Solarstone na Pure zasadil zpětný úder proti nesmyslným žánrovým terminologiím

Je to pár dnů, kdy jeden z ostrovních kmetů elektronické taneční...

4.6. 2012 18:56:36 | recenze | Vyrys

.. hudby, Richard Mowatt, vyslal do (nejen) trancového světa doslova čisté hudební poselství v podobě nového studiového alba Solarstone s prostým a výstižným názvem Pure.

Solarstone - Pure [Black Hole Recordings - 2012]

1. Pure, 2. Jewel (with Clare Stagg), 3. Shake the Demons (with Bill McGruddy), 4. Voyager, 5. Where Do We Go From Here (with Betsie Larkin), 6. Fireisland (with Aly & Fila), 7. Requiem (with Clare Stagg), 8. Falcons (with Giuseppe Ottaviani), 9. Please, 10. The Spell (with Clare Stagg), 11. Lovers, 12. Presence of the Past, 13. Swansong (with Hannah Magenta)

Tak takhle by to nešlo

Už samotné Richovo dubnové vyjádření na jeho webu (www.solarstone.co.uk), proč a s jakým cílem toto album natočil, minimálně naznačovalo, že trancový fanoušek by měl být sakra ve střehu! Richovi zřejmě došla trpělivost, zavřel se s mašinkami a několika hosty do studia a navzdory tomu, co si doba žádá a co dneska frčí, nahrál 13 (pure) skladeb jako nevšední protilátku pro všechny posluchače, které už taky ve škatulce trance nebaví různé zvukové zmuchlaniny onoho prokletého trancu prosté. Zajímavé a tak trochu symbolické také je, že album vyšlo teď, kdy nedávno Mistři velikáni Ferry Corsten a Paul van Dyk vydali jejich alba WKND resp. Evolution, která se určitě povedla a obsahují vše, co se po nich žádá - hity, aktuální trendy zvuk, atd...ale zkuste si zkrátka vytěsnit z hlavy, že jste třeba kdy slyšeli Paulovo neskutečné album Out There and Back a že znáte Solarstone. Vývoj, já vím...

Kdo si zpívá, nezlobí

Toto album jednoduše v rozličných skladbách představuje Richovu vlastní vizi a tak trošku samostatnou subžánrovou škatulku pure trancu. Krom toho, že tímto on sám potvrzuje status nevšedního producenta, tak také dobrého zpěváka, což dokazuje jak v písni Lovers, tak ve zlomenině Where Do We Go from Here, kde si střihnul nádherný duet s Ferryho dvorní vokalistkou Betsie Larkin, která nedávno v Praze ukázala, že nejen krásně zpívá. Co se týče dalších zpívajících hostů, tak si Rich opět zavolal Billa McGruddyho, aby vokály obohatil temně vrtulkovou Shake the Demons. Pak zasněnou Hannah Megenta, aby to celé očistné poselství ve skladbě Swansong bez jakýchkoliv slov a beatu s klidem ukončila. Ale hlavně objevil a dal velký prostor folkové Clare Stagg, která je s jejím jemňoučkým hlasem pro toto album učiněný (asi strážný) anděl a zazpívala si v dnes už dobře známé singlovce The Spell, pak v Requiem a hlavně v překrásné pohodovce Jewel.

Dost bylo zpívánek

Aby nebylo přezpívánkováno, zbytek alba tvoří výtečné instrumentální skladby a ve dvou z nich se jedná o povedené spolupráce s producenty, kteří se snaží držet potápějící se pomyslnou trancovou kocábku nad vodou . Z obou případech je slyšitelné, že kolaborace neproběhla ve stylu „Mám zájem o spolupráci, hotový track mi do týdne zašlete, nabízím vaše jméno v názvu tracku a X Euro“, ale obě skladby zůstaly v Richově režii a přizvaní hosté jeho představu vkusně a rozpoznatelně doplnili jejich nápady. V krásně melodické Fireisland se mu podařilo uhlídat typicky energický Future Sound of Egypt dvojky Aly & Fila, nicméně divil bych se, kdyby si Alíci tento track za nějaký čas doma nenakopli po svém. A varuju Vás, je možné, že se přistihnete, jak si ulítáte na melodii této skladby a budete si přát, aby ještě chvilku nekončila. Ve Falcons Rich ukočíroval italský temperament Giuseppe Ottavianiho a i když v poslední době přece jen Peppe není už tolik ve formě, výsledkem je perfektní trancovka. Čistě Richova instrumentální práce je pak ve zbývající vstupní Pure, až baleársky energické Please, chilloutové Presence of the Past a především v nadpozemské Voyager. Až zas budu stopovat po galaxii, krom ručníku beru do sluchátek tento track.

„Buďte hrdí na to, co vám dělá dobře“

Až se po poslechu celého alba s poslední labutí písní (Swansong) vrátíte zpátky na Zem k tomu, co sám Rich před vydáním předeslal, tak zjistíte, že to nebyla jen velká slova a nutné PR plkání, ale že to opravdu udělal, svým způsobem řízl do živého a zůstal sám sebou. Ukázal, že jde dělat čistou hudbu bez toho všeho aktuálního a trendy tůtání, prdění a vrzání, aniž by se nutně musel vyvíjet směrem kamsi do aviciipseudohouseu nebo dokonce snad obrýleného pseudodubstepu a já nevím ještě jakého cool stylu. Z celého alba je cítit, že Richovi nesvazovalo ruce žádné pnutí zvenčí pro udržení Top10 pozice v jakémsi nejprestižnějším nevěrohodném žebříčku a že se držel staré dobré britské školy, aniž by přitom album neznělo současně. Samozřejmě, pokud někdo pochopil pod pojmem „pure trance“, že všechny skladby budou jen s rovným 140BPM beatem, nekonečnými upliftingovými nájezdy a synťákovými supersaw rify, tak bude notně zklamán. Některé skladby totiž zní taky popově, nicméně není v nich žádná prvoplánovost, ale čistý cit a vášeň (třeba Lovers), což měl Rich přesně na mysli. Kéž by takový pop rotoval v rádiích. Takže tleskám, pane Richarde Trancové srdce a jak říkáte - Vive La Trance! Řeči o albu roku jsou oprávněně na místě!

Solarstone - Pure (Official Album Trailer)

REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně