AMF: Živě na vyhlášení DJ Magu

Největší holandské promotérské skupiny Alda a ID&T se spojily, aby uspořádaly největší akci letošního Amsterdam Dance Event – první ročník Amsterdam Music Festivalu.

24.10. 2013 06:11:02 | reporty | Paya

Amsterdam má již třetím rokem to privilegium, že se v něm vyhlašuje každoroční vítěz hlasování DJ Mag Top 100 DJs Poll, tedy ankety, která je stejnou měrou milována i nenáviděna, odsuzována i velebena, avšak ankety, která má patrně nejvyšší vypovídací schopnost na poli elektronické taneční hudby. Nejprve bych se proto rád vypořádal s nejčastějšími kritickými útoky na její podstatu. Především je nutné si uvědomit, že jde o anketu popularity. Popularita je určitým ekvivalentem komerčnosti. Jistým způsobem lze očekávat, že výsledky ankety budou podobné žebříčku nejlépe vydělávajících DJs na planetě, ve kterém pro uplynulý rok zvítězil Calvin Harris před legendárním Tiëstem. Anketa v žádném případě neříká nic absolutního o kvalitě umístěných umělců. Pouhopouze je relativně srovnává podle míry oblíbenosti. Ono to ale zase tak málo není – poskytuje poměrně slušné vodítko pro organizátory eventů, kdo by asi tak přibližně mohl přilákat potřebné publikum, aby akce byla finančně úspěšná. Podobná úvaha samozřejmě není triviální, posun v anketě na vyšší pozice totiž obvykle vede ke zdražení vystoupení daného DJe či projektu.

Tři čtvrtě milionu hlasů

Někdy je kritika ankety projevem jisté frustrace nad pokračujícím vývojem. Je však nutné vzít v úvahu, že popularita žádného stylu netrvá věčně. Paradoxně mnozí fans říkají, že v undergroundu je jejich favoritům lépe – pak by vlastně měli jásat nad tím, že z příslovečné první stovky vypadnou. Výtky proti anketě míří i na její facebookovou podstatu – já ji ale chápu jako snahu organizátorů snížit rozsahu podvodů, které se v minulosti hned několikrát provalily. Ano, dají se kupovat i facebookové profily, ale asi uznáte, že je to složitější, než pouhé hlasování s unikátním e-mailem. Podvodům ovšem nikdo a nikdy nemůže zabránit, to bychom nemohli pracovat s žádnou anketou. Zpochybňována bývá autorita ankety. Tedy pár čísel: anketa je stará 20 let. Žebříček je sestavován od roku 1997. Prvním vítězem se stal ikonický Carl Cox, hlasovalo 700 partypeople poštou. V letošním roce vyhrál mladý Hardwell a na jeho volbě se podílelo 750 000 facebookových profilů. Výsledky každoročně shlédne 10 milionů EDM fans. Sociální sítě vládnou světu, marná sláva. Je možné na to nadávat, ale to je tak všechno, co je v naší moci. Vůdčí roli přitom hrají země Beneluxu, Anglie a Amerika.

Vedoucí role festivalů

Letošní výsledky ankety ukazují několik probíhajících trendů. Například ten, že obrovský vliv na umístění mají major festivals typu Ultra, Tomorrowland nebo Creamfields. Za úspěchem kupříkladu poněkud kolotočářské dvojky Dimitri Vegas & Like Mike totiž jednoznačně stojí jejich úzké spojení s belgickým festivalem „zítřka“. Lídrem, co se týče žánrů, je – říkejme tomu například – festivalový house. Typickým důkazem tohoto faktu je například umístění Martina Garrixe, nebojím se říci muže, ba přímo teenagera jednoho hitu, poprvé v žebříčku a hned na čísle 40. Klíčem k úspěchu je marketing. Jeho mistrem je pochopitelně vítěz, který se soustředí na sociální sítě a snaží se maximálně vyhovět svým fanouškům. Úspěch jeho „stáje“ dokresluje new entry v podání Dyra a vysoké umístění dalšího protežovaného, Dannica. Mezi vůdčí typy současného vývoje patří dále například Nicky Romero, Steve Aoki, Afrojack, ano, i David Guetta. Podtrženo, sečteno – málokomu se výsledky líbí jako celek, ale nelze říkat, že jsou irelevantní – vyjeďte na některý velký západní festival a uvidíte výsledky DJ Magu naživo. Možná se budete divit, ale opravdu to poměrně dost sedí, měřeno objemem publika.

Trance na velkém ústupu

Festivalová návštěva je poměrně dobrým měřítkem toho, jak anketa dopadne. Proto jsem – jako jeho velký fanoušek – poměrně realisticky očekával pád Paula van Dyka. Nebo Ferryho Corstena. Protože návštěvy na jejich setech nesnesly srovnání s mainstreamovým housem. Ba přímo řádově. A propos, k popularitě – asi nejvíc mě překvapilo, že ve stovce není Paris Hilton. Viděli jste totiž například číslo 87? To jako vážně? Dejte si ji do googlu :-) Neúčast na major festival vedl mimo jiné k pádu Deadmau5e, naopak si pomohli W&W. Vývoj je dále dán tím, jak stárne věkový průměr fanouškovské základny – lidé zkrátka mají jiné starosti, než hlasovat v nějaké anketě – viz Carl Cox, Richie Hawtin aj. Jiné legendy se drží – Daft Punk, evidentně díky své produkci. I přes svůj rozpad se vysoko udržela švédská housová trojka. Vysoko se drží dubstepový skřítek Skrillex. A pokud se ptáte mě osobně, koho bych spíše tipnul, že sesadí trancového prince Armina, řekl bych Avicii – díky dokonale komerčně zamířenému megahitu s příchutí country, což muselo Amíkům prostě imponovat. Obrovským úspěchem je pak umístění Alessa, Nervo, Zedda, pád potkává Above & Beyond, Marka Schulze, ATBho, Garetha Emeryho, (překvapivě!) Martina Solveiga, Cosmic Gate.

Father Of Disco – Moroder!

Samotný Amsterdam Dance Event se koná od roku 1995 a vznikl jako setkání lidí pracujících v tanečním průmyslu, aby se zkontaktovali a debatovali o trendech a vývoji. V letošním roce se pod hlavičkou ADE konalo celkem 350 parties na 95 různých místech, které navštívilo přes 250 tisíc partypeople. I proto má amsterdamský víkend tu možnost vyhlašovat DJe číslo 1. Letos se tak stalo na prvním ročníku Amsterdam Music Festivalu, který hostil slavný komplex RAI Amsterdam, dějiště někdejší megaparty Innercity. V době našeho příchodu hlavní stage ovládala již zmíněná belgická dvojka Dimitri Vegas & Like Mike. Potěšil nás track Pursuit Of Happiness z OST Project X, jinak šlo o opravdu všehochuť toho, co jim přišlo pod ruku – včetně hromady mash-upů a acappell. My jsme však byli zvědaví na následující část večera, vyhlašování DJ Magu, které uváděla neuvěřitelná osobnost – Father Of Disco, mistr Giorgio Moroder, držitel tří Oskarů (například za Flashdance a Top Gun), autor hudby k Nekonečnému příběhu. Prostě legenda. A první vyhlašovanou kategorií byla právě legenda, konkrétně KLM’s Top 100 DJs Legend Award. Letošní speciální hlasování mělo za úkol vybrat největší hvězdu uplynulých 20 let, kterou se stal miláček holandského publika, Tiësto.

Vítěz opět z Holandska

Další kategorií bylo Highest New Entry, kterou ovládl Dyro, rovněž z Nizozemí. Pak už nezbývalo než vyhlásit cenu hlavní. Po skvělém video představení pátého, čtvrtého a třetího místa bylo zřejmé, že se rozhodne mezi Arminem van Buurenem a Hardwellem. Za ohlušujícího jásotu holandského publika dokonal holandský hattrick právě Hardwell. Cenu mu Armin předal osobně a samotný ceremoniál dokreslil větou, že v roce 2007 obdržel cenu od Němce (bučení v sále), v roce 2011 ji musel odevzdat Francouzovi (ještě větší bučení) a tak ho děsně těší, že pro rok 2013 zůstává doma (nekončící ovace). Pětinásobný vítěz tak předal pomyslnou korunu mladému, teprve pětadvacetiletému Robbertu van de Corputovi. Mimochodem, pocházejícímu stejně jako jeho mentor Tiësto z města Breda. Jakožto novopečená světová jednička dostal prostor předvést svůj „korunovační“ set a poté odcestoval do Londýna na DJ Mag party Ministry Of Sound. Ještě jedna neuvěřitelná paralela s Tijsem Verwestem: jejich postup skrze výsledky ankety je totožný, oba byli nejprve #24, posléze #6 a následující hlasování vyhráli. Neuvěřitelné, jako napsané scénáristou. Či spíše markeťákem.

Eat Sleep Rave Repeat

A co vlastně Hardwell zahrál? Pochopitelně především svou produkci. Začal veleúspěšným singlem Never Say Goodbye (spolupráce právě s Dyrem), následoval Spaceman, Apollo, How We Do (spolupráce se Showtek), Countdown, Jumper (spolupráce s W&W), samozřejmě Encoded, padl ale také skvělý mash-up Deorro vs. Krewella – Yee Alive, parádní remix Cedrica Gervaise na Lanu del Rey a její Summertime Sadness, populární Zedd – Clarity, rozsekávka Noisecontrollers & Showtek – Get Loose (Tiësto Remix) a další floorkillery. Během hraní světové dvojky, Armina van Buurena, který přichystal kupříkladu Serenity nebo kolosální legendu Superstring, jsme vyrazili na vedlejší stage k poslechu Feddeho Le Granda. Ten nás potěšil skvělým trackem The Aston Shuffle vs. Tommy Trash – Sunrise (Won’t Get Lost) nebo Knife Party – LRAD. Zazněl i výborný Calvin Harris remix na nového Fatboy Slima s jeho Eat Sleep Rave Repeat (jak já říkám – náš „ibiza life“). Ano, nemohl chybět Martin Garrix – Animals. Velké finále potom zařídil promítaný videoklip k Feddeho singlu Where We Belong.

Alesso a hudba ze Švédska

RAI Amsterdam bylo tou dobou opravdu plné, na hlavní scénu se dalo dostat jen obtížně a bylo znát, že je vyprodáno. Celá akce mi atmosférou velmi připomínala Trance Energy nějakých 6-7 let nazpět. Podobné bylo i prostředí, výzdoba, vizualizace, zvuk. Ruka ID&T byla viditelná velmi citelně. Z malé stage, kde nastoupili Sunnery James & Ryan Marciano, jsme se nakonec na main probojovali, takže jsme stihli našeho oblíbence Alessa, jinak aktuální světovou třináctku. Ten publikum rozdrtil hromadou švédské produkce, namátkově Years (Alesso), Raise Your Head (Alesso), Antidote (SHM), We Come We Rave We Love (SHM), Clash (Alesso), Center Of The Universe (Axwell), Calling (Alesso & Ingrosso), Tokyo By Night (Axwell), Don’t You Worry Child (SHM), If I Lose Myself (Alesso), Under Control (Alesso). Co dodat. Výkon večera, věřím, že nejen v našich očích. Vzhledem k tomu, že u poloviny tracků zpíval celý dav, není asi co řešit. Ale to už na menší stagei chystal svůj nástup přímý člen Švédské housové mafie. Utekli jsme proto z W&W, kteří rovněž připravili svou sadu na základě vlastní produkce a tak nás nemohli nijak zvláště překvapit.

Steve & Antoine ze Švédska

Noc pokročila a před námi byl kontroverzní Steve Angello, který z mafiánské trojice hraje asi nejprogresivněji. Set nastartoval partypeckou Knas. Dav přesto ocenil především hitovky, například Don Diablo & Matt Nash – Starlight (Could You Be Mine), mafiánské Antidote, mafiánské Leave The World Behind v kombinaci s rozsekávkou Atom, letní superhit Reload, Temper Trap – Sweet Disposition v kombinaci s W&W – Lift Off, Dada Life – Kick Out The Epic Motherfucker, samozřejmě Don’t You Worry Child a další oblíbené tracky, jako Steve Angello – Yeah, Steve Angello & Matisse & Sadko – SLVR a závěrečné Steve Angello – Children Of The Wild, které obecenstvo odzpívalo díky lyrics projekci. Výborně, Steve! I další moment byl skvělý – za DJským pultem se Steve vystřídal se svým bratrem Antoinem aka DJ AN21. Odbila pátá hodina ranní a nám před cestou zpět do České republiky zbývalo už jen mrknout na Showtek. Samozřejmě nemohli hrát nic jiného než How We Do :-) symbolicky, jde o spolupráci s Hardwellem. Co dodat závěrem? Na odchod nám Showteci předvedli Pursuit Of Happiness ve Steve Aoki remixu. Kruh se dokonale uzavřel.

PARTYINFO

Amsterdam Music Festival 2013

19.10.2013 , Amsterdam
DJs: Armin van Buuren, Alesso, Dimitri Vegas & Like Mike, Fedde Le Grand, Hardwell, Steve Angello, Sunnery James & Ryan Marciano, W&W etc.
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně