S Priessnitz v lokálce Bílý Potok - Fléda

Vlaky nejsou jen terčem obdivu koloťuků i všech dalších železničních pošuků a milovníků techniky.

8.4. 2011 07:54:26 | reporty | Jan „ian“ Hromek

Vlaky jsou i velkou inspirací umělců. Právě v hudbě jsou symbolem nejen cestovaní, ale hlavně odloučení, především toho na delší dobu. Nebo spíš loučení na vždy. Okamžik nastupovaní do vagónu (a vůbec loučení se na nádraží) je nepříliš zašifrovaným symbolem konce vztahů. O tom ví své namátkou třeba jak bluesman Robert Johnson, Rolling Stones nebo The Clash. Své o tom vědí i Priessnitz.

Foto: Priessnitz na Flédě [Leoš Horký]

Ti republiku objíždějí s tour, která už svým názvem (Alois Nebel Tour 2011) odkazuje na komiks a na něm založený připravovaný film Alois Nebel, jehož hrdinou je svérázný železničář sloužící v polozapomenuté železniční stanici Bílý Potok kdesi v Jeseníkách, kterému „vlaky, projíždějící napříč celým stoletím, zatemnily mysl.“ A proč Priessnitz? Jejich zpěvák je jako Jaromír 99 pod tímto dílem jako autor-výtvarník podepsán.

Tóny smutku

Kdo je zvyklý, že si může dávat v klubech na čas, ať si raději v průběhu pracovního týdne pospíší. Takže i já přicházím do poloprázdného předsálí, které je známkou jedině toho, že jsme přišel pozdě a koncert již začal. Naštěstí se v naprosto plném sálu udělala nápojová ulička k zadnímu baru, u kterého je přeci jen trocha místa, výhled a hlavně perfektní a čistý zvuk. Ten jen umocňuje vyzrálý sound kapely, která hraje v klasickém rockovém složení obohaceném o klávesy. Švejdík je za mikrofonem jistý, nezdržuje proslovy mezi písničkami a koncert prostě odsýpá.

Musí bavit nejen skalní fanoušky, ale všechny přítomné, hity Priessnitz lsou notoricky známé. Hodně se přehrává z posledního alba Stereo, nechybí tedy Střepy, Stereo, Jezero, Minisezóna, má oblíbená Larisa, zazní Hvězda, letitá Tanečnice, Sny, Nacht und Nebel, Dotkni, Jeremiáš, Království, Děláže, Jaro.. a samozřejmě milované Sluníčko s oním krásným nádražním motivem kdy z hrdinova města i života odchází milovaná dívka: „zamáváš, nastoupíš, slunce ukrytý ve vlasech máš“, ze kterého ten lepkavý smutek doslova ukapává jak med.

Když v sále prší

Vše umocňovala naprosto úžasná projekce založená na ukázkách černobílého filmu: na hudebníky se promítala animovaná plískanice, mlhy nad starými německými podhorskými hřbitovy, půlnoční palouky uprostřed lesů, měsíc za mraky, dlouhé stíny, přízraky, kdesi v horách končící železniční koleje, nevlídno, déšť, kopce... Pokud hudba Priessnitz evokuje pocity smutku a melancholie, když tryskala z pod rukou hudebníků, na které pršely animované aprílově těžké a rozmoklé vločky, všechno to bylo naráz ještě osobnější a silnější a rezonovalo to vše opravdu hlubokými a pravdivými tóny.

Priessnitz jsou ve špičkové formě, naprosto přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Nepotřebují sledovat trendy, mají charisma, které všem, co byly v sále a nemají srdce z kusu ledu, muselo vnuknout naprosto positivní myšlenku, že Priessnitz jsou právě v tuto chvíli nejlepší kapela na světě. Díky za ten večer a už se těším na Nebela v kině.

PARTYINFO

Priessnitz

05.04.2011 Fléda, Brno
Live: Priessnitz
Cena: 160 / 190
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně