Alexx: V hudbě miluju příběh

Břeclavský rodák žijící v Brně. DJ a promotér klubové noci Spektrum, který ve svých setech miluje příběhy. To je DJ Alexx. 

S Alexxem jsme měli naplánovaný rozhovor už docela dlouho. A konečně si to sedlo. Potkali jsme se spolu v Brně v pivnici U Čápa, kde si dáváme pivko.

Kouzelná: Jak dlouho znáš vlastně rave.cz?

Alexx: Asi od té doby, co jsem sám začal koketovat s elektronickou hudbou. Takže nějakých
16 let 🙂 Byl to tehdy server, který dosahoval do Břeclavi.

A populární fórum?

Tak to tě zklamu, neměl jsem. Na rave jsem čistě projížděl články a sety.

Původem jsi z Břeclavi, tam jsi chodil na základní školu a pak i na střední? Co jsi vlastně studoval? A jak jsi se dostal do Brna?

V Břeclavi jsem studoval průmyslovku. Do Brna jsem šel kvůli hudbě. ale také i kvůli práci, není tam tolik příležitostí jako tady v Brně.

A jaké bylo tvoje první zaměstnání po škole?

Dělal jsem projektanta, ale to mě moc nebavilo. Díky průmyslovce mám vystudovaný IT obor a kus strojařiny. Učili nás v AutoCadu, což jsem měl tenkrát výhodu, ale nebylo to pro mě, sedět a rýsovat v kanceláři, byla to nuda. Vydržel jsem tam 3 měsíce a potom jsem odešel
do Brna.

A ten přesun do Brna byl v kterém roce?

Poté co jsem skončil střední školu, dělal jsem práci, která mě nebavila. K tomu se nám rozpadla kapela, protože náš zpěvák se odstěhoval do Ameriky. Nám se nepodařilo najít nikoho, kdo by ho zastoupil. No a v tu chvíli mě napadlo, že se odstěhuju do Brna. Bylo to
také období, kdy jsem se začal zajímat o DJing.

Jak na svoje brněnské začátky vzpomínáš?

Bylo to na přelomu roku 2007/2008. No a můj jediný sen tenkrát bylo zahrát si v Perpetu. V Brně tenkrát nic jiného nebylo. A Perpetuum byl tehdy pojem. Povedlo se a ze snu se stala skutečnost. V Petu jsem pak byl 12 let rezidentem a byla to inspirativní doba a hlavně škola,
za to patří klubu velké díky.

Říkal jsi, že jsi hrál v kapele. Jaký styl jste vlastně hráli?

Nu-Metal.

Tak tomu vůbec nerozumím 🙂 A ty jsi hrál?

Na kytaru. Mám za sebou 7 let hudební školy na kytaru.

Zvolil sis to sám a nebo to byl rodičovský sen?

Táta hrál v kapele a celý život se tím živil. On to teda nebyl jeho sen, on chtěl, abych na něco uměl hrát a tím, že on hrál na kytaru, tak to vyhrála kytara. Hlavně jsme měli doma aparaturu a mohl mě to doučovat. Ale to, jestli mě to bude bavit, nechal samozřejmě na mně.
Dokonce jsem měl na škole 2x týdně hodinu hudební teorie, takže to bylo chvilkama ostrý.
Ale do teď z toho čerpám.

Takže máš takové ty hudební flashbacky? Řekneš si třeba někdy „jo to si pamatuji ze základky„?

Ano mám. Hudební teorie funguje všude. Ono to bude znít divně, ale hudba je díky svým pevným základům velmi podobná matematice, funguje všude a dá se aplikovat napříč žánry.
Já ale třeba matematiku moc rád nemám 🙂

Přemýšlel jsi nad tím, že bys šel na nějakou uměleckou školu a více se věnoval hudbě?

Ty jo, když teď tak nad tím přemýšlím, tak já se na nějaké školy i tenkrát díval. Jenže se mi nechtělo daleko od Břeclavi. Přece jen jsem tam měl kamarády, se kterýma jsem vyrůstal. A taky najít pak uplatnění z umělecké školy by asi bylo těžké. Tu hudbu jsem si chtěl nechat jako koníček, protože dělat to jako práci, tak po chvilce by mě to začalo asi štvát. Takhle se na to hraní vždycky těším a je to pro mě oddych. Ale zároveň je to i žrout času.

Alexx @ live from SPEKTRUM

Stýkáš se třeba s lidmi ze základky?

No ano. Jsme taková banda pěti kamarádů. Jeden z nich je něco jako můj brácha. Ale asi to znáš. S někým se vídáš víc, s někým míň. A nechci říct, že je to tím, že už mají rodiny nebo děti, ale občas mi přijde, že si lidé u svého protějšku nechtějí vyhádat a prosadit ten
volný čas. Asi to pak doma nechtějí poslouchat 🙂

Vnímáš teď Brno jako svůj domov?

Dobrá otázka. Tohle jsem řešil nedávno. I když v Břeclavi jsem žil o pár let déle, tak na otázku odkud jsem ty lidi asi nezajímá, kde jsem se narodil, ale kde žiju. Ono totiž
většinou pak následuje otázka na to dané místo. A tím, že v Břeclavi už dlouho nejsem, tak na to nedokážu pak odpovědět. Takže ano, Brno vnímám aktuálně jako domov.

Kdo tě vlastně v Brně uvedl do techno komunity?


Správná otázka. Byl to asi Luis v Perpetu. S Luisem se známe dlouho. Byl to on, kdo mi dal první šanci si tam zahrát. Tenkrát to myslím bylo na středeční akci. Dal mě dohromady s Davem Legatem. My jsme si spolu s Davem neuvěřitelně sedli a vymysleli jsme spolu tehdy projekt Miami Bitch, který jsme šli představit tehdejšímu produkčnímu v Perpetu. Jemu se to zalíbilo a dostali jsme šanci. S tím projektem jsme jezdili mraky let, objeli jsme spolu celou republiku. Hráli jsme především house a progressive house.
Dava pak naplno pohltilo stadium a práce biomedika (je fakt kapacita) a projekt se rozpadnul, ale já v Perpetu zůstal a pořádal večírky s názvem Piknik, než se završila doba 12let mé rezidentury a já pak odešel do Exit clubu.

Když si povídáme o Perpetu, asi oba musíme uznat, že v té době ten klub neměl v Brně jinou konkurenci. Co pro tebe vlastně Perpetuum znamená?

Ano. Před 15 lety tady byl jediný čistě elektronický klub s pravidelným programem. Vždyť se tam vlastně hrávalo skoro každý den. Od pondělí do soboty. Pondělky býval dnb, v úterky se ty žánry měnily, středa patřila housu, čtvrtek technu a na pátek a sobotu býval víkendový
program, k tomu se pak nahoře otevřela kavárna Sunakashi.

A co ty nekonečné after party po Apokalypse?

Tak ty byly hustý. Na několika jsem hrál. Na Áčku jsem párkrát byl, ale nikdy jsem nebyl ten pravidelný návštěvník. Postupem času jsem se totiž neztotožňoval s výběrem line-upu. Na aftery rád vzpomínám, kor když jsem tam šel pěkně ráno vyspaný. Před Petíčkem
nekonečná fronta lidí. Já se tam tak proplétal s mým kufrem. Pak se dostaneš dolů, kde je narváno. Teplo, skleník, a ty vyspaný a fresh a ostatní na tebe “Čau, snídáme vodky” 🙂

Dáváš třeba kredit Áčku, že se díky tomu tady v Brně udržuje techno komunita?

Teď už asi ne, možná dříve, když Apokalypsa byla několikrát za rok a vozila aktuální jména, která se neopakovala. Komunitu je třeba udržovat pravidelně a hudebně se o ni starat, pořád je to velká akce, ale dost lidí si kupuje lístky už třeba jen z nostalgie, domluví se s partou jako před x lety a vyrazí, ale pokud chceš udržovat komunitu, musíš s ní pracovat celý rok a navíc – publikum je čím dál náročnější.

Nyní tě ale vidíme a slyšíme hrát v Exitu. Jak vedla tvoje cesta tam?

Perpetuum mi přestalo dávat to, co jsem potřeboval. Už to pro mě po těch letech nemělo ten drive. Kromě toho, že mám rád hudbu, tak potřebuji kolem sebe i komunitu. V Exitu se mi líbí to, že kluci mají profesionální přístup, ale zároveň si rozumíme a máme i jiné koníčky, které
jsme schopni sdílet. Zajdeme si třeba na tenis, squash, byli jsme na chalupě, občas něco hodíme na gril 🙂 Tohle mi v Perpetu chybělo. Navíc i hudebně jsem cítil poslední dobou, že do Perpeta jsem už úplně nezapadal. Jsem moc rád za tu změnu, že jsme se s klukama domluvili a
citím, že je to pro mě i nový náboj.

V Exitu máš rezidentní noc jménem Spektrum. Co nám o tom řekneš?

Je to nepravidelná party několikrát do roka. A název Spektrum je proto, že jsem nechtěl jen jeden konkrétní styl hudby. Když se podíváš na logo, tak to K se otevírá různým žánrům. Měl jsem třeba jeden díl, který byl čistě tech-housový. Další bude teď 29.7. a taky nebude
rozhodne jen o technu 😉

Když se budeme bavit o hraní jako takovém. Je to pro tebe závislost?

Je to tak. Někdo to má tak, že se chce postavit za pult a nabalovat tak holky, kluky nebo být jen vidět. První co přemýšlí, jaké mít logo atd. Ale pro mě to je tak, že se na to vystoupení těším. Nikdy si nechystám dopředu co budu hrát, je to aktuální příběh, který mám v hlavě a tím je hudba a hraní pro mě fakt droga 🙂

Máš třeba někdy před hraním trému?

Díky tomu, že jsem hrál v kapele a dělal postupové zkoušky v hudební škole už ne.
Samozřejmě, že ze začátku jsem trému měl, třeba když jsme hráli s kapelou první vystoupení, ale postupně jsem tu trému odboural. A teď se na hraní těším. Je mi jedno, jestli hraju pro 5000 nebo 5 lidí. Vždycky říkám, že je důležité umět pobavit právě těch pět lidí.

A co stres, že se ti může pokazit technika?

Je fakt, že se tohle stát může. Od jisté doby vozím 4 kopie aktuální hudby a pokud to nezapomenu celé, jsem v pohodě. Kdyby se mi pokazila i sluchátka, tak ty si můžeš půjčit od někoho jiného. No a technika záleží na promotérovi. Takže můžu říct, že stres kvůli technice nemám.

Připravuješ si doma sety? A nebo chodíš na poslední chvíli?

Já když hraju, tak si nikdy nic dopředu nechystám. A taky velmi nerad chodím na poslední chvíli. Většinou chodím alespoň hodinu před mým setem nasát aktuální atmosféru. Chci vědět, co se hrálo přede mnou, jaká tam je atmoška. V mém hraní vždycky miluji příběh.
Občas se mi povede skladba setu, kdy mi naskočí husina a řeknu si “Ty vole Aldo, co to hraješ?”. A zároveň ale vím, že to nikdy takhle už nezahraju, díky tomu neuslyšíš ode mě nikdy naprosto identické sety.

Co hraní a pití? Piješ před hraním? V jednu chvíli to bylo docela rozebírané téma. DJs se oháněli tím, že když přece jdeš do práce, tak také nepiješ.

Moc ne popravdě, ale striktní v tom nejsem. Přece jen občas chodíme s DJs, co přijedou třeba na večeři anebo jdeme s partou lidí, než jdu hrát, někam sednout na chvíli, ale když už, dám si na žízeň většinou pivko. Já teda moc nepiju všeobecně. S alkoholem mám takový problém, že si vždycky představím, jak mně bude druhý den ráno.

Míváš kocoviny?

To ani ne, ale naučil jsem se raději, když hraju někde mimo domov, brát si s sebou něco na bolení hlavy a pálení žáhy, protože není nic horšího, když to bohužel nastane, než se probudit na hotelu a nemít u sebe prášek.

photo by Matus Safranka

Hrál jsi třeba někdy na klasické diskotéce?

Ne ne. Diskotéky jsou vlastně pro mě jedno velké ne. Lidi tě tam nenechají hrát tvou hudbu. DJ je tam něco jako jukebox. Od začátku, co jsem začal koketovat s DJingem, tak mě bavil jistý žánr. Původně to byl house, pak progressive house, tech-house. Teď hraju techno, ale zase nerad říkám, že hraju techno, protože je hromada techna, co se nelíbí třeba i mně.
Navíc nemám všeobecně rád škatulkování, protože někteří si tě zaškatulkují pak někam bokem. Chci hrát hudbu, kdy tě lidi nechají vytvářet vlastní příběh a to na diskotéce prostě nejde.

Co techno turistika? Jezdíš na akce?

Jezdím, ale s mým kalendářem je to těžké. Já většinou 2 měsíce dopředu chci mít ideálně naplánovaný diář svých aktivit včetně termínů hraní a pak to jde těžko skloubit, když mi někdo napíše, jestli někam nechci jet. Ale občas se zadaří třeba do Roxy, nebo když je zajímavé jméno, a to má Břeclav a Brno v tomto výhodu blízkosti, tak jezdíme do Vídně, případně do Maďarska.

Ještě nám prozraď, jak sis udržoval zdravý rozum v době covidové?

Tam mi nejvíc vadilo to, že jsem přišel o hudbu. Není kam jít, nemáš se jak stýkat s lidmi.
Kluby či restaurace zavřené. V tu chvíli jsem si uvědomil, že hudba je pro mě hnací motor.
Setkávali jsme se u někoho doma, případně trávili čas venku. A pak jsem cestoval, alespoň v rámci covidových restrikcí. Docela mně pomohlo, že jsem měl normální práci, ale chodil jsem do ní hudebně nevybouřený 🙂

Jedna z mých posledních otázek, která mě již delší dobu trápí je, proč chodí tak málo žen na techno?

Já většinou říkám takovou věc, a to, že do jakéhokoliv žánru, ale do elektronické hudby kór, musíš dospět. Buď tě k tomu někdo přivede a nebo si k tomu najdeš cestu sám. Zároveň razím heslo, že jestli na něco lidstvo vymře, tak to bude na lenost. A tím nemyslím lenost, že
sedíš na gauči, ale takovou, kdy přestaneš vyvíjet aktivitu co se týká hledání celkově něčeho nového. Lidi jsou pohodlní. A většinou chodíš ven s nějakou komunitou, kdy je ještě těžší ty alternativy hledat, protože nechceš přece vybočovat. No a poslední úskalí je, že když se
nechytnou špatné party, tak ji někdo sbalí a pak už ji nevidíš. Ale to myslím spíš v dobrém slova smyslu. Těch úskalí je několik. Je škoda, že se pořád proklamuje, že tato hudba je úzce spjatá s drogami. Za mě nejhorší drogou je třeba alkohol. Je veřejně tolerovaný, dostupný. A zároveň jsou lidi na něm agresivní.

A na závěr. Léto v plném proudu a s ním i festivaly. Kde tě můžeme zastihnout?

Letos jsem opět vystoupil na Beats for Love festivalu, který byl absolutně skvělý.
Pak mě můžete slyšet na koupališti v Břeclavi, kde budeme dělat event v rámci Music Community.
Tam se chystám vystoupit pod svým house alter egem. House nehrávám tak často, ale když hraji někde
přes den a venku svítí sluníčko, nenutí mě to hrát techno. Pak poslední víkend v srpnu vystoupím ve
Vítkovicích v Ostravě v rámci Exit Industry s Deborah de Lucou.
Na začátku září nás ještě čeká jeden skvělý event v režii Exit klubu v centru města, kde vystoupím.
A samozřejmě z klubových akcí již zmíněné Spektrum v Exit klubu.

Exit In Industry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.