Michigan Skyline a Spiriakos, dva rodáci z Tábora žijící v Praze, se výrazněji zapsali do historie taneční scény na počátku roku 2010, kdy si jejich produkci vybral samotný The Advent pro svůj uznávaný label Kombination Research. Od té doby se jako jedni z mála českých techno producentů dostali do povědomí světové techno scény hned několika dalšími releasy, supportovanými ikonami jako Richie Hawtin, Kevin Saunderson, Dave Clarke nebo Umek. Následovalo vystoupení na předních domácích indoor eventech a festivalech, kde jejich sety sklízely pozitivní reakce.
Zanedlouho poté se dostavilo pozvání do legendárního berlínského klubu Tresor, kde si zahráli v letech 2011 a 2013.
Po delší odmlce, během níž šel každý svou vlastní hudební cestou, se rozhodli opět spojit síly a založili společný techno projekt pod názvem „District 313„. Hlavní myšlenkou tohoto projektu je přinést zpět na taneční scénu techno a electro sound s důrazem na odlišnost, preciznost a technicky náročné prvky.
Kouzelná: Ahoj kluci, když jsem poprvé viděla vaše fotky, na kterých skrýváte svoji identitu, trošku mi to připomnělo počátky detroitského techna, kdy DJs zakrývali své tváře a někteří z nich hráli bokem k publiku.
Co mi k tomu povíte?
District 313: Ahoj, určitě vnímáme významný vliv detroitského soundu, ostatně název District 313 reflektuje americká předměstí a Detroit jako kolébku techna. Jedná se nicméně spíše o jakousi image, která je pro nás komfortní a která nás vystihuje – aneb méně póz, více hudby.
Jak jste se vlastně dali dohromady?
Oba jsme rodáci z Tábora, známe se už od dětství. Hodně jsme spolu prožili jako přátelé a dost jsme toho společně za ta léta i odehráli. Myšlenku společného projektu jsme měli v hlavě již nějakou dobu a teď přišla ta správná chvíle ji realizovat.
Máte za sebou první vystoupení v klubu Jilská v Praze. Hádám, že to bylo vaše první hraní vůbec, jaké to bylo?
Hraní v klubu Jilská 22 je vždy moc fajn. Pro nás je to dá se říct domácí prostředí, kam chodíme běžně i na beera, pokecat se známými a někdy i hodit bokem. Jsme rádi, že toto místo konečně zažívá lepší časy. Poslední roky to i přes atraktivitu prostředí s klubem nevypadalo dobře. Nicméně to ustál, v současné době se karta obrací a to je skvělý!
Také se chystáte na legendární festival Svojšice, jak se těšíte?
Samozřejmě se těšíme hodně. Tento fesťák je jedinečný a o jeho kvalitách není pochyb. Bude to pro nás zážitek, na který budeme určitě dlouho vzpomínat a na který se hlavně pečlivě připravujeme.
Kde jinde vás ještě můžeme zastihnout?
Za zmínku určitě stojí Cube open air, který proběhne 18. června v nádherném amfiteátru hradu Valečov. Rovněž se jedná o místo s úžasnou kulisou, takže pokud chcete spojit hudební zážitek s přírodou a elektrizující atmosférou akcí pod širým nebem, rozhodně si nenechte tuto událost ujít. Mimo to se chystá i první hraní v zahraničí, ale více informací si zatím necháme pro sebe. Všechna naše vystoupení sledujte na naší FB fan page @district313official, kde vám určitě nic neunikne.
Na labelu Phobiq jste před nedávnem vydali svoje první EP s názvem Collapse, k čemuž vám samozřejmě gratulujeme. Jak jste na tento label narazili a co dalšího chystáte?
Patrik: Moc děkujeme. V minulosti jsem na Phobiq vydal hned několik skladeb a i po letech patří mezi přední techno labely. Rozhodli jsme se tedy poslat jim naše demo nahrávky a vyšlo to! Jinak 29. dubna nám vyjde skladba na kompilaci Rocket Launch 14 na labelu Tronic a dále máme domluvené EP na stejném labelu, které bude obsahovat 2 techno tracky a jeden electro, takže se máte na co těšit!
Kdo vás hudebně ve skládání nejvíce ovlivňuje? Máte nějaké DJské vzory?
Patrik: Jeff Mills, The Advent, Oliver Ho, Gaetano Parisio, Robert Hood…
Jan: To se často mění, momentálně mě svou produkcí hodně oslovuje Alan Backdrop a Phase Fatale. DJské vzory jsou spíše minulostí. Byly jimi hlavně Ben Long, Ben Sims, Roman Hyde a Toky. Ale stále miluji sledovat v akci DJs jako je náš Kaisersoze, kterého si mimochodem zveme 10. června do klubu Jilská 22 v Praze. Takže se stavte, bude padat omítka! 🙂
Jak jste se dostali k DJingu a produkci?
Patrik: Po škole jsem nastoupil na brigádu, kde jsem zjistil, že můj kolega má doma gramofony a mix, což mě nenechalo klidným a poprosil jsem ho, jestli bych si je mohl vypůjčit. Techniku mixu jsem si osvojil za pár dní a po nějaké době mi to bylo málo. Toužil jsem zjistit, jak se hudba vlastně tvoří a koupil si jeden z prvních DAW – Ableton, kterému jsem věrný do dneška.
Jan: Byli jsme jedna velká banda, která jezdila na akce typu Orion Hall, Citadela, Cosmic Trip, SOL atd. To víte, člověka to okouzlilo a postupně se začal zajímat o víc, než jen o pařby. Můj dobrý kamarád Michal byl první z naší party, kdo si gramofony pořídil. Chodil jsem k němu do jeho pokoje, který měl 2×3 metry a u gramců jsme seděli celé hodiny, učili se mixovat, nahrávali první kazety. Tam to všechno začalo. Když mi bylo čerstvých 17, přemluvil jsem mamku aby mi k mým osmnáctinám koupila gramofony s mixážním pultem. Moc jsem ji za to dodnes vděčný. Od té doby mě z mých koníčků nic jiného nezajímalo. První kroky k vlastní produkci přišly přirozenou cestou asi o 10 let později.
Patriku, Ty ses v poslední době věnoval převážně house music. Jakto, že jsi najednou přesedlal zpět na techno? Jaký je vlastně Tvůj preferovaný styl?
Patrik: Techno hraju skoro 16 let a je přirozené, že člověk v určité fázi zjistí, že potřebuje změnu. Proto jsem si začal rozšiřovat obzory a věnoval se tvorbě jiného žánru. S odstupem času můžu říct, že to byla skvělá a osvěžující zkušenost! Přednostně se tedy hodlám zaměřit náš techno projekt, ale house budu produkovat a hrát i nadále, zejména pod pseudonymem Midnight Funk.
Michigan Skyline – jak jsi k této přezdívce přišel, Honzo? Nějaká asociace se státem Michigan v USA?
Jan: Stejně jako s názvem District 313, i v tomto případě je to úzká spojitost s Detroitem ve státě Michigan – mekkou techna. Mimo to mě vždy fascinoval festival DEMF Movement. Pohled na obrovské pódium uprostřed města spolu s mrakodrapy tvoří nezapomenutelný obraz, který v jeden moment evokuje celou historii. Vždy když jsem tato dvě slova slyšel nezávisle na sobě, vybavilo se mi jen to jediné.
Pro jaké největší publikum jste kdy hráli? Máte nějakou zajímavou historku?
Nejvíc lidí bylo asi na naší první Apokalypse v Boby. Těžko odhadnout počet, ale bylo plno. Vtipné bylo, že na začátku jsme s tehdejším kolegou Steenem v nervozitě zapomněli pitch u gramofonu úplně dole. Náš set v 9 večer tedy začínal na nějakých 145 bpm, vůbec jsme si toho nevšimli. Ale lidi to bavilo a ohlasy byly naštěstí dobré.
A na závěr…
Kdybyste měli možnost říci jednu větu, která by se odvysílala na všech televizních kanálech po celém světě, co byste lidem vzkázali?
PEACE!