Retrák: U2 - Achtung baby! Už je ti 20 let

Budou to dvě dekády, co fenomenální U2 vydali desku, která potvrdila jejich status superskupiny. Jejich fanoušky čekají i dnes opulentní hudební hody.

7.10. 2011 10:19:57 | recenze | ian

U2 v době Achtung baby [foto: www.u2fanlife.com]

U2 - Achtung baby [Island Records - 1991]

1. Zoo station, 2. Even better than the real thing, 3. One, 4. Until the end of the world, 5. Who's gonna ride your wild horses, 6. So cruel, 7. The fly, 8. Mysterious ways, 9. Tryin' to throw your arms around the world, 10. Ultraviolet (light my way), 11. Acrobat, 12. Love is blindness

Když U2 začátkem roku 1990 ukončili svou Lovetown Tour, během které zahráli i do už svobodného Československa vysílaný slavný přednovoroční koncert z Dublinu, zvažovali, co dál. V rychle se měnícím světě byli skvělá, ale přeci je poněkud obstarožní skupina, která hledala své dosavadní hudební kořeny v kazatelství folk rocku, blues, gospelu a country. A to, jak sami uznáte, v poslední dekádě před novým miléniem nebylo to, kam chtěli brzcí třicátníci hudebně směřovat. Proč si život trochu neužít?

Najdeme se v Berlíně

V domovském Dublinu nahráli dema, v Manchesteru pobrali inspiraci v raveové scéně a na poslední chvíli stihli odlet směr Berlín, aby se nadýchali atmosféry čerstvě znovu-sjednoceného města i celé země. Téměř doslova odletěli do Západního Německa a přistáli v jednotné zemi.

Nebylo to poprvé, kdy zvláštní duch Berlína magicky hudebníky přitahoval a inspiroval. Tradice jeho kabaretů, hudebních šantánů, ale i hrůzná Hitlerova epocha, plastová mini-auta Trabant, slavná stanice Zoo, nekonečná panelová sídliště, tajná policie Stasi a kus města obklopující Berlínská zeď. A teď naráz i svoboda. Během předchozích let tu divoké dny prožili a své desky natáčeli Depeche Mode (Some Great Reward), Nick Cave, Iggy Pop nebo David Bowie a právě jeho spolupracovník z Berlínské trilogie slavný hudebník Brian Eno.

To on se nejvíc zasloužil o elektronický zvuk, do kterého rockery ve slavném studiu Hansa oblékl. Je tu slyšet vliv industriálních kapel Einstürzende Neubauten nebo The Young Gods, často se používalo zkreslení hlasu i zvuku kytar, zdvojování hudebních stop, smyčky, hip hopové beaty, spousty tanečních perkusivních rytmů...

Na špičkách hitparád i v náručí černé kobry

Když album s kolážovitým obalem, kde své místo kontroverzně našel i penis jednoho z U2, konečně po více jak roce vyšlo, bylo pro jejich tradiční fanoušky šokem. Obecně se však dočkalo skvělého přijetí. Vychýlilo atlantickou hudební osu dál na východ a ukázalo, že právě Německo by mohlo být v budoucnu zemí, kde se budou dít velké věci (hned po U2 tu svou další velkou desku - Songs of Faith and Devotion - natočili již zmínění Depeche Mode). Že se toto očekávání naplnilo třeba až o ještě dalších 10 let později, kdy Berlín trošku začal Londýnu šlapat na paty, je věc jiná.

Pro samotné U2 znamenalo vše, co se kolem Achtung baby semlelo, odklon od podoby tradiční rockové kapely ke globálnímu cool bandu, kde hudba znamená stále méně a méně, až do současného stavu praktické parodie kdysi dobré hudební skupiny. Z irského rockového trubadúra se stala celosvětová celebrita a kamarádka politiků Bono, pro baskytaristu Adama Claytona se rozevřela náruč topmodelky Naomi Campbell atd.

A po letech?

I dnes je poslech Achtung baby špičkovou záležitostí, kterou rezonuje duch doby převratných změn. Fanoušci se k 20 letům vydání dočkají mnoha nových edicí vybavených novým (a doufejme, že snad i lepším) digitálním zvukem, raritami, vinyly, reprinty obalů singlů a v těch nejnáročnějších a nejdražších balíčcích i takovými úlety, jako je replika slavných Bonových muších brýlí.

Je to pro mě celé jako soundtrack k odplouvajícímu mládí, ale já se na to připomenutí těším!