8bitový orgasmus s Fuck Buttons

Která kapela bude letos patřit k atrakcím velkých evropských festivalů (Sónar, Green man, Primavera) a odjede v Česku miniturné pro ne sice nepočetné, ale pořád "jen" klubové publikum v Praze a Brně? Miláčci kritiky i (zahraničních) davů - Fuck Buttons.

6.5. 2010 06:30:17 | reporty | Jan „ian“ Hromek

8bitový orgasmus s Fuck Buttons

Foto: Leoš [fléda]

Večírky Itch My Hahaha se pomalu stávají těmi zdaleka nejzajímavějšími pravidelnými akcemi na Flédě, jen letos na nich zahráli Clark nebo Autechre. Akorát si na ně člověk musí sem tam  udělat čas během pracovního (školního) týdne. Jako právě s Fuck Buttons.

Kazety plné hudby

Ale nejdřív předkapela. A dobře zvolená. Nenápadní, možná spíš stále ještě nedocenění Kazety. Zpěvačka Johana schovaná za změtí drátů, propojovacích kabelů a "banánků", Ventolín ovládající červený Telecaster, jehož prostřednictvím vytváří kytarové vazby, hlukové stěny, i vybrnkává decentní riffy a melodie. Třetí do party VJ, který na tmavé pódium promítá striktně černobílé obrázky, ctící atmosféru skladeb Kazet, která mě, kdo ví proč, připomíná kdesi zapomenuté sídliště:  na periferii města v noci zaparkovaná auta, geometrické obrazce připomínající hradbu domů, stránky z porno katalogů, kterými si kdosi polepil umakartové jádro v koupelně svého panelového bytu.

Co skladba, to perla. Co písnička, to malé společenské drama, nenaplněný vztah, nedorozumění, který zvýrazňuje nekonečné opakování zkratkovitých textů, spíše opakovaných výčitek: Řekni, řekni, co si říkal, Jsem smutná, jsem veselá, Normálně necítím nic, Nechceš mě takovou, jaká jsem (Depilace). Velmi příjemný, civilně neokázalý koncert, bez póz a velkých gest. Tady stačí hudba a těch pár obrázků.

Zatočila se mi hlava

Z pódia mizí červená kytara, zato přibývají další udělátka, kterým dominuje hned několik dětských elektronických pian. Bez projekce, jen se stroboskopem (ve spojení s hudbou Fuck Buttons povahám s náběhem na epilepsii určitě nedoporučuji), se skřípot zvukové, spíš hlukové, zkoušky zhoupne v regulérní koncert. Surf Solar, The Lisbon Maru, Bright Tomorrow, Rough Steez, Space Mountain... Bez záruky, prosím, zatočila se mi z koncertu hlava.

Fuck Buttons jsou někdy řazeni k noisové scéně, ale vlastně oni hluk používají jako nástroj, nikoliv cíl. Jak popsal jejich koncert? Prostě  randál plný orgastických, euforických momentů, melodií,  které by si třeba takoví Orbital (nevím proč mě v souvislosti  Fuck Buttons napadají právě oni) dovolili třeba jen na konec alba nebo koncertu, kdy to ne a ne utnout, donekonečna protahují, zpomalují, zrychlují...        Fuck Buttons těmito okamžiky drze plýtvají na celý koncert.

Setkání, co si budeš navždy pamatovat, gól, který vidíš na tripu: zpomalený míč jako žhnoucí Slunce pomalu padá do brány, první sousto, co napořád cítíš na jazyku.

"Take the best orgasm you've ever had... multiply it by a thousand, and you're still nowhere near it." *

Fuck Buttons se musejí hodit víc na velké koncerty, kde energie a zvuková síla, kterou produkují, není omezeny zdmi a počtem lidí, kteří se počítají spíš na desítky a stovky, než tisíce. Třeba se tu jednou dočkáme. I tak díky crew Bohemian Like You a Itch My Hahaha, že Fuck Buttons dovezli.

* Trainspotting

Linky:

PARTYINFO

Itch My Hahaha

04.05.2010 Fléda, Brno
Live: Fuck Buttons, Kazety
DJs: G.H.C.
Cena: 200 (předprodej) / 250
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně