Nové album britské kapely Muse zní jako soundtrack k filmu o konci světa. Doporučit jej lze ale i těm, kteří zrovna apokalypsu neočekávají - kromě jiného totiž přináší příjemnou klubovku a dokonce symfonický kus.
15.1. 2010 07:21:53 | recenze | SueCZ

1. Uprising, 2. Resistance, 3. Undisclosed Desires, 4. United States of Eurasia (+Collateral Damage), 5. Guiding Light, 6. Unnatural Selection, 7. MK Ultra, 8. I Belong to You (+Mon cœur s'ouvre à ta voix), 9. Exogenesis: Symphony: Part 1 (Overture), 10. Exogenesis: Symphony: Part 2 (Cross-Pollination), 11. Exogenesis: Symphony: Part 3 (Redemption)
Když v červenci tohoto roku britská rádia poprvé vypustila singl Uprising, všem, kteří se alespoň trochu vyznají v britské rockové scéně, bylo po prvních tónech jasné, kdo že to oznamuje nové album.
Pánské trio z Devonu si po více než deseti letech společného hraní v kapele Muse vytvořilo nezaměnitelný hudební styl. Směs drsnějšího rocku, elektroniky, popových melodií a mírně vypjatého zpěvu frontmana Matthewa Bellamyho se jasně odráží i na jejich pátém studiovém albu The Resistance ze září 2009. Nicméně Muse se také pustili do odvážných experimentů, a tak The Resistance v žádném případě není pokračování ve starých kolejích, ale naopak pozoruhodné, přelomové album.
Ponurý, až apokalyptický hit Uprising předznamenává náladu celého alba. Song v typické kompozici rázné kytarové sólo s jednoduchým silným beatem-melodické sloky přerušované vypjatým refrénem, je silný postpunkový výlev hněvu a frustrace, vybízející ke vzpouře. I když písnička je strhující a vleze vám pod kůži, ať chcete nebo ne, její poselství je nejasné. Proti komu revoltovat? Proti děsivým plyšovým medvídkům z klipu? Nevybouření punkáči a rockeři naštvaní na celý svět, kteří se do Uprising jistě zamilují, si mohou dosadit cokoliv.
Ještě než si člověk podřeže žíly, měl by si poslechnout druhý singl Undisclosed Desires. Tady se Muse ukazují v úplně jiném světle než kdy dřív. Je to buď holý experiment, podlehnutí komerčnímu tlaku nebo, doufejme, krok novým směrem. Odlehčený song s moderním zvukem obsahuje prvky elektra a RnB a zní popově a klubově. Chytlavou taneční hudbu doprovází geniální text, který ocení zejména dámská část publika.
Zato hned další písnička s názvem United States of Eurasia je pro nepřipraveného posluchače absolutní šok. První dvě synonyma, která se mi okamžitě vybaví, jsou: hymna a Queen. Z písničky, u které budou přeplněné stadiony stát a svítit zapalovači, čiší prvoplánový záměr ohromnosti. Text plný klišé a hudba jako okopírovaná od Queen vytváří nefalšovaný kýč. Ještě, že Muse změnili původní záměr a neudělali z této rádoby hymny spojeného mírumilovného světa svůj nový singl.
Několik následujících písniček opět zvukem i textem spadá do škatulky "typičtí Muse". Za poslech stojí song The Resistance díky skvělému výkonu bubeníka Dominica Howarda.
O celkové ponurosti nového alba svědčí i fakt, že rytmická balada I belong to you se v remixu stala částí hudebního doprovodu k filmové upíří lovestory New Moon.
Největší překvapení nové desky čeká na samotném konci v podobě tří symfonických skladeb. Mistrovské dílo frontmana Matthewa Bellamyho je, podle jeho vlastních slov, příběhem o lidství, která má zaniknout. Celkově patnáctiminutový, místy orchestrální kus je inspirovaný Rachmaninovem, Straussem, a v prostřední části velice jasně Chopinovým Nokturnem. Důstojná a propracovaná Exogenesis: Symphony, která je označovaná jako "space-rock solo", rozhodně přiměje posluchače k zamyšlení. Když už ne úplně nad životem a smrtí, pak alespoň nad tím, co se to s těmi Muse děje a proč jsou pořád tak smutní.
Po poslechu závěrečné symfonie je celkový dojem z alba mírně rozporuplný. Tento pocit dobře vystihuje jeho obal, který na jednu stranu hraje všemi barvami, ale zároveň zobrazuje osamoceného člověka stojícího na počátku otevřené cesty kdesi mezi Zemí a Vesmírem.
Cesta je otevřená také pro samotné Muse. Po tom, co předvedli na The Resistance, může další deska přinést téměř cokoliv.
Fanoušci kapely ale očividně experimentům zpěváka Matthewa Bellamyho, basisty Christophera Wolstenholma a bubeníka Dominica Howarda fandí, jak dokládá veliká popularita a prodejnost nového alba a týdny předem vyprodané lístky na koncertní tour.
