Brno - další Dykův triumf

Bravo, Pauli! Dykovu brněnskému výkonu nelze jinak než tleskat. Mistr předvedl velmi kompaktní, energický a nadprůměrný set. Společně s dobrou organizací to znamenalo, že Trance Energy v Holandsku pro nás byla už jen takovou trošku větší afterparty...

6.4. 2010 11:55:55 | reporty | Paya

Brno - další Dykův triumf

Foto: Předseda

Zkombinovat brněnskou Citadelu s utrechtskou Trance Energy se zdálo už od počátku nepříliš rozumné, nabitý line up holandské gigaakce a Dykova stopa na české půdě mi však nedaly na spát. Společně s kamarádem Tigim jsme se proto rozhodli absolvovat jak páteční event na brněnském Výstavišti, tak v sobotu vyrazit na svátek všech trancerů více než tisíc kilometrů daleko. Zpočátku to vypadalo, že jsme si vsadili v příliš vysoké hře, protože nám na dálnici D1 začalo zlobit auto, nakonec se na nás však štěstí usmálo a my ve zdraví užili mocný nášup toho nejlepšího, co současná trancová hudební scéna nabízí. Někteří kamarádi se mě ptali, proč blázníme a před Trance Energy se unavujeme party s někým, za kým vyrážíme pomalu desetkrát do roka klidně přes půl Evropy, ovšem mou odpovědí bylo jednoznačné: pozor, pozor, to je hluboký omyl, Dyk v Brně není jen tak nějakým warm-upem, to naopak utrechtská akce bude takovou trošku přerostlejší afterparty ...

Organizace v pořádku

A vskutku, proběhlo to přesně tak. Ne že by Trance Energy nedopadla dobře, naopak, ale záblesky božské geniality v Pavilonu P na Výstavišti v moravské metropoli jednoznačně zesměšnily vše, co se den poté v Utrechtu událo. Paul van Dyk hraje jinou ligu. Ligu, ve které nemá soupeře a bojuje pouze sám se sebou. Přiznám se, že nejsem právě objektivním kritikem PvDho hraní, nicméně mnozí mí okolostojící přátelé mne v Brně ujišťovali, že Paul předvedl patrně nejlepší výkon na českém území. Osobně mám hluboko v paměti vrytou neuvěřitelně euforickou sadu z roku 2004, ovšem nebráním se tvrzení, že PvD zahrál vysoce, vysoce nadprůměrně. Vzhledem k tomu, že organizace proběhla bez významnějších chyb, nemohu být s party jinak než spokojen. Kvůli problémům s autem jsme sice přišli o všechny předskokany s výjimkou Michaela Buriana (při našem příchodu jsem si zazpívali U2 - Beautiful Day) a po nástupu Orbitha s Jerrym zase museli pelášit směr Holland, ale stálo to za to!

Euforie na běžícím páse

Fenomenální Němec se uvedl živou kombinací svého remixu na Madonnu a svého singlu Home a brzy na to zkombinoval Woodsovo Everything a Morphovu skladbu No Regrets. Celá hala jásala s rukama nad hlavou při slavném singlu Nothing But You, na který mistr navázal totálně euforickou skladbou Drax & Scott Mac - Must Have Been a Dream (Mac Zimms Trance Mix). To byl právě jeden z oněch zmíněných záblesků boží přítomnosti, déja vu k roku 2004. Líbil se nám dále Ottavianiho remix na Soul and the Sun od Filo & Periho, pochopitelně Cosmic Gate remix singlu Home nebo fantastická píseň Our Dimension od známých firem Johna O’Callaghana a Giuseppe Ottavianiho. Fanoušci typického Dykova hraní ostatně museli být v sedmém nebi, PvDho set se i jindy frekventovanými jmény přímo hemžil: David Forbes, Stoneface & Terminal, CJ Stone, Greg Downey, Scot Project, Abel Ramos, Activa, Matt Darey, Spencer & Hill aj.

Wunderbar, wundervoll, superschön, supertoll

Chybět nemohla ani obligátní pecka Plastikman - Spastik, ovšemže v kombinaci s nejméně dvěma dalšími skladbami. Paul totiž samozřejmě perlil, na svých laptopech kombinoval mnohdy i čtyři tracky najednou a živě tvořil hudbu. Co na tom bylo skvělé, to byla jeho parádní nálada a nezvykle častá komunikace s publikem - Paulie si to fakticky užíval. Podobně i dav, zvláště v druhé půlce sady. Vrchol setu přišel ostatně právě v polovině: masivní překvapení Wolfsheim - Wundervoll (Blank & Jones Remix) (Paul van Dyk ReWork). Znalci zaplakali štěstím, pamětníci si mohli ukřičet hlasivky. I mnozí další jistě rozpoznali fenomenální zpět Petera Heppnera. A pozor, do kombinace Paul zvolil novinku We Are One. Z klasik se objevili Daft Punk, Born Slippy, Pjanoo nebo božský Flaming June. PvD kombinoval a kombinoval, např. JOC - Find Yourself nebo následně vlastní singly Let Go a Crush. Z mistra nebylo možné spustit oči a hlasivky trpěly při Filo & Peri - Shine On.

Velmi promyšlený set PvD

Hned pod několika songy jsme rozpoznali podkres z legendárního Riffu, Paul má jeho samply nesmírně rád a hraje si s nimi prakticky vždycky. Tři hodiny se však chýlily ke svému konci, zbláznit jsme se mohli z euforických Drops Of Jupiter od Filo & Peri a dojetí se opět zračilo v našich tvářích při Matt Darey pres. Urban Astronauts feat. Kate Louise Smith - See The Sun (Aurosonic Remix). Fenomenální kombinace. Kidsos už nás nepřekvapil, stejně jako finálová „hitparáda“: For An Angel, Time Of Our Lives, We Are Alive a na závěr Home. Potlesk, ovace a do třetice aplaus. Co dodat. Porn Bros. nastoupili možná trošku necitlivě. Došlo tedy vlastně ke změně line-upu, protože plánován byl slovenský borec Pico. Jinak ovšem organizace bez výtek. Zvuk OK, projekce průměrná, stage-setup super! Tribuny dobrý nápad, míst k nabrání sil poměrně dost, stánky vhodně rozmístěny. Go goes nadstandard. Děkuji organizátorům za zprostředkování dalšího skvělého zážitku. Paul van Dyk naprosto rulez!

PARTYINFO

Citadela

02.04.2010 BVV, Brno
DJs: Paul van Dyk (Ger), Toxic Noiz (nehrál), Michael Burian, Pico, Loutka, Orbith + Jerry, Javas
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně