Monika Načeva - Mami: Tyhle špinavý dny

Když před více jak 10 lety Monika Načeva vydala ve spolupráci s kytaristou Michalem Pavlíčkem album víceméně tradičního rocku, nečekal jsem, že se někdy znovu setkají nad hudbou, která bude konzervativní přece jen o kus méně.

11.12. 2007 07:47:50 | recenze | Jan „ian“ Hromek

Monika Načeva, Michal Pavlíček, DJ Five - Mami [Respekt - 2007]
1. Mami, 2. Jiná žena, 3. Sběračka mušlí, 4. Tyhle dny, 5. Obrovský slunce, 6. Jdeš krajinou, 7. Ohnivá voda, 8. Bílý had, 9. Na svahu, 10. Místo II.

A když jsme u těch spoluprácí, nos na zajímavé hudební partnery měla Načeva i později: Jan P. Muchow, DJ Gus nebo Létající koberec, ti všichni zanechali výrazný otisk na dalších počinech, jako byly Nebe je rudý nebo Mimoid a Fontalenala. Na obalu novinky Mami, kterou se k nahrávání Načeva vrátila po mnoha letech mateřských povinností, je kromě ní a Pavlíčka napsáno jméno DJ Fiva, který obstaral scratche a různé počítačové zvuky. DJ Side dodal celkem 4 beaty a texty jsou téměř výlučně z dílny básníka Jáchyma Topola.

Kromě počtu různých producentů, kteří se podepsali na zvuku (dále Tim Wright, Opia a Karaoke Tundra), je zajímavé také to, že album, mimochodem zabalené ve velmi povedeném digipacku s působivými fotografiemi, bylo nejdříve distribuováno jako součást vydání časopisu Respekt a do klasického prodeje se dostalo až měsíc potom.

Kanibalismus
Mami je album s poněkud rozostřenou a těkavou atmosférou, které zahrnuje čistě akustické písně, kdy Načeva zpívá jen za doprovodu kytary: je to "sociální balada" Sběračka mušlí na slova Markéty Pilátové a, jak její název napovídá, adaptace starší písně Místo II. Obě, dle mého názoru, příliš rozbíjejí zvukovou celistvost alba i jeho atmosféru. Zejména Sběračce, která je roztažená na 4 minuty, by slušelo radikální zkrácení, fragmentace nebo pár přidaných ruchů. Místo II pak působí spíše jako přívěšek nebo bonus, který se dostal mezi zbylé skladby.

Monika Načeva - Mami

Fragmenty i podstatné části starších nahrávek se objevují i v Tyhlety dny nebo Ohnivá voda. Tento kanibalismus určitě není na škodu a albu, které je kaleidoskopem emocí, pocitů, úryvků nálad a vzpomínek, sluší. Beaty většinou nikam nespěchají, někdy jen digitálně klapou a tiše předou. Ten nejzajímavější beat je určitě ten rozbitý se sykavými hajtkami od Karaoke Tundra, který doslova odpálí silně halucinogenní a asi nejlepší věc Jiná žena.

Nepoezie
A tam, kde Pavlíčkova kytara přestala poněkud pasivně doprovází zpěv, ale dodala někde lehce rezonující (Na svahu), jinde burácivé zvuky (Obrovský slunce), zní opravdu zajímavě. Posledním kamínkem do zajímavé skládačky jsou abstraktní a nekonkrétní texty Jáchyma Topola, které dávají velký prostor pro vlastní interpretaci a jsou silně náladotvorné.

"Špinavý dny
bez síly
maj masku ďábla
jsou špinavý
jak voda z nádobí"

Mami je určitě netuctový výsledek spolupráce 3 (spíše 4) výrazných osobností, který to určitě může schytat za to, že hudebně často nejde o zas tak nic jiného, než cca 10 let starý trip hop. Berme ale v úvahu, že Načeva, Topol a samozřejmě hlavně Pavlíček dávno překročili čtyřicítku a těžko právě od nich čekat, že budou na špici. Každopádně jejich snaha o svébytnou uměleckou výpověď je více než sympatická. A je podobně silná, byť poněkud neveselá, třeba jako jako loňský debut WWW Neurobeat. Jen její tušené východisko není samozřejmě stejně depresivní - tam, kde se kutálí obrovské slunce, nemůže být zle.

REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně