Martin Gredner baví svým hraním a osobitým vystupováním návštěvníky hudebních klubů, halových parties a festivalů u nás i v zahraničí 25 let a tak se to rozhodl náležitě oslavit. V EXIT klubu Brno bude první zastávka, takže než svou show v sobotu zase rozjede, poptal jsem se ho na několik věcí z jeho začátků a zážitků během jeho kariéry.
Vyrys: Ahoj Martine, díky, že sis udělal čas na náš rozhovor. Jak se máš?
Martin Gredener: Ahoj. Jsem zdráv, mám rodinu, pracuji a doprovází mě více než polovinu mého života muzika, která mě naplňuje a díky téhle vášni (doufám a věřím) udělám na pár chvil někoho šťastného.
Takže se mám dobře!
Určitě jsi na tu otázku odpovídal už mnohokrát, ale pojďme si to zopakovat, když se toho to výročí týká. Jak se to stalo, že jsi začal hrát? Kde ses to naučil?
V 90. letech jsem měl potřebu sdílet něco hezkého s přesahem, ale nedokázal jsem to takhle definovat. Odpověď přišla ve chvíli, kdy jsem zaslechl první kompilace s taneční klubovou muzikou, pak různé rádiové nebo TV shows jako např. Runway Party. Nadchlo mě to, ale vůbec jsem nevěděl, jak začít, koho oslovit. Ostrava v první polovině 90. let měla pár komerčních diskoték a jeden klub, kde se hrál hodně syrový rave, techno a d’n’b. Nikoho jsem osobně neznal.
Internet mělo tehdy jen pár vyvolených, informace či zdroje, které by pomohly urychlit cestu, jsem neměl žádné.
Úplnou náhodou jsem díky bráchovi Pavlovi poznal kluky z diskotéky Permoník a tam jsem dostal možnost si „sáhnout“ na techniku. Kluci mě po akci zapřáhli do stěhování repráků, motání kabelů a tahání těžkých zesilovačů. Byl jsem šťastný jak blecha, že mě brali mezi sebe a já se mohl chlubit, že si s touhle partou tykám 🙂
No a pak jsem poznal Ivana Horáka, který mě učil základy techniky míchání na CD playerech a poté gramcích Technics 1210 Mk2. Doteď cítím, jaký jsem měl z gramofonů respekt a jak dlouho mi to nešlo čistě namíchat. Vše jsem se učil po práci a tréninku basketu, takže to nešlo tak rychle, jak bych si představoval.
Ale očividně ses to naučil hodně dobře. Nicméně vzpomeneš si, kde bylo to Tvoje úplně první hraní?
Právě se zmiňovaným Ivanem v roce 1997. Byl to klub Galaxie poblíž Ostravy a měl jsem tam vždy své dvě hodinky z CD maxi singlů. Tam začal uzrávat kvásek. 🙂
Jaké byly Tvoje první desky? Kde jsi je sháněl?
Pokud mě paměť nemýlí, první deska byla Huff&Herb – Feeling Good (dodnes pecka) a CC Peniston – Nobody Else. Vše to byly vinyly. Předtím jsem hrál z různých CD kompilací (legálních) a CD maxi singlů. Stálo to obrovský majlant a já samozřejmě nikdy nevyšel s výplatou. Jen pro představu, v roce 1998 mě stála kompilace Ministry of Sound 899 korun.
Veškerou muziku jsem tehdy sháněl v City Soundu Karla Procházky, který se poté stal na mnoho let mým šéfem. Vynikající člověk, profesionál a frajer, ze kterého mám dodnes respekt. Se zrychlením internetu a dostupností technologií jsem začal nakupovat online na serverech Groovetech, Plastic Fantastic nebo dodnes známém Juno. Dnes je to klasika – Beatport.
I když jsi byl v tom našem malém tanečním rybníčku veden jako trancový DJ, nikdy jsi čistý trance nehrál a vždycky jsi hrál tak nějak jinak po svém. Kdybych to měl naprosto hloupě zjednodušit a pomoct si nějakým příměrem, tak Tvoje by byla první hodinka Arminova ASOTu a do té druhé jsi moc nezabrušoval a radši jsi hledal v dalších stylech. Mám pravdu?
Napsal jsi to hezky, Michale. Víš, nikdy jsem nezačínal svůj set s tím, že budu v nějaké škatulce, v prvních letech mě tahle myšlenka vůbec nenapadla. Hrál jsem vždy srdcem, reagoval jsem na situaci na parketu v kombinaci s vnitřním rozpoložením.
Ano, mé sety mohou především v dnešní době přijít někomu“neučesané“, ale tohle mě nezajímá, protože Martin Gredner chtěl a chce být průvodcem emocí, které k životu patří. Proto jsem si vždy představil stavbu svých setů jako jakousi horskou dráhu, ale vždy s dobrým koncem!
Jaký producent Tě asi nejvíc ovlivnil a z koho jsi nadšený v současnosti?
Těch jmen bylo a je mnoho. Zpočátku angloamerická parta Todd Terry, Joey Negro, David Morales, Sandy Rivera nebo Judge Jules. Velice mě ovlivnily labely Defected nebo Subliminal. To bylo do roku 2000, kdy jsem objevil progressive house z rukou mistrů Jimmy van M, John Digweed, Sasha, James Zabiela, Sander Kleinenberg, Gabriel&Dreseden nebo Timo Maas. Byl jsem jako zasažený bleskem, něco to ve mě zažehlo a ten krásný oheň hoří dodnes. Neskutečná kombinace zvuků a emocí, syntetický mix radosti, smutku, přátelství a hlavně naděje.
A koho mám rád v současnosti? Partu, která převzala štafetu výše popsané kombinace zvuků a posunula zvukově ještě výše. Těch jmen bych mohl napsat desítky, ale za všechny zmíním Dusky, Lane 8, Martin Roth, Ben Bohmer, Luttrell, Jody Wisternoff, Deadmau5, Yotto a mnoho, mnoho dalších.
Kdybys měl vybrat tu nejlepší akci za Tvou dosavadní kariéru, která by to byla? Kam ses vždycky rád vracel?
Hodně těžká otázka.
Strašně rád se ve vzpomínkách vracím do klubu Bar.Vy, které jsem díky Marku Klegovi rozjel společně s kolegy Romanem Chmielem a Radkem Erbenem. To byly neskutečné víkendy, prakticky 5 let bylo stále narváno, lidé měli hlad po skvělé muzice a my jsme jim skutečně servírovali sety světové úrovně. Zní to možná troufale, ale pracoval jsem s nejnovějšími singly a kompilacemi z celého světa díky mé práci v dj shopu a mohl jsem porovnávat. Krásné časy! (1999 – 2004).
Vzpomínám na můj první Creamfields 2003, nádherný a pro mě přelomový Hradhouse 2004, úžasnou akci v bratislavské Hlbočině. Vzpomínám na každé ze 4 vystoupení v noci The Gallery v Turnmills a pak Ministry of Sound. Vzpomínám na rok rezidentury v Roxy a neskutečných 15 let ve Fabricu. Je toho moc a jsem za to rád.
Mimo klasická vystoupení dje bych rád zmínil důležitou část mého hudebního života a to 6 leté angažmá v rádiu Helax. Pořad House Factory Live výrazně ovlivnil severomoravskou scénu a pro mě to byla úžasné možnost něco hezkého vytvořit.
Tvé jméno je pro mě nesmazatelně spojené s ostravským klubem Fabrik. Co pro Tebe toto místo znamenalo a znamená?
Znamená pro mě velký kus života. Života dje a také promotéra. Pamatuju, když si mě doslova našel tehdejší zakladatel Fabricu Vláďa Štefek a oslovil mě pro další spolupráci. Ukázal mi Fabric ještě před otevřením a já nemohl chvíli mluvit. Bylo to něco převratného. S bráchou jsme pak dokázali klub zvednout o několik levelů výš a dovézt skutečné světové hvězdy a novátory různých žánrů. Jsem na to opravdu hrdý. Stále si tam občas zahraji a jsem rád, že klub kvete do krásy a dobře funguje.
Na všech těch akcích v klubech, halách a festivalech ses potkal s mnoha a mnoha velkými jmény i s těmi naopak začínajícími. Kdo Ti z těch zahraničních a tuzemských DJs přirostl k srdci?
Určitě pán, který mi teď klade otázky. 🙂 Mám rád Michaela Buriana, Lucku Dvořákovou (Lucca), Michala Čuříka (Michael C), kluky z Exitu, Zdendu Suchánka (MCB) ze Zlína. S těmi všemi si můžu normálně popovídat a necítím napětí nebo nějakou konkurenci. Samozřejmě znám další desítky podobně skvělých lidí, kterým se tímto omlouvám za nezveřejnění jména.
Ze zahraničních kolegů vypíchnu Ralpha z dua Kyau&Albert, Andy Moora, Tomáše Haverlíka, Pica či Gavyna Mitchella. Skutečně příjemní lidé a osobnosti.
Co se během těch let změnilo? Teda krom toho, že tenkrát ses na hraní tahal s těžkým DJbagem plným vinylů a teď přijedeš s flashkou v kapse?
Změnily se kulisy doby a to výrazně. Všichni to vidíme, vnímáme. Doba je přísnější, striktnější, ne tak uvolněná a tolerantní jako si pamatuju. Nestěžuju si, jen popisuju reálie. Osobně s tím nemám velký problém, postoj k djingu a muzice to u mě nezmění. Co se technologií týče, posun je brutální, možnosti tvořit na audio-vizuální úrovni jsou fantastické. A to je dobře !
Co se ale naopak vůbec nezměnilo, tak to Tvé nadšení z muziky při hraní provázené tvou osobitou komunikací s publikem před Tebou, což dělá z Tvých setů nevšední zážitek a nebyl by to prostě Martin Gredner. A předpokládám, že na tom nehodláš nic měnit ani do budoucna, že ano?
Hezky navazuješ na to, co jsem teď popsal. Určitě ne, já vlastně před publikum předstupuji se stejnou myšlenkou a zápalem jako v letech 96 – 97. Vím, že má komunikace je nespoutaná a ne všem se líbí. Ale měnit tohle nastavení nebudu, tento způsob předávání energie publiku mě tvoří a definuje.
Exit bude první, kde Tvá výroční šňůra odstartuje. Proč právě tady?
Tour měla odstartovat na podzim 2021. Kvůli restrikcím vlády se vše pozastavilo a část klubů na akci rezignovalo. Oslovil jsem kluby v druhém kole a Exit byl první, kdo měl zájem. Jsem za to moc rád, je to skvěle vedený klub na mezinárodní úrovni. Kluci to dělají podle mých představ. Díky za tuhe možnost.
Kolik zastávek bude ještě následovat a v jakých klubech?
Aktuálně jsou dohodnuty 4 zastávky a čekám na vyjádření dalších klubů včetně zahraničních. Tour zasahuje až do října.
Jak bude vypadat DJský support a podle čeho je vybíráš?
Podporují mě kluci z One Zoo projektu, takže mě budou doprovázet. Vše je o rozpočtu a možnostech klubu, třeba právě Exit mě potěšil ochotou angažovat esa české progresivní scény a tím brilantně poskládat line up.
Co můžou návštěvníci Exitu a i ostatních klubů na tour čekat? Chystáš něco speciálního?
Budu klást důraz na to, aby mé sety byly takové, jaké jsem popsal. Emotivní, strhující. A samozřejmě zařadím i pecky z různých odbobí napříč žánry. Snad to vše bude „držet vodu“, jak říkají mí oblíbenci Voskovec a Werich.
Stihl ses stát taky tátou. Jaký máš recept, jak skloubit dohromady čas na rodinu, práci a hraní?
Při troše dobré vůle si lze čas vyšetřit. Je ale těžké se z levelu „táta přišel z práce“ přeladit na uvolněného dje se schopností nalézt několik skvělých tracků 🙂 Ostatně, víš o čem je řeč v míře dvojnásobné.
Na konec zkusím parafrázovat takovou tu klasickou otázku z pohovorů. Kde se vidíš za dalších 25 let?
Na oslavách 50 let djingu v Exitu! 🙂 Snad budu zdráv, vitální a plný energie. Držte mi place!
A ještě jedna bonusová. Když se za těmi 25 roky za mixem ohlédneš, jaký máš z toho pocit? Jsi spokojený, jsi šťastný?
Ano.
Určitě bych mnoho, mnoho věcí udělal jinak. Ale prvotní energie, o které jsem se několikrát zmínil, je stále ve mně a to, že teď píšu tyhle řádky, mě utvrzuje v tom, že to má smysl. Tenhle rohovor je pro mě uznáním, navíc, když otázky klade tak krásný člověk a skvělý kolega. Díky za něj, díky za to, že můžu dávat.
Martine, já taky děkuju a těším se na Tebe v Exitu!