Report z Tribe Calling od finche

Všechno je jednou poprvé a pro mě to byl uplynulý víkend festival, kde hlavnímu podiu vládl psytrance. Styl, který neposlouchám, ale který rozhodně nezavrhuji. Když jsem tedy dostal nabídku se zúčastnit, po delším váhání jsem si řekl, proč to nezkusit. Ostatně, byla tam další tři podia různých stylů včetně těch, na které jezdím obvykle. Navíc, pořadatelé už předem avizovali, že se inspirují slavnějšími zahraničními kolegy, hlavně maďarskou Ozorou, a tak jsem byl zvědav, jak se s tím ve finále poperou.

Festival se konal u vodní nádrže Olešná, u autokempu stejného jména, u Frýdku-Místku. Areál byl velikostí ideálně dimenzován celkovému počtu návštěvníků, proto nebyl problém si kdykoliv najít místo ať už na tanec, opalování se, či jen tak odpočívat ve stínu stromů, které byly na každém kroku.

Hlavní dominantou byla pochopitelně main stage, kde se pohybovalo nejvíce lidí. Svojí velikostí sice nějak zásadně nevyčnívala nad těmi ostatními, ale hlavně v noci se naplno ukázalo, proč je tou hlavní. Jak už to na psytrancových akcích bývá, důležitou složkou je také vizuální stránka. Celý prostor byl opravdu skvěle nasvícený, krásná podívaná! Co se týče hudební stránky, nemám vyloženě vítěze, myslím si ale, že všichni vystupující zahráli skvěle, což se dalo odezírat také z tváří spokojených tanečníků.

Tribe Calling – Main Stage

Mojí hlavní základnou byla Diverse Cosmos stage, nabízející techno, acid techno a drumandbass. Jelikož se zde pohybovalo spousta mých známých a kamarádů z mého rodného města, hodně času jsem spíš proklábosil a ani moc nevnímal, co hraje. Dá se ale říci, že se mi líbilo vše, včetně např. techno setu Makedonce Egorythmia, na kterém ale přeci jen bylo znát, že jeho hlavní disciplínou je psytrance, který následně předvedl na main stage 😊To po něm hrající Maďar Gra3o už byla jiná liga, techno jako víno. Druhý den pak byl hlavní hvězdou a byl výtečný, Izraelec Eitan Reiter, známý především svým remixem legendární skladby The Doors – The End.


Hudebně a organizačně co se týká těchto dvou stagí tedy není co vytknout, trošku horší to už bylo s dalšíma dvěma. Jedna z nich, FM Electronic stage, totiž byla namířená přímo na stanové městečko a ta poslední, PZB Chillout stage, byla pro jistotu umístěná hned vedle něj. Pro rodiny s dětmi, kterých pár bylo, velice nepříjemná situace hlavně večer, kdy se nebozí rodičové jali uspávat své potomky. Kdo neměl sluchátka, musel počkat až stage dohrají, tohle prosím do příště lépe promyslet 😊

Co se týče nehudebního programu, součástí areálu byla i Healing village, prostor, kde po celou dobu festivalu probíhaly různé přednášky a workshopy a podle mých informací se těšily velkému zájmu. Nebudu zde vypisovat konkrétně, jelikož jsem se tam byl podívat jen na chvíli, dlouhý seznam ale můžete najít na facebookovém eventu.

Tribe Calling

Jedna z hlavních věcí, co mě na festivalu velice bavila, byla všudypřítomná přátelská atmosféra. Lidé tančili, povídali si, DJs hráli, děti si hrály, barmani točili pivo, připravovali drinky a jídlo, a to vše s úsměvem na rtech všech zúčastněných 😊Jako by byli všichni nakaženi hlavním pořadatelem, se kterým jsem se krátce setkal, a ze kterého úplně stříkalo nadšení, elán a radost, že se akci podařilo uskutečnit a lidi došli a bavili se. Zmiňuji to i proto, že první myšlenka uspořádat tento festival se zrodila teprve asi tři měsíce před jeho konáním a já prostě a jednoduše smekám přede všemi, kdo se o jeho organizaci, byť jen trochu, zasloužili. Bravo! A velice se těším na další ročník, který se prý už rodí a já jsem velice zvědav, kam se posune. Má totiž z mého pohledu veliký potenciál.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *