Dusty Kid - A Raver's Diary: Dusty zná lék proti krizi: pořádný rave!

Vždy jsem doufal, že budu moci napsat oslavnou recenzi na dílo, které mě uchvátí a už několikrát jsem se hořce zklamal. Poslední léta se hudební tvorba netváří příliš nadějně. Vkládám si sluchátka do uší a znovu zkouším doufat. A nestačím zírat!

18.5. 2009 07:33:20 | recenze | PePe

Dusty Kid - A Raver's Diary [Boxer Recordings - 2009]
1. Here Comes the Techno, 2. The Underground Persistence, 3. Lynchesque, 4. Klin, 5. Cowboys, 6. Moto Perpetuo, 7. The Fugue, 8. Pluk, 9. America, 10. Agaphes, 11. Nemur (Wall of Guitars)

Kudy ven z krize?
V poslední době jako by se zdálo, že všemocný úpadek a recese postihly naprosto každou oblast lidského snažení. A když to vztáhneme na elektronickou hudební scénu a clubbing, dostává se nám pohledu na scénu v dosti neutěšeném stavu, plnou parties, na které nechodí lidi, pohříchu s hudbou, na kterou se nedá tancovat či ještě hůře, která se kolikrát ani nedá poslouchat. Nové hudební styly vznikají, aby ještě rychleji zanikaly, některé se rádoby rafinovaně přejmenovávají a stejně jim to není nic platné. Mnozí kdysi tak zapálení partypeople na to vše rezignují a jdou raději na ryby, jiní stále doufají a vzhlížejí někam za rampy světel v očekávání spásonosného zázraku. A ten stále nepřichází a nepřichází, marnost nad marnost, řítíme se do záhuby, z níž není úniku...

Dusty Kid - A Raver's Diary

Ač mlád, zní zrale
V tomto místě mohla recenze dalšího průměrného alba skončit, dostalo by ušmudlaných pět hvězdiček z deseti a autor by šel s povzdechem balit rybářský vercajk. Ale ouha! V pravý čas přichází pan Paolo Alberto Lodde, nenápadný mladík s výrazem zakřiknutého génia, přesto s nonšalantní italskou chůzí. Jeho umělecký pseudonym zní Dusty Kid a při jeho vyslovení by měli zbystřit všichni ti doufající, kteří ještě nezlomili nad scénou svoji vycházkovou hůl. Pan Dusty Kid vydal první hit ve věku pouhých 19 let a hned za ním následovaly další a další! Připomíná tak trochu producentskou kariéru Jamese Holdena.

Dusty miluje Hawtina!
Dusty Kid vtrhl na scénu jako blesk z čistého nebe a jeho hity jako The Cat, Sineless, Kore či Tsunamy mají klubeři i DJs v povědomí už nějaký ten pátek. Nastal čas pro dlouhohrající debut a je to čas přelomový, který už mnoha rádoby hvězdám zlomil vaz. Ne tak pánovi z Itálie, který mimo jiné například tvrdí, že miluje Richie Hawtina :). Na jeho albový debut už pějí chválu hudební servery vůkol a mě nezbývá než se k nim také přidat. Albem Raver's Diary jsem doslova fascinován! Zaujalo mě hned na první poslech, kdy mi jinak nudná cesta autobusem s "deníčkem" v uších uběhla neskutečně rychle. Poslechl jsem si ho se zájmem i podruhé, potřetí, počtvrté... skončí to někdy?

Album jako barevný trip
Jaké je album Raver's Diary? Neuvěřitelně různorodé, eklektické a přitom ucelené a kompaktní. První část tvořená trojicí techno vypalovaček se vůbec "s ničím nesere". Takto by zněl oldschool rave, kdyby začal teprve v roce 2009. Nabušená atmosféra, kompozice nutící k odletu během tance. Sám mohu potvrdit, že skladba Lynchesque dokonale zabírá v kterémkoliv klubu. Dusty Kid přitom nesází na rychlost, ale na propracované linky a aranže, skvělý beat a tučnou basovou linku. Po úvodním nářezu přichází zklidnění a dokonce tóny akustické kytary, na řadě je snivá atmosféra a hypnotické melodie. Celým albem se jako příslovečná červená nit vine jakási zvláštní psychedelie, kterou autor dokáže vtisknout každému kousku své tvorby. Přibližně od poloviny začne příběh opět nabírat na energičnosti za stálé přítomnosti charakteristických neotřelých melodií. Album nemá jeden vrchol, má jich několik. Například America v albové verzi není obyčejný track, ale přímo opus! Celkově jde o stylově těžko zařaditelný počin, nicméně plně dostojí svému názvu. Nečekejte výplach, čekejte příběh.

RAVEFASHION.CZ - trička, mikiny, kšiltovky, čepice, oblečení na party

Nejen technem živ je raver
Dusty Kid vsází na poměrně nekomplikované rytmy oproštěné od perkusívních kudrlinek a dává tak vyniknout aranžím svého arzenálu analogových mašinek. Semtam zazní vysamplovaná vychytávka pro fajnšmekry a vícekrát se album "zlomí" směrem, který rozhodně není předvídatelný. Za toto všechno sbírá autor plusové body a že jich je! Trochu se obávám, aby mi stačily hvězdičky. S chutí sem napíšu, že album na mě působí jako jakýsi zvláštní artový film, nevypočitatelný a plný momentů překvapení, odkazů jinam (poznáte např. inspiraci skladbou Jamese Ruskina?) a zvláštních rozuzlení. A to největší překvapení čekejte samozřejmě v závěru. Oč jde, to vám neprozradím. Zažijte si to sami :).

REKLAMA



REKLAMA