Caribou psychedelie zMEETala Factory

Indielectro psychedelik Caribou naplnil velká očekávání teprve druhou polovinou svého koncertu, však Meet Factory za návštěvu i tak rozhodně stála. I jen ta polovina nás totiž dostala do ultra euforie a stavu nadšeně rozšířených úst i očí, plus další body přidali nadějní tuzemáci Table svým elektro lehce Joy Division feelingem a u pana zpěváka též lookem. Bohemian Like You je prostě série.. A příště Yacht! BTW: Dorazil i David Koller, vivat bulvár!

28.6. 2010 06:12:45 | reporty | slamitch

Caribou psychedelie zMEETala Factory

Foto: www.myspace.com/cariboumanitoba

Série, co prostě umí!

Už v reportu z minulého dílu série Bohemian like you, koncertu Fuck Buttons, jsem pořadatelům mazal med kolem tělního otvoru, a tedy se nebudu moc opakovat, ač důvody trvají. Stačí snad napsat, že značka je zárukou kvality a tedy nad návštěvou povětšinou netřeba váhat, baví-li vás či chcete-li poznat, co právě milují zahraniční kritici. A ano, i tento koncert byl toho potvrzením a navíc potvrzením příjemného faktu, že publikum se už opravdu naučilo chodit a akci nerozhází ani (pravda, o dost dražší) konkurence v podobě klasiků Massive Attack. Prostor by nás sice pobral tak jednou tolik (ale jen o trošku více než u Fuck Buttons), ale i přesto vypadal hrozen krásně excentricky působících diváků (takový slabší odvar FamuFestu) velmi impresivně a nebojím se jej označit za úspěch. Navíc vzrůst návštěvnosti by už asi znamenalo přeplněné bary, komplikovaný pohyb po prostoru a u případných krajních i neideální pozici pro zažití koncertu. Lidí bylo prostě dost, jen prostor je veliký :o)

Table rádi Joy Division, my vcelku rádi Table

Předskokani Table nahradili původně avizovaný nový projekt Filipa Míška (ex Khoiba & Roe Deer) Dikolson a ač u hloučku pozorovatelů vzbudili maximálně zvídavé pohledy, pár potlesků a cca 3 (asi má :o) zavýsknutí, nebyl to špatný koncert a hlavně vzbuzoval dost nadějí do budoucna.

2 pánové měli každý svou část pódia. Na jedné zcela černě, slušňácky ale módně oděný pán (ke krku zapnutá a v opáskovaných kalhotách zastrčená košile s krátkým rukávem, plus super retro kovové digitálky) anglicky táhle a spíše hlubším hlasem zpíval, hrál na klávesy, občas vzal do ruky tamburínu a vypadal jako ta lehce depresivní nepochopená duše. Na druhé straně jeho nijak extra vystylovaný kolega energicky bušil do elektronických bicích a všelijak moduloval zvuky. Kde se braly další přítomné početné vrstvy zvuků, netuším. Snad v mašince pána zpěváka, když podezřelý notebook pod bicím stolem se ukázal patřit ke Caribou.

Hudebně jsme se pohybovali ve vodách temnější lo-fi elektroniky a ač pánové přiznávají Joy Division vliv, však více je prý oslovili jejich následovníci Cabaret Voltaire či Siouxsie and the banshees, JD a hlavně jejich frontman vytanul na mysl během koncertu několikrát nejenom mně. Pravda, možná jen znám málo ony následovníky, ale styl zpěvu, vizáž, lehce křečovité-zatnuté pohyby i hudba samotná prostě onu reminiscenci vyvolávali. Dobrou zprávou jest, že ač opravdu nešlo o hitově písňový koncert a my spíše jen zvědavě okukovali ty „freaky“ vyluzující na pódiu ony divné zvuky, u nichž se tak těžko rozeznává zbytečný experiment od něčeho „hodnotného“, finální dojem z koncertu byl moc dobrý a, jak jsem již zmínil, velmi slibný do budoucna. Komplimentem budiž, že nejenom já, neznaje Table, jsem po celý koncert váhal, nejde-li o nečekaného hosta, jehož si dovezl sám Caribou.

BTW v závěrečné písni jeden sampl velmi nápadně připomínal Underworld (Cowgirl, Rez, či něco podobného.. nejsem si bohužel jist), což byla nečekaná souvislost. Chcete-li zkoumat, možná bude k nalezení na letos free vydaném albu We are no longer the same.

Přebouchaný začátek, klimax závěr

Caribou hudebníci, ač se jedná o jednočlenný projekt Kanaďana Dana Snaitha, byli na pódiu hned čtyři. Kytarista, co občas hrábl do mašinek; divoký bubeník; basák s krásným hlasem (viz track Jamelia); a pak samotný multiinstrumentalista pan Dan, zpívající a střídající kytaru za klávesy, bicí, flétnu i třeba tamburínu. Stage samotná nebyla nijak vyzdobená, jen na zadní stěnu běžela kruhová projekce motivu aktuálního alba Swim a podobných psychedelických barevností.

Koncert samotný, postavený snad z 90% na luxusním aktuálním albu, byl zpočátku solidním překvapením a bohužel i zklamáním. Čekal jsem rockovější a živější zvuk, kdy bude důraz hlavně na hraní si s onou mihotající se psychedelickou atmosférou a kde „hudební onanie“ budou okouzlující, hypnoticky stavící čas a vlastně tím nejlepším. Jak jsem byl překvapený, když hned od začátku až snad do poloviny koncertu měly navrch vskutku extrémní bicí již zmíněného bubeníka, nejednou podpořené též bubnováním frontmana, ostatní zvuky a motivy se spíše ztrácely a celkový zvuk byl dost navýškovaně agresivní. Nedostavila se tak ani energie pořádně obubnovaných kytarovek, ani správných bubenických orgií a ani hypno atmosféra. Spíš to byl jen rachot, samozřejmě imho ;o) A ač jsem se párkrát zavrtěl v rytmu, šlo jen o lehce zklamané však zaujaté pozorování a alespoň příjemná zjištění, že krásný vokál z alba patří samotnému Caribou pánovi, že basák dělá super backvokál, a podobně.

Po nějaké chvíli (30 - 40 min?) jsme se ale najednou ocitli uprostřed onoho očekávaného hypno království s lehce hippie atmosférou. Zazněl track připomínající Beatles i naprosto dokonalá Jamelia s opravdu úžasným zpěvem pana basáka a feelingem, že jsem opravdu jen stál s otevřenými ústy, rozšířenýma očima a koupal se v radosti každého mého atomu. Zazněly i jiné krásné věci a finále obstarala extatická a extra dlouhá verze hitu Sun, kde překvapivě slovo Sun nebylo samplem, ale Dan Snaith jej opravdu stále repetitivně zpíval v různých intonacích. Aby to nebylo málo, po bouřlivém potlesku přišel přídavek, který vše do té doby slyšené překonal. Minimalističtější vskutku dlouhá (15 - 20 minut?) strhující kompozice postupně se vzdouvající k dlouhým vrcholům; nabízející svůj první a jeden mála vokálů snad teprve ve své polovině; a s několika závěr imitujícími zklidněními (tleskalo se asi 3x špatně :o), které vždy vybuchly do ještě většího běsnění, na než se nedalo (vlastně dle mého okolí asi dalo, ač nevím jak) než skákat ku stropu, povlávat do stran, hýbat se hudbou a být v transu. Wow!

Co dodat? Pozvánku na příště a decentní OT :o)

Příště mají býti Yacht a chcete-li si udělat obrázek, klikněte.Tento francouzský server nabízí zvukem i obrazem neuvěřitelně dobré a nečekaně rychlé streamy koncertů včetně třeba Carla Craiga s orchestrem či čerstvého dokonalého Laurent Garniera, takže se jej nebojte pořádně proklikat. Dobrou chuť a někdy na sposlouchanou a stancovanou.

Přibližný Line-up

21.00 - 21.50 Table (Cz)
22.20 - 23.40 Caribou (Ca)

PARTYINFO

Caribou

21.06.2010 MeetFactory, Praha
Live: Caribou
Cena: 290 (předprodej) / 390
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně