Belleruche: Dokonalý kontrapunkt ramenou a boků

Belleruche jsem tu viděl poprvé před dvěma lety na sklonku jara - na jejich seznamovacím...

7.11. 2011 06:15:02 | reporty | Holy Jay

.. večírku s pražským publikem, dalo by se říci.

Belleruche v Akropoli

A tak mám alespoň jejich čerstvé čtvrteční vystoupením s čím srovnávat. Místo zůstalo stejné, to ano. Zaručeně dobrý Palác Akropolis. I sestava byla stejná. Uhrančivá zpěvačka Kathrin deBoer, kučeravý (bass)kytarysta Ricky Fabulous a - o beaty se starající - DJ Modest. Co se však rozhodně změnilo, a samozřejmě k lepšímu, byla atmosféra a reakce publika. Všechny jejich desky jsme poctivě naposlouchali a tak bylo znát, že už jsme nepřišli na nadějné talenty, ale na regulérně zářící hvězdy.

Krásně nesouměrné nebo nesouměrně krásné?

I post předskokana tentokráte odehrál někdo jiný. Ten, o němž náš fotograf wil-m napsal, že spoluvytvořil: „Výtečné, byť hudebně nevyvážené kombo koncertů, ze kterých jsem se více těšil na předskokana Floexe..” A já nemůžu než s ním souhlasit. I já měl po čtvrtečním večeru pocit, že jsem byl na dvou zcela odlišných koncertech a i já jsem se už od čtvrtečního rána těšil více na předskokana. Jistě že jsem dosud nezapomněl, jak mě vynikající Belleruche na loňské trenčínské Pohodě svlékli skoro do naha. Ano, tak moc skvěle a tanečně to tam tenkrát rozpálili. Ale přeci jen Floex má zbrusu nové album Zorya a na jeho koncertní podání jsem byl strašně moc zvědavý.

Moje „floexí“ poprvé

Po půl osmé, když jsem (tentokráte celkem načas) stanul na parketě, jsem si teprve uvědomil, že jsem Floexe na vlastní oči koncertovat nikdy neviděl a to i přesto, že ho skvělé debutové album Pocustone v roce 2001 katapultovalo mezi velká jména a stal se známým nejen úzkému okruhu lidí pohybujících se kolem elektronické scény.

Tentokráte se v bandu objevil ještě s bubeníkem a druhým klarinetistou, jehož hlavním úkolem bylo do skladeb sázet vynikající minimalistické figury a to buď na „normální“ klarinet, anebo v hlubších polohách na veliký basklarinet. Floex (říkejme mu třeba Tomáš) se pak soustředil na obsluhu komputeru (s tou zvláštní, trochu křečovitou laptopistickou zarputilostí a trhavým tancem) a na klarinetové, melodické a improvizační party.

Zorya naživo nezklamala

Přiznám se, že nové album ještě příliš naposlouchané nemám, takže ani přesný playlist nepřináším. Tomáš mezi jednotlivými kousky promlouval k publiku, ovšem stoje za zvukařem ke mně jeho hlas z pódia jaksi nedoléhal. Nevím, jestli je to chyba mluvčího nebo prostě zvukař jen málo vytáhl „šavli“ mikrofonu.

A tak jsem zaslechl jen informaci o tom, že vokály (které na desce znějí v písních Precious Creature a Nel Blue) pánové naživo nahradí klarinetovým duetem, což hnedka předvedli. Myslím, že dali také Casanovu i Petra Parléře, ale ruku do ohně za to nedám. Prostě si poslechněte album Zorya, je na netu celé nastreamované.

Moc příjemný koncert to byl a kromě pohodlného křesla mi k němu nechybělo vůbec nic. Publikum se totiž příliš nerozhýbalo, ale z potlesku a jásotu bylo jasné, že si klenotu, který Tomáš na české scéně představuje, vážíme dostatečně. A navíc. Od tance tu byl ten večer někdo jiný. Tak se na ně už podívejme.

Ozzy nebo ...?

Po krátké pauze na pódium naběhl DJ Modest s kytaristou Rickym Fabulousem, který na začátek vtipně vystřihl kytarové intro z legendárního Iron Mana od Black Sabbath. Pro kytaristy klasika, ovšem pro fanoušky neo soulové kapely? Ale jo, může být. Hlavně když místo Ozzyho přijde krásná Kathrin a zazpívá první slova z Clockwatching, to už pak víme, že naše očekávání budou naplněna.

Kathrin, já ťa veľmi ľubim...

Pokud si říkáte, že má tento report divný titulek, tak já si zase říkám jak to, že jsem si až napotřetí uvědomil jak moc krásná je zpěvačka Kathrin deBoer a jak moc její charisma a sexappeal umocňují už tak skvělé koncerty téhle party. Pokud jste neviděli pohyby jejich svůdně ženských boků a ramen, přišli jste o hodně. O krásných šatech a retro květině v drdolu se už raději ani nezmiňuji. Oops. Ale abyste si nemysleli, že jen mlsně slintám a nesleduji průběh koncertu, tak Vám klidně řeknu, jak efektně rozhazoval kytarista své dlouhé vlnité vlasy při kytarových sólech a jak tradičně propotil košili skrz naskrz. Ale teď už vážně. Belleruche ve skvělém koncertu odehráli pecky jako Fuzz Face, Gold Rush, Northern Girls, Bird Mess nebo kytarovou Balance. Na ty všechny přišla řada, stejně jako na pár nových, které se snad v příštím roce objeví na další desce.

Nevím jak vy, ale já se nejvíc těšil na groovy peckou Minor Swing. A právě ta koncert zakončila, ta která disponuje jednou z nejvtipnějších basových linek, jaké jsem za poslední léta slyšel...„Whatever you seek, which book you may read, which planet you seek, script you write and forces you fight...“. Paráda.Pak ještě jednu přidali, ale to už byl opravdu konec. Babičky ze čtvrtého patra musí brzo spát (ničím nepodložená subjektivní invektiva - pozn. autora) a potlesk, který následoval každou skladbu, byl opravdu veliký a rušivý. No škoda. Mejdan se akorát tak pěkně rozjel. Ovšem DJs na baru hráli taky moc pěkně, tak co? Tak zase příště na Euroconnections.