Balaton Sound 2011 byl v zajetí hudby a slunce

Stále více Čechů navštěvuje každý rok zahraniční festivaly. Já jsem letos této čím dál dostupnější alternativy využil podruhé...

11.8. 2011 09:54:15 | reporty | finch

.. a stejně jako loni, i letos byla mým cílem destinace masově oblíbená v časech dávno minulých, maďarské jezero Balaton, kde se letos konal již pátý ročník stále rostoucího a oblíbenějšího festivalu Heineken Balaton Sound 2011.

Foto: Portishead na Balaton Soundu

Po zkušenostech z loňska jsme tentokráte sehnali ubytování přímo v místě konání, malém městečku Zamárdi, kde se festival pravidelně koná. Díky stále dokonalejší maďarské dálniční síti nám cesta včetně pár zastávek zabrala necelých šest hodin, jak se ale později ukázalo, lehká únava zní se přeci jen první festivalový den nakonec projevila.

Dějství první - ostrý start

Pořadatelé hned na první den zvolili nejen na hlavní stage velice silnou sestavu vystupujících, a tak se stalo něco, o čem jsme doufali, že nenastane. Většina z 27000 návštěvníků, kteří na první den dorazili (podle oficiálních čísel přímo od pořadatele), zvolila stejný čas příchodu jako my. A i když byl vstupní koridor opět vyřešen velice dobře (tři kontrolní body pro výměnu pásky, nasazení nebo kontrolu pásky a zběžná kontrola security), návalu několika tisíc lidí přece jen neodolal. Nakonec jsme se ale po zhruba třičtvrtěhodinovém čekání dostali do areálu včas a mohli tak zamířit na první vrchol celého festivalu.

Pár minut po osmé nastupuje na podium za doprovodu svých dvou zavalitých (2 metry na výšku i na šířku :-)) osobních strážců legenda rapu, Snoop Dog. K mému překvapení ho dále doprovází nejen DJ, ale také živá kapela. Celé vystoupení se tak nenese výhradně na vlně hip-hopu, ale kapela mu dodává svěží funky nádech. Snoop Dog do svého programu samozřejmě zařadil jeho nejznámější pecky, a když v rámci přídavku rozezpívá a rozmává prakticky celé publikum, moji tvář zdobí široký úsměv, mráz mi běhá po celém těle a mám co dělat, abych udržel slzy dojetí a nadšení. Tenhle stav v následujících dnech zažiji ještě několikrát a jsou to přesně ty okamžiky, které Vám zůstanou navždy hluboko v paměti! Je konec a nastává pravidelná pauza, sloužící k přípravě na další vystoupení. Na obřích obrazovkách okolo hlavního pódia mezitím běhá časový rozvrh ostatních stagí a člověk tak má okamžitě přehled, kde se co děje. Po čas jednotlivých koncertů je pak projekce složena výhradně ze záběrů na vystupující nebo publikum, nikde žádná reklama, tohle v těchto končinách neexistuje (jsem zvědav, kdy se toho dočkáme i na domácích festivalech)!

Video: Josh Wink

Chvíli před desátou opouštíme hlavní plac, div nás nestrhne zpět lavina lidí valící se na holandskou star Tiesta. Tohle jméno prostě táhne a pořadatelé si toho jsou velice dobře vědomi, já se ovšem účasti dobrovolně vzdávám. Dopřáváme si prohlídku celého areálu, který je až na pár změn stejný jako loni. Vévodí mu samozřejmě hlavní stage s dominantním zvukem, dále tu máme T-Mobile Terrace s protilehlou chill out zónou a pár jídelen a barů, vše pod záštitou mobilního operátora. Změny umístění i orientace se dočkala Burn Arena, obří stan, kterému odhaduji kapacitu zhruba 8.000 lidí. V ní loňské dva veliké větráky po stranách vystřídaly čtyři menší, cirkulace vzduchu tak zdá se býti lepší, přibylo také barů uvnitř, za ní poté budky Toi Toi přístupné výhradně přes arenu (lidé tak nemuseli úplně ven a měli jistotu, že se dostanou zpátky, což byl při jejím zaplnění někdy docela velký problém). Ještě se sluší zmínit OTP Bank stage, kde se odehrávala vystoupení pro náročnější část návštěvníků. Vedle Burn Areny byl umístěn Inmedio & Drink Bar, který přes den fungoval jako klasický bar s posezením, v noci se pak změnil na hudební podium. Specialitou zde bylo vyvýšené místo pro vystupující a větráky po stranách, které často nefoukaly pouze vzduch, ale sloužily také pro rozprašování vody na vyprahlé tanečníky :-).

Když bych měl hudebně shrnout první den, bylo to povedené, i když na jedno zklamání také došlo. Postupně ale nejdříve libová elektronika lehce řízlá popem a rockem v podání 2020 Soundsystem. Následovaly zlomené beaty od Chrise.SU, junglové orgie, které měla na svědomí nestárnoucí legenda Dillinja, v Burn Areně pak jemné housové a techno rytmy od Guie Boratta. S lehkým zpožděním poté započal pár minut po druhé hodině noční svou výpravu hudebním světem DJ Krush. Přebasovaný zvuk ovšem nedovolil naplno vychutnat jeho vystoupení a tak před třetí hodinou odcházím na T-Mobile Terrace, spravit si chuť na Setha Troxlera. Tento 25-tiletý Američan naplno předvedl, proč si jej už do svého Essential mixu na Radiu1 stihl pozvat slavný Pete Tong. Lehké tech-housové rytmy dovedly partypeople až do konce prvního festivalového dne, s přítelkyní jsme ovšem odešli kolem čtvrté hodiny ranní, šetřit síly na ty další.

Dějství druhé - Portishead a ti druzí

Druhý den odpoledne jsme díky blízkosti našeho ubytování zavítali přímo do areálu festivalu, nasát jeho pravou atmosféru. Za doprovodu fajnové taneční muziky jsme se vykoupali, vyposlechli pár zadunění, které měly na svědomí zvukové zkoušky na hlavním pódiu, padla nějaká pivka a došlo také na obhlídku vinné zóny, která našim zrakům zůstala první noc skryta. Zhruba dvacítka stánků nabízela nepřeberné množství vín a namíchaných střiků a tomu všemu vévodila sýrárna sdesítkami druhů sýrů. Dokonalý gurmánův sen, kterého ještě tentýž večer část naší výpravy využila :-).

Video: Portishead - Glory Box

Večerní plán zněl jasně. V době našeho příchodu končil na hlavní stagi mladičký zpěvák MIKA, jehož skoro až ženský hlas nás utvrdil vtom, že tohle rozhodně není náš šálek čaje. Poté už se ale přesouváme na OTP Bank, kde jsme svědky skvělého, nijak agresivního electra v podání anglického projektu Fake Blood live. Čas je ovšem neúprosný a po půl hodině následuje přesun zpátky. Přicházíme tak akorát, velký koncert právě začíná. Nejsem nijak velkým fanouškem, ani je nemám naposlouchané, ale hudba Portishad mě okamžitě chytá za srdce. Opravdu krásná hudba s krásným zpěvem charismatické zpěvačky Beth Gibbons. Když je po všem, nějak se mi tomu nechce uvěřit a pořád si připadám jak ve snu. Po „procitnutí“ následuje výběr dalšího programu, vítězí OTP Bank Stage a vystoupení anglického uskupení Magnetic Man live. Ti přijeli stejně jako na slovenskou Pohodu bez Skreama, i tak pro mě jejich vystoupení mělo náboj a dva MC si dokázali dav lidí před sebou omotat kolem prstu opravdu ukázkově. Show končí a následuje čas prozkoumat jídelní zónu. Pizza, různé druhy masových směsí, tradiční guláš, polévky, vegetariánský stánek, palačinky, koblihy a další a další pochutiny. Člověk si při jejím průchodu připadá spíše jako na festivalu jídla než hudby.

Ve dvě hodiny v noci začíná na T-Mobile Terrace jedno z nejočekávanějších vystoupení festivalu, další čtyřhodinový set nedostal na starosti nikdo menší než Ricardo Villalobos. Jeho první polovina je pro mě nezáživný monotónní tech-house (možná i proto, že kvůli stížnostem na hluk protilehlých vesnic po první noci musel být tu druhou o něco více zeslaben zvuk), a proto v jejím průběhu zavítám do Burn Areny. Tam jsem svědkem střídání Marka Knighta (ten končí Garnierovým „mužem s červenou tváří“) s Fedde le Grandem, následně končím na OTP Bank Stage, kde stíhám dobrých 45 minut pohodového, lehce deepového housu v podání dvojice Crimson & Chrom, jejichž zvuk okolo 120 BPM mě naplno pohlcuje. Ricardu Villalobosovi poté dávám druhou šanci, ten jakoby s východem slunce pookřál a s kolegou z výpravy a pár dalšími krajany si užíváme zbytek jeho vystoupení. Areál opouštíme pár minut před šestou hodinou ranní a shodujeme se, že právě skončená první polovina festivalu rozhodně stála za to.

Dějství třetí - Born Slippy

Druhou polovinu festivalu dostáváme okusit pravého letního počasí. Teploty ukazují více než 35 stupňů ve stínu a tak se jen ve třech odvažujeme zahájit třetí festivalovou část již před pátou hodinou odpolední, kdy vyrážíme na koncert Parov Stelar Band. Zhruba hodinka skvělého, místy hodně rozverného mixu elektroniky a swingu utíká jako voda a my spěcháme zpátky domů, dohnat ztracené síly z předchozího dne. V důsledku toho přicházíme o koncert Stereo MC’s, „útěchou“ nám je ale poté kapela, která se do pamětí všech nesmazatelně zapsala ústřední písní kultovního filmu Trainspotting.

