Ahoj Lintu, jsem ráda, že sis našla čas na pár rejváckých otázek, začneme klasicky:
Jak ses dostala k hraní? Hraješ na nějaký hudební nástroj?
Ahoj rejváci 🙂
Začátky mého hraní sahají asi deset let zpátky do minulosti. Na přesný rok si už bohužel nepamatuji, jen vím, že mi bylo něco málo kolem dvaceti.
Než jsem si vůbec vyzkoušela gramofony a později playery, jezdila jsem po různých techno akcích v Česku pouze jako fanoušek. Vždy se mi líbilo dívat se na ty “šílený lidi” aka DJs na pódiu a na spousty bavících se a tančících lidí pod nimi. Vždy mě i samotná elektronická hudba nějakým způsobem naplňovala a přitahovala.
Později jsem potkala Libora, který fungoval v lokálním sound systému a následně se mi zalíbil styl tekno. Až mnohem později jsem nadobro zakotvila na vlnách drum’n’bassu.
Trochu mi ten přechod na zlomený beat trval, to je pravda, ale stálo to za to. A byly to fajn doby. Ráda na to vzpomínám.
No a tehdy jsem začala trénovat na gramofony, asi dva roky jen tak v garáži. Později, po skončení klubu ULTIMA v Jihlavě, vznikla Ultima crew s hlavními tahouny Jakubem Merflingerem a Libassem. To znamená, že jsme začali pořádat akce, pořizovat techniku, playery, lasery, světla, zvuk a tak dál. V crew nás bylo asi kolem šesti lidí, ale postupem času jsme zbyli tři, kdo se aktivně podíleli na dnb scéně v Jihlavě.
Takže takto ve zkratce z minulosti. Jinak na žádný jiný nástroj nehraju. Jen mě napadá, že když jsem byla dítě, zpívala jsem, ale jelikož jsem stydlivka, dlouho mi to nevydrželo. 🙂
Co považuješ za svůj největší úspěch?
Když se ohlédnu zpět, úspěchem pro mě byla každá akce, která se povedla. Byly to náročné časy, ale bavilo mě to. Jednalo se o menší či větší mejdany pořádané různě po Česku, od klubů až po festivaly. V našem případě dávám respekt akcím, které jsme pořádali za Ultima crew nebo na kterých jsme se podíleli s jinými partami. Každopádně to největší DJský zadostiučinění je, když jsou lidi šťastní u toho, co mám ráda – pořádný drum’n’bass. To je pak to správný atmo!
Na kterou konkrétní akci, kde jsi hrála, ráda vzpomínáš?
Na naši halovou párty zvanou Syntax, která se konala v Diodu v Jihlavě. Letem světem, dobře se mi hrálo od Prahy přes Hradec, Jihlavu až po Znojmo :). Všude dobře, ale doma nejlíp.
Změnila se dle tebe scéna nějak za posledních 10 let?
No jéje, změnila! Byly doby, kdy jsem řešila, jak je smutné, že začínající DJs chtějí všechno hned a bez jakýchkoliv skills nebo nějaké pokory, slušnosti a tak. Ale postupem času to člověk přestane řešit a začne spíš trpět syndromem “jemitofukost” :).
A myslím si, že i styl “dráma” se mění podle doby. V mém případě jsem na začátku milovala neurofunk, pak mainstream a nakonec roll deep. Takže scéna, myslím si, je podobně proměnlivá, jako moje nálada.
Je něco, co ti na scéně vadí?
Ano, tu a tam se najde nějaká ta vadná, mentálně opožděná bytost. Ale zase ne tak často :).
Na jaké akci tě můžeme v brzké době vidět?
Za ty poslední dva roky v době covidové jsem se vyskytla pouze několikrát na domácí půdě na Vysočině a okolí. Takže v tomto duchu vytrvám. Ale kdo ví, třeba se něco chystá…
A na závěr oblíbený vzkaz, co bys doporučila nastupující generaci DJs?
Ze srandy bych doporučila asi jediné: “Nebuď debil.”