Be Okey: Bratislava - žádný med

Poprvé v životě jsem vyrazil na párty za hranice - i když vlastně jen kousíček za ně. To, na co jsem ale z Čech zvyklý, se tam jen těžko nacházelo. Hodně věcí, co se týče párty života, mě příjemně překvapilo, naopak ale hodně věcí, těch všeobecných, těžce zklamalo...

22.9. 2006 07:59:54 | reporty | dravon

Cesta docela ušla...
Jen na chlup stihnutý vlak z Prahy do Bratislavy jsem dlouze rozdýchával :) - měl jsem na to cca přes čtyři hodiny klidné jízdy - takže to se ještě dalo v pohodě zvládnout. První šok pro mě nastal při příjezdu na Bratislavské hlavní nádraží! Stále slyším - jak někdo nadává na to hlavní Pražské... Myslím, že by nebylo od věci, podívat se do SK - abychom si toho našeho začali více vážit...

Ochota našich sousedů...
Potom - co jsme prošli okolo několika hloučků dohadujících se romských občanů, našli jsme jeden jediný otevřený bufet - kde jsem za 2 l. perlivé vody zaplatil 35 korun místní měny a slušně se zeptal na lístky MHD - načež nám bylo odpovězeno, že lísky se zde bohužel neprodávají a aniž bychom se ptali dále - ochotná obsluha nám oznámila, že drobné na rozměnění do automatu pro nás prostě nemá! Po odchodu z nádraží jsme zkusili ještě dva poblíž otevřené stánky - kde jsme dostali naprosto stejnou odpověď! Situace byla tedy jasná a to - že jakmile řekneme české slovo - všichni Slováci jako kdyby byli domluvení a měli nás jen za někoho - komu za žádnou cenu nesmějí vyhovět - nebo chraň bůh poradit či dokonce pomoci... To se prokázalo hned v zápětí - kdy Alexx svou lámavou angličtinou navštívil další po cestě stojící stánek a se slovy - něco jako "The change many eeeeeee... drobáky ?" si zahrál na anglického turistu. A v tu ránu jsme měli na lístky pro všechny. Následně mi ještě Alexx vyprávěl příběhy z července, kdy jeli do BA poprvé a chtěli se zeptat místních na cestu, s jakou ochotou se mu prokázali, mě nadobro usvědčilo, že někteří Slováci, nás prostě nemají v lásce...

Při jízdě trolejbusem do clubu Dopler - cca 15 minut cesty jsem si několikrát vzpomněl na své zážitky z vojny - kde jsem si i jako dálkoví řidič párkrát projel u Úvazu tankodrom - a tahle cesta do klubu mi tyto vzpomínky nejednou silně připomněla... Musel jsem se fakt smát! :)

Dopler, to je luxus se vším všudy...
Při příchodu do klubu nás důkladně prošacovala ochranka a vpustila dovnitř. Potom co jsme si do šatny uschovali naprosto promočené věci jsme vyrazili ke stage. Musím uznat - že Dopler je maximálně vychytaný klub, jaký se v ČR vidí opravdu jen málo. Celkový - velmi luxusní vzhled mi dost připomněl Boby centrum, až na tu velikost... Dopler je prý pro 800-1000 lidí. Musím ale uznat jeho kvality jak v Light show, tak i ozvučení jsou na velmi vysoké úrovni. Zrovna tak ale vybavení klubu - místa k sezení, bary, prostě vše pro maximální pohodlí návštěvníka. Další z vychytávek, co mě uchvátila, bylo placení v klubu. Neplatíte tady totiž za pití hned na baru, ale až ráno, při odchodu z klubu. Při příchodu obdržíte kódový snímač ve tvaru hodinek, kterým si při každém nákupu propípáte. Má to spoustu výhod - ale i nevýhod a to hlavně, že za chvilku ztrácíte pojem o tom - kolik už jste propili. :)

Kam jsem to vlastně přijel?
Další věc, která mě dost znechutila, byl přístup Security k lidem. Na takový klub mi tam přišlo ochranky až příliš! Hlavně ale když jsem viděl na vlastní oči, jak kousek ode mě tančícího chlapíka, který jen rukama vnikl při tanci do zakázaného prostoru s pyrotechnikou bez toho, aby dělal jakékoli další problémy (ničeho jiného jsem si doopravdy nevšiml - cigaretu ani nic podobného v ruce neměl, pokud Vás to napadlo!), chytil jeden z těch dvakrát tak velkých a holohlavých, za hlavu a neostýchal se mu nasadil mu tři rány pěstí do břicha - až se tanečník na chvilku skácel k zemi! Následně se za pomoci dvou dívek postavil na nohy a s nadávkami na konkrétního drsňáka odešel. Ten se na něj už ovšem ani neotočil... V tu chvíli se mi veškeré - do té chvíle pozitivní emoce z klubu vytratili a sám sobě jsem si říkal - kam jsem to vlastně přijel!?

Drogy & alkohol
Co mě ale příjemně překvapilo - bylo poznání - že Slováci opravdu jen minimálně kouří... Mim odhadem v klubu kouřilo max. 3 % lidí, což se oproti Česku nedá srovnávat... Co se týče marihuany, za celou noc jsem nezpozoroval ani neucítil jakékoli známky její přítomnosti ve vzduchu. To mi přišlo až prapodivné ve srovnání z party v ČR - ale příjemné! Snad strach z množství drsných security? Opravdu nevím... Naopak to ale bylo s extází, kterou mi tam tu noc nabízelo - nemálo lidí... A co se alkoholu týče, myslím že si se Slováky můžeme podat ruce. :-)

Jsem Čech, je to snad víc nebo méně?
Další situace, co mě dostala do kolen, byla, když mě dvě dívky požádaly o fotku a při focení ke mně přišel Slovenský mladík se slovy - něco jako "Počúvaj - dobre ti radím - choď od tých dievčat, choď si fotiť do Čiech, tu fotiť nebudeš, lebo uvidíš!!" Chvíli jsem nevěděl jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně! Zrovna tak mi nedošlo, jak poznal že jsem Čech? Posílen Citrusem jsem ale v tu chvíli neměl strach ani o svou foto výbavu, a tak jsem se mu jen do očí vysmál. Až po čase jsem si uvědomil, jak jsem tím vlastně riskoval, jaké měl štěstí, že za rohem neměl nějaké své dvoumetrové, 120 kilové kamarády...

Představte si ale - že bych já - například na Citadele přišel za P@lčim nebo Sigim a začal mu vyprávět, ať si jde fotit na Slovensko, že tohle jsou naše párty atd...

Co se hudby týče - super!
Ted už ale k hudbě - při příchodu do Dopleru právě končil svůj set PMC - takže o něm toho moc říci nemohu. Naopak ale nastoupil Martin Gredner a toho znám velmi důvěrně. Jeho set mi přišel dosti energický. Byla slyšet snaha probudit publikum a přivést jej na parket, což se také během několika minut povedlo. Po naplnění parketu mi přišlo, že Gredner mírně zklidnil a pokoušel se spíše navázat na ten opravdový klidnější progress, kde si ale občas neodpustil lehčí výpal, takže se dav chvílemi pěkně vařil. :-)

Po Grednerovi nastoupilo duo Burian & Lieskovsky - které jsem doposud znal jen z mp3 záznamů. Myslím si ale, že předvedli naprosto úžasnou show a to nejen svým hudebním výkonem ale i neustálím povzbuzováním publika. Bylo vidět, že lidem se opravdu líbí a dobře vědí, s kým mají tu čest !

V 1 hodinu ráno nastoupila hvězda toho večera největší, na kterou jsem byl i já sám moc zvědavý - Markus Schulz. Jeho 2 a půl hodinový set byl opravdovým životním zážitkem! Ostatně - jako každá dokonalá akce. :-) Po několika minutách jeho setu se spustil připravený ohňostroj, který dodal atmosféře víc než vynikající podklad. Ten ale netrval zas tak dlouho a na něj už navazovali jen čtyři plameny občas spuštěné i do rytmu BPM což rozhodně nebylo nezajímavé. Ale pěnové dělo mířící do davu více jak hodinu mě moc nepotěšilo, takže jsem si toto, pro někoho očividně hodně zábavné divadlo, nechal raději ujít.

Po Schulzovi přišel na řadu již více jak hodinu na podiu přešlapující DJ Maaskot, který mi hodně příjemně připomněl několika staršími tracky mé párty začátky. Za to jsem byl v tu chvíli opravdu šťastný - po cca hodině setu se mi ale zdálo, že brousí hodně do disca, a tak jsme se vydali hledat ve VIP hale kalícího Alexxe, že vyrazíme domů.

K závěru...
Na Slovensku jsem byl poprvé v životě a můj názor na tyto lidi se po této návštěvě podstatně změnil. Na druhou stranu je mi ale jasné, že jsem tam strávil jen zlomek času, na jednom místě a to mohlo být naprosto odlišné než celková charakteristika Slovenska.. Sám nevím, co si mám teď o tom všem myslet... Co ale zůstává je vědomí, že mezi Slováky jsem vždy měl a mám několik blízkých přátel a na ně se můj názor nezmění ani po této cestě.