Underworld jsou ve formě a zvláště Karl Hyde dokazuje, že stále neztrácí nic ze svého umu a elánu. Skoro celý koncert měl lehce potemnělou kulisu, to se ovšem mění při refrénu všemi očekávaného Born Slippy, kdy ruce všech jsou ve vteřině nahoře a do žluta ozářená scéna i dav mi opět dávají okusit ten opojný stav nadšení a dojetí. Po skončení koncertu ještě nějakou dobu zůstáváme na místě a sledujeme koordinovanou práci uklízecí čety, která během pár minut likviduje většinu odpadu na hlavním prostranství. Následuje půlhodinka The Orb, jemnou elektroniku střídá asi pětiminutový nájezd, po němž následuje nějaká zběsilost, připomínající mi raný rave. Zvláštní to kombinace. Odcházím radši do Burn Areny, ve které v době mého příchodu kraluje domácí star Hot X, díky jehož vytříbenému vkusu máme konečně možnost slyšet to pravé techno, které zatím na festivalu chybělo. O čtvrt na dvě k překvapení všech nastává výměna, oproti lineupu nastupuje o 15 minut dříve Francouz Paul Ritch. Ten začíná volněji tech-housem, aby po půlhodině přitvrdil a pokračoval v nastoupeném trendu po svém předchůdci.

Video: Underworld - King of Snake

Sobotní program je ovšem neskutečně nabitý a tak se opět vracím na OTP Bank Stage, kde netrpělivě čekám na vystoupení, které co se týká zvukové stránky, později shledávám jako nejlepší v rámci letošního ročníku. Karl Bartos se svým project managerem a parťákem v jednom, Mathiasem Blackem, nastupují ke svému live vystoupení. Dva pánové, hromada techniky a uchu lahodící zvuky. Bývalý dlouholetý člen Kraftwerk má samozřejmě k této kapele zvukově dosti blízko, jeho vystoupení se nese v duchu legendární formace a Karl neopomene zařadit i skladby, na kterých se sám podílel. Vše dokresluje tematická videoprojekce, v jednu chvíli skvěle propojená správě hrající skladbou, kdy hlas telefonujícího mladíka je jejím ústředním motivem. Koukám na čas a s těžkým srdcem odcházím strávit zbytek noci zpět do Burn Areny.

Téměř okamžitě si v duchu říkám, jak prozřetelné to bylo rozhodnutí. Znovu o 15 minut dříve totiž začíná svůj výlet jeho světem techna osobnost, která byla ústřední postavou posledního vydání největší české techno halovky. Po několika měsících tak mám opět možnost obdivovat umění Jeffa Millse. Zde jsou asi veškerá slova zbytečná, jsme svědky dalšího neskutečného příběhu zgalaxie zvané „Techno“. Galapředstavení končí na minutu přesně a po Millsovi nastoupivší Němec Len Faki má obtížnou pozici. Pomalejší, velice tvrdé techno se setkává s úspěchem, my mu dáváme hodinku a zmoženi se odebíráme domů, ušetřit zbylé síly na finále festivalu.

Dějství čtvrté - úžasné finále

Počasí „přitvrzuje“, teploty šplhají ke čtyřiceti ve stínu. Dobrovolně vynecháváme koncert Thievery Corporation vosm večer (vynechání po nich hrajícího Davida Guetty je povinnost). Do areálu vcházíme okolo desáté, právě včas na to, stihnout ještě půlhodinku vystoupení maďarské dvojice Bernáthy & Son. Jak už z názvu vypovídá, tvoří ji duo otce a syna, které bylo kouzelné nejen na pohled. Jejich hudebnímu projevu by nejvíce odpovídala škatulka se štítkem „psychedelické acid techno“. Spolu s videoprojekcí, na které probíhalo např. zhroucení atomové elektrárny, bylo i těch 30 minut velice silným zážitkem.

Po občerstvovací a zevlovací pauze přišla na řadu OTP Bank Stage. Spousta mašinek, projekce sestávající z šestiúhelníků a dva pánové, jeden z nich bokem a druhý zády k publiku, to jsou Simian Mobile Disco live. Tvrdší electro střídalo to jemnější, často až k hranicím techna, projekce hýřila modrou a červenou a touto velice povedenou hodinkou by určitě nepohrdlo ani konzervativní české publikum.

Následuje přesun na T-Mobile Terrace, na které se dnes odehraje noc zaslíbená vydavatelství Bedrock. Těšíme se na jeho nově vycházející hvězdu, Guye J. Těšení je ovšem zbytečné, neboť toho úderem půlnoci o celých 30 minut dříve střídá Steve Bug (který ale také odehrál skvěle). Bůh ví, co nebo kdo stál za tímto dalším předčasným střídáním. Urodilo se jich letos nějak mnoho a je to jedna ze dvounegativních věcí, která trochu pokazila jinak výborný dojem. Tou druhou byla vzdálenost mezi jednotlivými podii, která se často zvukově prolínala, zvlášť pokud člověk nestál v jeho prostředku.

Více negativ jsem neshledal, a pokud ano, nemá cenu se o nich zmiňovat, jelikož jsou většinou záležitostí osobních preferencí. Co bych naopak vyzdvihl, je samozřejmost všech hudebních akcí, tedy kvalitní zvuk. Až na pár výjimek se proti zvuku nedá říct jediného špatného slova. Oproti loňsku se mi sice třeba na hlavním podiu zdál o něco slabší, jinak bylo vše v naprostém pořádku. Velkou výhodu má tento festival také díky poloze, sledovat za tónů libové muziky západy a východy slunce nebo se přes den vykoupat je opravdu velké plus. K celkové vynikající organizaci také patří mobilní umývárny, z nichž teče voda opravdu celou noc, dlážděné cesty pro případ deště (plus velká část hlavní stage), stejně jako pevné mobilní toalety, kterých letos bylo snad více než klasických „kadibudek“. Pro fajnšmekry poté atrakce jako Bungee nebo Captain Morgan Skybar, ze kterého mohl každý za cenu zhruba 150,-Kč sledovat areál z výšky asi padesáti metrů (samozřejmostí byl drink v ceně).

Novinkou letošního ročníku byly bezhotovostní platby za všechny služby. Každý návštěvník dostal k pásce festivalovou platební kartu, kterou si mohl ihned či později na jednom z mnoha nabíjecích míst nabít. Platba pak probíhala pouhým přiblížením karty k terminálu, kterým byl vybaven každý obchodník na festivalu. Ve finále si myslím, že k určitému zrychlení na barech došlo, nehledě k tomu, že sebou člověk nemusel tahat štos bankovek. Zůstatek na kartě bylo po skončení festivalu samozřejmě možno bez problému vyzvednout.

Abych se ještě vrátil k hudebnímu dění posledního dne, sluší se zmínit Ruska, který za mixem skákal jak čertík a jeho dubstepové vystoupení bylo hodně energické. Zbytek noci (a vlastně i celého festivalu) jsme poté všichni zakončili na T-Mobile Terrace, kde Steva Buga vystřídala jedna z ikon elektronické hudby, John Digweed, v uvolněném progressive setu. Velkolepé finále pak pro nás přichystal Josh Wink. Místy až minimalistická směsice acid techna a tech-housu byla důstojným zakončením celého klání. V šest hodin ráno ovšem i on musel vypnout své nádobíčko, aby pak ale přeci jen po naléhání publika a svolení od zvukařů přidal definitivní tečku v podobě skladby Nathan Fake - Sky Was Pink (James Holden remix).

V průběhu festivalu vystoupila také celá řada jmen, na které už nezbyl čas, nebo jejich hudbu nemusím, ale bylo by dobré je zmínit. Stálice maďarské scény Dandy, Igor Do'urden, Coyote, Budai, Sterbinszky či Ludmilla. Trancové star Jochen Miller a Armin van Buuren, dubstepoví Trolley Snatcha & Crazy D nebo Pearson Sound. Dále Bill Patrick, Eskmo live, Big Boa from Outkast, Michael Breeth, Azari & III live, Aeroplane, Heidi, Jay Lumen vs. Sanfranciscobeat a další a další. Třetí festivalový den mě pak mrzí neúčast na T-Mobile Terrace, kde od půlnoci vrámci Cadenza Night vystoupili Mendo, Marc Antona a miláček publika Luciano.

Na své si přišel opravdu každý, a pokud příští rok nebudu mít jiné plány, určitě se do Zamárdi opět velice rád podívám. Tento festival za to rozhodně stojí.

PARTYINFO

Balaton Sound 2011

07.08.2011 - 10.08.2011 , Zamárdi
Live: Underworld, Portishead, Thievery Corporation, The Orb, Magnetic Man, Snoop Dogg, Simian Mobile Disco, Hercules and Love Affair, Mika, Big Boi of Outkast, Karl Bartos, Fake Blood
DJs: Tiësto, Ricardo Villalobos, Luciano, Armin van Buuren, Axwell, Gui Boratto, John Digweed, David Guetta, Sebastian Ingrosso, Fedde Le Grand, Mark Knight, Josh Wink, Seth Troxler, Rusko, Krush etc.
Cena: 46 - 130 €
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně