Pohoda 2012: záplava slunce, deště i tisíce tónů

Letošní ročník přinesl vše, co návštěvník může od letního festivalu ...

9.7. 2012 20:35:25 | reporty | Jan „ian“ Hromek

.. očekávat: úmorné vedro, s ním spojené přepady přívalových bouřek a hlavně..., hlavně neuvěřitelné množství skvělé hudby.

Pohoda 2012 z rozhledny [foto: www.pohodafestival.sk]

Takže vlastně nic překvapivého: horka týrala region už několik týdnů, pravděpodobnost bouřek byla na festivalové dny hlášena jako vcelku vysoká a Pohoda sama, to je synonymum poctivého programu, kde si nikdo nemusí dělat těžkou hlavu s tím, zda si tam najde to „své“. Najde! Asi toto jsem měl v hlavě, když mě festivalový autobus vyplivl na druhé straně letiště, notný kus cesty od kempu, kde stanovali kamarádi. Slunce na dlouhou pouť k nim poslalo svou první vizitku a zadní brána se ztrácela v mihotajícím se rozpáleném vzduchu kdesi daleko v nekonečnu.

Pohoda startuje

Areál festivalu, který se poslední roky otevírá už ve čtvrtek, byl solidně plný, přesto se i v pozdním odpoledni daly bez problému vybrat místa na stany - takže jsme našli i „plac“ na ten náš model pro 1,5 člověka - no co, na Pohodě se ale stejně moc nespí. Kolem rychle rostly další „vigvamy“, u nich na dekách polehávali lidi, toi toi budky už v tu chvíli provoňovaly letní podvečer svou nezaměnitelnou chemickou vůní, po stranách panorámata hor, která dokázala dojmout nejen mě, ale i (jak jsem se dočetl ve festivalových novinách) světaznalou krásku Mette z The Asteroids Galaxy Tour. Areál má prostě své kouzlo, které si vychutnáte od pivního stánku, v poloze leže na betonové ranveji, z koberečku či taburetu některé z festivalových čajoven i z úplného vrchu tribuny jedné ze stagí, která nad ní tvoří uzavřený amfiteátr.

Čest rozjet festival dostaly festivalová jistota Puding pani Elvisovej a nerudný dědek Lou Reed, který svým nezaměnitelný a trochu skřehotavým hlasem provedl klasickými hity jako Walk on the Wild Side i kontroverzními novinkami z alba Lulu. The Asteroids Galaxy Tour naplnili svým psychedelickým bubble popem obrovský taneční stan „Dome“ k prasknutí, takže jsem lokny zlatovlasé Mette bohužel jen tušil, než na vlastní oči spatřil. To už měla Pohoda za sebou první déšť nebo spíš deštík. Kanaďan Caribou, obklopený dalšími muzikanty, dokázal, že elektronická hudba se dá plnohodnotně interpretovat ve vícečlenné koncertní sestavě, a nejen já mám pro jeho vystoupení jen slova superlativů.

Žíznivý pátek zakončil „mokrý“ večer

Pátek s sebou přinesl nejen hlavní nápor fanoušků, ale i otázku jak horký den přežít. „Hola, hola, hola, ranní pivo volá,“ pípla SMSka. Ranvej zkrápělo sněhové dělo, tanečníky chladily i proudy vody z hasičských aut a dav, na který kapky dopadaly, se vždy zavlnil a zavýskl radostí. Pro pár šťastlivců byl otevřen bazén, před slunkem se dalo schovat do oázy klidu dětského stanu, kohoutky u pivních píp se snad ani na sekundu nezavřely.

Snad ještě více než v minulosti byl kladen důraz na přednášky, semináře, kursy tance, divadla a debaty; osobně mě zaujala show obchodního sládka z pivovaru Zlatý Bažant, který svůj veškerý důvtip a výřečnou rozšafnost vložil do vychvalovaní kvalit jeho piv. Mimochodem, v bažantím stanu se stylovým nábytkem udělaným z přepravek se dalo koupit za stejnou cenu (1,3 €) i tmavé a ležák. A když jsem u peněz, tolik všude stál i populární radler a 1/2l kofoly. Na stáncích s jídlem proti minulým ročníkům dle mého subjektivního dojmu převládaly typické festivalové smaženinové záležitosti, něco echt místního se hledalo docela těžko. Všudypřítomné byly i snahy povzbudit v lidech vlastní aktivitu a ani mi nevadilo, že šlo vlastně o sponzorské akce - třeba barvou otisknuté dlaně na oblečení i částech těla se k letnímu dni hodily.

Kdo chce slyšet Čokovoko, musí přijít opravdu včas, Brno možná není pro každého, ale dámy lámou srdíčka fanoušků evidentně i na Slovensku a na jejich show početné příznivce ochranka do Europa stanu prostě nepustí. Osvěžující koncert předvedou nenápadní hitmakeři z Two door cinema club. Hudba prostě může být tak jednoduchá, přesto je jejich zvonivých kytarových riffů plné letiště. A když si na pódium při What you know pozvou klipové roztleskávačky i fanynky, člověk nevěří, že jeden z nich vypadá jako uťápnutý profesor a jiný jako věčně nesmělý introvert. Lidi si spokojeně pinkají nafukovací míče a nad hlavou mávají nafukovacími žirafami, které byly hitem tohoto léta. Kvůli tomuto se na fesťáky jezdí.

Video: Two door cinema club a jejich fanynky

Večer se znovu protrhnou nebesa a areál se zachvěje pod pořádným letním příval. Blesky práskají všude kolem a svítí všem na cestu, co úprkem hledají místo, kam by se schovali. Nakonec je přes celou tu vizuální parádu škoda na stanech minimální a i dění na stagích, které bouře zastavila, se s nějakým tím menším zpožděním a lehčími zmatky rozjede. Všichni se jen pomalu a nedůvěřivě trousí zpět, přesto třeba jazz-duboví Submotion Orchestra předvedou úžasný koncert a jejich nohatá zpěvačka Ruby je z vřelého přijetí evidentně dojatá a spolu s celou kapelou se vypne k opravdu velkému a procítěnému výkonu.

Eskmo drtí beaty do neskutečných kompozicí a vystačí si k tomu sám jen s počítačem i jakýmsi akustickým vozembouchem. Kasabian, další z taháků, ale zní jako utahaný motor, který přes veškeré burácí ne a ne naskočit. Orbital začnou i skončí přesně tak jako jejich poslední album Wonky, ze kterého vyberou pro ten večer snad polovinu skladeb a i když (snad pro opravdovou komplikovanost jejich technického zázemí) dvakrát technik něco ladí, jejich koncert plný hitů (třeba nesmrtelný Belfast) včetně dech beroucí vizuální stránky je opravdu jak z jiné dimenze. S typickými světýlky na hlavně se oba bratři ztrácejí jako tmavé siluety v záplavě světel i minimalistických animací a i celý festival se pomalu rozpouští v noční temnotě.

Video: Tak toto byli Orbital!

A kdo bude festivalová miss?

„Mám si vzít včerejší tričko, to čtvrteční nebo to na dnešek,“ mudruje o sobotním ránu mladý Slovák a je jasné, že mluví o tom samém kousku oblečení. Třetí den je už pravdu cítit přeci jen únava, ale zažene ji třeba krátká sprcha v umyvárnách, kam se dá s trochou trpělivosti bez problému dostat. Silent disko nebo jízda na kolečkových bruslích. Nebo si otestovat výdrž žaludku na některém z obřích kolotočů. I tak se dá trávit čas, pokud nechcete skákat v davu třeba s živelnými ska-Kolumbijci z Bomba estéreo. Po betonové dálnici polehávají opilci, kolem nich táhne dřevěný vozík mladá maminka, která na něm usadila své dva poklady - cca roční dcerky. I toto je Pohoda!

Cestou přes areál mě zaujme hlas jako siréna, který je mi něčím povědomí. Na „Orange“ scéně do daleka haleká I blame Coco svůj hit Selfmachine. Útlé stvoření schované za baskytarou, které ani náhodou není ten vypiplaný diblík ze svých synthypopových klipů. Eliot Paulina vsadila na prostší rocková aranžmá a svým nasazením dokázala, že po svém tatínkovi - slavném muzikantovi Stingovi podědila nejen příjmení, ale i podobně nakřáplý hlas a velký kus talentu. Pro mě jeden z nejlepších koncertů a to EP i někde nechala své typické šortky. I tak jedna z kandidátek na pomyslnou volbu festivalové miss :-).

Zato Totally Enormous Extinct Dinosaurs se během koncertu změní v pravěkého ještěra, jehož gumovou masku si oblékne, a svým energickým tech-housem a dvojicí tanečnic vystřelujích do lidí konfety málem „Dóm“ zboří. The Horrors se krásně položí do role rock´n´rollovým životem devastovaných hvězd a zejména zpěvák Faris Badwan chvílemi vypadá, že jeho duše bloudí úplně někde jinde. Dekadence, zhýralost, nenucená nonšalance, hymnické Who can say nebo Still life, které pro mě festival, nebo aspoň vzpomínky na něj rozmlží do nočního ztracena.

Pohoda se opět ukázala jako vzor toho, jak se má dělat festival, který bude téměř bez chyby (snad jen ona páteční bouřka mohla být ohlášena pár minut předem). Organizace, co má hlavu a patu, vytříbený hudební výběr, snaha lidem předat i něco víc, pocit sounáležitosti, povznešenost, ducha tolerance, vrátit úsměv. Když jsme šplhali přes hraniční hory na cestu domů a z rádia nám k tomu pil colu Michal David, byl to opravdu jako návrat z jiného světa.

PARTYINFO

Bažant Pohoda 2012

05.07.2012 - 07.07.2012 Letiště Trenčín, Trenčín
Live: Orbital, Public Enemy, Lou Reed, Kasabian, White Lies, The Horrors, Eskmo, Emika, Chase & Status, Bat for Lashes, Caribou, Two Door Cinema Club, Emiliana Torrini, Lützenkirchen, I blame coco, Submotion Orchestra, S.C.U.M, The Heavy, Napszyklat, The Plastic People of The Universe, Tata Bojs etc.
DJs: Die & Jenna G., Toky + Loktibrada, Matwä etc.
Cena: 59 - 99 €
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně