New New! 2007 aneb Nu - emotions - weekend!

Pratáta všech domácích přehlídek, které si daly za úkol nakopat do zádi veškerou hudební veteš a zatuchlost co u nás v oblasti (elektronické) hudby panují, má za sebou 3. ročník. Proč nechávat hodnocení na konec, festival byl skvělý!

21.11. 2007 07:39:38 | reporty | Jan „ian“ Hromek

Ambice toho festivalu jsou rozhodně větší než ambice mého reportu. New New! se natáhlo na 4 dny plných filmů, debat a samozřejmě hudby. Festival je ale taky o setkávání, klábosení a seznamování se. Není v silách člověka, který ne-pá vstává ráno do práce (ano, myslím sebe), aby celou tuhle porci zachytil, vstřebal, uložil, strávil a vyplivnul v něco, čemu se trošku protimluvně říká objektivní report. Ze mě lezou jen subjektivní střípky, tady jsou. Předem se omlouvám těm, na které se z toho důvodu v reportu nedostane: Tibor, Sonority, Click Joe, Insect Elektrika etc., jistě podle dalších ohlasů všichni potvrdili skvělou pověst, která je provází.

A stoly se prohýbaly...
Festival jsem poprvé navštívil už ve čtvrtek v noci, kdy na Fléda baru a v přilehlých chodbách a místnostech jel na plné obrátky zahajovací večírek. Překvapila spousta mladých, sympatických lidí... pak že se už dnes nerodí nebo chodí na emo či hiphop. Stoly se stále prohýbaly množstvím pochutin z večírku Metropolis, takže s vědomím, že ty skutečné hody nastanou v pátek, mi v uších místo digitálního bzukotu skřípalo spíše cvakání mých zubů a mlaskání jazykem.

Hudebně pro mě tedy festival začal až v pátek. Fléda "překvapila", že vypadala docela všedně, nejvíc jsem se těšil na nějaký obchod s hudbou, přece jen není nad to, nadchnout se na vydařeném koncertu a hned po jeho konci fanouškovsky běžet koupit něco na památku a interpreta tak podpořit. Tentokrát tu byly k dostání víceméně jen nahrávky od Bodi Bill (byť za sympatickou cenu 300 Kč, děkuji, album je super). Potěšilo uspořádání sálu, kde opět dostaly velký prostor sedačky, umístěné na "terasách" a zajišťující nerušený výhled, poslech a komfort.

Škoda zvuku
Světoobčan Philipp Quehenberger dorazil s nálepkou hudebního blázna a všeuměla, který prošel i deathmetalovou kapelou a výstředníka, který s oblibou při koncertech používá kostýmy. Snad jsem vzhledem k posunu v line upu nakonec nedošel na někoho jiného, ale Philipp odehrál snad nejméně nápadný set z celého festivalu, jehož základem byly elegantně a propracovaně znějící techno tracky z jeho debutu Phantom in Paradise. Škoda jen zvuku, který byl dost potichu. To, když jsem se přistihl, že se vlastně bavím v sále na baru, rozhodně není špatná vizitka toho, že by se mi živelné tracky jako Puss in Boots, Far away Places nebo Varad nelíbily. Snad někdy jindy.


Šílený Milanese s visáží a chováním fotbalového fanouška na pódiu, já v první řadě. On se hlasitě dožadoval piva, neustále hecoval fans a za jejich přízeň se po každém tracku odvděčil extatickým "Eyeeees"!, já v decentním tanci. Set lomozící jako stará továrna, špinavé beaty, zlé hlasy v hlavě, kolabo grime partou Virus Syndikate, Billy Electron, Double Face... Snad jen během času čím dál víc stravitelnější sound, odměnou Milanesemu však byl plný a snad i nejroztančenější parket festivalu.

Milou odbočkou z digitálního běsnění byla berlínská trojka Bodi Bill, která vsází na glitch pop doplněný na pódiu o skutečné nástroje: zvukové stěny stavící elektrickou kytaru a housle - Traffic Jam, Very Small nebo Parking Space z jejich debutu No More Wars. Výsledkem byl jemná, křehká krása, plná nesmělým hlasem interpretovaných písniček. Aby nebylo té melancholie a smutku podzimního města příliš, kluci si často i sami na pódiu vesele zatancovali. Bodi Bill? Pro mě objev festivalu.

Uprostřed hudebního Vesmíru
Sobota pro mě začala až japonskou umělkyní Tujiko Noriko. A opět překvapení, nikdy bych neřekl, že mě bude po celý koncert bavit kombinace až perverzně dětsky znějícího hlásku, japonských textů, často naivisticky znějící elektroniky a Tujikiny pečlivě a chladně nalíčené tváře.

Murcof byl jednoznačným tahákem, který ohlašoval už počet lidí shluknutých pod pódiem. A šťastlivci, kteří se dostali na lenošky, si nemohli dát o pauze ani pivo, aby o VIP místo nepřišli. Došlo na kusy s náznakem beatu, laptopové ševelení, základem byla ale astrologická oratoř, vrstvení zvuků a téměř nekončící (kéž by) erupce emocí: dech beroucí výklad Vesmíru, kdy publikum ani nedutalo. Cometa, Cielo, Cosmos... Umění.

Festival pro mě ukončil Elektrabel a hostující mother@work za mikrofonem. Pokud máte Elektrabela zafixovaného jako producenta nekompromisních techno tracků, chyba! Zde hrál velmi melodické věci, ke kterým na místě improvizovaný zpěv (prý) mother@work dokonale padnul. Až jsem se musel dívat za bedny na pódiu, zda je tam Gabriela stále přítomná, jak jim to spolu šlo!

Festival jako Jára Cimrman?
Hodnocení jsem si odbyl na začátku. Takže dodám: až na ne vždy dokonalý zvuk (i když třeba Bodi Bill brali to, že byl během jejich koncertu slyšet často i Sonority z vedlejší stage, s humorem), páteční posun programu etc., bylo New new nevšedním zážitkem. Tuny skvělé, neoposlouchané hudby, špičkové výkony VJs, empatická atmosféra. Přesně tak by to mělo být. New New trochu jako Cimrman - objevující, bavící a doufám, že pro mnohé i inspirující.

linky
www.myspace.com/milanese1
www.myspace.com/bodibill
www.myspace.com/philippquehenberger
www.myspace.com/murcof
www.myspace.com/elektrabel

PARTYINFO

New New! 2007

15.11.2007 - 18.11.2007 Fléda, Brno
Live: Milanese (UK), Bodi Bill (Ger), Philipp Quehenberger (At), The Complainer & The Complainers (Pol), Murcof (Mex), Tujiko Noriko (Jap), Elektrabel + mother@work (voc), Sonority, Svkschä, Jamka, Insect Elektrika etc.
DJs: Cooler (Hun), Tibor Holoda, Greatest Hits Collective, Click Joe, Ink Flo
Cena: free (čtvrtek) / 80 - 190 / (330) permanentka
REKLAMA
DOPORUČUJEME
RAVE.cz - hudební server nejen o taneční scéně