lidí, co si proneslo i jídlo a pití s sebou. To se mi v zahraničí, kde kontroly bývají přísnější, než u nás, ještě nestalo. My už ale brouzdáme areálem, abychom si našli skříňku, kde si necháme věci. Což je výborná věc. Dostanete klíč a máte po celou dobu přístup k věcem, které máte uvnitř. Není potřeba se mačkat u šaten a spoléhat na šatnářky či šatnáře, že neudělají chybu. Dál jsme si prošli areál, abychom se zorientovali, kde se která stage nachází. Celkově jich tady bylo šest. Navíc jsme v areálu mohli najít obrovský stan s jídlem a taky chill-out silent disco stage.

foto: Photo-Company.nl

Už bylo několik málo minut po půlnoci a já jsem na jistotu mířil na oranžovou stage označenou číslem 3. Tu totiž má pod palcem Joshua Winkelman, tedy Josh Wink. Autor slavných hitů Higher State of Consciousness nebo Don't Laugh má pořád co nabídnout. I když stage nebyla úplně zaplněná, já byl jeho výkonem opravdu nadšen. Josh pořád vyznává analogový sound a jeho acid house je nyní něco, co na moc akcích neslyšíte. Pro mě hudebně pecka. Naproti němu hrají třeba „berghainoví bratři“ Marcel Dettmann nebo Ben Klock, ale na ty už čas nemáme. Míříme totiž na stage č. 2, kde má otěže v rukou Dubfire.

Oh Yes, Papá, Oh Yes ...

Tato hala, která je spojena zároveň i s první, je obrovská. Přijdete dovnitř a na DJe ani nedohlédnete. Co mi ale vyrazilo dech byla výzdoba. Ta se opravdu hodně povedla, světla dokonale reagovala na hudbu a jednou jste si připadali jako v jeskyni, za minutu jako ve vojenském bunkru a za další chvilku jste se ocitli na vesmírné lodi. Skvělé vizualizace propojené s lightshow a plná hala, kde se nachází tisícovky lidí - tak by se dal Time Warp jednoduše shrnout. Ali Shirazinia, přestože nevynechává track z nového Zahnova alba, mě moc nebaví. Již však končí a nám naskakuje husí kůže.

Video: Sven Vath intro @ Time Warp Mannheim Germany 05-04-2014

Přichází čas Svena Vätha. Celá hala se zahalí do tmy a nás čeká dokonalé předtočené intro, které Papá Svena uvádí. Opravdová lahoda. Gramce se roztáčejí, ale protože Vätha čekají 4,5 hodiny hraní, tak se vydávám na průzkum dalších hal. Nakouknu znovu do trojky, která je nyní narvaná k prasknutí. Vévodí jí totiž Ricardo Villalobos. A hraje překvapivě rychle. Mezi ostatními pódii procházím, přestože to již nejde tak svižně, jako když jsme dorazili. Počet lidí v areálu byl obrovský a já tak jenom nakoukl do žluté Pětky, kde bavila minimalová Monika Kruse. Chystám se do hlavní haly, kde má nyní velet Carl Cox, ale čeká mě trochu nemilé překvapení.

Mačkanice a fronty

Před vstupem do hlavní haly, který je společný pro první dvě stage, je masa lidí a fronta několik desítek metrů dlouhá. Trpělivě čekám tedy v napěchovaném davu, abych si vystál vstup na hlavní pódum. Všichni jsou na sobě narvaní jak sardinky. V davu potkávám opravdu hodně národů, které sem sem dostaly z různých koutů Evropy. Je zde hodně Italů, Španělů, Holanďanů nebo Portugalců, ale narážím i na švédský pár. Dominují však domácí Němci a Turkové. Za slušných třicet minut se konečně dostává i na mě a můžu vejít. Rychle se ohlédnu za sebe a fronta je nyní minimálně třikrát delší, než když jsem do ní vstupoval já. Říkám minimálně, protože už nevidím konec. A tak si v duchu říkám, že zbytek Time Warpu budu jen na prvních dvou pódiích. Kdybych vyšel ven, zpátky dovnitř bych se dostal až po hodně dlouhé době.

foto: Photo-Company.nl

Carl Cox zrovna končí, pro mě trochu nedůstojně ohraným Stranger to Stability. Konfety letí do vzduchu a hlavní hala připomíná opravdovou červí díru díky výborným světlům a skvěle udělaným led-plochám. Tady jde vidět, že do vizuálního pojetí museli pořadatelé vrazit obrovský balík. Přicházející duo Pan-Pot mě moc neláká a tak se zabydlujeme na Dvojce, kde je v půlce svého vystoupení Sven. Nutno podotknout, že hala řádně prořídla, ve předu je výrazně víc místa k tanci. Papá se drží melodického techna, zmínit musím The 4th Verdict od Answer Code Request, Planetary Assault Systems a Future Modular v Subtracted mixu nebo pecku Garyho Becka Rascal. Hodně lidí zvedalo ruce při No Exit od Luka Slatera a tímto trackem by se taky dal definovat Svenův set. Barevné německé techno, které sice nemá největší fanouškovskou základnu, ale baví svou kvalitou a rozmanitostí.

Let´s Go Dancing

Naopak pro svůj aktuální zvuk má fanoušků plno Adam Beyer. Majitel labelu Drumcode právě začíná hrát v hlavní hale a my se přemisťujeme za ním. Slavný Švéd ale moc pecek ze svého labelu nevytáhl, já poznávám jen jeho remix Tigova hitu Let's Go Dancing. Jeho dvouhodinovka rychle odsýpala a už se chystal na řadu Chris Liebing. Ten se mi líbil o dost víc, krásné tvrdé industriální techno. Zahrál třeba výborný Beckův remix Destroyer Of Worlds (originál má na svědomí Virgil Enzinger & Submerge) nebo remix Protoxyde od Audio Injection (originál - Niereich & Flex). Liebing si se svým zvukem dost hraje a jedná se téměř o live vystoupení, protože na původních skladbách nenechává kámen na kameni. Potěšil mě ještě loňskou peckou One Three O od Marka Brooma, ale únava už dělá svoje.

foto: Photo-Company.nl

Nohy mám už těžké, že se jen pomalu dostávám zpět na druhé póium, kde má svůj šestihodivý closing set rozehraný Richie Hawtin. Takový minimalový odvar oproti drtivému soundu Chrise, takže si poslechnu jen dva tracky a unaven jdu pro bundu a všichni pomalu míříme na vlak a do hotelu.

Co říct k Time Warpu? S klidným srdcem jej můžu každému doporučit, je to fakt skvělá událost, kterou vám ani téměř třicet tisíc lidí nemůže zkazit. Když si vyberete jednu stage a nebudete se snažit za každou cenu oběhat všechny, nemůžete litovat. Organizačně jsou Němci na vysoké úrovni, počasí vyšlo skvěle a hudebně jsme dostali super sound od nejžádanějších jmen na současné techno scéně. Trošku mě mrzí, že jsem neslyšel Jamieho Jonese, Loco Diceho nebo Tale of Us, ale to opravdu už nešlo.

PARTYINFO

Time Warp 2014

05.04.2014 , Mannheim
DJs: Adam Beyer, Ben Klock, Bjorn Hummerich, Bunte Bummler, Carl Cox, Chris Liebing, Chris Wood & Meat, Daniel Schlender, David Nicolas & Sebastian Werle, Dubfire, Ernesto Ferreyra & Mirko Loko, Gregor Tresher, Ilario Alicante, Jamie Jones, John Digweed, Joseph Capriati, Josh Wink, Karotte, Laurent Garnier, Loco Dice, Luciano, Magda, Marcel Dettmann, Marco Carola, Monika Kruse, Moonbootica, Nick Curly, Oliver Koletzki, Pan-Pot, Recondite, Ricardo Villalobos, Richie Hawtin, Robert Dietz, Sasch BBC, Scan X, Seebase, Seth Troxler, Sonja Moonear, Steffan Baumann, Steffen Deux, Sven Väth, Tale Of Us, tINI
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně