Cesta do Austrálie

Je tomu víc než rok, co jsem si začal hrát s myšlenkou, že vycestuji někam do zahraničí. Naučit se angličtinu, která je v dnešní době snad už nezbytností pro dobře placenou práci.

9.9. 2008 06:55:10 | life style | Josef

Jak vše začalo
Jelikož žijeme ve světě, kde je takřka vše možné a můžeme si vybrat ze spousty zemí, kam vycestovat, čekal mě nelehký úkol. Musel jsem si vybrat zemi, kde bych strávil část roku. Zadal jsem si požadavky a podle nich jsem se rozhodl. Nechtěl jsem jet do Anglie, protože je to blízko a navíc je tam až moc Čechů i Slováků. Navíc náklady na studium ve Velké Británii jsou vysoké. Hlavním záporem bylo to jejich deprimující počasí, které je po celý rok deštivé. Říkal jsem si, že když už mám obětovat naspořené peníze, rád bych odjel někam, kde je převážnou část roku krásně a budu si tam moci užívat slunečných dnů. Zůstala mi tedy na výběr tři místa. Amerika, Austrálie a Nový Zéland. V Americe jsem si vybral stát Kalifornie a město San Francisco - jenže Amerika jako taková mě osobně moc nepřitahuje kvůli mentalitě lidí, takže jsem ji odsunul na druhou kolej. Na Nový Zéland bych se jednou chtěl podívat. Tato myšlenka se mi honí hlavou už pěknou řádku let. Myslím, že to začalo tím, když jsem viděl první díl trilogie The Lord of the Rings (Pán prstenů). To, co Peter Jackson dostal na plátno ve své Oskarové trilogii, bylo naprosto úžasné a já všechnu tu nádhernou přírodu chtěl vidět na vlastní oči. Zatím se mi to nepovedlo, ale není všem dnům konec. Nabídka škol na Novém Zélandu, kde se vyučuje angličtina, je velice omezená. Navíc v této zemi je velmi těžké najít práci mimo sezónu.

Ze všech zemí vyhrála Austrálie, "nový kontinent", na kterém žijí potomci vězňů, které sem v 18. století dopravili mořeplavci z Anglie. Ještě bylo potřeba vybrat město. Tím se po konzultacích, radách a názorech různých lidí stalo Sydney.

Sydney světovou metropolí
Sydney je největším městem Austrálie, má přes 4,5 miliónu obyvatel. Nachází se na východním pobřeží Austrálie ve státě New South Wales (Nový Jižní Wales). Největším lákadlem pro turisty je The Opera House a Harbour Bridge. V tomto městě nalezneme spousty nádherných parků, kam si většina lidí ráda chodí odpočinout. Nejen toto všechno stálo za volbou studia v Sydney, ale především největší nabídka práce v této světové metropoli. Místo bylo vybráno, ale první a největší krok teprve následoval. Byl to výběr agentury, která zprostředkovává studijní pobyty v Austrálii. Na Internetu jsme si našli tři agentury, které se tímto zabývají a jednoho deštivého dne jsme vyrazili do Prahy na konzultace. První konzultace proběhla velice dobře, narozdíl od té následující. Po čtyřech hodinách poslechu o Austrálii měla přijít poslední třetí agentura, ale na tu už docházely síly. Nakonec jsme se odhodlali a na smluvenou schůzku šli. Musím uznat, že nám to dalo z celého dne nejvíc. Na místě jsme se s agentem domluvili na podmínkách a celý proces kolem našeho pobytu v Sydney se dal do pohybu. Platba školného, povinného zdravotního pojištění, prokázání dostatku financí na pobyt v Austrálii, povinná lékařská prohlídka s RTG plic, vyřizování víz a bookování letenek. To vše bylo třeba vyřídit, než jsme mohli odletět na druhou stranu naší modré planety. Celý proces trval asi měsíc a půl (nebylo kam spěchat). Odlet byl naplánovaný na 23.1.2008 z Ruzyně.

Dolů do Austrálie
Cílovou destinací bylo sice Sydney v Austrálii, ale letadla z Evropy tam nelítají přímo. První zastávkou na cestě k protinožcům tedy bylo letiště Heathrow, které se nachází v Londýně. Dvě hodiny pauzy, výměna letadla a po dvanácti a půl hodinách jsme se ocitli na mezinárodním letišti v Hong Kongu. Obrovské letiště, na kterém jsme strávili přes dvě hodiny a po druhé výměně letadla nasadili kurz Sydney. Dalších devět hodin strávených ve vzduchu a konečně po třiadvaceti hodinách čistého letu jsme usedli na pevnou australskou zem. Bylo něco před desátou hodinou večer, když jsme vyšli před letiště a nadechli se čerstvého přímořského vzduchu. Uprostřed zimy do léta, byla to nádhera! Skočili jsme do taxíku, nahlásili cílové stanice a vyjeli vstříc novému poznání.

První dojmy ze Sydney
Mé první bydlení stálo za starou belu, ale brzy jsem si našel nové, kde jsem zůstal až do doby, kdy jsem se vracel zpátky domů. První noc u protinožců byla šílená. Vůbec jsem nemohl usnout. Říkal jsem si: "Co tady děláš?!" Ale byla to jen ta jedna noc. Na časový posun, který byl o deset hodin dopředu oproti České republice, jsem si zvyknul hned. První den po příletu jsem si prošel centrum a začal "mapovat" město. Návštěva pobočky naší agentury byla hlavním cílem dne, ale mě lákala návštěva světoznámé The Opera House a Harbour Bridge. Ten den jsme nachodili spousty kilometrů, ale k těmto dvěma stavbám jsme se nedostali. Naprostým úžasem pro mě byly a stále jsou obrovské parky, které se rozprostírají na každém rohu. Obdivoval jsem lidi, že si jen tak v polední přestávce vyjdou ven z jednoho z těch mrakodrapů, sundají si boty a oběd si dají v trávě. To kdyby někdo zkusil tady (třeba v Brně v Lužánkách), tak by se na něj lidi dívali jako na blázna.

Druhým dnem pro nás byla sobota a tu měli Australané oslavu Dne Austrálie. Svátek, který je oficiálně 28. 1., ale když v Austrálii připadne svátek na všední den, přesouvají se slavnosti na víkend, nicméně volno v ten určitý den obyvatelé mají. Navíc, když svátek vychází na sobotu nebo neděli, volný den se přesune na pondělí následujícího týdne. Což je úžasné, no ne?!

Víkend a spousty nachozených kilometrů za sebou, následovalo jediné a to byl nástup do školy. Po dvou letech bez učení to byl pro mě trošku šok, ale brzo jsem si zvyknul. Vlastně mi nic jiného nezbývalo.

Studium
Největším problémem, jak se ukázalo, pro mě bylo mluvení. Čtení psaní a poslech byl na dobré úrovni, ale to mluvení... Trvalo mi víc jak dva měsíce než jsem se rozmluvil. Studenti, kteří tvořili třídy, byli převážně asijského původu. Byli zde Korejci (Jižní Korea), Japonci, Thajci, Brazilci, Uzbekistánci, Rusové, Švýcaři, Italové, Poláci, Slováci a Češi. Jak se ukázalo, asijští studenti jsou velice dobří na gramatiku, ale jejich výslovnost nestála za nic. Navíc všichni mají vychytané elektronické slovníky, takže ty, co měli klasické knižní vydání, lehce převálcovali. Velice mě zaujaly cvičení v hodinách, kdy jsme měli povídat o svých kulturách. Fascinující, když sedíte v kruhu lidí z různých koutů světa a posloucháte, co všechno se na světě děje a jak moc odlišná je vaše kultura od asijských. Nejvíce mě zaujala kultura Japonska a Jižní Koreje. Oslovila mě natolik, že bych se tam chtěl jednou podívat. Poznáváte více a více lidí. Vstřebáváte tu spoustu informací a tím dostáváte daleko větší "rozhled". Chce se Vám náhle procestovat všechna ta místa, o kterých se mluví. Na mě tyto konverzace alespoň takhle působily.

Škola, na které jsem strávil šestnáct týdnů, je velice moderně vybavena. Má tři podlaží a nachází se 10 minut autobusem od Bondi beach, nejznámější pláže v Sydney. Přízemí školy je společenská místnost, kde se první studijní přestávku (30 min.) někteří studenti učí připravovat kávové nápoje a ostatní studenti mohou tyto nápoje za cenu 1 australského dolaru (AUD) ochutnat. Přestávka na oběd je dostatečně dlouhá (1 hod.) na to aby si člověk zašel do blízkého obchodního centra (Westfields) a tam si už může koupit, na co jen si vzpomene.

Do školního procesu jsem zapadnul po necelém týdnu a velice mě to tam bavilo. Jako snad každý (tedy kromě Korejců) jsem si začal hledat práci. Nejen, aby se mi vrátila část investice, ale především abych si mohl poklidně žít a občas zajet na nějaký ten výlet. Bylo to možná tím, že nejsem průbojný typ nebo že mi ta angličtina tenkrát moc nešla, ale nějak jsem nemohl najít práci. Obcházení restaurací, coffee shopů, obchodních domů apod. mě po čase omrzelo a hledal jsem tedy jen na internetu. Nakonec jsem přeci jen práci našel. Byl to coffee shop, kde se dělaly snídaně a samozřejmě připravovala spousta druhů kávy. Mou pracovní náplní bylo umývání nádobí, škrabání brambor a po zavírací době vytírání podlahy. Naprosto příšerné pro někoho, kdo má problémy s páteří, což je můj případ. Vydržel jsem to tam necelé tři týdny a musel jsem pryč. Ve škole jsem navíc postoupil na vyšší úroveň, takže jsem dal přednost škole a učil se anglicky. Škola byla pro mě prioritou číslo jedna.

První akce v Sydney
V Sydney se téměř každý měsíc konají party pro česko-slovenskou menšinu. I my jsme se na jednu únorovou zašli podívat. Byla to party, pořádaná pro mě tehdy neznámou agenturou Great Mate. Překvapilo mě, kolik tam bylo lidí a jak se všichni skvěle bavili. Svůj Canon jsem měl jako vždy po ruce, tak jsem se rozhodl udělat menší reportáž z této akce. Asi po půl hodině ke mně přišel chlapík a slovensky na mě spustil, že mám jít s ním. Zavánělo to průšvihem, ale vše se vysvětlilo. Ten chlapík byl Peter Kováč majitel a zakladatel agentury Great Mate a tuto party pořádal. Ptal se mě, pro koho fotím a proč pořizuji fotografie (kdybych měl kompakt, tak by si mě nikdo nevšiml). Řekl jsem mu, že fotím pro Rave.cz a že bych chtěl udělat reportáž jak se Češi a Slováci v Sydney baví. Peter mě vysvětlil, že focení bez povolení je od doby, kdy vyšel film Super Size Me, v tamních klubech takřka nemožné. Film jsem viděl, takže vím, o čem byla řeč. Povolení uděleno, takže vesele do focení. Po třetí hodině ráno bylo po akci a já si říkal, že určitě nebyla mou poslední. Na party jsme se s Peterem domluvili, že mu fotky přinesu do kanceláře a on, když se mu budou líbit, je uplatní na svém webu g8m8.com Fotky se líbily a další spolupráce byla na světě.

Agentura Great Mate má hlavní sídlo v Sydney na Pitt Street, jen pár kroků od křižovatky Liverpool Street a Pitt Street. Peter má několik poboček na Slovensku a v České republice. Lidé z této agentury zařizují studijní a poznávací pobyty na Novém Zélandu a v Austrálii. Kancelář v Sydney mají perfektně vybavenou počítači s neomezeným přístupem na internet, sluchátky s mikrofonem, tiskárnou atd. Studenti si sem mohou kdykoliv v pracovních hodinách přijít a bez omezení surfovat, volat po internetu, připravovat a následně vytisknout své CV. Vše je samozřejmě zdarma. V případě jakéhokoliv dotazu zde sedí příjemní lidé, kteří Vám na Vaše otázky rádi odpoví. Kdybyste měli zájem o cestování a nevěděli, kam se podívat nebo jak naplánovat výlet, každou středu je zde Mário. Člověk, který se stará o plánování výletů a různých cest. Osobně má spoustu zkušeností a rád Vám naplánuje cestu šitou na míru. Já jsem pro agenturu roznášel po školách v centru Sydney jejich vlastní měsíčník Herald, který je určen Čechům a Slovákům jako informační zdroj. Dále jsem na těchto školách vylepoval plakáty o plánované party, na které jsem potom fotil. To se mi stalo jediným finančním zdrojem, ale stačilo mi to. Za relativně krátkou dobu jsem si vydělal na živobytí, aniž by mi to zasahovalo do školního rozvrhu.

Volný čas
První dva až tři měsíce bylo nádherně, takže jsem toho využil na prozkoumávání světové metropole. Ve volném čase jsem se procházel, pozoroval a fotil různé věci a lidi kolem sebe. Jeden letní den, kdy byly prázdniny, jsem se vydal na průzkumnou cestu po útesech. Ráno jsem si přivstal, sednul na autobus a jel směr Maroubra beach. Odtud už jsem se vydal pěšky po útesech směrem na Bondi beach, podle mapy asi 15 km. Výlet mi zabral celý den, ale určitě to stálo za to vidět. Coogee beach, Gordons Bay, Clovelly beach, Bronte beach a Tamarama beach tyto všechny místa jsem musel projít než jsem se po sedmi hodinách šplhání po útesech ocitl na Bondi beach. Spousta pořízených fotek a úžasný zážitek. Takto dlouhou cestu jsem už potom nepodnikl. Vydával jsem se na kratší výlety po různých místech v Sydney. Výjimky byly dvě. První byl nezapomenutelný celodenní výlet do Blue Mountains (hodina a půl vlakem z Central station) a druhou byla návštěva Australian Reptile parku (dvě hodiny vlakem z Central station). Kdo zavítá do Sydney, určitě by se měl do Blue Mountains na Echo Point, kde je nádherný výhled na Blue Mountains a hlavní lákadlo Three sisters, zajet podívat. Vlakem to je téměř zadarmo a určitě nebudete litovat. Já jsem tedy nelitoval a strávil v Blue Mountains celý den. Z Echo Poit jsem se vydal po The Giant Stairway a po absolvování těch jejich 900 schodů směrem dolů na mě čekala křižovatka, kde bylo zapotřebí se rozhodnout, kudy se dát. Zaujala mě cesta pralesem, ale jaksi mi nedošlo, že budu muset absolvovat znova těch 900 schodů. Tentokrát mě to ale čekalo směrem vzhůru, i když to bylo jinou cestou. Musím říct, že to byla síla! V pralese bylo vlhko a celkem zima, jak tam přes ty stromy neproniklo slunce. Cesta vzhůru mi připadla jako věčnost, ale zvládnul jsem to. Chvilka odpočinku a pokračoval jsem vstříc novému poznání. Už ale nezbývalo moc času. Začalo se stmívat a myšlenka, že zůstanu někde v lese sám, se mi moc nezamlouvala. Nasadit rychlý krok k vlaku a domů. Týden na to jsme si na doporučení Petera Kováče udělali výlet do Australian Reptile parku. To už začínal podzim. Čisté nebe bez mraků a slunce krásně svítilo. Krásnější den jsme si pro tento výlet vybrat nemohli. Tento park připomíná malou ZOO, ale zvířata se zde volně pohybují (aspoň většina z nich) a s některými chovatelé předvádějí různá show. Nejlepší podle mě byla show se 4,5 metru dlouhým krokodýlem. Většina představení trvá asi půl hodiny. Nejinak tomu mělo být i v tom s krokodýlem, ale chovatel to trošku přehnal s drážděním, takže po deseti minutách bylo po show. Viděli jsme zde spoustu živočichů nejen z Austrálie, ale i z různých koutů světa. Mají zde například obrovské jezero plné Amerických aligátorů. Navíc to bylo poprvé, co jsem se v Austrálii setkal s klokanem a medvídkem koalou. Stále se mě někdo z Čechů ptal, zda jsem už viděl klokana. Po tomto výletě už jsem mohl s klidem říct, že ano.

Návrat domů
Čas utekl jako voda a náhle tu byl odlet domů. Spousty nových přátel, kamarádů a známých z různých koutů světa, moře zážitků a nových zkušeností. To vše a mnohem více mi dal pobyt v australském Sydney. Nelituji vůbec ničeho a kdybych měl tu možnost znova se rozhodnout, mé rozhodnutí by bylo stejné. Kdo navštívil tuto krásnou zemi, ví o čem mluvím a dá mi za pravdu. A těm z Vás, kteří uvažujete o podobné cestě jako jsem podstoupil já (ať už je to kamkoliv na té naší modré planetce) a nemůžete se stále rozhodnout, zda vycestovat nebo ne, říkám: "Nebojte se a jděte do toho!" Jsem si jistý, že nebudete litovat!

Chtěl bych poděkovat lidem, díky kterým jsem se do Austrálie dostal a těm, se kterými jsem v Sydney trávil svůj volný čas. Ještě jednou moc děkují, bylo to úžasné!