Pohádkový festival v belgické rekreační oblasti De Schorre letos opět proběhl dvakrát, konal se znovu poslední dva červencové víkendy za sebou. Ačkoliv ten druhý nevyšlo počasí, organizátoři znovu nabídli všechny smysly ohromující areál a špičku současné taneční scény.
Tomorrowland se od své první edice v roce 2005 stal natolik známým, že dalece zastínil svůj holandský předobraz v podobě kouzelného festivalu Mysteryland, který společnost ID&T pořádá na ploše Former Floriadeterrein Haarlemmermeer. Jak se Svět zítřka pevně zabydlel, ba lépe řečeno srostl s rekreačním areálem De Schorre nedaleko města Boom na polovině cesty mezi Bruselem a Antverpami, to jsem se co nejpodrobněji pokusil nastínit ve svém článku „Co je to Tomorrowland“. Od té doby se na ploše této soustavy jezírek obklopené lesy a s členitým terénem opět objevila hmatatelná vylepšení. Cestičky a chodníčky doznaly již takových úprav, že společně s rozsáhlými podlážkami zajišťují, že ačkoliv druhý víkend festivalu, kterého jsem se zúčastnil, prakticky téměř polovinu „hracího času“ poznamenalo nepříznivé počasí, bílé boty to prakticky neodnesly a pokud už člověk bláto vysloveně nevyhledával, skoro na něj nenarazil. V momentě, kdy se rozpršelo, festival rozdal desetitisíce pláštěnek zdarma. V době největšího vedra zase naopak hostesky rozdávaly gratis meloun pro osvěžení. To jsou drobnosti, které jsou na Tomorrowlandu prostě automatické a které dle mého skromného názoru dokazují jeho roli festivalu, který mění tvář svých konkurentů a nastavuje trendy do budoucna. Zvláště u nás by se promotéři měli učit a učit. Tím spíš, že ve spoustě případů se jedná o zdánlivé maličkosti, v téměř zanedbatelné ceně – ale ta obyčejná pláštěnka zkrátka člověka potěší, protože ji dostane na každém rohu hned, když ji potřebuje.
Udržitelnost a charita
Zakladatelé, bratři Beersové a belgická ID&T postavili mnohaletou realizaci prakticky nejslavnějšího tanečního festivalu starého kontinentu na několika pilířích. Kromě kvality line-upu, kdy člověk jednoduše nestíhá a jeho oblíbení DJs se mu často v hracích časech kryjí a vytváří mu tak příjemné starosti v podobě rozhodování, koho upřednostní, kromě impozantnosti výzdoby, na kterou partypeople naráží na každém kroku a designové jsou tu i odpadkové koše, jídelní stoly a o fantastických stageích ani nemluvě, a kromě spousty dalších věcí jsou to tři aktuální trendy, kterých se belgičtí bratři, jimž to celé patří, snaží držet. Jednak je to recyklace, reprezentovaná tříděným odpadem na každém rohu a zdůrazňovaná zejména na ploše festivalového kempu jménem Dreamville (prostřednictvím konceptu Camp2Camp se tu recykluje dokonce i kempovací náčiní včetně stanů), za druhé je to veřejná prospěšnost, kdy značné utržené prostředky jsou převáděny na účet nadace Love Tomorrow, zabývající se vzděláváním ve třetím světě (mimochodem, dle sdělení pořadatelů Tomorrowland nevyplácí svým zakladatelům dividendy a finance jsou tak cyklicky reinvestovány do samotného festivalu a doprovodných projektů), a za třetí je to udržitelný vztah se svými sousedy. Jeho reálným důsledkem je mnohaletá smlouva s místními, která zajišťuje Tomorrowlandu budoucnost formou každoročních dvouvíkendových eventů, které široko daleko nemají obdoby. Neklamnou známkou, že tady něco nehraje a děje se tu něco jinak než kdekoliv jinde, jsou festivalové vlajky visící na místních nemovitostech, ačkoliv jejich majitelé musí mít ze samotného jednorázového (tedy vlastně dvojitého) nájezdu desítek tisíc fanoušků elektroniky pramalou radost.
Sousedská politika
Tomorrowland se to místním z měst Boom a Rumst zkrátka snaží neustále vynahrazovat, ať už je to prostřednictvím pohotovostní služby, která řeší jakékoliv pořádkové problémy, nebo prostřednictvím pořádání speciální „sousedské“ party mezi festivalovými víkendy, nebo nejnověji rozmístěním 9 dřevěných instalací od uznávaného dánského umělce jménem Thomas Dambo – soch trollů – do místních lesů. Dvě z nich zaujaly pozici přímo ve svahu přírodního amfiteátru, který poskytuje bezprecedentní domov mainstage. Pohled na trolla a jeho družku, jak na svahu v objetí leží a ukazují na hvězdy, musel pobavit každého. Ve všech případech se jedná o dar festivalu jeho tolerujícím sousedům. Co je přitom dle mého názoru klíčovým faktorem, to je „provozní doba“ akce – ta je totiž od svého prvopočátku denním festivalem, což znamená, že začíná v pravé poledne a končí okolo půlnoci. Což je prostě po všech stránkách super, protože si člověk nerozhodí biorytmus a přitom nepřijde o uchvacující pohled na desítky laserů během show na hlavní scéně nebo světelnou výzdobu podél každé, i té nejmenší cestičky v celém areálu. V něm je vyzdobené prakticky všechno a největší zájem budí pochopitelně samotná hudební pódia. Mainstage se pro rok 2019 vrátila k tématu The Book Of Wisdom z roku 2012 a oproti předchozí realizaci doznala značných úprav – pozorný pozorovatel na kolosálním pódiu rozeznal odkazy a fragmenty témat minulých a možná i budoucích (co má znamenat obří kniha s titulem 20 – The Pyramids From Space – dočkáme se za rok egyptského podtitulu nebo to bude až za 5 let při festivalových dvacetinách?).
17 hudebních stageí
Koho nedostaly gigantické LEDky nebo naopak milé detaily výzdoby hlavní scény, toho nutně musela dostat zdobená „kniha“, která ležela na vrcholu toho všeho. Na svém hřbetu totiž nesla titul In The Loving Memory Of Tim Bergling. Velká poklona před organizátory, skvělý nápad. Supertalentovaný Avicii byl nepřehlédnutelnou součástí světové scény a na Tomorrowlandu v minulosti sám opakovaně vystoupil právě na hlavním pódiu. Tleskám a smekám. Když se posuneme k ostatním stageím, tak i na nich člověk dobře rozpoznal meziroční vylepšení, ať už se jednalo o „aprés ski“ Moose Bar, LEDkami nadupané techno šapitó Atmosphere, ze zimní edice Tomorrowland Winter (mimochodem, v roce 2020 se uskuteční druhý ročník) přenesenou Lotus Stage, vesmírně laděný Harbour, římský meč Q-Dance, plážovou ulitu Kara Savi, obě obří „vodní“ scény Garden Of Madness a L’Orangerie (ta druhá od loňska opravdu vyrostla na mnohanásobek), bonusovou dřevěnou hospodskou Casa Corona, fantastického draka Rose Garden, klaustrofobické Rave Cave a temnou Cage, chill-out s názvem Leaf, haciendu Youphoria, lesní stage Core nebo „druhou scénu“ Freedom. Ta, rovněž až po střechu nabitá LED efekty a realizující bezprecedentní koncept Holosphere, tvořila jeden z vrcholů prvního letošního víkendu Tomorrowlandu a právě zmíněná střecha se stala osudnou víkendu číslo 2, protože v mezičase došlo k nehodě a pro druhý víkend musela být tato scéna z bezpečnostních důvodů uzavřena. Což mělo za následek to, že Eric Prydz nemohl podruhé předvést svou ohromující Holosphere a že organizátoři obecně museli na tomto místě dost improvizovat. Ke cti jim slouží to, že k alespoň improvizované realizaci došlo a stage a její line-up nebyly zrušeny. Když jsme u improvizace, víte, co je nejmenší stage na festivalu? Pojízdné reprobedny s CDJs a mixákem na kole, vloni si prý u nich neplánovaně zařádil i kolemjdoucí Afrojack. Na Tomorrowlandu je i talentová stage. Provozuje ji Pepsi pod značkou Max a s podtitulem The Sound Of Tomorrow. Svých 15 minut slávy na ní dostane každý, kdo přijde s flashkou.
The Festival Of Senses
Začal jsem se rozepisovat o smyslech, ke zraku snad ani netřeba nic dodávat a postupně uvolňované videosety vypovídají vše měrou vrchovatou. To samé platí pro sluch, který dostával produkci v celém areálu zpravidla špičkově vyladěnou. Pokud tomu snad někde nemohlo být nebo člověk hodlal postávat přímo u soundsystémů, pomoci mu mohly speciálně brandované špunty do uší, které byly k dostání na několika stanovištích. Co hmat? Já osobně si nemůžu stále zvyknout na to, že když jím a sedím u stolu, ten je vyřezávaný a v jeho středu najdete logo festivalu. Žádný ošklivý kus nábytku jako prakticky kdekoliv jinde. Tento cit potěší i desítky položek merchandisingu, které čítají i mnohé šperky a další ozdobné předměty, které prostě člověku chtě nechtě musí udělat radost. Brandované je tu všechno, od otvíráků lahví přes vyřezávaná pouzdra na telefony až po jejich nabíječky. Člověka fakt dostane, na co všechno TML Store nezapomněl. Snad jen ty boty by se některým v tom dešti hodily koupit 🙂 K chuti už jsem vlastně naznačil – jídlo a pití. Neskutečné. Těžko popisovat, to se musí zažít. Snad úplně všechno, co jsme ochutnali, bylo vysloveně skvělé. Od těstovin přes wrapy po burgery nebo sladkosti včetně waflí nebo zmrzliny. Festival chutí, bez přehánění. Při příchodu k food courtům člověk opět často řešil problém, co si dát dřív. Občerstvení se mu totiž nabízelo přes 70 druhů. Být tam o pár dní déle, kila začnou naskakovat 🙂 Podle oficiálních statistik se sní na Tomorrowlandu tolik pizzy, že by 10x převýšila šikmou věž v Pise, nebo třeba taky 40 tun brambor (jasně, hlavně formou hranolek). Abych nezapomněl, pití – letos Tomorrowland přišel s LED kelímky, které po nalití tekutiny parádně svítily. No a co čich? Ano, i ten si užil, kromě samotných „jídelen“, kde si tedy užil měrou vrchovatou, zde například existují fresh pointy, kde se člověk může naparfémovat a osvěžit tak i své okolí. Opět dotažené! Když si potom dámy počkají u nádherné stavby od Liptonu, získají v konkrétních časech zadarmo i make-up. Pánové si odnesou od tohoto ice tea alespoň sluneční brýle 🙂
Gadgets. Vychytávky.
Tak a pak tu jsou prostě vychytávky, jak jinak to říci. Třeba pošta. Z festivalu můžete domů poslat pohled. Zadarmo. Tetovací salon. Sice za peníze, jasně, ale autentická vzpomínka se dá někdy vyvážit dost těžko. Nabíjení telefonů. I zde byl Tomorrowland festivalovým lídrem a s půjčováním nabíječek přišel jako jeden z prvních. Tady ovšem dostanete nabíječku brandovanou, ne nějakou reklamní nebo od operátora. Brandované se tu prodávají i sluneční brýle a fajnšmekr si je může koupit s výzdobou z ryzího zlata (Komodo Brooklyn 24k). Co nechybí dál? Třeba wifi. Nebo festivalové noviny. Vycházejí každý den a dočíst se v nich můžete mnoho milých detailů o celém Tomorrowlandu a rovněž dění v Dreamville, protože pro kemp jsou určeny primárně. V kempu narazíte na další neskutečné věci, jako třeba fakt, že ke snídani hraje živá kapela, že si po ní můžete zajít na jógu nebo že v pátek dává svou lekci kung fu legendární DJ Laidback Luke, mistr bojového umění. Spojení s vnějším světem kromě čtyřnásobného livepřenosu (a to mluvím jen o tom oficiálním, celkem z areálu živě vysílá 14 televizí a rádií) zajišťuje koncept Unite, tedy parties konané tentokrát v Portu, na Maltě, v Aténách a v Barceloně, kde se kromě telemostu na mainstage Tomorrowlandu (během setů Vini Vici, Davida Guetty a Dimitri Vegas & Like Mike) vyskytovaly naživo takové hvězdy současné scény, jako jsou Martin Solveig, Sunnery James & Ryan Marciano, Armin van Buuren nebo Nervo. Zapomenout nesmím na samotnou distribuci vstupenek. Nejenže je fyzická a rovněž designová, ale letos každý dostal i svou vlastní The Book Of Wisdom, hmatatelnou knihu s příběhem. No a pokud si ke vstupence člověk koupí i balíček Global Journey, může do Belgie přicestovat ze 79 měst v 34 zemích, odkud jsou vypravována letadla včetně 11 speciálních party flights, na jejichž palubě rovnou hraje DJ. Pro ty ostatní bývají zpravidla připraveny alespoň parties na letištním gateu.
Pátek – Live Today
Zbyde nám v reportu vůbec místo na hudbu samotnou? Hudební příběh každého Tomorrowlandu začíná v kempu. Ano, vážně. Už ve čtvrtek se v něm koná tzv. Gathering party se stagei, která by hravě mohla kralovat libovolnému tuzemskému festivalu. Tak tady stojí v kempu. A tentokrát na ní zahráli například Netsky nebo Sunnery James & Ryan Marciano. V pátek v poledne už začíná to pravé šílenství, které končí nedělní půlnocí. Vypočítávat umělce, na které jsme se podívali a o které jsme kvůli četným časovým kolizím zcela nezbytně přišli (17 stageí!), by bylo neúměrně dlouhé, stejně jako popisovat, jaké pecky do svých setů neopomněli zasadit – to by bylo opravdu nošením dříví do lesa, zvlášť, když oficiální youtube kanál průběžně zveřejňuje úplné videosety a na youtube už jich tak oficiálně visí více než 100 (což nemá obdoby). Asi nikdo se tedy na mne nebude zlobit, když se soustředím na highlighty tak, jak jsem je subjektivně zažil. Tím prvním, koho jsme si nenechali ujít, byl v tuzemsku nesmírně populární německý high-tech minimal DJ Boris Brejcha, který nás rozjásal svým Purple Noise. Poté jsme se nějaký čas zdrželi na zastřešené L’Orangerie, protože páteční den byl prodchnutý slunečním zářením a teploty dalece překračovaly 30 stupňů. V tomhle skleníku zahráli Toby Green, dvojice Ofenbach (pochopitelně všechny své hity) a holandský sympaťák Fedde Le Grand. Svůj největší hit na mainstage zahrál i Kungs: asi není nikdo, kdo by neznal jeho track This Girl. Na hlavní scéně nás hned poté zaujalo techno z rukou domácí hvězdy Charlotte De Witte, která nás potěšila zejména svým závěrečným Final Fantasy. U belgických techno DJek jsme zůstali a pro pokračování jsme si došli na Atmosphere na vystoupení Amelie Lens. Poté se už začalo pomalu šeřit a my jsme chtěli využít pěkné páteční počasí k tomu, abychom shlédli světelnou, laserovou a hlavně ohňostrojovou show na mainstage. K tomu nám hrála populární jména jako Nicky Romero z Holandska, Alesso ze Švédska a trancový král Armin van Buuren, který mimo jiné vytáhl svou historickou hitovku Burned With Desire. A stálo to za to, protože podívaná na belgickém nebi dalece překračovala cokoliv, co je k vidění u nás i na Silvestra. Cestou na Erica Prydze, který během druhého víkendu Tomorrowlandu nemohl předvést svou Holosphere show v plné kráse, jsme k našemu překvapení narazili na Martina Solveiga, který na Lotus stage naživo hrál na klavír, zpíval a měl k tomu doprovod baskytaristy a bicích. Neuvěřitelný zážitek nás upoutal až do úplného konce, živému provedení Hello nebo Intoxicated klobouk dolů! No a co dodat k Prydzovi? Ano, dočkali jsme se i luxusního Opusu.
Sobota – Love Tomorrow
V sobotu jsme byli limitováni nevydařeným počasím. Abychom se podívali i na jiné elektronické styly, zastavili jsme se na harder stylez scéně Q-Dance, která byla laděna do římského stylu nejen svou kulisou, ale i LED projekcemi. Zde pak zahrála například domácí hvězdička Mandy Praet a davový aplaus si vysloužila například trackem Ran-D – Hurricane. Naším hlavním zájmem celého dne byla Axtone stage. Na ní jsme dorazili již na anglického bouřliváka Krydera, který nás potěšil například Meduzou. Hned po něm převzal řízení stage ruský talent Shapov a byla to jízda. Mě osobně nejvíce potěšila skladba Our Origin, která mi neodbytně připomíná Interstellar OST od geniálního Hanse Zimmera. Dalším na řadě byl legendární Ital Benny Benassi – ano, nemohlo chybět Satisfaction. Pak už se žezla ujal sám král, švédská ikona Axwell. Jak říká můj nejlepší přítel, zandal nejlepší set roku a po 90 minutách odkráčel středem. Vykládal o sobě do mikrofonu, že je známým zlodějem energie, kterou tak rád čerpá z partypeople, a 5 minut před koncem prohlásil, že miluje 5 minut, protože mu dávají prostor, kterého si nesmírně cenní – a spustil /\ track Dreamer. Po Axovi na Axtone nastoupila další taneční legenda, Francouz Bob Sinclair. Ohňostroje na mainstage mezitím zinkasoval rezidentní DJ Tomorrowlandu, další Francouz David Guetta, který stejně jako mnoho dalších složil poklonu Aviciimu. Náš sobotní den skončil symbolicky zpět na Q-Dance, kde přítomné svou hardcore sadou rozsekal holandský Partyraiser.
Neděle – Unite Forever
Nedělní den začal opět tím, že Holy Grounds Of Tomorrowland znovu skrápěl déšť. My se soustředili na Lotus stage, kde nejprve zahráli nizozemští mladíci Lucas & Steve (a zahráli překvapivě hodně produkce švédské provenience) a brzy poté to přišlo – živé vystoupení Metropole Orkest Academy pod vedením dirigenta Dicka Brossého. Došlo tak k originální oslavě 15. výročí festivalu prostřednictvím Symphony Of Unity, ve skutečnosti sledu výběru nejikoničtějších elektronických skladeb z rukou více než 60 klasických hudebníků včetně sboristů. A byl to našlapaný koncert, posuďte sami: v úvodu zazněla skvělá hymna, kterou pro festival napsal sám zmíněný Hans Zimmer, a následovala Insomnia, Universal Nation, Children, For An Angel, Synrise, Right Here Right Now, Café Del Mar, Sky And Sand, Opus, Losing It a závěrečné Shivers s živým zpěvem Susany, jedné z nejlepších trancových vokalistek světa. Husí kůže, slzy v očích, top strop 🙂 to se musí zažít, to se ani videem nedá zprostředkovat. Následně jsme si dobrovolně přivodili šok přechodem na techno a Cirez D. Hudební a světelná show byla v Atmosphere šapitó bez přehánění zdrcující a smysly lámající. Ani nám telefony nestíhaly. Pak už nás čekaly jen měkčí sety. Nadvakrát se předvedl Armin van Buuren – jednak na své „domovské“ A State Of Trance stage a poté na mainstage, kde dostal příležitost během půlhodiny zahrát ty největší hity posledních let podle vlastního výběru. A zase to byl povedený megamix doprovozený obrovským ohňostrojem. Osobně jsem nejvíce ocenil Cygnus X – Superstring (Rank 1 Remix), nejslavnější hymnu Sensation, a floorkiller Marcel Woods – Advanced, jednu z nejlepších hymen Trance Energy. Nakonec Armin zařadil i Push – Universal Nation (The Real Anthem), kterou kdysi odpálil Tiësto na Innercity v RAI Amsterdam. Legenda za legendou, bezesporu. Úplný závěr výročního Arminova vystoupení opět obstarala božská Susana svým live zpěvem Shivers, takže trancoví fanoušci museli být ten den bez přehánění v sedmém nebi. Celý festival na hlavní scéně zavírali Steve Aoki a belgičtí bratři Dimitri Vegas & Like Mike, což jsou místní favorité, a tak jsme dali přednost Robinu Schulzovi, německému tropical & deep housovému DJovi, který nás příjemně naladil na cestu domů. Co dodat? Továrna na sny jede na plný plyn dál. Koktejly a sny. Tuhle party si prostě užije každý, ať už stojí na koruně údolí, kterému dominuje kolosální hlavní pódium, nebo si vybere tu nejmenší scénu v jeskyni. Na Tomorrowlandu se hrají snad všechny myslitelné žánry elektronické taneční hudby a festival udává trendy, zejména v dotažené organizaci. Ve které je nejlepší.