Petr Stancl, známý také jako Luckie nebo jako polovina někdejšího dua 2TAKT DJs, patří k výrazným postavám východočeské elektronické scény. Od roku 2000 prošel cestou od DIY klubových akcí přes stovky vystoupení po celé republice až k současné produkci, která se pohybuje mezi housem, minimalem, technem a temnějšími broken beaty. Jeho nový track Digital Eda vyšel na kompilaci ZFVA010 u thajwanského labelu Evaporate a premiéru měl na kanálu After Rave. V rozhovoru mluví o svobodě v tvorbě, o tom, jak se změnila česká scéna, o legendárních akcích CBS i o tom, proč je pro něj největší motivací stále stejná věc, aby ho hudba pořád bavila.
Kouzelná: Ahoj Petře, ještě než se pustíme do těch serióznějších otázek, tak tě chci pošťouchnout jedním trendem, který teď valí na sociálních sítích. Lidi sdílí staré fotky nebo momenty ze začátků své hudební cesty. Přidáš se taky? Máš nějakou fotku nebo třeba set z roku 2016, který bys s námi rád nasdílel?
Luckie: Díky moc za pozvání a zdravím čtenáře Rave.cz! Baví mě se občas prohrabat archívem a sdílet staré fotky nebo flyery z akcí, má to svou specifickou atmosféru. K roku 2016 se ale vracím hlavně kvůli jednomu setu, který jsem tehdy namíchal. Měl skvělý ohlas – v podstatě mi i díky němu dopadli spousty hraní v Brně. Je to jeden z těch záznamů, co si i po letech s chutí pustím znovu, protože ta nálada v něj prostě zůstala.
Pojďme k tomu nejaktuálnějšímu. Poslal jsi mi svůj nový track Digital Eda. Jak bys popsal atmosféru a příběh, který ten track nese? Co je pro tebe na tomhle tracku nejdůležitější? Nálada, groove, zvuk, nebo nějaký konkrétní moment, který tě inspiroval?
Digital Eda vznikal postupně od roku 2023 a od začátku jsem ho směřoval do hlubšího undergroundu.
Nejdůležitější je pro mě zvuková textura. Je plný zvláštních , atypických synthů a zvuků, které tvoří jeho specifickou náladu. Šlo mi o to, aby ten groove nebyl jen doprovod , ale aby spolu s těmi synthy vytvářel jeden kompaktní, syrový celek.
Jsme teprve na začátku roku 2026, ale i tak mě zajímá, jak bys popsal svůj současný zvuk. Kam ses za poslední roky posunul? Máš pocit, že se tvůj styl nějak vyhranil, zpomalil, ztemněl, nebo naopak otevřel novým vlivům?
Můj současný zvuk je hlavně o svobodě. Dřív jsem se hodně soustředil na zlomenější věci, ale postupem času jsem přestal řešit žánry. Dnes se moje produkce pohybuje od house music až po různé polohy minimalu a techna – záleží prostě na tom co mě v danou chvíli ve studiu baví. Ten posun za poslední roky vnímám hlavně v tom, že se můj styl víc otevřel různým vlivům. Dělám teď věci tak, jak je v daný moment cítím a myslím že je to na té hudbě znát.
Co tě momentálně nejvíc inspiruje při produkci? Jsou to konkrétní žánry, staré breaky, filmy, atmosféry, cestování, nebo třeba úplně obyčejné momenty ticha?
Inspiraci nehledám v konkrétních věcech, přichází to přímo při hledání nových zvuků. Celá moje produkce je vlastně pokus – omyl. Baví mě za fáze, kdy z náhodného šumu nebo experimentování se synthy začne lézt nějaká atmosféra. Občas použiju sampl, ale snažím se ho zasadit do úplně jiných souvislostí, aby z toho vzniklo něco nového. Nejvíc mě ovlivňuje samotná energie daného tracku, když se začne skládat dohromady. Ten moment kdy z chaosu a zkoušení konečně najdu ten správný groove, je pro mě největší impulz k tomu, abych to dotáhl do konce.
Máš nějaký rituál nebo workflow, bez kterého se při tvorbě neobejdeš? Něco, co ti pomáhá dostat se do flow třeba konkrétní čas, nálada, nástroj, nebo způsob, jak začínáš nový track?
Žádné velké rituály nemám, nejdůležitější je pro mě kafe a klid. Většinou k tomu sedám až večer, kdy se můžu pořádně soustředit. Moje workflow je pokaždé jiné – někdy začnu od basové linky, jindy mě nakopne vokál. Rozhodně nejsem typ producenta co vychrlí track za jeden večer. Potřebuju si od toho udržet odstup a nechat věci odležet. Často se k rozdělané věci vrátím s čistou hlavou, abych zjistil, jestli mě ten groove pořád baví. Je to proces hledání a zkoušení, dokud si nejsem jistý že to sedí.
Když se vrátíš do roku 2000. Jaké to bylo začínat na východočeské scéně? Jaká byla atmosféra, komunita, energie? Co tě tehdy nejvíc formovalo?
Byla to úplně jiná doba a obrovská euforie. Byli jsme mladí, do všeho jsme jsme šli po hlavě a všechno si dělali sami – od vlastní grafiky přes lepení plakátů po nocích až po tahání beden. V regionu fungovalo mnohem víc klubů a komunita byla obrovská. Lidi se o tu hudbu skutečně zajímali, nebylo to jen o tom jít se někam ukázat. Neexistoval internet ani sociální sítě, takže si človek musel na všechno přijít sám. O to víc jsme to ale prožívali, protože jsme se všichni mezi těmi partičkami znali. Tahle poctivost a DIY přístup ve mně zůstaly dodnes, i když se scéna od té doby změnila.
Jakou roli hrála skupina CBS v tehdejší komunitě? Co pro vás znamenalo být nejen DJs, ale i promotéry? A jak zpětně vnímáš akce jako Handshake nebo X-Massacre?
CBS (Cosmic Beats System) byla v první řadě parta kamarádů. Základ jsme tvořili společně s Jannis, Petr Eco, já a postupně se přidal svitavský Vaczech. Tehdy to fungovalo jednoduše: když jsi chtěl hrát, musel jsi ty akce sám pořádat. Nikdo jiný to za tebe neudělal. Pořádali jsme hlavně klubovky a halové akce jako Handshake nebo Regional Djs, později jsme převzali povánoční mejdan X Massacre nebo chvíli dělali čarodějnicjký open air Meadow v Chocni. Na Handshake se tehdy hrály všechny styly dohromady, zvalli se známé tváře i zahraniční hvězdy, neřešili se hranice, prostě to žilo hudbou jako celek. Regional Djs byl zase náš ústecký svátek taneční hudby, kam jsme si zvali djs z celého okolí. Zpětně tyhle momenty vnímám jako naprosto zásadní, protože určovaly směr v regionu Ústí nad Orlicí.
CBS pro nás nebyla jen značka , ale motor, který tu scénu držel v pohybu díky tomu, že jsme do toho šli společně jako kámoši a po hlavě. Co to pro nás znamenalo? Nebyla to jen práce nebo koníček, byl to náš svět. Žili jsme pro ten moment, kdy se nám podařilo dát lidi dohromady, postavit sound a pustit desky.
Ta energie , když jsi viděl , že to v Ústí funguje byla nepopsatelná. Být Djs a promotéry pro nás znamenalo naprostou svobodu, ale i zodpovědnost za tu scénu. Všechno jsme si museli vydřít, ale právě proto jsme si toho vážili. CBS pro nás byla rodina a ty akce byly důkazem, že když do toho jdeš po hlavě, mužeš i v malém regionu vytvořit něco, co tam lidi formuje na desítky let dopředu. Byla to čístá euforie z hudby a přátelství.
V letech 2010–2015 jsi fungoval jako 2TAKT DJs s Petrem Eco. Na co z toho období nejraději vzpomínáš? Co vám tehdy nejvíc fungovalo, a co tě ta spolupráce naučila?
S Petrem Eco jsme kamarádi od dětství a i když jsme každý jiny – on hrál tvrději a já spíš deep – v hudbě to fungovalo. Hráli jsme hlavně atmosférický tech house, ale nebáli jsme se tam poslat ani breakbeat. Naše b2b sety jsme občas doplňovali o živý saxofon , což ty večery posouvalo ještě dál. Odehráli jsme cca 250 akcí po celé republice. Nejsilnější vzpomínky mám na vyprodanou Roxy nebo festival Rosnička , kde jsme měli totálně plný plac a neskutečnou energii. Máme mraky zážitků včetně těch ranních návratů, kdy jsme skoro netrefili na hotel ) Supportovali jsme jména jako dj Rush, Space Djz, Marco Zaffarano nebo Pierre Rawan. Spolupráce mě naučila , že v duu to není o egu, ale o společné chemii.
Jak se podle tebe změnila česká scéna od doby, kdy jsi začínal? Vnímáš nějaký zásadní posun v přístupu lidí, v produkci, v klubech, nebo třeba v tom, jak se hudba objevuje a sdílí?
Největší rozdíl je v tom, že dnes už DJ nemůže jenom hrát. Musíš být v podstatě markeťák a influencer. Denně vychází mraky muziky a v téhle záplavě tě bez silného instagramu lidi prostě minou. Hudba se dneska mnohem víc konzumuje očima – sdílí se přes reels nebo TikTok a o tom co se k lidem dostane rozhodují spíš algoritmy na Spotify než osobní doporučení. V klubech je změna vidět hned. Dřív se lidi přišly do tmy vybláznit a vypnout, dneska parket ovládají telefony. Každý má potřebu ten moment hned zachytit a nasdílet, takže se vytrácí ta čistá energie a soustředění na hudbu. Všechno je to mnohem rychlejší, vizuálnější a víc o sebeprezentaci, zatímco původně byla prvním místě prožitek tady a teď.
Jak ses dostal k releasu na ZFVA010 / After Rave? Co tě na tomhle labelu zaujalo a proč ti přišlo, že Digital Eda patří právě tam?
K releasu na thajwanském labelu Evaporate jsem se dostal přes demo. Už v minulosti jsem jim něco posílal a tentokrát u tracku Digital Eda, který se objevil na jejich kompilaci ZFVA010 všechno klaplo. Baví mě jejich žánrový rozptyl od breaku přes minimal až po house a fakt, že vydávají producenty z celého světa. Těší mě i to, že jsem vúbec první Čech, kterému u nich něco vyšlo. Track měl navíc premiéru na kanálu After Rave, což celému vydání dalo zajímavý dosah.
Koukala jsem na tvůj SoundCloud a je vidět, že vydáváš na celé řadě labelů — movpic, Playground Records, Podvodo, Beat Sound Visions, Ad Visual Records, Bonkers MSC, Opus Sound, Saman Records, Astral Infusion Records, Evaporate ZF… Co pro tebe znamená mít takhle široké portfolio? Baví tě ta různorodost, nebo je to spíš přirozený vývoj?
Ten výčet labelů mě těší a rozhodně v tom chci i dál pokračovat. Každý label má svůj specifický vibe a mě ta různorodost prostě baví. Skvělým momentem pro mě byl release na španělské značce Playground Records, kde se můj track objevil na unikátní kompilaci vedle jmen jako Zombies in Miami nebo Indigo Vontier, což byla velká satisfakce. Stejně tak mě baví věci na domácím labelu Moving Pictures, který má skvělý zvuk. Chci v tomhle tempu pokračovat, hledat další zajímavé labely a dál posouvat svoji produkci bez ohledu na žánrové hranice.
Je nějaký label, na kterém bys chtěl v budoucnu vydat? Nějaký vysněný domov pro track, který zatím čeká na správný moment?
Můj cíl není mířit na ty úplně největší labely, spíš se zaměřuju na středně velké vydavatelství, která mají vyhraněný sound a drží si svou laťku. Bylo by fajn v budoucnu vydat něco u značek jako Micronica nebo Dubøka records. Jejich produkce mě baví a cítím, že k nim má moje tvorba blízko, tak uvidíme jestli se to časem podaří propojit.
Na čem teď pracuješ? Máš rozdělané nové tracky, spolupráce, nebo třeba něco úplně jiného, co tě momentálně zaměstnává?
V podstatě pořád něco tvořím, je to nekonečný proces. Aktuálně mám hotový track, který výjde v březnu na americké značce 1800Cxllect a kromě toho chystám i nové EP. Mám velkou radost, že mi na něm bude dělat remix rumunský producent Alex Oprea, jehož sound mě baví. Nedávno jsem jsem také míchal nový podcast pro italský kanál Deep House. Stále úzce spolupracuju s Romanem Rai, který mi dělá mixy skladeb – jeho ucho a rukopis jsou pro výsledný zvuk mých věcí zásadní.
Hodně času mi bere i příprava festivalu Rum 4 People, kde jsem v pořadatelském týmu. Je to charitativní akce, jejíž výtěžek jde vždy nemocným dětem a tahle práce mi dává velký smysl. No a zbytek času se snažím věnovat své přítelkyni abych to všechno vyvážil i normálním životem.
A nakonec. Máš nějaký hudební cíl nebo sen, který by sis chtěl splnit? Něco, co ti pořád leží v hlavě, ať už je to release, spolupráce, hraní, nebo třeba úplně osobní meta?
Můj největší cíl je vlastně docela jednoduchý – aby mě ta hudba pořád bavila tak, jako mě baví teď. Pokud jde o konkrétní sny, hrozně rád bych si konečně zahrál v zahraničí. Paradoxně jsem se za celou tu dobu nepodíval za mix ani na Slovensko, tak doufám že to brzy zlomím. Co se týče produkce, tak spolupráce se jmény jako Silat Beksi nebo Daniel Meister by byla absolutní top.
Velkým snem je pro mě také vidět svoji vlastní hudbu jednou vylisovanou na vinylu, mít ten fyzický nosič v ruce je pro mě pořád ten nejvíc autentický pocit.
V osobním životě je pro mě základ být zdravý, víc cestovat a taky se víc hýbat, abych ten čas ve studiu trochu vykompenzoval. Hlavní ambicí je zkrátka udržet si svůj sound a dělat věci co mají smysl.