Hrdinové ambientní hudby The Orb se dostali do nezáviděníhodné pozice legend, které sice každý uznává, ale jejichž novou tvorbu přivítá lehce přehlíživým: "No jo, další album od The Orb. A oni ještě hrají?" ...další album.
19.3. 2010 07:25:20 | recenze | ian

1. Styrofoam Meltdown, 2. Chocolate Fingers, 3. Baghdad Batteries, 4. Raven's Reprise, 5. Dolly Unit, 6. Super Soakers, 7. Suburban Smog, 8. Orban Tumbleweed, 9. Pebbles, 10. Woodlarking, 11. OOPA
Další album s hravým, dvojznačným názvem, do kterého bude pravděpodobně nějak organicky zapojeno jméno Orb (tohle třeba opět sedí), na jeho obalu bude nějaká kosmicky abstraktní počítačová kresba a uvnitř 70+ minut hudebních koláží s tekutě rozvolněnou strukturou. Prostě další deska The Orb, které jsem třeba já osobně někdy po roce 2000 tak trochu odepsal. Chyba!
Baghdad Batteries upoutají už svým obalem - kartónovou skládačkou se zažloutlými fotkami slavných artefaktů bagdádských archeologických vykopávek, které s jistou pravděpodobností ukazují několik tisíc let staré galvanické články. Tento motiv se opakuje i uvnitř, doplněný návody na pěstování citrónů a jejich zpracování. Můžu hádat? Jak se jinak dala ve starověku získat kyselina nutná ke vzniku elektrických baterií?
Ano, stejně veselé, plné motivů poslepovaných do často vzájemně provázaných skladeb, nekonečný proud nálad i hudebních motivů. Útržky dialogů (Woodlarking), funkčně zapojených filmových střihů, typického bublajícího hydro zvuku (Styrofoam Meltdown) i konkrétních nástrojů (jímavé chello v Oopa). Chybět nemůže ani oblíbený dub, zde v bojovně střižené Super Soakers, ekologické motivy Suburban Smog.
Podtitul alba Orbsessions vol. 3 klame: nejde o žádný třetí díl a jde o regulérní nahrávky, které vznikly v berlínském studiu zvukového technika The Orb Thomase Fehlmanna, co je mimo jiné upsaný slavnému vydavatelství Kompakt (zde The Orb vydali jedno ze svých předchozích alb).
Možná vlivem německého minimal techna dostávají nahrávky The Orb pravidelnější rytmickou strukturu, jsou místy tanečnější, jakoby méně náhodné, delikátně a lehce perkusivní (Suburban Smog), prokomponovanější... a ten zvuk, z toho jsem prostě spadl na zadek, jak je propracovaný a třeba v Orban Tumbleweed jako vesmír hluboký a nekonečný; plastický a dostatečně rozlehlý pro nová zvuková dobrodružství.
Nazvat Baghdad Batteries triumfálním návratem, to by bylo asi příliš nadnesené. A co takhle nahrávka, co stojí za pozornost a co byť jen lehce, ale přeci jen rozvíjí jeden nezpochybnitelný hudební talent? Rozhodně ano. A ostudu dvěma padesátníkům i mezi produkcí mnohem, mnohem mladších hudebníků jen těžko udělá.