Lidi na Panelce inhalovali Ventolin

V sobotu 27. srpna převibroval vyprodaný koncert vesmírných těles Midi Lidi a Ventolin nejlepší kiosek na světě na chvíli hodně někam. Některé přítomné akce poznamenala zřejmě na celý život, i to se někdy u takovýchto událostí stává a je to zcela v pořádku. 

Lokálnímu kvantovému poskočení předcházelo pozvolné zahřívání materiálu zkušeným laborantem Joshkem až do stavu pomalé plazmy. Většina návštěvníků akce si v té době ještě v klidu pochutnávala na dobrém jídle a pivu made in Slavkov. Téměř nikdo vlastně netušil, kam se ten večer ještě dostane nebo kým se stane. 

Jasně, předznamenala to již epizoda během první zvukové zkoušky, ještě před samotným zahříváním. Ta natrhla časoprostor tak okatě, že se na taneční podlaze v mžiku materializovaly postavy dychtivých tanečníků, jakoby odkudsi z hlubin Matky Země nasávaly signál MIDI protokolu. Nebylo divu, celý třaskavý experiment ten den provázel mohutný vibe, zjevně posílený vydatně krmenou audio soupravou. A to každý ví, že pak se dějí věci, to je samosebou. 

Primární chladící okruh v ten den zajišťovaly středně četné dešťové přeháňky, které nejspíše napomohly udržet kulturní stánek v mezích slušné rozjásanosti, bez excesů typu stage diving a podobně. Areálem se linula typická intelektuální vůně, živá plazma sršela úsměvy a dobrou náladou. A pak to přišlo poprvé. 

Midi Lidi převzali kontrolu a nemilosrdně zmagnetizovali dav. Nastolili nevázaně veselou melodiku. Chytlavě jednoduché aranže rozličných tanečních rytmů jiskřivě kontrastovaly s naléhavostí verbálního sdělení. Reakce lidí v tavícím kotli dávaly znát, že tyto přísady na ně platí. Láska je energie, což sice švédský stůl není, ale tady si každý mohl nabrat dosytosti. Čas to ovšem poznal, přidal do klusu a přestal se ohlížet na cokoliv. Náhle se zpěvák a příležitostný konferenciér Petr Marek uklonil naposled a byl konec. Ale jen zdánlivý. 

Nastala nevyhnutelná doba hudebního hladovění. To máte tak, když se zvučí live-act, je to stejné jako jakákoliv stejná elektronická kapela. Ventolin hraje veskrze novou hudbu z poměrně starých krabiček, ale je pravda, že má i nějaké moderní a je taky pravda, že ani starý školní acid mu nedělá problém. Vše je tedy v rovnováze. Ovšem tady Čas zase předvedl, že se umí i nechutně pomalu plazit a vydrželo mu to, dokud Ventolin nezačal.


Čas i prostor si v tu chvíli čapnuli na bobek a pak se prostě zhroutili ruku v ruce jako jeden. Z lidí se staly sovy, ze sov lidi a tato biologická pulsující masa do sebe razantně nasála i předchozí interprety, jako by se nechumelilo. Areál přírodního koupaliště na prchavý okamžik zaplnili indiáni v ponožkách tancující zbrocení potem okolo ztraceného totemu a kdovícoještě. Hů-ů. V kostce to bylo poměrně nepopsatelné.

A jestli si někdo myslel, že tohle byl konec, tak šeredně neměl pravdu. Odkudsi se vynořivší laborant Joshek pod ochranou deštníku zabezpečil i pozvolné ochlazení bioplazmy až na teplotu, která v již pokročilých ranních hodinách dovolila ukončení experimentu. Co dodat teď? Už se s radostí obáváme jeho opakování a těšíme se na viděnou! 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.