James D: Nenávidím business techno!

Divoký úderný styl amerického DJe žijícího v Brně roztancovává davy v Česku už nějaký ten pátek. V rozhovoru pro Rave.cz ale sympatický Diego odhaluje mnohem víc než lze poznat za DJským pultem. Seznamte se s jeho neotřelým pohledem na současnou elektronickou scénu.

Ahoj Jamesi! Jak sis užil léto?
Léto bylo fajn! Měl jsem hodně práce, docela dost hraní a hodně jsem taky produkoval hudbu. Ve Vibe klubu jsem hostil svou klubovou noc “Techno Saturday by James D” což mě docela dost bavilo. Staral jsem se o line-upy, audio techniku a nejen to. 

Jaké jsou tvé kořeny?
Pocházím z hlavního města USA, Washington D.C. a moje máma je původem ze španělské Valencie, takže díky tomu mám kromě amerického také španělské občanství.

To si asi nikdo z Česka moc nedokáže představit, jak se na takovém místě bydlí…
Washington D.C. a jeho okolí je megapole, rozmanité a obrovské město. Mám rád život ve městech a i když jsem vyrůstal na předměstí D.C., vždycky jsem si připadal, že jsem součástí velkého města, což jsem vlastně byl. Co někteří lidé ale netuší je to, že D.C. může být okouzlující a zároveň velmi nebezpečné. V době, kdy jsem tam vyrůstal, bylo v žebříčku kriminality na prvním místě a to prvenství si udrželo 15 let v řadě. Na vlastní kůži jsem zažil to město z jeho lepší i z té horší (kriminální) stránky.

Jak ses vlastně ocitl v Brně?
To se stalo poté co jsem se v Londýně potkal se svou ženou, která je Češka. Nějakou dobu jsme se snažili žít ve Španělsku, to bylo v roce 2013, jenže kvůli ekonomické krizi bylo od roku 2009 naprosto nemožné si tam sehnat práci. Čerství absolventi škol neměli tehdy vůbec šanci. Rozhodl jsem se najít si práci v České republice, zkoušel jsem Prahu i Brno. Rozeslal jsem na několik míst svůj životopis a nakonec jsem našel práci tady v Brně. Za to jsem hrozně vděčný, protože mám Brno a lidi tady moc rád.

Jak ses dostal k DJingu a kdo tě na začátku ovlivňoval?
Bylo to roku 2001, v té době mně bylo 16 let. Tenkrát jsem byl hodně ovlivněn industriálním hardcore technem a gabber scénou. Z DJs to byli třeba Delta 9, DJ Promo, Paul Elstak (DJ Paul), Lenny Dee, Ophidian, Ruffneck, DJ Tommyknocker, DJ Nosferatu, Negative A a spousta dalších. Dalo by se říci, že pocházím ze skutečně undergroundového podhoubí, kde láska k hudbě byla na první místě – to bylo ještě před tím než se “být DJ” stalo trendy. 

Pamatuješ si na svůj první gig?
Jak jsem už řekl, pocházím z Washington D.C. V době, kdy jsem začínal, tam bohužel žádná kloudná elektronická scéna neexistovala. Tím pádem jsem neměl to štěstí zahrát si hned v klubu, jako to má dneska spousta mladých začínajících DJs. Svůj první gig jsem tak odehrál v univerzitním kampusu na tzv. “bratrské párty”. Od kámoše jsem měl půjčený aktivní subwoofer, který mi měl sloužit jako odposlech, ale byl to takový krám, že mi uprostřed hraní zničehonic začal hořet! Tím pádem jsem si hned napoprvé vyzkoušel srovnávat beaty i hasit zároveň. 

A kdy jsi nastartoval svou vlastní produkci?
Začal jsem, když mi bylo 21. Bylo to v roce 2006 a skládal jsem v upirátěném programu na způsob Fruity Loops, který jsem si stáhl z Limewire. Potom jsem přešel na Cubase a začal jsem se sebevzdělávat především čtením knížek, protože v té době ještě žádné online vzdělávací kurzy nebyly.

Jak vypadalo tvoje první studio a jak se za ta léta tvého skládání vyvinulo? 
Moje první studio vůbec nebylo studio, byl to prostě můj notebook Sony Vaio, v něm Cubase 4 Studio DAW, sluchátka Sony, M-Audio Axiom MIDI Controller, bicí automat Akai XR20 a rozhraní M-Audio Fast-Track Pro. To všechno muselo být dokonale přenosné, protože jsem byl neustále na cestách mezi domovem a univerzitním kampusem. Dneska používám Access Virus TI2 Polar Synthesizer, MAC a na něm Ableton Live 10, zvukovku Focusrite Scarlett Red, monitory KRK Rockit 5, MIDI kontroler Akai, Korg Kaoss Pad, hardwarový kompresor DBX 166 a sluchátka AKG K712 Pro. Ze softwaru nejraději používám syntetizéry jako XFER Serum, Arturia Pigments, U-He Zebra, Rob Papen’s SubBoomBass a další tuny a tuny VST, AU a Ableton pluginů.

Kde bereš inspiraci na skládání?
Obvykle beru inspiraci z knih, které jsem četl, ze zážitků, které se mi staly, a taky třeba z filmů se zajímavými tématy. Myslím, že je důležité být konzistentní a každý den se snažit něco složit, protože čím víc tvoříte, tím víc se dějí magické věci!   Pro inspiraci je nutné vytvořit podmínky, to není to něco, co k vám prostě jen tak samo přijde.

Na kterých labelech pak vydáváš to nejlepší?
Je to například IAMT (Spartaque), Agile Recordings (Uto Karem), Renesanz (Balthazar & JackRock), Dolma Rec (Dolby D), Voltage Records (Anna V), Mazzinga Records (Oscar Escapa) a mnoho dalších.

A řekneš nám, na který počin jsi nejvíc pyšný?
Popravdě řečeno jsem pyšný na všechny. Spousta mých tracků figurovala v Beatport Techno Top 100 a z toho mám fakt radost. Ale kdybych měl z poslední doby vybrat jeden, na který jsem fakt hrdý, tak by to byl Antigenic Shift (Original Mix), který minulý měsíc zařadila do svého DJ chartu paní Monika Kruse. To mě fakt dostalo! Dalo by se říct, že Monika je pro mě obrovský techno pojem a samozřejmě naprosto skvělý umělec a člověk.

Tvůj track Plasma Globe (Disscut Remix) zabodoval v čínském Top 50 Shazamovém žebříčku, kde a jak jsi tuhle informaci vůbec našel?
To bylo díky labelu nuOn Music, jeho majitel tuhle informaci nasdílel na instagram. nuOn Music je skvělý label, dělají úžasné promo, které pomohlo této skladbě, aby se dostala třeba do DJ chartu “drumkoďácké” superstar Zimmz. Track pak v remixu od Ben Riss dokonce hrála i Anna Reusch ve věhlasném Tronic Radiu, které provozuje Christian Smith

Jsi rezident v klubu Vibe, co na něm máš nejraději?
Lidi, se kterými pracuji a taky naše publikum. Je to skutečná komunita lidí se speciálním “vibe” a jsem rád, že můžu být součástí tohohle všeho.

Která další místa v Brně máš rád?
Líbí se mi ArtBar Druhý Pád, jak prostředí tak zvuk, skvělý prostor pro underground akce! A také musím dát credit klukům z Exit klubu, dělají naprosto originální akce na zajímavých místech tady v Brně.

Býváš před hraním nervózní?
Občas jo, je to takové to zvláštní chvění v břiše. Myslím, že tohle má většina DJs před vystoupením.
Já už hraju docela dlouho, takže jsem spíš profík a na stage se i jako headliner cítím dobře.

Ale drink před vystoupením si dáš, ne?
Myslíš jeden drink? Ano, před vystoupením si někdy pár drinků dám, ale většinou se snažím hrát “nasucho”. Nechci totiž běhat během svého setu na záchod a občas hraju třeba i 5 hodin v kuse. Když hraju kratší sety, většinou si dám whisky nebo gin, ale ne víc jak dva drinky a snažím se nepít pivo, protože, jak jsem již zmínil, nechci během mixování někam odbíhat :).

A co jiné činnosti během setu?
Během svého setu nemyslím na nic jiného než na výběr tracků, na efekty, na mixy a na to, co se děje na tanečním parketu. Hraní mě dostává do zvláštního tranzu, kdy zapomínám, že kolem mě někdo je, jsem kompletně pohlcený hudbou. DJ set je jako časová smyčka – 2 hodiny hraní uplynou jak 30 minut – je to jako průchod do hudebního hyperprostoru, který je zaplněný láskou a energií, nic podobného snad krom pravé lásky neexistuje! 

Jsi nejen DJ a producent, ale také táta. Jak tohle všechno zvládáš?
Musím říct, že jako otec už nemám tolik času jako předtím, chybí mi také klid a občas nemám na skládání energii. Ale na druhou stranu jsou moje dcera a žena pro mě vším, jsou mi nekonečnou inspirací. Jsou to právě ony a jejich láska, které mě motivují být lepším člověkem a umělcem. Je to jako mít múzu (vlastně 2 múzy), které občas potřebují mou výsostnou pozornost než je zase využiju jako zdroj inspirace. Díky tomu se pak kouzla rodí sama.

Co bys řekl, že je nejvíc náročné?
Mít rodinu, kterou miluješ, není náročné, ale uživit se z hraní je těžké dost.  Co osobně považuji za nejnáročnější v hudebním průmyslu je míra chamtivosti a korupce, ať už u nás nebo venku. Kéž by lidi měli povědomí o tom, co se děje a jak jsou manipulováni na sociálních sítích. Je smutné, že kvůli téhle manipulaci jsou často ti praví umělci naprosto přehlížení. A naopak DJs bez talentu, kteří pouze mají peníze, lepší konexe a sociální kontakty, jsou na výsluní. A přitom nejsou vůbec dobří. Je velmi těžké proti tomu bojovat jako čestný a skutečný umělec.

Co na DJs scéně miluješ?
Abych byl upřímný, to co miluji na této scéně krom hudby, jsou ti skuteční umělci, ale stejně tak i fanoušci a milovníci hudby, kteří podporují skutečné DJe a skutečné producenty. Díky nim může dobro zvítězit nad zlem v boji s falešnými DJs a podprůměrnou hudbou, která právem dostala nálepku “business techno”.

Co ti naopak na DJs scéně vadí?
Některé z věcí, které mě trápí, jsem právě zmínil výše, ale tři základní věci by byly:
1) Falešní umělci, kteří platí jiným skutečným producentům za složení hudby, aby pak mohli tvrdit, že je jejich, získat díky tomu hraní a zviditelnit se na sociálních sítích.
2) Předražení průměrní DJové, kteří netvoří svou vlastní hudbu a chovají se povýšeně, ačkoli jako DJs jsou bolestivě průměrní.
3) Falešní umělci, kteří jsou zapojeni do velkých akcí prostřednictvím „slavných“ členů rodiny či známých. Je to do očí bijící neúcta k naší kultuře a hudbě a je třeba ji zastavit, pokud se máme vyvíjet a přežít jako hudební hnutí. Je to smutná realita a každý skutečný umělec to dnes ví.

Doporučil bys našim čtenářům dvě tuzemská jména, která by si zasloužila pozornost?
Během svém programu ve Vibe a na některých dalších akcích  jsem potkal mnoho výborných DJů, příliš mnoho na to, abych zde zmínil jen dva…. Ale pokud mám uvést dva skutečné české producenty, jejichž tracky jsou opravdu jejich a navíc vynikající, tak to budou Mycell a Matt Ess. Rozhodně na ně mrkněte, pokud jste tak ještě neučinili! 🙂

Děkuju za rozhovor!

Já moc děkuji za prostor na Rave.cz. Češi, pařte co to dá, miluju vás! 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *