Již potřetí se konala v prostorách Abatonu přehlídka aktuálního umění, hudby a vizuální kultury s názvem Sperm Festival, která si klade za cíl minimálně to, aby lidem rozšířila jejich kulturní obzory.
11.3. 2008 07:07:24 | reporty | wil-m
První a třetí
Ročník byl již třetí, můj však druhý, navštívil jsem první
a pak až letošní a volba padla opět až na poslední, sobotní, program. Co se
organizace týče, proběhlo několik změn. Vstup pro návštěvníky i akreditované
byl v jedné frontě, která se dělila až uvnitř prostoru ke dvou stolečkům. Budiž
zaměstnancům ochranky přičteno k dobru, že svou práce dělali nejen svědomitě,
ale i rychle a fronta tak mizela vcelku rychle. Uvnitř jsem ocenil nejvíce asi
to, že oproti prvnímu ročníku znatelně ubylo návštěvníků. Nevím, jestli díky
omezení prodeje vstupenek nebo šlo o (ne)zájem lidí o tento ročník. Taky se
musím přiznat, že prostor jsem neprošel za noc celý, mé pozornosti uniklo Wasted
podium. Přeci jen se necítím být extrémistou, ani hudebním. Jinak rozložení
prostor zůstalo při starém, Blip stage měl pouze jinou orientaci. V meziprostoru,
kde na jiných akcích bývá druhá stage byl "chill out" se solidním
počtem pohodlných sedaček nebo již méně komfortních lavic, pro odpočinek však
naprosto dostačujících. V též místnosti byl již tradičně i Starcastic vinyl+cd
shop a u baru "krišna fast food" s vegetariánskými pokrmy. V hlavním
sále byl otevřen horní ochoz a u něj i malý bar.
Asijská bublina a tahači
Na místo jsme dorazili před půl jedenáctou a vstup, jak jsem již poznamenal,
vstup proběhl bez větších komplikací a průtahů. Na Blip stage se právě prezentovala
Bubblyfish s původem v Jižní Korei. Její hudba byla založená
na zvucích z Game Boye a jiných hracích konzolí s osmi bitovým zvukem s kvalitnějšími
podklady. Svoje hraní si opravdu užívala, sršela z ní energie a nemalý hlouček
tanečníků pod stage si to užíval s ní. Joakim & His Ectoplasmic
Band na Show stage ukázali, jak funguje spojení klasických živých nástrojů
s elektronikou, kdy jsem během krátkého poslechu slyšel staré známé acidové
zvuky dohromady s elektrickou kytarou. Nebudu nikomu nalhávat, že pro mne byla
hlavním tahákem trojice Modeselektor & Pfadfinderei. A
nezklamali mne a snad žádného svého fanouška. Předvedli skvělou show, během
které zahráli všechny své dobré fláky, především z alba Happy
Birthday (počáteční EM Ocean, The dark
side of the sun, Godspeed, atd), ale taky ze staršího
Hello Mom! (Hasir). Jeden z nejaktuálnějších
zvuků elektronické scény rozparádil celý parket.
Mrtvý beat a pozůstalí
Další na řadě byl drobný Kanaďan Deadbeat. Jeho dubově orientovaná hudba nemá pro mne již takové grády, tak již jen poslouchám z povzdálí jeho tvorbu, která, co si budeme nalhávat, není zase tolik pestrá, takže mi v hlavě z jeho vystoupení zbyla pouze odrhovačka Gimme a little slack. Zajímavá byla rozhodně i minimalovější pasáž jeho vystoupení. Slovák Raganova, člen známého Leporelo klame tělem, či spíše přezdívkou a kdo by čekal reggae zvuky, narazil by a byl překvapen vcelku šlapavým minimalem. Kvalitní laptopové vystoupení. se bohužel však odehrávalo již jen pro pár tanečníků na parketu. Co bylo zajímavé a trochu zarážející, byla nefunkční videoprojekce někdy z chvíle po začátku vystoupení Modeselektor, která začala fungovat někdy až u Raganovy.
Sperma vyteklo, jistě bude další
Festival Sperm není konzumní zábavou, kterou překousne každý. I já se zdaleka vyhýbal breakcoreovým zvukům ve spodní části budovy. Sperm Cinema jsem navštívil jen jednou a zahlédnul projekci klipu Petera Gabriela. Překvapil mne vcelku brzký konec na hlavní stage, snad již okolo čtvrté na něm došla hudba. Co možná návštěvnosti zasadilo menší ránu byly nedávné přeložené Electronic Beats, na kterých měli lidé slyšet Modeselektor, kteří byli patrně hlavním tahákem na Sperm. Po jejich vystoupení se hlavní sál také celkem vyprázdnil. V něm byl zvukař netradičně umístěn do středu v zadní části sálu, takže zabíral prostor, který je jinak určen pro tanečníky a taky blokoval výhled z chodby za ním (uznávám však, že pro jeho práci je to místo ideální). Největší bolestí Abatonu pro mne stále zůstává místní zvukový aparát. Když míří přímo na Vás, je ucházející, ale na okraji sálu byl (vyniklo to především při basových linkách u vystoupení Deadbeata) už dost málo poslouchatelný. Těším se upřímně na den, kdy se nainstaluje nový, kvalitnější. Snad již brzy nebo aspoň za rok na dalším ročníku Sperm festivalu? Ten letošní se podle mého povedl, pořadatelé se dokázali poučit z chyb, čehož si opravdu dost cením a za předprodejní lidovou cenu přinesli solidní porci širokého spektra zábavy a kultury.
PS: uf a konečně mohu zavřít web festivalu, ze kterého snad může hrozit epileptický záchvat :).

Nakupuj a poslouchej desky na www.raverecords.cz.