Balaton Sound 2013 opět předčil všechna očekávání

Co se vám vybaví, když se řekne Balaton? Většině lidí oblíbená dovolenková destinace časů dávno minulých...

8.8. 2013 12:59:30 | reporty | finch

... příznivcům nejen elektronické hudby zase oblíbený hudební festival, jehož další, již osmé pokračování se letos konalo na břehu tohoto světoznámého jezera v městečku Zamárdi.

MasterCard Main Stage [foto: Mohai Balázs]

Za loňský ročník získali pořadatelé cenu pro „Nejlepší festival střední velikosti“ při vyhlašování nejlepších festivalů za rok 2012 a určitě nejen já jsem byl zvědav, jak se toto ocenění promítne do ročníku letošního. Jelikož tohle byla moje již čtvrtá návštěva tohoto klání, znám už festivalový areál poměrně dobře a tak jsem letos neshledal zásadnější změny v dramaturgii, či rozložení areálu. Co ale bylo velkou změnou, byla skladba účastníků festivalu, když 40% festivalových pasů bylo prodáno za hranice Maďarska. Celkem letos areálem prošlo podle oficiálních čísel 127 000 lidí (4 festivalové dny + nultý startovací, kam mohli pouze majitele festivalových pasů a pásek do festivalového kempu), z toho dva festivalové dny (pátek a sobota) byly kompletně vyprodány. Pořadatelé se po skončení festivalu nechali slyšet, že je velice těší zvýšený zájem návštěvníků a že nemají zájem rozšiřovat kapacitu, ale naopak zkvalitňovat stávající služby a komfort pro návštěvníky, aby si cenu pro „Nejlepší festival střední velikosti“ udrželi v dlouhodobějším horizontu. Správný přístup.

Našlapaný začátek

Hned úvodní den festivalu nás čekal hektický start. Už o půl šesté totiž začínala kanadská kapela, jejíž hlavní doménou je psychedeličtější oblast elektronické hudby, Crystal Castles. Bohužel zvukově byl tento koncert špatný, jelikož hlas zpěvačky i bicí nebohého bubeníka prakticky zcela zanikaly v produkci, kterou ze svých mašinek pouštěl poslední člen kapely a jeden z jejích zakladatelů, Ethan Kath. Ihned po skončení koncertu se přesouvám na OTP Stage, kde právě začíná holandska kapela Baskerville. Ta sestává z DJe, kytaristů a zpěváka a jejich energická show mi okamžitě zvedá náladu i adrenalin v krvi. Vydržím ale jen necelou půlhodinku, jelikož poté na hlavním podiu začíná americké legendární hip-hopové seskupení Wu-Tang Clan. Na odškrtnutí v seznamu další zhruba půlhodinka stačí a tak se vracím na OTP, kde Baskerville pokračují v nastoleném trendu. Koncert se chýlí ke konci a já se přesouvám na Telekom Terrace, která se pro zbytek programu prvního festivalového dne stává mým hlavním útočištěm.
O půl deváté zde začíná norský sympaťák Todd Terje, můj černý kůň prvního festivalového dne, což potvrzuje hned od začátku. Veselé housové rytmy, pivko v ruce, stále ještě svítící slunce a čím dál více rukou nahoře, to jest to, na co jsme se zase celý rok těšili :).

Video: Todd Terje @ Balaton Sound 2013

Tento rok navíc na lépe nastaveném zvuku, než tomu bylo loni, kdy byla hlasitost kolikrát za hranicí únosnosti a to nejen na této stagi. Letos bylo až na opravdu pár výjimek vše v naprostém pořádku a i díky tomu jsem nejen já měl požitek z hudby větší, než loni. Todd si svou více než hodinku a třičtvrtě užil stejně jako publikum před ním a pro nás nastávají zhruba dvě hodinky volna, kdy nemáme naplánovaný žádný program a necháváme všemu volný průběh. Probíhá tak občerstvení, zevrubnější prohlídka teď už nočního areálu, sdělování si prvních poznatků atd.
O půl noci na „terase“ začínal chlapík, na kterého jsem opravdu hodně těšil. Zakladatel původně dubstepového labelu Hotflush (2003) a tak trošku hudební chameleon, Paul Rose alias Scuba. I když se to vzhledem k jeho zařazení v lineupu na první pohled moc nehodilo, tajně jsem doufal, že zahraje tak, jak ho mám zaškatulkovaného a pokud mě pamět neklame, začal přesně tak, jak jsem si přál. Hned první track a nálož v podobě „Ben Klock - Subzero“. Celé vystoupení pak pokračovalo mixem temnějšího techna a tech-housu, občas proloženého nějakou tou volnější písničkou, aby vše do sebe dokonale zapadalo a také Scuba se tak dočkal zaslouženého aplausu.

Video: Scuba @ Balaton Sound 2013

Chvíli na to se za pultem objevuje další DJ, kterého jsme netrpělivě očekávali, Němec Solomun. V jeho setu převládá house v různých podobách a i on si okamžitě získává publikum na svou stranu, hraje si s ním a odměnou mu je asi největší les rukou v první den festivalu na tomto podiu. Dvě a půl hodiny utekly jako voda a jako poslední se na podiu objevují domácí Junky & Hawky aka Secret Factory. Ti nás příjemně provedli do závěru prvního festivalového dne, který nás po hudební stránce více než uspokojil, aniž bychom tušili, co na nás čeká dny následující :).

Sympaťák ze Švédska a ti druzí

Ač zmožen ze spousty zlatavého moku z prvního dne, ten druhý se jako jediný ještě se dvěma kolegy vydáváme do areálu již na půl devátou. Lákadlem je pro nás dnešní první „lajfko“, které mají na svědomí švédský mladík Jan Blomqvist a jeho kolega Christian Dammann, který ho doprovází na elektrické bicí. Věděli jsme zhruba, co čekat, ale naživo se přeci jen jedná o úplně jiný zážitek, než doma za stolem. Celé vystoupení se nese ve znamení housu, často až k hranicím popu, sám Jan svým zpěvem navíc dodává skladbám melancholický nádech a Christian zase melodičnost. Perfektní souznění.

Video: Jan Blomqvist & Christian Dammann @ Balaton Sound 2013

Pro mě jeden z absolutních vrcholů nejen letošního ročníku si s námi poslední půlhodinku vychutnávají i ostatní členové naší výpravy, kteří již pár vteřin po příchodu litují, že nešli s námi :). Sympatické duo končí a obrovský aplaus je důkazem, že neokouzlili pouze naši skupinku.
Následující dvě hodinky máme opět volný program. Posedáváme u jídelní zóny vedle Telekom Terrace, vstřebáváme vystoupení Jana Blomqvista a k tomu nám tóny na vlnách moderního techna servíruje domácí matador Budai, který má v Maďarsku velice početnou základnu příznivců (údajně na jeho domácí vystoupení nechodí míň, než 500 lidí). Půlnoc se kvapem blíží, a proto se zvedáme a obsazujeme lukrativní místa na „terase“, jelikož za chvíli započne své live vystoupení další Němec, hudební gurmán Henrik Schwarz. Intrem, které předvedl, dostal nejen mě, ale prakticky každého, kdo se tu v této době nacházel, posuďte sami…

Video: Henrik Schwarz & Band (Walk Music Instruments Live Version) @ Balaton Sound 2013

Tento track pak v různých obměnách pokračoval dalších zhruba 10 minut, následovala skladba „Code 718 - Equinox (Henrik Schwarz remix)“ a zbytek vystoupení se pak nesl v lehce volnějším stylu. Po tomto dalším precizním „lajfku“ máme jen pár minut na vstřebání zážitků a za DJ pultem se již objevuje Henrikův krajan Dixon. Pokud bych měl vybrat umělce, který nám letos „odvyprávěl nejpropracovanější příběh“, byl by to jednoznačně on. Táhlé deepové tracky s kouzelnými melodiemi a dlouhé mixy ve finále působily perfektním vypravěčsko-hypnotickým dojmem, několikrát za set se na sebe s kamarády nechápavě koukáme…

Video: Dixon @Balaton Sound 2013

Velkolepý hudební epos končí a na scénu během pár okamžiků nastupuje další eso, americký blázen a provokatér Seth Troxler. Před dvěma lety byl pro mě jeho výkon průměrný, letos i přes velice silnou konkurencí nadprůměrný. Začal deepovější skladbou „Dinky - Falling Angel (Matthew Styles Remix)“, aby pak zrychlil do techna a následně lehce zpomalil a hrál veseleji laděné skladby. Jako poslední pak na „terase“ vystoupil domácí Coyote, který se většinou držel tech-housu s pár veselejšími skladbami a dovedl partypeople úspěšně do konce druhého festivalového dne.

Prodigy? Ale kdeže…

Ten třetí jsme tentokráte do areálu dorazili pár minut před půl desátou, kdy se na hlavní stagi schylovalo asi k nejočekávanějšímu koncertu tohoto ročníku. „MasterCard Main stage“ letos byla zajímavější než předchozí roky, dvě velké nudné plachty Heineken vystřídala spousta obdélníků různých barev, jejichž menší část byla součástí projekčních ploch a především po setmění celá tato sestava spolu s hlavními obrazovkami působila velice efektně i efektivně. Zhruba v polovině prostranství byly opět dvě věže s přidanými reprobednami a obrazovkami, letos navíc s dalšími světly. Zvuk byl tradičně monstrózní, za dozvuky ale přeci jen kvalitativně o něco horší, což se možná také podepsalo na celkovém dojmu z vystoupení legendárních The Prodigy. Před jejich vystoupením na projekcích běhala ve třech jazycích zpráva něco ve smyslu „následující koncert bude v doprovodu velké světelné show, není vhodný pro lidi epileptickými záchvaty“, což se následně potvrdilo. Byla opravdu velká a divoká, což se ovšem nedalo říci o některých pasážích koncertu.

Video: The Prodigy Live @ Balaton Sound 2013

Liam Howlett a Maxim sice neustále hecovali publikum, to ovšem ve většině případů reagovalo chladně a jakoby ani nerozumělo, co se po něm chce. Největší aplaus samozřejmě sklidily staré pecky jako úvodní skladba Voodoo People, Mindfields, Breathe, Smack My Bitch Up či Poison. Z těch novějších jsem rozeznal akorát Omen, jejich zbytek se slil do nezáživného monolitu, komponovaného více do zlámaných beatů. Celkově ale jejich hodinu a půl trvající vystoupení hodnotím kladně, i když slyšet naživo takový Naryan, hodnotil bych ještě kladněji :).

Máme asi hodinku čas, takže opět usedáme na lavice okolo Telekom Terrace, kde za příjemných tech-housových tónů, linoucích se z pod rukou domácího Chrise Ronsona, hodnotíme dosavadní průběh festivalu a čekáme na půlnoc. Ta se konečně přiblížila natolik, že zaujímáme místa a těšíme se, co nám předvede mistr progresivně-housového soundu, Hernan Cattaneo. Opět jsme svědky jeho typického zvuku, tracky plné kouzelných melodií, které vás pustí a nechytnou. Další skvělé vystoupení a další důkaz toho, jak zvukově napřed před těmi našimi jsou zahraniční party a festivaly. Hernan končí a nastupuje Kanaďan Fairmont, můj další černý kůň. Ten sice odehrál DJ set, avšak zařadil do něj několik tracků vlastní tvorby, které byly snadno rozpoznatelné díky naživo zpívaným vokálům. Před festivalem jsem si poslechl dvě z jeho tří alb, které vydal, ve kterých se mísí tech-house, electro, techno i ambient, to vše zaobaleno do lehkého hypnotického kabátku. Na festivalu nám servíruje zhruba stejnou směs, tu přidá výraznou basovou linku, tu hypnotickou plochu a do toho všeho již zmíněný vokál, který dotváří celkovou atmosféru jeho vystoupení a na světě je další paráda.

Video: Fairmont @ Balaton Sound 2013

To se už ovšem nedá říct o dalším vystupujícím, kterým byl nejlepší DJ za rok 2011 v anketě renomovaného internetového portálu Resident Advisor, Jamie Jones. Pro mě lehce nezáživné tech-housové vystoupení, spousta tracků jen s beatem, zvukově podobnou smyčkou a clapem, jakoby bez nápadu. Po necelé hodince odcházím na OTP Bank stage zjistit, jak je na tom domácí Wondawulf, o kterém jsem si myslel, že by mohl zahrát do breakbeatu. K mému zděšení ale za pultem stále poskakují Dimitri Vegas & Like Mike, takže po pár okamžicích odcházím do Areny na další komedii s názvem Axwell. Ten hraje v podstatě to samé, co pánové na OTP a proto se vracím na konec setu Jamieho na „terasu“. Po něm otěže přebírá miláček domácího publika Dandy, jehož pojetí tech-housu se mi hodně líbí, leč únava po třech dnech se projevuje a proto zhruba po půlhodince mířím domů ušetřit a načerpat síly na závěrečný den.

S technem zdechnem

Ten začínáme opět pouze ve třech, opět o půl deváté a opět vystoupením, které se později ukáže jako předčasný vrchol noci. Stejně jako Dixon, i jeho krajan Koze nás bere na neskutečný výlet, tentokrát lehce barevnějším světem elektronické hudby, i když po většinu času jsme svědky techna. To je ale na hony vzdálené tomu, kterým nás krmí např. nejmenovaná největší česká halová techno party. Pomalejší BPM, ukrutně hutné spodky i beaty, výborné vrstvení zvuků, každý track byl jedinečný a přece do sebe všechny perfektně zapadaly. Pro chvilkové odlehčení si do svého profesorského vystoupení dovolil zakomponovat i geniální skladbu „Moloko - Sing It Back (Reboot remix)“.

Video: DJ Koze @ Balaton Sound 2013

Koze končí a po pořízení památky v podobě festivalového trika se jdu se na chvíli podívat do Areny, kde hraje italské duo MiniCoolBoyz. Pánové loni příjemně překvapili na konci třetího dne, letos dostali čas z druhého konce lineupu, odehráli však velice podobně. Svěží zvuk určitě nenechal nikoho na pochybách, že tato dvojka by v budoucnu mohla výrazněji promluvit do moderních, komerčněji laděných vod techna. V těch se už nějakou dobu pohybuje následující DJ v lineupu, domácí, dnes už legenda, Hot X. Ještě před ním ale od jedenácti na OTP začíná Angličan Four Tet, na kterého jsme byli hodně zvědaví, ve finále možná až moc. Jeho hodinová zvuková koláž byla hodně jiná od toho, co jsme za ty více než tři dny slyšeli, ale rozhodně nebyla nezajímavá. Vracíme se do Areny na půl hodinku Hot X, halou se nese jeho typický šlapavý sound. O půlnoci má na Telekom Terrace začít Magda, ta má ale více než několika minutové zpoždění a když konečně začne, má zvuk nepříjemně silný a hlasitý, takže odcházíme zpátky do Areny. Tam ještě stíháme poslední skladby Hot X, který tou poslední přitvrzuje, aby tak publikum připravil na skotské duo Slam. Tuto dvojku jsme slyšeli loni na podzim v Budapešti, tady nám servírují podobný set jako tehdy, opět ale po půl hodině odcházíme znovu na OTP na dalšího mistra ve svém oboru. Ten se sice po původně avizovaném začátku několikrát důležitě mihne na podiu, ale začíná o celou půl hodinu později. Trošku otrávení mu pak dáváme pár minut, neboť Amon Tobin Presents Two Fingers není úplně to, co je naší doménou (a tou dubstep v jeho podání určitě není). Následující hodina je ve znamení letmého nakouknutí na „terasu“, kde k našemu zklamání hraje nezáživný tech-housový set Němka tINI a následně končíme v Areně, kde kraluje i u nás velice dobře známý Američan Green Velvet. Byl jsem hodně zvědav, kam se jeho zvuk posunul, ale nebylo to nic, z čeho bych se měl posadit na zadek. Obyčejný moderní techno sound, který dnes hraje kde kdo, ve finále ale za tu necelou hodinku neurazil, navíc zahrál svůj asi nejznámější track „La La Land“.

Video: Green Velvet @ Balaton Sound 2013

Ve tři následuje přesun zpět na OTP, kde nám hodinku a půl servíruje ty známější, ovšem do sebe perfektně namixované tracky drumandbassový mág Friction. Za normálních okolností bych asi odešel, ale jelikož se jedná o konec festivalu, tak to Frictionovi odpouštím a užívám si to.
Ten končí těsně před půl pátou tak akorát, abych si cestou do Areny koupil poslední pivo. V té pak vypínám poslední zbytky aktivních mozkových buněk, jdu do první řady (čehož druhý den kvůli ukrutně silným basům trochu lituji), jednu z horních končetin mám skoro pořád nahoře ve jménu hesla českých technařů, „ruce k lejzrům, vodlet jako svině“ :), a nechávám se unášet na vlnách techna, které nám servíruje nově zrozená hvězda tohoto stylu, Gary Beck. Ten už evidentně není tím vyjukaným mladíkem z podzimu 2011, kdy v Budapešti přímo předskakoval Plastikmanovi a byla na něm vidět jistá nervozita. Gary si celý set užíval, zahrál několik tracků z jeho alba, a když se s námi v šest hodin ráno loučil s úsměvem na rtech, hodně prořídlá hala mu aplaudovala jako největším hvězdám festivalu. Opět výborná tečka za celým kláním, letošní Balaton je definitivně u konce, nezbývá než z festivalové platební karty vybrat zbylé peníze a vydat se na cestu domů.

I když už od festivalu uplynulo pár dní, stále nenacházím nějaké větší nedostatky. Jak jsem již zmínil, zvukově bylo vše až na dvě výjimky v pořádku. Na Telekom Terrace to poslední den trochu více rozpálily Magda a tINI, v Areně zase pořadatelé notně naddimenzovali basovou složku, takže i když byla tato velká hala situována na druhou stranu, než jsme měli ubytování, stejně jsme u nás, zhruba kilometr od festivalu, registrovali dunění. Toto přebasování pak mělo také za následek to, že veškeré beaty, bez ohledu na to, kdo hrál, zněly prakticky stejně. Všechna vystoupení pak byla samozřejmě okořeněna výbornou projekcí, ať už jednoduchou v rámci LEDkových stěn, nebo tematickou v podobě videoprojekcí, které byly kombinovány se světelným parkem každého podia (na „terase“ třeba nebylo výjimkou takřka úplné vypnutí světel a pouze promítání videoprojekce).

I přes zvýšený počet návštěvníků se při dobrém výběru barů dalo vyvarovat front, naším nejčastějším občerstvením bylo půl litru Heinekenu v plechovce za zhruba 60,-Kč, což stále vycházelo lépe, než většinou točené podmíráky do plastu o 10,-Kč levněji. Samozřejmostí pak byl velký vývěr kvalitního jídla, na své si však přišli i příznivci fast-foodů, kteří měli opět k dispozici stánek McDonald‘s.

Letošní ročník festivalu MasterCard Balaton Sound potvrdil, že cenu za „Nejlepší festival střední velikosti“ pořadatelé nezískali náhodou, vše klapalo na výbornou a klidně bych si i vsadil, že toto vítězství obhájí nejen příští rok, ale také ty následující. Našlápnuto k tomu mají více než dobře.

PARTYINFO

MasterCard Balaton Sound 2013

11.07.2013 - 14.07.2013 , Zamárdi
Live: The Prodigy, Wu-Tang Clan, Crystal Castles, Iggy Azaela, Jan Blomqvist, Baskerville, Four Tet
DJs: Amon Tobin pres. Two Fingers, Steve Aoki, Justice, Bloody Beetroots, Dada Life, Hardwell, Calvin Harris, Afrojack, Jamie Jones, Axwell, The Advent, Belzebass, Brodinski, Armin van Buuren, Dixon, Hardwell, Henrik Schwarz, Alesso, Fairmont, Avicii, Fedde Le Grand, Dimitri Vegas and Like Mike, Nervo, Bruno from Ibiza, Loco Dice, Solomun, Seth Troxler, Magda, Green Velvet, Hernan Cattaneo, Gary Beck, Scuba, tINI, Todd Terje, Dj Koze, Doctor P, Funtcase + MC Skydro, Nas, Above & Beyond, Friction, MiniCoolBoys, Modestep, Slam, Akkezdetphiai, Andro, Brains, Budai, Carbonfools, Chriss Ronson, Coyote, Dandy, Ganxsta Zolee és a Kartel, Hot X, Irie Maffia, Jay Lumen, Muzzaik, Naga & Beta, Nora Naughty & Rocha, Palotai & MC Fedora, Poli & Polarize, Sena, Sterbinszky, Vad Fruttik, Yvel & Tristan, Cee Lo Green (hraní zrušeno) etc.
Cena: 49 - 135 €
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně