Magnetik: We are Kraftwerk

Schválně, jestli to uhádnete: zní to jako Kraftwerk, hraje to jako Kraftwerk, dokonce to docela i jako Kraftewerk vypadá, co to asi bude? Ano, správně. Samozřejmě jsou to Magnetik... K recenzi jsem dostal jejich eponymní debut, tak se koukněte, jak to slyším já.

7.6. 2005 07:31:23 | recenze | ian

Magnetik - Magnetik [X Production - 2005]
1. Morgenstern, 2. Dynamo, 3. Messer Twist, 4. Dancing on the Moon, 5. Night Club Baby, 6. Beatbox Lovers, 7. Radar Pop, 8. Der alte Astronaut 9. We Are Magnetik, 10. L´ile Mystérieuse, 11. Voice of Generator

Ono je rozdíl - složit pár skladeb, vydat z nich album - a proti tomu Magnetik. Ti totiž do světa vypustili dokonalý produkt, ve kterém ladí vše - připravená image, stylové fotografie, koncepčně uspořádaná témata skladeb a hudba pochopitelně.

Vydavatelství X Production nás pravidelně zásobuje zajímavými tituly - ať to byl debuty Lakeside Church, hodně chválených Moimir Papalescu and The Nihilists nebo hip hoperů Respektive. Ale na co si trouflo u jednoho ze svých posledních počinů, to mi v době vypalovaček a MP3 rozum nebere.

Music Loves Science - hudba miluje vědu
Oba protagonisti, kteří za projektem Magnetik stojí, Nihilista Miroslav Papež a Peter van Krbetz jsou na černobílém obalu vyfocení, jak upravení a v pečlivě střižených oblecích stojí v nějaké vědecké laboratoři. Za nimi jsou 2 kovové koule, mezi kterými léta blesk jak na pracovišti Dr.Frankensteina. Heslu Music Loves Science, které Magnetik razí, odpovídají i věnování uvnitř, která jsou uvnitř obalu. Jsou určena kosmonautům, vědcům, umělcům žánru sci-fi a průkopníkům elektronické hudby.

Jako vrzající stroj
Naivistickému oslavování staré techniky odpovídá i analogový zvuk, který svou jednoduchostí jakoby vypadl z doby největší slávy tzv. krautrocku, tedy německé vlny elektronické hudby ze 70. let minulého století. Papež dodal jednoduché, dusající rytmy, rozmáchlé klávesové plochy a bublající zvuky, do toho Krbetz sem tam divoce troubí na saxofon. Celé to zní jako namáhavě pracující stroj, ve kterém to trochu zavrže, zaskřípe, než se zase dá do pohybu. Vše sem tam doplní např. broušení nože a výkřik zavražděného v Messer Twist

Zpěv robotů
Většina skladeb jsou instrumentálky s často technicky strohými názvy jako Dynamo, Der Alte Astronaut, Beatbox Lovers nebo Voice of Generator. Když už dojde na zpěv, je to povětšinou strojové recitování básně jako v Ich liebe dich od Christiana Morgensterna, hlas robota v Dancing on the Moon či opakování jednoho verše v Night Club Baby. Najdeme tu ale i šantánový kousek s lehce dekadentní berlínskou atmosférou Radar Pop a vpravdě hymnickou věc We are Magnetik (?We are Magnetik - sisters, brothers genetic?).

S Kraftwerk za kapitánem Nemem
Deska dostala pozoruhodně chladný zvuk, najdeme tu ale i kouzelný kousek Der alte Astronaut, který je nabit stejně prostou radostí z pohybu, dobrodružství a cestování, jako když Kraftwerk nasednou do vlaku a vydají se na cestu napříč svobodnou Evropou nebo když Verneův Robur Dobyvatel vzlétne se svou vzducholodí.. Celé to trochu připomíná soundtrack ke starému vědeckofantastickému filmu, k čemuž přispívá i převzatá L´ile Mystérieuse od italského skladatele Gianniho Ferrii (skutečně hudba k filmu Tajuplný ostrov). A poslední číslo (Voice of Generator), což je jen neuspořádaná změť pazvuků, která končí pravděpodobným zánikem stroje - vyhořením - a která celý příběh uzavírá.

Mistrovské dílo nebo plagiát?
Hranice mezi inspirací a plagiátem je někdy hodně tenká a osobně si myslím, že srovnání s Kraftwerk budou muset Magnetik asi poslouchat často, na jednu stranu třeba chybí jakýkoliv politický motiv (např. kraftwerkovské koketování se symboly fašismu a bolševismu či oslava sjednocené Evropy), na druhou stranu nelze přehlédnout jasná paralela jdoucí od vizuální stylizace po názvy skladeb (Voice of Generator - The Voice of Energy) a Magnetik ji těžko přesvědčivě popřou. Možná je jim to i jedno. Mně nakonec taky, málokteré album mě v poslední době baví víc.

Dan Hájek (www.musicserver.cz)
Magnetik disponují zajímavým experimentálně-vědeckým přístupem k elektronické hudbě a jejich první deska, na které jsou i koncertně provařené skladby, dokáže zaujmout. Důkladným poslechem se dá najít několik perel, které si oblíbíte. A pak se zahledíte do hvězdných výšin s určitou nadějí, že na tom Marsu přece jen jednou přistane kosmická loď s lidskou posádkou.

Pavel FFF Sajfert (www.freemusic.cz)
Možnost, že by Papež and his company s Magnetikem zopakoval podobný sukces jako s "Analogue Voodoo", je jen těžko představitelná (a ani si nemyslím, že by o něco podobného usiloval). To ovšem nemění nic na tom, že je Magnetik sympatický počin s nadprůměrnou úrovní, jakých je na tuzemské elektronické scéně třeba jako soli v onom slavném pohádkovém království.

Ondřej Váša (www.idnes.cz)
Na první poslech je album Magnetik legrace, na druhý poslech se zdá neposlouchatelným a až teprve třetí runda chutná skvěle. A chcete si to střihnout počtvrté. Aby vám něco náhodou neuteklo. Deska Magnetik je navýsost sofistikovaným výletem do minulosti elektronické hudby, kdy se o Kraftwerk ještě nemluvilo jako o někdejších pionýrech, ale o vizionářích.

Jindřich Göth (www.muzikus.cz)
Magnetik se uctivě a po svém vrací do stařičkých a opuštěných laboratoří, oprašují letité knihy a znovu se pokouší namíchat elixír mládí či jinou nádherně nemožnou šílenost.

Ondřej Formánek (Ex / Reflex)
Hodnota techniky v přetechnizovaném světě rychle devalvuje a životy strojů i přístrojů jsou dnes tragicky krátké. Ale některým zůstane alespoň jejich neužitečná krása. A o tom Magnetik je.

Veronika Handlířová (Rock & Popx)
Mojmir Papalescu a Peter van Krbetz a SM4 si pohráli ve futuristickém vetešnictví, kde se povaluje krautrock, elektronika osmdesátých let, vize Fritze Langa a řekla bych, že i Orfanik s Frankensteinem.